ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.41.2012:29
sp. zn. 9 As 41/2012 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: O. Ch.,
proti žalovaným: 1) Finanční úřad v Brandýse nad Labem – Stará Boleslav, se sídlem
Boleslavská 31, Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, 2) Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu,
se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, 3) Finanční úřad pro Prahu 9, se sídlem Drahobejlova 48,
Praha 9, o nařízení daňové exekuce, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 1) o námitce ze dne
18. 10. 2010, č. j. 156337/10/057941204560, ve spojení s exekučním příkazem ze dne 3. 3. 2010,
č. j. 37754/10/057941204560, žalobě proti rozhodnutí žalovaného 1) o námitce ze dne
2. 2. 2011, č. j. 17170/11/057941204560, ve spojení s exekučním příkazem ze dne 1. 12. 2010,
č. j. 180818/10/057941204560, a žalobách proti rozhodnutí žalovaného 2) ze dne 18. 10. 1999,
č. j. FŘ 4314/11/99, ve spojení s rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 4. 3. 1999,
č. j. 47331/99/009911/6411, ze dne 18. 10. 1999, č. j. FŘ 7480/11/99, ve spojení s rozhodnutím
Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 4. 3. 1999, č. j. 47341/99/009911/6411, ze dne 20. 4. 2010,
č. j. 2272/10-1500-105219, ve spojení s rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne
5. 11. 2002, č. j. 242291/02/009912/1425, ze dne 20. 4. 2010, č. j. 2272/10-1500-105279,
ve spojení s rozhodnutím Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 5. 11. 2002,
č. j. 242292/02/009912/1425, a žalobách proti rozhodnutí žalovaného 3) ze dne 26. 8. 1999,
č. j. 153056/9911/6411, a ze dne 26. 8. 1999, č. j. 153057/99/009911/6411, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2011,
č. j. 44 Af 28/2010 - 52, ve spojení s opravným usnesením ze dne 9. 9. 2011,
č. j. 44 Af 28/2010 - 62,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se podáním ze dne 3. 10. 2011 nazvaným kasační stížnost
domáhá zrušení celkem tří rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), a to:
1) usnesení ze dne 12. 5. 2011, č. j. 44 Af 28/2010 - 52, ve spojení s opravným usnesením
ze dne 9. 9. 2011, č. j. 44 Af 28/2010 - 62;
2) usnesení ze dne 6. 6. 2011, č. j. 44 Af 28/2010 - 54, ve spojení s opravným usnesením
ze dne 9. 9. 2011, č. j. 44 Af 28/2010 - 63;
3) usnesení ze dne 13. 6. 2011, č. j. 44 Af 11/2011 - 14, ve spojení s opravným usnesením
ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. 44 Af 11/2011.
Kasační stížnost proti rozhodnutím krajského soudu vymezeným pod ad 1) je vedena
před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 9 As 41/2012, kasační stížnost proti rozhodnutím
krajského soudu vymezeným pod ad 2) je vedena pod sp. zn. 9 As 42/2012 a kasační stížnost
proti usnesením krajského soudu vymezeným pod ad 3) je vedena pod sp. zn. 9 As 38/2012.
V tomto řízení o kasační stížnosti je projednávána kasační stížnost proti usnesení
krajského soudu ze dne 12. 5. 2011, č. j. 44 Af 28/2010 - 52, ve spojení s opravným usnesením
ze dne 9. 9. 2011, č. j. 44 Af 28/2010 - 62 [ad 1)]. Výrokem I. napadeného usnesení nebyl
připuštěn návrh na změnu žaloby, výrokem II. byla žaloba proti rozhodnutí žalovaného 1)
o námitce ze dne 2. 2. 2011, č. j. 17170/11/057941204560, a exekučnímu příkazu ze dne
1. 12. 2010, č. j. 180818/10/057941204560, vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí.
Tohoto usnesení se týkají následující kasační námitky. Stěžovatel vyjádřil nesouhlas
s rozhodnutím krajského soudu, že společné řízení o žalobách není vhodné, protože směřují
proti odlišným rozhodnutím žalovaného. Tento závěr krajského soudu není dle stěžovatele
podložen, a proto je nepřezkoumatelný. Všechna rozhodnutí žalovaných se vztahují k jedinému
předmětu, a to jsou daňové nedoplatky stěžovatele a jejich příslušenství. Z hlediska ust. §39
odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), je společné řízení v této věci nejen vhodné, ale i nezbytné, protože žaloba směřuje proti
rozhodnutím žalovaných, která spolu skutkově souvisejí a týkají se týchž účastníků.
Stěžovatel má za to, že zákonu odporuje též výrok rozhodnutí, jímž se návrh na změnu
žaloby nepřipouští, protože výsledky dosavadního řízení nemohou být podkladem pro řízení
o změněném návrhu. Krajský soud tento závěr ničím neodůvodnil, proto je rovněž
nepřezkoumatelný. Změnu, resp. doplnění žaloby musel stěžovatel podat, jelikož žalovaný vydal
další exekuční příkaz ze dne 1. 12. 2010, který nemohl být předmětem původní žaloby ze dne
2. 12. 2010, neboť právnímu zástupci stěžovatele byl doručen až 6. 12. 2010. Stěžovatel
má za to, že podmínky pro souhlas se změnou žaloby dle §95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, byly splněny.
Stěžovatel dále poukázal na to, že krajský soud v minulosti rozsudkem ze dne 31. 8. 2010,
č. j. 44 Af 9/2010 - 47, vyhověl žalobě proti exekučnímu příkazu ze dne 3. 3. 2010, přičemž
zde neshledal důvody k částečnému vyloučení věci ani k jejímu postoupení Městskému soudu
v Praze. Stěžovatel má za to, že „rozparcelováním“ dané věci mohou být nastoleny otázky
dodržení zákonných lhůt k podání žaloby. Rozhodování finančních orgánů ve věci daňových
nedoplatků a jejich příslušenství způsobilo stěžovateli neodčinitelnou újmu, jako mladý
podnikatel byl stěžovatel donucen k bankrotu a vzhledem k soustavné hrozbě vymáhání
daňových nedoplatků a jejich příslušenství v celkové částce cca 1 800 000 Kč nemohl
do současné doby svou živnost obnovit.
Žalovaný 2) ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své vyjádření ze dne 5. 12. 2011,
které eviduje pod č. j. 14 745/11-1100-100663, ve kterém je uveden předmět jednotlivých
rozhodnutí s tím, že vyjádření bylo postoupeno Městskému soudu v Praze. Další žalovaní
se ke kasační stížnosti nevyjádřili.
Nejvyšší správní soud se nejprve zaměřil na splnění podmínek řízení o kasační stížnosti,
mezi které patří i nutnost povinného zastoupení advokátem, v případě, že stěžovatel,
jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, nemá vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel není v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem. Proto jej usnesením ze dne 15. 2. 2012, č. j. 9 As 41/2012 - 14, vyzval, aby předložil
plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo aby prokázal,
že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie. Zároveň jej poučil o možnosti požádat o ustanovení zástupce z řad advokátů, jehož
náklady by platil stát.
V reakci na tuto výzvu zaslal stěžovatel zdejšímu soudu přípis ze dne 27. 2. 2012, jehož
přílohou je plná moc, která zmocňuje JUDr. Tomáše Liptáka jako obecného zmocněnce
k zastupování stěžovatele k řízení o kasační stížnosti vedené pod sp. zn. 9 As 41/2012. V přípisu
ze dne 27. 2. 2012 je uvedeno, že JUDr. Tomáš Lipták pracoval téměř 30 let v justici a poté ještě
14 let v advokacii, pro vysoký věk ukončil práci v advokacii a nevyřízené kauzy dokončuje
jako zmocněnec. Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že ve spise krajského soudu vedeném
pod sp. zn. 44 Af 11/2011, který je připojen ke spisu zdejšího soudu ve věci stěžovatele vedené
pod sp. zn. 9 As 38/2012, je založena plná moc ze dne 27. 9. 2011, kterou stěžovatel zmocnil
JUDr. Tomáše Liptáka jako obecného zmocněnce, aby jej zastupoval v řízení o kasační stížnosti
ve věci vedené před Nejvyšším správním soudem proti usnesení krajského soudu ze dne
13. 6. 2011, č. j. 44 Af 11/2011 - 14. V textu posledně zmíněné plné moci je mj. uvedeno,
že JUDr. Tomáš Lipták byl advokátem od roku 1996 do 31. 12. 2010, kdy advokacii ukončil
pro vysoký věk a nyní dokončuje neskončené kauzy jako zmocněnec.
Dle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo
jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie.
Dle §4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o advokacii“), je advokátem ten, kdo je zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní
komorou.
Nejvyšší správní soud z veřejně dostupného seznamu advokátů vedeného Českou
advokátní komorou zjistil, že JUDr. Tomáš Lipták není v době vydání tohoto usnesení
advokátem. Naopak z Věstníku České advokátní komory, ročník 2011, částky 1, str. 12, vyplývá,
že JUDr. Tomáš Lipták, reg. č. 3935, byl dne 1. 1. 2011 vyškrtnut ze seznamu advokátů
(jako příloha přípisu ze dne 27. 2. 2012 figuruje též osvědčení č. 3935, že JUDr. Tomáš Lipták
byl zapsán dne 1. 7. 1996 do seznamu advokátů České advokátní komory).
V dané souvislosti lze odkázat na usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 11. 2010,
č. j. 6 Azs 31/2010 - 67, dostupné z www.nssoud.cz, v němž je uvedeno, že povinné zastoupení
advokátem v řízení o kasační stížnosti „je výrazem požadavku na zajištění řádného plnění povinností
zástupce a odpovědnosti zástupce vůči zastoupenému. Advokátům zákon ukládá celou řadu povinností, jimiž
se musí při zastupování řídit, též obsahuje speciální pravidla odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou
zastoupenému při výkonu zastoupení (část druhá, hlava třetí zákona o advokacii). Obecný zmocněnec, i pokud
má vysokoškolské právnické vzdělání, není takovými povinnostmi vázán; zastoupenému tedy nejsou dány zákonné
záruky, že zastoupení bude vykonáváno v jeho nejlepším zájmu.“
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného konstatuje, že JUDr. Tomáš Lipták není
advokátem ve smyslu §4 zákona o advokacii a §105 odst. 2 s. ř. s., jelikož není veden v seznamu
advokátů vedeném Českou advokátní komorou. Jde o skutečnost, o které musel stěžovatel vědět
(viz výše zmiňovaná plná moc ze dne 27. 9. 2011, kde je uvedeno, že JUDr. Lipták byl advokátem
do 31. 12. 2010 a pak výkon advokacie ukončil), na tuto skutečnost je poukázáno též v přípisu
ze dne 27. 2. 2012, který obsahuje plnou moc pro JUDr. Tomáše Liptáka. Stěžovatel dále nijak
nedoložil, že on sám má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. V takovém případě vyšel zdejší soud z toho, že nebylo
vyhověno výzvě zdejšího soudu k předložení plné moci udělené stěžovatelem advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo k prokázání, že stěžovatel má vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Zdejší soud proto kasační stížnost odmítl dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., neboť nebyly splněny podmínky řízení o kasační stížnosti, ani přes výzvu soudu
nebyly odstraněny překážky řízení a pro tyto nedostatky nelze v řízení o kasační stížnosti
pokračovat.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto na základě §60 odst. 3
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterých nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení v případě, že kasační stížnost byla odmítnuta nebo řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu