ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.47.2012:30
sp. zn. 9 As 47/2012 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně:
ELEKTRO MOSEV spol. s r.o., se sídlem Vážní ulice, Hradec Králové, zast. JUDr. Alenou
Brychtovou, advokátkou se sídlem Veverkova 1343/1, Hradec Králové – Pražské Předměstí,
proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15,
Praha 2, proti rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce ze dne 4. 5. 2009,
č. j. ČOI 9742/2009/0120/1000/O/Tu/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2011, č. j. 11 Ca 186/2009 - 54,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2011, č. j. 11 Ca 186/2009 - 54,
se z r u š u j e.
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2009, č. j. ČOI 9742/2009/0120/1000/O/Tu/Št,
se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši
18 520 Kč, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně,
JUDr. Aleny Brychtové, advokátky se sídlem Veverkova 1343/1, Hradec Králové.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora
uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako
nedůvodná podle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ s. ř. s.“) , zamítnuta její žaloba proti v záhlaví uvedenému
rozhodnutí ústřední ředitelky České obchodní inspekce (dále jen „žalovaný“). Tímto
rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí České obchodní
inspekce, inspektorátu Středočeského a Hl. m. Prahy (dále jen „ČOI“) , ze dne 23. 2. 2009,
č. j. 22090-10-09, kterým byla stěžovatelce uložena pokuta ve výši 50 000,- Kč. Pokuta jí byla
uložena za spáchání přestupku podle ustanovení §19 odst. 1 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb.,
o technických požadavcích na výrobky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o technických požadavcích na výrobky“), kterého se stěžovatelka
dopustila tím, že jako výrobce uvedla v rozporu s ustanovením §13 odst. 1 a 2 tohoto zákona
na trh elektrický osobní výtah MOT 320, výr. č. 07/02628, který je stanoveným výrobkem
ve smyslu zákona o technických požadavcích na výrobky podle nařízení vlády č. 27/2003 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na výtahy, v platném znění, a to bez posouzení shody,
bez ES prohlášení o shodě a bez označení CE. Rovněž jí byla tímto rozhodnutím uložena
paušální náhrada nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč.
Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku nejprve rekapituloval podstatný obsah
správního spisu a následně přezkoumal v návaznosti na uplatněné žalobní body napadené
rozhodnutí. Jako spornou mezi účastníky řízení vymezil otázku, zda se v případě zakázky
modernizace osobního výtahu v předmětné věci jednalo o stanovený výrobek podle zákona
o technických požadavcích na výrobky či nikoliv, zejména zda v rámci prací na tomto výtahu
učiněných v rámci zakázky došlo pouze k provedení jeho podstatných změn, nebo se jednalo
o dodávku nového výtahu.
Pro posouzení věci je dle městského soudu rozhodující faktický rozsah provedených prací
a nikoliv vymezení předmětu smlouvy o dílo. V projednávané věci byla přitom vyrobena zcela
nová klec výtahu, šlo tedy fakticky o výtah nový, který stěžovatelka označila rovněž novým
výrobním číslem. Prováděla tuto činnost tak, že v jejím důsledku nebylo možno vydat prohlášení
o shodě a na výtah umístit označené CE. Pokud stěžovatelka vyměnila výtahovou kabinu za zcela
novou s novým výrobním číslem, pak bylo její povinností provést nebo zajistit provedení dalších
prací i na ostatních částech výtahu tak, aby mohlo být vydáno prohlášení o shodě a na výtah
mohlo být umístěno označení CE. Stěžovatelka jako odborná firma má činit pouze takové úkony,
které by ve svém konečném výsledku umožňovaly vydat prohlášení o shodě. Městský soud
má proto za to, že deliktního jednání, za které je stěžovatelka sankcionována, se stěžovatelka
dopustila a pokuta jí byla uložena důvodně.
Námitka týkající se upřesnění termínu „výtah“ v čl. 1 směrnice č. 95/16/ES, na území
České republiky poprvé veřejně dostupné až v souvislosti se zveřejněním české verze
výkladového Guide k uvedené směrnici, a to až koncem roku 2007, je rovněž nedůvodná.
Uvedená směrnice totiž byla včleněna do právního řádu již nařízeními vlády č. 14/1999 Sb.
a č. 27/2003 Sb., která jsou závaznými právními předpisy. Rovněž je nedůvodná námitka
platnosti změny technické normy Z 1 ČSN 2 7 4011 až od 1. 3. 2008, kdy dle stěžovatelky
do té doby nebylo jak posuzovat shodu s požadavky čl. 2. 2 přílohy č. 1 nařízení vlády č. 27/2003 Sb., protože tato norma není rozhodná pro posouzení, zda se jedná o stanovený výrobek
či nikoliv a nelze ji nadřazovat nad zmíněné nařízení vlády ani evropskou směrnici.
S ohledem na uvedené má městský soud za to, že předmětný výtah je stanoveným
výrobkem ve smyslu zákona o technických požadavcích na výrobky, a jako takový musí být
pro uvedení na trh opatřen stanoveným označením a musí k němu být vydáno prohlášení
o shodě nebo jiný dokument.
Námitka stěžovatelky týkající se nemožnosti opatřit výtah označením CE z důvodu
nevyhovujících rozměrů výtahové šachty ji nemůže v této věci nijak vyvinit. Účelem zákona
o technických požadavcích na výrobky je uvádění na trh výhradně takových výtahů, u nichž bude
moci být vydáno prohlášení o shodě. Stěžovatelka tak jednoznačně pochybila, když provedla
takové práce, o nichž od počátku věděla, že nemohou vést k tomu, aby bylo možno prohlášení
o shodě vydat. V takovém případě měla zvážit uvedení takového výtahu na trh.
Ze shora uvedených důvodů městský soud žalobu stěžovatelky jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí brojí stěžovatelka kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Městský soud podle stěžovatelky nesprávně právně vyhodnotil prokázané skutečnosti
a tvrzení účastníků. S některými argumenty a důkazy se navíc žádným způsobem nevypořádal.
Městský soud byl povinen přihlédnout k odbornému vyjádření, které bylo jako důkaz předloženo
a které navíc vydala odborná sekce žalovaného (Oddělení zajišťování technické kontroly
ústředního inspektorátu ČOI dne 10. 9. 2008, dále též „stanovisko“ ) k ověřování shody osobních
výtahů, který byl adresován znalci Ing. Kocmánkovi, jehož odborný posudek byl v řízení před
městským soudem předložen.
Vlastník a provozovatel výtahu, Bytové družstvo Rumunská 1487, Čelákovice, postupoval
v souladu s ČSN 27 4007, platnou od června 2004, a její novely platné od ledna 2006, která
provozovateli výtahu stanoví povinnost provedení inspekční zkoušky v určitém časovém
horizontu. Podle posouzení provozních rizik takového výtahu jsou pak provozovatelé povinni
učinit příslušná bezpečnostní opatření. Ze zpracované inspekční zprávy vyplynula bezpečnostní
rizika starého výtahu a byla proto zajištěna jeho modernizace, kterou stěžovatelka provedla tak,
že odstranila veškerá možná rizika výtahu, přičemž stávající šachtu výtahu odstranit nemohla .
Upozornila přitom provozovatele na to, že stávající šachta výtahu nesplňuje základní požadavky
na namontování nového výtahu. Šachta výtahu nevyhovuje z důvodu výšky stavby, pokud jde
o dojezdové vzdálenosti výtahu nahoře a dole v šachtě. Toto bezpečnostní riziko nebylo možné
objektivně odstranit, představuje však riziko pouze pro odborné pracovníky, kteří jsou
v problematice výtahů ve starších bytových domech proškoleni. Na tento nedostatek je upozorní
i absence označení CE na výtahu.
V předmětné věci nešlo o dodávku nového výtahu. Výtahem totiž není pouze kabina
a hnací motor, ale výtah je nutno posuzovat jako celek příslušné části stavby a technické části
výtahu. To potvrzuje i stanovisko založené ve spise, které sice bylo vydáno po dokončení díla,
vztahuje se však k této problematice. Je v něm konstatováno, že pokud stavební část nesplňuje
základní požadavky, nelze na výtah umístit označení CE. V takovém případě se pak nejedná
o nový výtah, a tedy ani nepodléhá posuzování shody v součinnosti s notifikovanou osobou,
ale stačí ověření provozuschopnosti inspekčním orgánem, jako po provedení podstatných změn,
což bylo provedeno (společností TÜV SÜD).
Podle uvedeného stanoviska je finálním výrobkem k posouzení shody, včetně umístění
CE, výtah zabudovaný ve stavbě; posouzení shody tedy nemůže být provedeno samostatně bez
stavby. Stěžovatelka dodala na trh výrobek podstatně bezpečnější, než byl původní výtah, nebylo
pouze možno stavebně upravit šachtu.
Městský soud se nevypořádal s obsahem stanoviska, rovněž nereagoval na to, že stejný
orgán jedná v rozporu se svým vlastním stanoviskem. Tabulka připojená k tomuto stanovisku
nazvaná „Instalace nových výtahů do stávajících šachet a provádění podstatných změn výtahů“
potvrzuje správnost postupu stěžovatelky. Není přitom rozhodné, že byla vydána až po instalaci
předmětného výtahu.
Městský soud zásadně pochybil, když posoudil věc tak, že šlo fakticky s ohledem
na rozsah prací o nový výtah. Tento závěr je v rozporu jak s uvedeným stanoviskem žalovaného,
tak i s právními předpisy. Podle ustanovení §2 odst. 7 nařízení vlády č. 27/2003 Sb. musí být
každý výtah nebo bezpečnostní komponenta splňující všechny požadavky tohoto nařízení včetně
postupů posuzování shody před uvedením na trh opatřeny označením CE a vybaveny ES
prohlášením o shodě. Předmětný výtah nesplňuje všechny požadavky – požadavek na šachtu
výtahu, která tvoří s výtahem jeden celek. Stěžovatelka proto provedla posouzení shody, učinila
prohlášení o shodě, zajistila inspekční zprávu akreditovaného orgánu, ale v souladu s předpisy
nemohla výtah označit značkou CE, neboť všechny předpisy v dané věci splněny nejsou.
Názor městského soudu, že stěžovatelka neměla práce provádět , pokud nemohla provést
všechny potřebné úkony, aby bylo možno učinit prohlášení o shodě, není správný. Prohlášení
o shodě učiněno bylo, jde pouze o absenci označení CE. Navíc odstranit bezpečnostní rizika
zjištěná v inspekční zprávě ukládá platná norma provozovateli.
Z uvedeného je zřejmé, že soud nebyl s věcí dostatečně obeznámen. Výkladem
provedeným soudem by platil absurdní závěr, že ve starších budovách nelze instalovat nové
kabiny výtahů, protože takto rekonstruovaný výtah nebude možno opatřit označením CE.
Stěžovatelka poukazuje na povinnost provozovatele výtahu danou ČSN 27 4007 učinit opatření
k odstranění rizik, i když nejsou splněny požadavky šachty.
Stěžovatelka popírá své pochybení a je naopak názoru, že pokud by na předmětný výtah
umístila označení CE, dopustila by se deliktu podle §19 odst. 1 písm. b) zákona o technických
požadavcích na výrobky, neboť takové označení by bylo klamavé.
Městský soud rovněž nesprávně posoudil námitku stěžovatelky týkající se platnosti
příslušných předpisů. Má za to, že upřesnění termínu výtah z čl. 1 směrnice provedeného nařízení
vlády č. 14/1999 a č. 27/2003 bylo fakt icky na území ČR dostupné až v souvislosti
se zveřejněním výkladového Guide ke směrnici 91/16 ES koncem roku 2007, tedy po realizaci
díla.
Z uvedených důvodů navrhuje stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu, aby napadený
rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný využil možnosti vyjádřit se ke kasační stížnosti. Popírá její oprávněnost a má
za to, že ze spisového materiálu, zejména z inspekční zprávy TÜV SÜD, je zřejmé,
že se v projednávané věci nejednalo o modernizaci, ale o dodávku nového výtahu, který
je stanoveným výrobkem ve smyslu zákona o technických požadavcích na výrobky.
Rozhodujícím je přitom faktický rozsah vykonaných prací, nikoliv jejich vymezení ve smlouvě
o dílo. Není rovněž pravdou, že by stanovisko, na kter é stěžovatelka v kasační stížnosti obsáhle
odkazuje, potvrzovalo správnost jejího postupu. V kasační stížnosti citované úryvky jsou vytrženy
z kontextu a účelově na sebe napasovány tak, aby podporovaly závěry stěžovatelky.
Z textu uvedeného stanoviska neplynou závěry, které uvádí stěžovatelka, naopak z něj
vyplývá, že o nový výtah se nejedná až tehdy, je -li výtah označený jako výtah po provedené
rekonstrukci nebo po provedení podstatných změn a na výrobním štítku je uvedeno původní
výrobní číslo výtahu. To však splněno nebylo, předmětný výtah nebyl označen jako výtah
po provedené rekonstrukci a bez jakýchkoliv pochybností lze konstatovat, že do příslušného
domu v Čelákovicích byl stěžovatelkou nainstalován nový výtah.
Z citovaného stanoviska ani neplyne, že by byl výtah jedním celkem spolu s příslušnou
částí stavby, právě naopak. Jedná se o umístění nového výtahu do stávající šachty, tedy o dvě
různá zařízení a pod pojem „výtah“ nelze zahrnout též příslušnou stavbu, a proto se jedná
o stanovený výrobek podle zákona o technických požadavcích na výrobky.
Žalovaný souhlasí se stěžovatelkou v tom smyslu, že uvedení značky CE na výrobku,
který nesplňuje zákonem stanovené požadavky, je protiprávním jednáním. Právě z důvodů
nesplnění těchto kritérií však nesmí být takový výrobek vůbec uveden na trh. Důvody, pro které
je žalovaný přesvědčen, že se nejedná o rekonstrukci výtahu , ale o výtah nový, jsou uvedeny
v napadeném rozhodnutí. Pro posouzení věci s ohledem na definici pojmu „výtah“ ve smyslu
čl. 1 směrnice č. 95/16/EC přitom není rozhodné, kdy byl zveřejněn tzv. Guide k této směrnici,
jedná se totiž o pouhou interpretační pomůcku a nikoliv o novelizaci směrnice.
Z uvedených důvodů navrhuje žalovaný Nejvyššímu správnímu soudu zamítnutí kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a stěžovatelka je ve smyslu ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. řádně zastoupena.
Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s .), a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
Z obsahu spisu kasační soud ověřil, že stěžovatelka, jako dodavatel, realizovala v průběhu
roku 2007 v bytovém domě Rumunská č. 1487 v Čelákovicích na základě smlouvy o dílo práce
na stávajícím výtahu. Rozsah těchto prací lze ověřit z listin založených ve správním spise,
konkrétně z inspekční zprávy vydané inspekčním orgánem TÜV SÜD,
e. č. 487/20/07/BT/IZ/L, ze dne 31. 7. 2007 jako výslede k inspekce zaměřené na ověření
shody výtahu s ČSN EN 81-1 s odkazem na ČSN 27 4011:2004 v rozsahu provedených
podstatných změn. Jednalo o provedení zejména těchto prací na stávajícím výtahu: změna
nosnosti, změna rychlosti výtahu, kompletní výměna instalace včetně rozvaděče – výměna řízení,
výměna OR, výměna zachycovačů, výměna vodítek protiváhy, výměna kabiny včetně vybavení,
montáž kabinových dveří, montáž nových šachetních dveří včetně DU, ovladačů, montáž revizní
jízdy, stop ovladačů na kabině a v šachtě, výměna koncových vypínačů, montáž předepsané
prahové desky, signalizace přítomnosti klece, zásuvka na kleci, v prohlubni šachty a ve strojovně
výtahu, nový stroj, úprava protiváhy, ochranné kryty na trakčním kotouči, montáž dvoučinné
brzdy stroje, montáž vážení klece, nouzového osvětlení klece, osvětlení šachty, montáž nouzové
komunikace z klece výtahu a montáž zařízení pro vstup do prohlubně šachty výtahu.
Důvodem těchto prací bylo odstranění provozních rizik starého, původně existujícího
výtahu v budově z roku 1965 v souladu s příslušnou ČSN. Z rozsahu provedených prací
je zřejmé, že v projednávané věci fakticky došlo nejen k dílčím změnám parametrů zařízení,
ale byla instalována zcela nová klec výtahu, došlo ke změně rychlosti a nosnosti, byla vyměněna
instalace včetně řízení, nový stroj a mnoho dalších, avšak bez příslušné úpravy výtahové šachty.
Stěžovatelka ve správním řízení tvrdila, že výtahová šachta nesplňuje základní požadavky nař ízení
a odpovídající úpravy není možné bez zásahů do nosných konstrukcí objektu provést. Z tohoto
důvodu měla za to, že výtah nemůže být opatřen značkou shody CE. Vzhledem ke skutečnosti,
že dodaný výtah byl zcela jiné konstrukce než původní výtah a jsou v něm zabudovány nové
bezpečnostní komponenty, které mají přímou souvislost s konstrukcí výtahu, nemohlo být však
na výtah umístěno původní výrobní číslo, neboť by tím byl zákazník uveden v omyl.
Stěžovatelka namítala, že dle stanoviska žalovaného vydan ého v souvislosti se změnou Z1
ČSN 27 4011 a jeho přiložené tabulky, která byla vydána ČOI ve spolupráci s Unií výtahového
průmyslu, nemohlo být za těchto okolností na jí dodaný výtah vydáno předmětné označení shody
CE. Postup stanovený žalovaným byl sice znám až po dokončení zakázky, netýkal se však pouze
kontraktů uzavřených od 1. 3. 2008, kdy byla vydána změna Z1 ČSN 27 4011, ale i kontraktů
uzavřených do tohoto data.
Právní úprava, která se vztahuje na projednávanou věc, je z velké části projevem
implementace evropských směrnic. Jedná se zejména o směrnici č. 95/16/ES, o sbližování
právních předpisů členských států týkajících se výtahů, která byla do právního řádu České
republiky implementována jako Nařízení vlády č. 27/2003 Sb. (dále též „nařízení“). Podle §1
odst. 1 nařízení stanoví technické požadavky na výtahy, které trvale obsluhují různé výškové
úrovně budov a staveb, za výtah se podle odst. 2 tohoto ustanovení nařízení považuje „zařízení
s klecí pohybující se mezi vodítky, která jsou tuhá a odkl oněná od vodorovné roviny v úhlu větším než 15,
popřípadě zařízení s určenou dráhou pohybu, i když se nepohybují mezi vodítky , určená k přepravě osob“. Podle
stanoviska Výboru pro výtahy, ustanoveného podle čl. 6 odst. 3 uvedené směrnice, ze dne
9. 9. 2004, se směrnice vztahuje na „nové výtahy“, mezi které se řadí rovněž „výtahy instalované
v existujících šachtách při záměně existujících výtahů včetně toho, když jsou zachována existující vodítka a jejich
upevnění nebo jen samotné upevnění“. Uvedením výtahu na trh se podle ustanovení §1 odst. 4 písm. e)
nařízení rozumí první předání výtahu dodavatelem uživateli k používání.
Konkrétní podmínky uvedení výtahů na trh a do provozu upravuje nařízení vlády v §2.
Výtahy mohou být na trh a do provozu uvedeny za podmínky, že nezpůsobí ohrožení zdraví
a bezpečnosti osob nebo majetku, za předpokladu, že jsou správně namontovány, udržovány
a užívány v souladu s předpokládaným účelem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení musí splňovat
technické požadavky týkající se ochrany zdraví a bezpečnosti uvedené v příloze č. 1 tohoto
nařízení. Tyto základní požadavky se přitom považují za splněné, pokud je výtah ve shodě
s harmonizovanými českými technickými normami (§2 odst. 8 nařízení). Výčet základních
požadavků je uvedený v příloze 1 nařízení, v jehož bodu 2.2 je stanoven požadavek na konstrukci
výtahu tak, aby zabraňoval riziku sevření osob, je -li klec v jedné z koncových poloh. Tento
požadavek je splněn volným nebo únikovým prostorem v oblasti koncových poloh. Nařízení dále
stanoví, že vzhledem k tomu, že ve zvláštních případech, zejména v existujících budovách, není
uvedené řešení možné, mohou se po předchozím souhlasu členských států Evropské unie použít
jiná odpovídající opatření k zabránění tomuto riziku. Každý výtah, který splňuje všechny
požadavky nařízení včetně postupů posuzování shody, musí být podle ustanovení §2 odst. 7
nařízení před uvedením na trh po posouzení shody opatřen označením CE a vybaven
prohlášením o shodě.
Ze shora rekapitulované právní úpravy lze dovodit, že ustanovení směrnice, potažmo
nařízení, se vztahují i na zařízení s klecí pohybující se mezi vodítky určená k dopravě osob,
instalované do stávající šachty při výměně existujícího zařízení, i když jsou zachována existující
vodítka a jejich upevnění, nebo jen samotné upevnění. Z uvedeného je zřejmé, že nařízení
na projednávanou věc skutečně dopadá. Jedná se o konstantní výklad uvedeného ustanovení
účinného již od 1. 5. 2004, zveřejnění interpretační pomůcky „Guide“, která navíc nemá
normativní povahu, nemůže mít na projednávanou věc žádný dopad.
Nařízení současně připouští, že v určitých případech není v již existujících budovách
nařízením stanovené řešení možné. Vzhledem ke skutečnosti, že o takový případ se dle tvrzení
stěžovatelky v projednávané věci jedná, zůstává otázkou, jak mělo být ve smyslu uvedeného
nařízení postupováno. Stěžovatelka tvrdí, že v souladu se stanoviskem samotného žalovaného
nemohla za těchto okolností jí dodaný výtah označit označením shody CE.
Kasační soud připomíná, že se jedná o stanovisko žalovaného ve věci „ověřování shody
osobních výtahů“ ze dne 10. 9. 2008. Z obsahu stanoviska plyne, že v případě umístění „nového
výtahu“ do stávající šachty musí být tato upravena tak, aby vyhověla základním požadavkům
kladeným na nový výtah, a na něj umístit označení shody CE. Pokud však nelze z jakýchkoliv
příčin tyto úpravy provést a stavební část (šachta výtahu) nesplňuje základní požadavky ve vazbě
na ČSN EN 81-1 a 2, resp. ČSN EN 81 -80, potom nelze na výtah umístit označení shody CE
a v takovém případě se nejedná o stanovený výrobek ve smyslu zákona o technických
požadavcích na výrobky. Výtah musí být označen jako výtah po provedené rekonstrukci nebo
po provedení podstatných změn, tedy na výrobním štítku musí být uvedeno původní výrobní
číslo výtahu, případně doplněné novým výrobním číslem dodavatele výtahu. Nejedná se potom
o nový výtah a provozovatel musí ošetřit zbytková rizika tak, aby nedošlo k ohrožení
oprávněného zájmu provozem výtahu, za což nese plnou zodpovědnost. Ze stanoviska dále
plyne, že shodu výrobku nelze posuzovat odděleně bez stavby.
Z obsahu soudního spisu kasační soud ověřil, že stěžovatelka skutečně v žalobě existenci
tohoto stanoviska namítala, odkazovala na jeho obsah, stejně jako na přiloženou tabulku,
která byla vydána ČOI ve spolupráci s Unií výtahového průmyslu a měla sloužit jako návod,
jak v daných případech postupovat.
Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku nijak nereagoval na námitku
stěžovatelky týkající se obsahu stanoviska a přiložené tabulky, n a které bylo poukazováno
i při ústním jednání dne 3. 11. 2011, ani neuvedl důvody, pro které neprovedl stěžovatelkou
předložený posudek jako důkaz. Rozsudek městského soudu ve smyslu ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. je tak nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
Mimo to, že městský soud zatížil své rozhodnutí shora uvedenou vadou a již z tohoto
důvodu nezbývá, než rozsudek zrušit, je na místě poukázat i na skutečnost, že obdobné def icity
vykazuje i rozhodnutí žalovaného. Kasační soud ze spisu ověřil, že obsahově totožné námitky
byly opakovaně uplatněny i v průběhu správního řízení. Správní orgán prvního stupně se jimi
nezabýval vůbec, žalovaný pak uvedené námitky vypořádal nepřezkoumatelným způsobem.
Žalovaný se v napadeném rozhodnutí k vlastnímu stanovisku, jak postupovat v případě
instalace nových výtahů do existujících šachet u kontraktů uzavřených do 1. 3. 2008 vůbec
nevyjádřil, pouze v obecné rovině uvedl, že z režimu nařízení nebylo možno se vyvázat a pokud
stěžovatelka věděla, že výtah nebude splňovat všechny požadavky, neměla jej uvádět na trh.
K přiložené tabulce krátce uvedl, že nemohla mít žádný vliv na povinnost stěžovatelky, neboť
ji nelze nadřazovat nad znění směrnice, resp. nařízení, a navíc byla zpracována až v průběhu roku
2008.
Kasační soud připomíná, že samo nařízení v příloze č. 2 bodu 2.2, věta poslední, přímo
počítá s problematikou nemožnosti využití některých řešení ve stávajících budovách a připouští,
že za určitých okolností je možno použít v takových případech i jiná opatření. Postup
i pro kontrakty uzavřené do 1. 3. 2008 stanovil v předmětném stanovisku sám žalovaný a to tak,
že při výměně původního výtahu za nový v šachtě nesplňující bezpečnostní rozměry v horní
a dolní části šachty dané ČSN EN 81 -1 a 2, resp. ČSN 81 - 80 se shoda CE neoznačuje.
V této souvislosti považuje kasační soud za vhodné zdůraznit, že právní režim výrobku se odvíjí
od faktického stavu a nikoliv naopak. Mylný je proto názor, že když výtah nebyl označen CE
a nebylo vydáno ES prohlášení o shodě, nemohlo se jednat o nový výtah, jak tvrdí stěžovatelka.
Stejně tak je však mylný výklad žalovaného, dle kterého bez ohledu na faktický stav platí, že není
– li výtah označen jako výtah po provedené rekonstrukci nebo po provedení podstatných změn,
jedná se o nový výrobek.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není vůbec zřejmé, jakým způsobem mělo být
při rekonstrukci nevyhovujících výtahů ve stávajících šachtách, které neodpovídaly požadavkům
nařízení, ale se kterými nařízení počítá, postupováno. Odůvodnění, o které žalovaný
své rozhodnutí opřel, totiž že šlo o nový výtah, který buď musel být opatřen označením shody
CE nebo neměl být uváděn na trh, je zcela v rozporu s postupem uvedeným v jím vydaném
stanovisku. V dalším řízení bude tedy žalovaný povinen vypořádat námitky stěžovatelky zákonem
stanoveným způsobem, včetně toho, jaký vliv, s ohledem na uvedené, měla změna normy Z1 27
4011 účinná od 1. 3. 2008 a jím vydané stanovisko postihující i kontrakty uzavřené do 1. 3. 2008,
a na základě toho pak vyhodnotit, jaký byl správný postup dodavatele výtahu v situaci
nevyhovujících rozměrů šachty v období do 1. 3. 2008, kdy ještě nebyla známa opatření, která
jsou považována za dostatečnou náhradu nevyhovujících rozměrů šachty v koncových bodech.
Rozhodnutí žalovaného je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť
na námitky stěžovatelky, týkající se uvedeného stanoviska, resp. toho, že přesně v intencích
uvedeného stanoviska, které se vyjadřuje i ke kontraktům uzavřeným před 1. 3. 2008,
postupovala, žalovaný žádným konkrétním způsobem nereaguje.
V posuzovaném případě dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že již v řízení před
městským soudem byly důvody pro to, aby bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno. Z tohoto
důvodu Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil kasační stížností napadený
rozsudek městského soudu, věc mu však nevrátil k dalšímu řízení, neboť současně konstatoval,
že pro zrušení rozhodnutí žalovaného byly důvody již v řízení před městským soudem,
který by v dalším řízení, při respektování názoru vysloveného Nejvyšším správním soudem
v tomto rozhodnutí a vzhledem k charakteru vytýkaných pochybení, nemohl vady napadeného
rozhodnutí žalovaného nikterak zhojit. Nejvyšší správní soud proto současně se zrušením
rozhodnutí městského soudu rozhodl také o zrušení žalobou napadeného rozhodnutí
žalovaného.
V případě, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a současně zrušil
i rozhodnutí žalovaného dle §110 odst. 2 s. ř. s., je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení
o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí městského
soudu (§110 odst. 3, věta druhá, s. ř. s.). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační
stížnosti tvoří v tomto případě jeden celek a Nejvyšší správní soud rozhodne o jejich náhradě
jediným výrokem vycházejícím z §60 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008 - 98).
Žalovaný ve věci úspěch neměl, náhrada nákladů řízení mu proto nenáleží. Stěžovatel ka
měla ve věci plný úspěch, proto jí zdejší soud dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Tyto náklady řízení jsou tvořeny částkou
7 000 Kč za soudní poplatky (soudní poplatek za žalobu ve správním soudnictví proti rozhodnutí
správního orgánu ve výši 2 000 Kč a soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč).
Stěžovatelka byla zastoupena jak v řízení před městským soudem, tak i Nejvyšším správním
soudem. Zástupkyně stěžovatelky učinila v řízení před městským soudem dle soudního spisu
celkem tři úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení [§11 odst. 1 písm. a)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], písemné
podání soudu nebo jinému orgánu ve věci samé - žaloba (§11 odst. 1 písm. d) advokátního
tarifu) a účast na jednání před soudem v délce trvání do dvou hodin (§11 odst. 1 písm. g )
advokátního tarifu). Před Nejvyšším správním soudem pak zástupkyně stěžovatelky učinila jeden
úkon právní služby, a to písemné podání soudu nebo jinému orgánu ve věci samé – kasační
stížnost (§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu). Za každý úkon právní služby v dané věci náleží
mimosmluvní odměna ve výši 2 100 Kč [§9 odst. 3 písm. f), ve spojení s §7 bodem
4. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13
odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy za jeden úkon právní služby náleží 2 400 Kč , vzhledem
k tomu, že ve věci byly učiněny čtyři úkony p rávní služby, náleží stěžovatelce částka 9 600 Kč
(4 × 2 400 Kč). Zástupkyně stěžovatelky doložila zdejšímu soudu osvědčení o tom, že je plátcem
daně z přidané hodnoty, částka 9 600 Kč se proto zvyšuje o tuto daň ve výši 20 %. Výše odměny
za provedené úkony právní služby tedy činí 11 520 Kč.
Celková částka náhrady nákladů řízení před městským soudem a před Nejvyšším
správním soudem tak činí 18 520 Kč (7000 Kč + 11 520 Kč), kterou je žalovaný povinen zaplatit
stěžovatelce k rukám její právní zástupkyně JUDr. Aleny Brychtové, advokátky se sídlem
Veverkova 1343/1, Hradec Králové, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu