ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.67.2012:29
sp. zn. 9 As 67/2012 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: SPR a.s.,
se sídlem Arkalycká 877/1, Praha 4, zast. Mgr. Ing. Jaroslavou Sodomkovou, advokátkou
se sídlem Jindřišská 20, Praha 1, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem
Masarykovo náměstí 5, Jihlava, proti rozhodnutí předsedkyně žalovaného ze dne 15. 11. 2011,
č. j. 14819-29/2011-ERÚ, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 7. 3. 2012, č. j. 62 A 4/2012 - 52,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla
odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí předsedkyně žalovaného ze dne 15. 11. 2011,
č. j. 14819-29/2011-ERÚ.
Společně s kasační stížností podal stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti a správní žaloby. Svůj návrh odůvodnil tím, že by právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti vyšel z následujících úvah.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
Aby mohl být stěžovatel se svým návrhem na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti úspěšný, očekává se od něj dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom,
že mu v důsledku napadeného rozhodnutí (jehož sistace by bylo přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti dosaženo) vznikne nepoměrně větší újma, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a vysvětlení, v čem spočívá tato újma a její rozsah.
Vylíčení podstatných skutečností musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel
v souvislosti s napadeným rozhodnutím krajského soudu obává, by pro něj znamenal výše
vymezenou újmu. Tyto skutečnosti potom musí být vylíčeny takovým způsobem, aby z nich byl
Nejvyšší správní soud schopen jednoznačně tvrzenou újmu dovodit a schopen posoudit,
zda takto tvrzená újma vyhovuje vymezení v §73 odst. 2 s. ř. s. Paušalizované tvrzení, které jen
cituje text zákona a nijak se nevztahuje k situaci stěžovatele, nelze považovat za náležité unesení
tohoto břemena tvrzení. Nejvyšší správní soud zde připomíná, že není oprávněn ani povinen
v daném ohledu nahrazovat činnost stěžovatele a vznik újmy na straně stěžovatele jakkoli
dovozovat či dohledávat např. ze soudního nebo správního spisu.
Kromě toho stěžovatele tíží též důkazní břemeno ke svým tvrzením. Unesení tohoto
důkazního břemena po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými odůvodňuje návrh na přiznání
odkladného účinku, také řádně doložil.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že v daném případě
stěžovatel neunesl břemeno tvrzení. Jeho návrh na přiznání odkladného účinku totiž neobsahuje
žádné konkrétní a individualizované tvrzení o újmě, kterou pro sebe spatřuje v účincích
napadeného rozhodnutí krajského soudu. Nevyplývá z něj, v čem pro sebe stěžovatel spatřuje
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.
Stěžovatel, ačkoli svůj návrh datoval dnem 22. 3. 2012, pouze parafrázoval znění ust. §73 odst. 2
s. ř. s. účinné do 31. 12. 2011, které vykazuje jisté odlišnosti od nyní účinného znění tohoto
ustanovení citovaného výše. Podstatné ovšem je, že návrh na přiznání odkladného účinku
zdejšímu soudu neposkytl náležitý podklad, na jehož základě by bylo možno posoudit, zda jsou
naplněny podmínky stanovené v s. ř. s. pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Za takové situace nezbylo zdejšímu soudu než stěžovatelův návrh zamítnout.
Za bezpředmětný Nejvyšší správní soud považuje návrh, aby ze strany zdejšího soudu byl
odkladný účinek přiznán správní žalobě ke krajskému soudu. V první řadě je nutno konstatovat,
že Nejvyšší správní soud není příslušný k rozhodování o návrzích na přiznání odkladného účinku
žalobám ke krajským soudům. K tomu je příslušný ten krajský soud, který rozhoduje o žalobě,
které má být dle návrhu odkladný účinek přiznán. Dále není možné přehlédnout dikci ust. §73
odst. 3 s. ř. s., dle kterého přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem
účinky napadeného rozhodnutí. Přiznávat odkladný účinek žalobě, když řízení o ní bylo již
pravomocně skončeno, postrádá smyslu, jelikož takto přiznaný odkladný účinek by nebyl
schopen vyvolat žádný efekt.
Ze všech těchto důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu