ECLI:CZ:NSS:2012:9.AS.90.2011:206
sp. zn. 9 As 90/2011 - 206
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobců: a) V. S., a b) J.
D., oba zast. JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou se sídlem Kodaňská 521/57, Praha 10,
proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2007, č. j. 106507/2007/KUSK-OŽP/MaG, za účasti osob
zúčastněných na řízení: I) Honební společenstvo Vraňany, se sídlem Legionářů 59, Praha 8,
a II) Pozemkový fond České republiky, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, ve věci
registrace honebního společenstva a uznání společenstevní honitby, o kasační stížnosti žalobců
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2011, č. j. 8 A 195/2010 - 146,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2011, č. j. 8 A 195/2010 - 146,
se z r uš uj e .
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2007, č. j. 106507/2007/KUSK-OŽP/MaG,
se z r uš uj e a věc se v r ac í žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši
19 520 Kč, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupkyně
JUDr. Sylvy Rychtalíkové, advokátky se sídlem Kodaňská 521/57, Praha 10.
IV. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) včas podanou kasační stížností napadají v záhlaví
označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 26. 4. 2011,
kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2007,
č. j. 106507/2007/KUSK-OŽP/MaG. Uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo změněno
rozhodnutí Městského úřadu Mělník (dále jen „správní orgán“) ze dne 23. 5. 2007,
č. j. 2451/ZP/06/LISV, kterým byl zamítnut návrh přípravného výboru honebního společenstva
Jeviněves na registraci Honebního společenstva Jeviněves a na uznání společenstevní honitby
Jeviněves. Žalovaný změnil uvedený výrok napadeného rozhodnutí správního orgánu na znění:
„Orgán státní správy myslivosti odmítá zapsat honební společenstvo Jeviněves do rejstříku honebních společenstev
a odmítá uznat společenstevní honitbu Jeviněves.“ Ve zbylém rozsahu bylo odvoláním napadené
rozhodnutí prvního stupně žalovaným potvrzeno.
II. Kasační stížnost
Stěžovatelé označili jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení §103
odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“).
Stěžovatelé předně vytýkají městskému soudu, že ačkoli ve svém rozhodnutí tvrdí,
že podstatná je argumentace obsažená v žalobou napadeném rozhodnutí, ve skutečnosti ve svém
rozsudku vyšel ze skutkových a právních závěrů obsažených v rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně, které zcela převzal. V této souvislosti stěžovatelé dále namítali, že městský soud
vycházel z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, jestliže při posuzování žalobních námitek
týkajících obsahu a právní relevance v žalobě konkrétně uvedených sporných členských přihlášek
převzal skutkové a právní závěry správního orgánu. Konkrétně stěžovatelé považují za sporné
posouzení přihlášek JUDr. K. Š., Ing. A. Št., Ing. V. Sr., V. S. a přihlášku spoluvlastníků J. C., J.
K. a Ja. Ko., u kterých správnost zjištění a závěrů městského soudu konkrétně zpochybňují.
Dále stěžovatelé namítají, že městský soud nepřihlédl k žalobní námitce, ve které
ve vztahu k naplnění podmínky ustanovení §20 odst. 4 písm. a) zákona o myslivosti
upozorňovali na skutečnost, že dle zápisu z ústního jednání, které se konalo u žalovaného dne
2. 3. 2004, disponovalo honební společenstvo Jeviněves nepochybně rozlohou 548,8 ha
honebních pozemků. Obdobně jsou stěžovatelé přesvědčeni, že se městský soud nevypořádal
s jejich žalobní námitkou, která se týkala vadného procesního postupu správního orgánu
i žalovaného, jestliže správní orgán stěžovatele v žádné fázi řízení nevyzval k doplnění podaného
návrhu a odstranění nedostatků spočívajících v neúplných a nepřesných údajích, jak mu ukládá
ustanovení §20 odst. 1 zákona o myslivosti. Dle stěžovatelů byl tento postup na místě zejména
s ohledem na skutečnost, že správní orgán je v řízení povinen postupovat v součinnosti
s účastníky a umožnit jim odstranění vad podání. Chybějící datum na přihláškách přit om nelze dle
stěžovatelů vzhledem k administrativní náročnosti podání návrhu bez dalšího hodnotit
jako neplatný právní úkon.
Městský soud se dle stěžovatelů rovněž nedostatečně vypořádal s jejich argumentací
týkající se možnosti vstupu nových členů do hon ebního společenstva i po konání ustavující valné
hromady. V případě, že jsou na ustavující valné hromadě splněny podmínky pro založení
honebního společenstva, nic nebrání dle stěžovatelů tomu, aby do takto založeného honebního
společenstva vstupovali další členové a podávali přihlášky k členství v honebním společenstvu.
Tomu pak musí obsahově odpovídat také seznam členů honebního společenstva vyhotovený
dle ustanovení §19 odst. 5 písm. a) zákona o myslivosti, který zahrnuje všechny vlastníky
honebních pozemků, kteří se do dne podání návrhu na registraci stali členy honebního
společenstva. Členem honebního společenstva se vlastník honebních pozemků může stát buď
dnem konání ustavující valné hromady (jako zakládající člen) nebo kdykoli poté, a to na základě
svého souhlasu s členstvím v honebním společenstvu. Dle stěžovatelů by bylo v rozporu
s účelem zákona o myslivosti, aby seznam členů obsahoval pouze údaje o zakládajících členech
honebního společenstva, pokud se ke dni podání návrhu na registraci seznam členů rozšířil,
resp. zúžil. V této souvislosti jsou stěžovatelé přesvědčeni o mylném závěru správních orgánů
i městského soudu, že povinnou náležitostí seznamu členů je datum konání ustavující valné
hromady.
Za sporné pokládají stěžovatelé také posouzení možnosti členství obcí v honebním
společenstvu ke dni konání ustavující valné hromady dne 1. 7. 2002. Stěžovatelé mají za to,
že ustanovení §38 odst. 3 zákona č. 128/2002 Sb., o obcích, ve znění platném do 11. 7. 2002
(dále jen „zákon o obcích“), které obcím zakazovalo ručit za závazky jiných subjektů, nebránilo
tomu, aby se obec stala členem (společníkem) právnických osob, neboť jejich členství zákon
výslovně nevylučoval.
Závěrem stěžovatelé namítali, že se městský soud i přes výtku kasačního soudu
nezabýval opomenutým důkazem, a to rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 7. 2007,
č. j. 18724/2007/KUSK-OŽP/Mag. Současně upozornili, že uvedené rozhodnutí bylo vydáno
v rozporu se zákonem, neboť upřednostnilo přičlenění honebních pozemků k honitbě Vraňany,
k němuž dochází z moci úřední, před vůlí jejich vlastníků založit vlastní honební společenstvo
Jeviněves.
III. Vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení ke kasační stížnosti
Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení II) svého právo na vyjádření se k obsahu kasační
stížnosti nevyužili.
Osoba zúčastněná na řízení I) se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila
s argumentací uvedenou v rozhodnutí správního orgánu a žalovaného. Závěrem shrnula
dosavadní skutkový a právní průběh jednotlivých řízení o registraci sousedících honebních
společenstev a navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnosti nevyhověl.
IV. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze spisu
Ze správního spisu předloženého žalovaným bylo ke skutkovému průběhu věci zjištěno,
že přípravný výbor honebního společenstva Jeviněves (dále jen „Přípravný výbor“) podal dne
30. 12. 2002 návrh na registraci honebního společenstva a návrh na uznání společenstevní
honitby. Přílohou podaného návrhu je mimo jiné zápis z ustavující valné hromady ze dne
1. 7. 2002 a dále zápis z mimořádné valné hromady konané dne 10. 12. 2002 (zápis současně
datován dnem 20. 9. 2002, pozn. NSS), na jejímž programu byla změna názvu honebního
společenstva na Honební společenstvo Jeviněves, přijetí nových členů a schválení rozšíření honitby.
Mezi přílohami jsou dále stanovy honebního společenstva, které byly dle jejich závěrečných
ustanovení přijaty na ustavující valné hromadě dne 1. 7. 2002, a seznam členů honebního
společenstva, ve kterém se podává, že celková výměr a honebních pozemků ve vlastnictví členů
honebního společenstva dosahuje 880, 3058 ha.
Současně s Přípravným výborem podaly návrhy na registraci a uznání honitby rovněž
přípravné výbory sousedních honebních společenstev: Ledčice-Jeviněves I., Nová Ves a Vraňany.
Řízení o registraci těchto honebních společenstev byla již pravomocně skončena zapsáním
do rejstříku honiteb.
V průběhu správního řízení, kdy žalovaný opakovaně zrušil zamítavé rozhodnutí
správního orgánu o návrhu na registraci a uznání honitby a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu
řízení, proběhlo u žalovaného ústní jednání se zástupci Přípravného výboru, ze kterého byl
pořízen zápis, ve kterém je konstatováno, že byla provedena kontrola dokladů spisem správního
orgánu s tím, že Přípravný výbor nepochybně disponoval ke dni ustavující valné hromady
cca 548 ha honebních pozemků. Přípravný výbor dále do spisového materiálu doložil podklady
z (v pořadí druhé) mimořádné valné hromady, která se konala dne 30. 9. 2004, a dne 16. 4. 2007
doplnil doklady z ustavující valné hromady ze dne 1. 7. 2002.
Návrh na registraci honebního společenstva Jeviněves a uznání společenstevní
honitby byl naposledy zamítnut rozhodnutím správního orgánu ze dne 23. 5. 2007,
č. j. 2451/ZP/06/LISV. Závěry, ke kterým dospěl sprá vní orgán v citovaném rozhodnutí,
žalovaný v zásadě potvrdil napadeným rozhodnutím ze dne 13. 8. 2007,
č. j. 106507/2007/KUSK-OŽP/MaG, s tím, že v souladu s ustanovením §20 odst. 4 zákona
o myslivosti pouze změnil výrok zamítavý na odmítavý.
Správní orgán a žalovaný se ve svých rozhodnutích především nesouhlasně vyjádřili
k možnosti konat po ustavující valné hromadě další valnou hromadu, na které by se měnila
rozloha honitby a přijímali noví členové. Ta může být svolána, jen pokud již honební
společenstvo vzniklo a bylo zaregistrováno v rejstříku honebních společenstev. Ze zápisu z první
mimořádné valné hromady není přitom zřejmé, že by se jednalo o pokračování ustavující valné
hromady. Nelze proto konat další valnou hromadu po doplnění dalších souhlasů, tedy s jinými
členy a s jiným programem; muselo by se jednat o novou ustavující valnou hromadu. Přípravný
výbor je obecně oprávněn pouze svolat ustavující valnou hromadu, na které bude zvolen honební
výbor (resp. honební starosta) a schváleny stanovy, a dále podat návrh na registraci honebního
společenstva a uznání společenstevní honitby, neboť do pravomocného rozhodnutí o registraci
právně neexistuje a jejich právní úkony jsou proto neúčinné.
Z výše uvedených důvodů správní orgán ani žalovaný nepřihlíželi k přihláškám (souhlasy
s členstvím), které byly podepsány po dni konání ustavující valné hromady dne 1. 7. 2002. Stejně
tak na přihlášky do honebního společenstva, které nebyly datovány vůbec, správní orgán pohlížel,
jako by byly podány po dni konání ustavující valné hromady. Svůj závěr opřel jednak o zjištění,
že plné moci náležející k těmto přihláškám byly uděleny až po konání ustavující valné hromady,
z čehož usoudil, že pověřená osoba nemohla na ustavující valné hromadě hlasovat; a dále
o zjištění, že nedatové přihlášky byly vesměs podány do honebního společenstva Jeviněves,
zatímco přihlášky podané do 1. 7. 2002 byly vesměs podané do honebního společenstva
pod jiným názvem (LOVĚNA Spomyšl, Jevineves; LOVĚNA Spomyšl, Daminěves, Jeviněves;
Spomyšl). Žalovaný k této otázce doplnil, že vzhledem k tomu, že Přípravný výbor neustále
doplňoval spisový materiál o nové přihlášky, bylo nutné brát v úvahu dokumenty datované
k 1. 7. 2002, přičemž pokud souhlas s členstvím není datován, není možné posoudit, zda byl dán
před či po konání ustavující valné hromady. Vyřazeny byly dále přihlášky obcí s odůvodněním,
že obce nesměly do 28. 2. 2003 ručit svým majetkem (§27 odst. 3 zákona č. 59/2003 Sb.); naproti
tomu dle ustanovení §27 odst. 1 zákona o myslivosti musí členové honebního společenstva ručit
svým majetkem za jeho závazky. Nad to žalovaný konstatoval, že správní orgán byl k posuzování
přihlášek ke členství velmi tolerantní, neboť dle jeho názoru Přípravný výbor nahradil souhlasy
vlastníků honebních pozemků se členstvím v honebním společenstvu vyžadované zákonem
o myslivosti přihláškami ke členství v honebním společenstvu, čímž dle žalovaného nebyla
zákonná podmínka podání návrhu na registraci naplněna.
Výtky správních orgánů směřovaly dále k předloženému seznamu členů honebního
společenstva. Výhrady se týkaly jednak chybějícího data vyhotovení seznamu, jednak bylo
kontrolou jednotlivých jmen členů v návaznosti na data podepsaných přihlášek zjištěno, že byl
seznam zpracován před mimořádnou valnou hromadou, která se konala dne 10. 12. 2002.
V otázce posouzení splnění náležitostí předložených stanov odkázaly správní orgány
na již v minulosti vydané rozhodnutí žalovaného týkající se honebního společenstva Jeviněves
ze dne 12. 5. 2004, č. j. 10238/4513/OŽP-Kon, s tím, že v něm uvedené stanovisko je neměnné
a stanovy podmínky zákona o myslivosti nesplňují.
Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2007 podali stěžovatelé za Přípravný výbor
žalobu k městskému soudu.
Městský soud nejprve rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 3. 9. 2009,
č. j. 8 Ca 324/2007 - 102, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem pro zrušující rozsudek
byla nepřezkoumatelnost, kterou městský soud spatřoval ve způsobu odůvodnění nedostatků
stanov honebního společenstva. Ke kasační stížnosti žalovaného byl však rozsudek městského
soudu rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2010, č. j. 9 As 12/2010 - 124,
zrušen a věc byla městskému soudu vrácena k dalšímu řízení. Zdejší soud se sice ztotožnil
s názorem městského soudu o tom, že rozhodnutí žalovaného bylo v rozsahu deklarovaného
rozporu stanov honebního společenstva se zákonem nepřezkoumatelné, dospěl nicméně
k závěru, že tato dílčí nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného nemohla být sama o sobě
důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí. Zdejší soud dovodil, že k tomu, aby bylo možné
vyhovět návrhu na registraci honebního společenstva, je nezbytné splnit nejen požadavky kladené
zákonem na stanovy honebního společenstva, ale též dosáhnout zákonem požadované minimální
výměry honebních pozemků ve vlastnictví členů. Dílčí nepřezkoumatelnost rozhodnutí
žalovaného proto nemohla být důvodem pro zrušení rozhodnutí žalovaného, pokud městský
soud zároveň neshledal nezákonným závěr o nenaplnění podmínky minimální výměry honitby.
Současně Nejvyšší správní soud městskému soudu vytkl, že zcela pominul důkazní návrhy
žalovaného, kterými byly rozhodnutí Městského úřadu Kralupy ze dne 24. 3. 2003,
č. j. 56/02/ŽP, a ze dne 17. 3. 2003, č. j. 66/02/ŽP, a rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2007,
č. j. 18724/2007/KUSK-OŽP/Mag.
Městský soud se v novém rozhodnutí vedle konstatování dílčí nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí žalovaného v rozsahu odůvodnění nedostatků stanov honebního společenstva dále
zabýval splněním požadavku na dosažení minimální výměry honebních pozemků ve vlastnictví
členů honebního společenstva. Argumentačně se ztotožnil s posouzením věci správními orgány.
Dospěl tedy k totožnému závěru, dle něhož honební společenstvo Jeviněves nedosáhlo ke dni
konání ustavující valné hromady zákonem požadované minimální výměry honebních pozemků
ve vlastnictví členů honebního společenstva, tedy 500 ha. K otázce členství obcí v honebním
společenstvu městský soud nad rámec odůvodnění správních orgánů uvedl, že ustanovení §38
odst. 3 zákona o obcích a §27 odst. 1 zákona o myslivosti nebyly ve vztahu předpisu zvláštního
a obecného; zákon o obcích dle městského soudu jednoznačně stanovil, že obce nesmí
za závazky právnických osob ručit, nikoli že za ně neručí. K námitce odlišného nazíraní některých
právních otázek správního orgánu a žalovaného uvedl, že rozdílná argumentace správních orgánů
obou stupňů je možná, s ohledem na koncepci dvoustupňového řízení předvídatelná, s tím,
že podstatná je argumentace obsažená v konečném, žalobou napadeném rozhodnutí. Jelikož
městský soud dospěl k závěru, že podmínka minimální výměry honebních pozemků nebyla
splněna, žalobu stěžovatelů zamítl.
V. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou
v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Rozsahem a důvody
kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Ve vztahu k pochybením vytýkaným stěžovateli městskému soudu se Nejvyšší správní
soud nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu, jejíž důvodnost
by z podstaty věci musela sama o sobě vést ke zrušení napadeného rozhodnutí. Stěžovatelé
spatřovali nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu jednak v tom, že se městský soud
nevypořádal s jejich žalobní námitkou týkající se vadného procesního postupu obou správních
orgánů, které dle jejich názoru nepostupovaly v souladu s ustanovením §20 odst. 1 zákona
o myslivosti a nevyzvaly je k odstranění vad a doplnění podaného návrhu, a dále namítali,
že se městský soud přes výtku kasačního soudu nezabýval opomenutým důkazem. Nejvyšší
správní soud považuje v této věci za nezbytné uvést, že k situaci, kdy krajský soud v rozhodnutí
nevypořádal některou z námitek stěžovatele, se již dříve vyslovil ve svém rozsudku ze dne
18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publikovaném pod č. 787/2006 Sb. NSS, z něhož vyplývá,
že opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumat
jednu ze žalobních námitek, je jeho rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Shodný názor zaujal i Ústavní
soud ve svém nálezu ze dne 12. 10. 1995, sp. zn. III. ÚS 55/95, publikovaném ve Sbírce nálezů
a usnesení Ústavního soudu pod č. 61/1995. Okolnosti předvídané ve výše citovaném rozsudku
Nejvyššího správního soudu nastaly i v tomto případě, neboť městský soud se při svém
rozhodování nezabýval námitkou stěžovatelů týkající se nedodržení postupu podle ustanovení
§20 odst. 1 zákona o myslivosti. Obdobně městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí
neuvedl, proč se nezabýval důkazy navrhovanými žalovaným, ačkoli jej k tomu zdejší
soud předchozím zrušujícím rozsudkem zavázal. Nejvyšší správní soud proto konstatuje,
že se v daném případě jedná o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Výše uvedené důvody se týkají pouze dílčí části odůvodnění, a přestože by samy o sobě
mohly vést ke zrušení rozsudku městského soudu, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že se lze meritorně zabývat dalšími stížními námitkami.
Zákonný rámec pro proces tvorby honiteb a zakládání honebních společenstev
představuje zákon o myslivosti, který se samotným výkonem práva myslivosti mimo jiné spojuje
užívání honebních pozemků [§2 písm. h) zákona o myslivosti] a stanoví, že myslivost lze
provozovat jen v rámci uznané honitby [§17 odst. 1 zákona o myslivosti]. Honitba může být
tvořena pouze souvislými honebními pozemky [blíže viz §2 písm. f) a g) zákona o myslivosti]
o celkové minimální výměře 500 ha. Honební pozemky, které netvoří honitbu, přičlení správní
orgán (orgán státní správy myslivosti) zpravidla k honitbě, která má s těmito pozemky nejdelší
společnou hranici [§30 zákona o myslivosti]. Lze tedy konstatovat, že každý honební pozemek
musí být začleněn do některé z honiteb.
Návrh na uznání honitby může vedle výlučného vlastníka honebních pozemků (vlastní
honitba) podat též přípravný výbor honebního společenstva (společenstevní honitba),
a to za splnění podmínek uvedených v ustanovení §17 zákona o myslivosti. V projednávané věci
je na místě zdůraznit především podmínku povinné souvislosti honebních pozemků a jejich
celkové výměry, která musí dosahovat minimálně 500 ha. Splňuje -li návrh stanovené podmínky,
musí orgán státní správy myslivosti rozhodnutí o uznání honitby vydat. Spolu s návrhem
na uznání honitby může navrhovatel požádat, aby k honebním pozemkům dosahujícím
minimální výměry (500 ha) byly v odůvodněných případech přičleněny další souvislé honební
pozemky jiných vlastníků [§18 zákona o myslivosti].
Honební společenstvo může být založeno pouze vlastníky nebo spoluvlastníky souvislých
honebních pozemků, jejichž výměra v součtu dosahuje výměry požadované zákonem pro vznik
společenstevní honitby, tj. 500 ha. Členství v honebním společenstvu je tedy svázáno jednak
s vlastnictvím k honebním pozemkům a jednak s určitou honitbou, do které jsou tyto pozemky
zahrnuty. Členy honebního společenstva mohou tedy být pouze vlastníci honebních pozemků
v honitbě, o jejíž uznání bude žádáno. Tito vlastníci, resp. spoluvlastníci, se stávají zakládajícími
členy honebního společenstva. Ve smyslu ustanovení §19 odst. 5 písm. c) zákona o myslivosti
musí vlastník, resp. spoluvlastníci, honebního pozemku udělit se svým členstvím v honebním
společenstvu souhlas.
Před podáním návrhu na registraci honebního společenstva, který spolu s návrhem
na uznání společenstevní honitby podává za honební společenstvo jeho přípravný výbor [§19
odst. 4 zákona o myslivosti], se musí konat ustavující valná hromada honebního společenstva,
na které je zvolen honební starosta, případně honební výbor, a jsou schváleny stanovy honebního
společenstva. Pro schválení stanov je ve smyslu ustanovení §19 odst. 7 s odkazem na ustanovení
§22 odst. 5 ve spojení s ustanovením §21 odst. 1 písm. d) zákona o myslivosti zapotřebí
souhlasu tří čtvrtin hlasů členů přítomných na ustavující valné hromadě, v ostatním postačí
nadpoloviční většina přítomných členů.
Na shora uvedené zákonné teze navazuje stěžejní sporná otázka projednávané věci,
kterou je posouzení procedury založení honebního společenstva a okamžik naplnění zákonných
podmínek pro podání návrhu na registraci honebního společenstva a uznání společenstevní
honitby. V prvé řadě stěžovatelé kladou otázku, zda se v čase od konání ustavující valné hromady
honebního společenstva dne 1. 7. 2002 do podání návrhu na registraci dne 30. 12. 2002 mohla
pořádat další („mimořádná“) valná hromada, na jejímž programu bylo přijetí nových členů a s tím
související rozšíření stávající honitby. Nejvyšší správní soud při posouzení této otázky vycházel
ze skutečnosti, že honební společenstvo je před svým vznikem, tj. před okamžikem zapsání
do rejstříku honebních společenstev, oprávněno činit pouze úkony směřující k jeho založení,
a nemůže jednat jako již existující právní subjekt, který přijímá nové členy. Je tedy třeba zvážit,
zda je přípustné před podáním návrhu na registraci pokračovat v konání ustavující valné
hromady. Byť zákon konání více valných hromad zakládajících členů honebního společenstva
a tedy rozfázování procesu založení honebního společenstva výslovně nezakazuje, je nutno
posouzením zákonných požadavků na průběh konání valných hromad v projednávané věci
dospět závěru, že úkony přijaté na „mimořádné“ valné hromadě byly ve vztahu k již založenému
honebnímu společenstvu bez právního významu. Východiskem pro uvedený závěr je především
požadavek na jasnou a transparentní proceduru hlasování členů v průběhu ustavující valné
hromady, která má za cíl na základě výsledku hlasování jednotlivých členů zvolit honebního
starostu, event. honební výbor, a schválit stanovy. Tedy již bezprostředně po hlasování
na „řádné“ ustavující valné hromadě musí být postaveno na jisto, v jakém poměru hlasů
zakládajících členů honebního společenstva bylo o jednotlivých návrzích hlasováno, tj. zda bylo
hlasováno pro či proti návrhu, a tento výsledek musí být také zpětně ověřitelný.
Není proto přípustné, aby na v pořadí další („mimořádné“) valné hromadě bylo bez
dalšího hlasováno pouze o přijetí nových členů a rozšíření společenstevní honitby, aniž bylo
současně opakovaně hlasováno o všech aktech přijatých na předešlé valné hromadě . Jinými slovy,
aby mohla být v rámci „mimořádné“ valné hromady rozšířena členská základna, musela by tato
valná hromada svým programem splňovat parametry nové ustavující valné hromady, na které by
bylo v novém složení členů hlasováno o volbě starosty či schválení stanov. V opačném případě
by zcela nepřijatelným způsobem došlo ke zkreslení výsledků a poměru hlasů u předešlých
hlasování o zakládajících úkonech, ať již by nově přistoupivší členové jednotně s veškerými
dřívějšími úkony souhlasili či se na ně naopak pohlíželo, jako by se na ustavující valné hromadě
hlasování zdrželi. Formálně se tento požadavek promítá v povinnosti předložit k návrhu
na registraci zápis z ustavující valné hromady, který z povahy věci nelze doplňovat a měnit
na základě výsledků konání valné hromady následující, mimořádné. Lze se tak ztotožnit
se závěrem žalovaného i městského soudu, že rozhodným okamžikem pro posuzování splnění
náležitostí na registraci honebního společenstva Jeviněves a uznání společenstevní honitby je den
konání ustavující valné hromady dne 1. 7. 2002.
V souladu s tímto závěrem je tedy možno obecně konstatovat, že honební společenstvo,
které zatím nebylo registrováno, může po konání ustavující valné hromady připustit konání další
valné hromady, má-li k tomu závažné důvody (například výra zná změna ve složení či počtu členů,
jejich pozemků, atd), ale v takovém případě si přípravný výbor musí být vědom, že výsledky
již konané ustavující valné hromady se prakticky ruší a na každé další ustavující valné hromadě
musí být provedeny znovu veškeré úkony stanovené zákonem. Je zcela na úvaze přípravného
výboru honebního společenstva, zda se rozhodne v případě žádostí o přistoupení nových členů
do honebního společenstva podaných před jeho vznikem ustavující valnou hromadu opakovat
s těmito novými členy a všemi původními, nebo zda podá návrh na registraci a až po vzniku
honebního společenstva jakožto právního subjektu rozhodne o přistoupení nových členů.
Shora uvedené lze beze zbytku použít i při posouzení způsobilosti honebního
společenstva konat druhou mimořádnou valnou hromadu po podání návrhu na registraci, pouze
s tím rozdílem, že nad rámec první mimořádné valné hromady nelze pochybovat o tom,
že se nemohlo jednat o pokračování valné hromady ustavující. Jak již vyslovil žalovaný i městský
soud, honební společenstvo je do svého vzniku právně neexistující subjekt, který mimo úkon ů
směřujících k založení honebního společenstva není oprávněn činit úkony, které jsou jinak
svěřeny do působnosti výkonných orgánů již vzniklého právního subjektu. S posouzením této
otázky úzce souvisí námitka stěžovatelů týkající se předložení řádného seznamu vlastníků
honebního společenstva sestaveného ke dni konání ustavující valné hromady. Vzhledem ke shora
uvedenému je zřejmé, že k ověření platnosti založení honebního společenstva je třeba předložit
seznam vlastníků ve smyslu ustanovení §19 odst. 5 písm. a) zákona o myslivosti sestavený ke dni
konání ustavující valné hromady, tj. seznam jeho zakládajících členů. V pojetí zákona o myslivosti
se jedná o zcela jednoúčelový dokument sloužící pro potřeby správního orgánu v řízení o návrhu
na uznání honitby a registraci honebního společenstva. Lze dílčím způsobem souhlasit
se stěžovateli, že pro účely správního řízení o registraci honebního společenstva není rozhodující,
kdy byl seznam formálně vyhotoven nebo zda obsahuje datum konání ustavující valné hromady
či nikoli, nicméně podstatné je, aby jeho obsah odpovídal skutkovému stavu ke dni konání
ustavující valné hromady.
Po konání ustavující valné hromady může přípravný výbor podat příslušnému orgánu
státní správy myslivosti návrh na registraci honebního společenstva spolu s návrhem na uznání
společenstevní honitby. Ve smyslu ustanovení §20 odst. 1 zákona o myslivosti se návrh
na registraci podává příslušnému orgánu státní správy myslivosti, který je povinen bezodkladně,
nejpozději do 5 dnů ode dne podání návrhu na registraci upozornit přípravný výbor
na skutečnost, že podaný návrh nemá předepsané náležitosti, případně že jsou v něm uvedeny
neúplné nebo nepřesné údaje. Současně jej poučí, že v důsledku neodstranění vad návrhu
ve stanovené lhůtě bude řízení zastaveno. Jedná se v podstatě o modifikaci ustanovení §19
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád z roku 1967“), které stanoví,
že pokud podání nemá předepsané náležitosti, pomůže správní orgán účastníku řízení nedostatky
odstranit, popřípadě jej vyzve, aby je ve stanovené lhůtě odstranil. Vzhledem k relativně krátké
lhůtě poskytnuté správnímu orgánu k předběžnému posouzení návrhu je nutno dospět k závěru,
že účelem uvedeného ustanovení je odstranění výhradně formálních vad, tj. dosáhnout toho,
aby byl návrh po formální stránce projednatelný. V případě, že správní orgán řízení o návrhu
na registraci z výše uvedených důvodů nezastaví, zabývá se dále návr hem meritorně.
Ani v takovém případě však není správní orgán zbaven povinnosti (a zároveň logicky možnosti)
vyzvat navrhovatele k odstranění vad podání za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti. Pokud orgán státní správy myslivosti nezjistí důvod k odmítnutí registrace,
provede registraci; honební společenstvo dnem registrace vzniká. Ke stejnému dni zapíše orgán
státní správy myslivosti honební společenstvo do rejstříku honebních společenstev [§20 odst. 3
zákona o myslivosti]. Ustanovení §20 odst. 4 vymezuje dvě situace, které jsou ze strany
správního orgánu důvodem pro odmítnutí zapsání honebního společenstva do rejstříku a uznání
společenstevní honitby. Jedná se o případy, kdy: a) celková výměra honebních pozemků
ve vlastnictví osob uvedených v seznamu členů nedosahuje výměry stanovené zákonem pro vznik
společenstevní honitby, a b) předložené stanovy nesplňují podmínky podle ustanovení §19
odst. 6 písm. a) zákona o myslivosti.
V projednávané věci byly důvodem pro odmítnutí návrhu honebního společenstva
Jeviněves na registraci a uznání společenstevní honitby oba z výše uvedených důvodů,
tj. nedosažení zákonem požadované minimální výměry pro vznik honitby a nedostatky
schválených stanov. K prvnímu z uvedených závěrů, tedy nedostatečné výměře souvisejících
honebních pozemků zakládajících členů honebního společenstva, dospěl správní orgán
na základě posouzení jednotlivých přihlášek k členství v honebním společenstvu přiložených
k návrhu. Mimo jiné neakceptoval přihlášky, které byly datovány po dni konání ustavující valné
hromady dne 1. 7. 2002, případně datovány nebyly vůbec. K uvedenému postupu správního
orgánu Nejvyšší správní soud i s ohledem na výše uvedené konstatuje, že správní orgán zcela
správně zkoumal, zda ke dni 1. 7. 2002 byly splněny zákonem stanovené podmínky pro založení
honebního společenstva Jeviněves. Nicméně správní orgán své závěry, byť se opírají o logické
úvahy, neopřel o konkrétní skutková zjištění, nýbrž je ponechal pouze v rovině těchto úvah.
Kupříkladu skutečnost, že plná moc k zastupování byla udělena až po dni konání ustavující valné
hromady, bez dalšího nemusí znamenat, že se jí člen nezúčastnil osobně . V otázce posouzení
platnosti přihlášky proto nemůže hrát datum na plné moci bez dalších pochybností rozhodující
roli. Správní orgán byl za této situace povinen si v součinnosti se zástupci honebního
společenstva Jeviněves udělat dostatečně jasno o skutkovém stavu a vyžádat si potřebné skutkové
podklady. Správní orgán však automaticky vyřadil přihlášky, na kte rých nebylo uvedeno datum,
což nelze akceptovat. Pro obhajitelné vyřazení přihlášek by muselo být prokázáno, že souhlasy
s členstvím byly uděleny po 1. 7. 2002. Na místě proto bylo vyzvat zástupce přípravného výboru,
aby se ke zjištěným nesrovnalostem vyjá dřili, a umožnit jim předložit další důkazní prostředky.
Obdobně je třeba nahlížet na přihlášky s různým názvem honebního společenstva. Ani případný
dílčí rozpor v názvu honebního společenstva uvedeném na přihlášce nemůže bez dalšího svědčit
pro vyřazení přihlášky, pokud je k ní podpůrně přiložena plná moc udělená jednomu ze členů
přípravného výboru. I pro tyto případy platí, že pokud měl správní orgán pochybnosti o tom,
zda přihlášený člen skutečně projevil vůli vstoupit do honebního společenstva Jeviněves , měl
o této skutečnosti provést dokazování. Z uvedeného důvodu se Nejvyšší správní soud dále
nezabýval posouzením oprávněnosti vyřazení konkrétních přihlášek ke členství uvedených
v kasační stížnosti, neboť hodnocení jejich obsahu by v závislosti na povaze sporných náležitostí
mělo být učiněno předmětem dokazování před správním orgánem.
Naproti tomu se lze plně ztotožnit s argumentací žalovaného i městského soudu k otázce
členství obcí v honebním společenstvu. Správnímu orgánu je státem svěřena prav omoc „schválit“
akt založení honebního společenstva jeho registrací v rejstříku honebních společenstev. V rámci
této kompetence je na správní orgán kladen mimo jiné požadavek ověření splnění podmínek
způsobilosti jednotlivých členů stát se členem honebního společenstva. Jestliže obce ke dni
konání ustavující valné hromady nesplňovaly podmínku možnosti ručení svým majetkem
ve prospěch honebního společenstva ve smyslu zákona o myslivosti, nelze správnímu orgánu
vytýkat vyřazení jejich přihlášek pro nesplnění základní podmínky členství. Účast obce
v honebním společenstvu, která by pro zákonnou úpravu zákona o obcích neručila za závazky
honebního společenstva, by znamenala nepřiměřenou nerovnost mezi členy honebního
společenstva. Právo na vzájemnou rovnost jednotlivých členů honebního společenstva a z toho
vyplývající právo na to nebýt oproti jinému členu nepřiměřeně a bez legitimního důvodu
znevýhodněn, převažuje nad obecným subjektivním právem obce být členem honebního
společenstva.
S otázkou nedostatků, které jsou vytýkány stanovám honebního společenstva, se správní
orgán vypořádal nepřezkoumatelným způsobem, což ve svém rozsudku opakovaně konstatoval
již městský soud. Důvodem pro odmítnutí návrhu může být pouze skutečnost, že předložené
stanovy nesplňují podmínky podle ustanovení §19 odst. 6 písm. a) zákona o myslivosti. Z tohoto
ustanovení zákona o myslivosti vyplývají tyto povinné náležitosti stanov: název a sídlo honebního
společenstva [§19 odst. 6 písm. a)], zásady hospodaření [§19 odst. 6 písm. a)], lhůta pro svolání
valné hromady (§22 odst. 1), způsob volby honebního starosty a jeho zástupce (§23 odst. 2),
určení počtu členů honebního výboru (§24 odst. 1), způsob, jakým se naloží s majetkovým
zůstatkem po provedené likvidaci honebního společenstva ( 25 odst. 2) a určení výše podílu
nebo způsobu výpočtu tohoto podílu osobě, jíž zaniklo členství v honebním společenstvu (§26
odst. 4). Z rozhodnutí žalovaného nevyplývá žádná relevantní úvaha o důvodech nezákonnosti
stanov a s pouhým odkazem na výtky uvedené v rozhodnutí vydaném v dříve probíhajícím řízení
se nelze spokojit. Správní orgán je povinen řádně odůvodnit, v čem předložené stanovy uvedené
podmínky v porovnání s účelem, za jakým byly do zákona vloženy, nesplňují, a proč. Při tomto
posouzení je nutno respektovat znění zákona, který správnímu orgánu ukládá odmítnout návrh
na registraci nikoliv pro jakýkoliv nedostatek ve stanovách, ale pouze pro nesplnění podmínek
uvedených v §19 odst. 6 písm. a) zákona o myslivosti.
Závěrem zdejší soud konstatuje, že nepřisvědčil kasační námitce, kterou stěžovatelé
poukazovali na skutečnost, že městský soud vyšel ze skutkových a právních závěrů správního
orgánu, ačkoli sám konstatuje, že podstatná je argumentace obsažená v napadeném rozhodnutí
žalovaného. Námitka stěžovatelů je vyjádřena pouze v rovině prostého konstatování, aniž
stěžovatelé dovozovali nezákonnost či vyjádřili, v čem byla postupem městského soudu porušena
jejich konkrétní práva, případně tvrdili, že by právní posouzení žalovaného pro ně znamenalo
příznivější výsledek sporu.
V. Závěr a náklady řízení
Z všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený
rozsudek krajského soudu je zatížen vadou ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a proto jej
podle §110 odst. 2 s. ř. s. zrušil. Zároveň vzhledem k tomu, že již v řízení před městským
soudem byly dány důvody pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí, Nejvyšší správní soud
současně se zrušením rozhodnutí městského soudu rozhodl také o zrušení žalobou napadeného
správního rozhodnutí [§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s., za přiměřeného použití §76 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. a §78 odst. 1 a 4 s. ř. s.].
V novém rozhodnutí bude žalovaný povinen znovu se zabývat otázkou, zda byly splněny
podmínky pro registraci honebního společenstva Jeviněves a uznání společenstevní honitby,
a to ke dni konání ustavující valné hromady dne 1. 7. 2002. Žalovaný se musí zejména znovu
důkazně vypořádat s otázkou případného vyřazení přihlášek ke členství v honebním společenstvu
(zejména pak přihlášek nedatovaných) a bude povinen uvést do souladu veškeré své závěry
a úvahy, které vyslovil v rámci jednotlivých předchozích rozhodnutí, tj. musí uvést, na kterých
závěrech i nadále trvá, které pokládá za chybné či mylné a své závěry zdůvodnit. Současně
se bude přezkoumatelným způsobem zabývat otázkou, v čem předložené stanovy nesplňovaly
podmínky na ně kladené v ustanovení §19 odst. 6 písm. a) zákona o myslivosti.
Pro případ, že by žalovaný dospěl k závěru, že honební společenstvo Jeviněves mělo být
na základě podaného návrhu registrováno, se Nejvyšší správní soud zejména s ohledem na velký
časový odstup od okamžiku podání návrhu na registraci nad rámec kasačních námitek zabýval
otázkou, zda je v současnosti ještě přípustné vyslovit kladný výrok o registraci honebního
společenstva Jeviněves. S ohledem na dobu uplynulou od podání návrhu na uznání honitby
nebude možné nezohlednit v současnosti již nastolené právní vztahy (honební pozemky již
s největší pravděpodobností byly přičleněny k jiným honitbám či se vlastníci honebních pozemků
přihlásili do honebního společenstva jiného a podílejí se na výkonu práva myslivosti tam). Správní
orgán by tedy měl při rozhodování o registraci sdružení posoudit zároveň podmínku aktuální
existence honitby a bude postaven před posouzení otázky, zda lze za součastné situace v honitbě
rozhodnutí o uznání společenstevní honitby Jeviněves vydat. Ze zákona lze dovodit zásadu
vzájemné závislosti existence honebního společenstva a společenstevní honitby, řízení o registraci
společenstva a uznání honitby jsou však dvě odlišná správní řízení (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 12. 2009, č. j. 1 As 63/2009 - 296). Honební společenstvo nemůže
existovat bez uznání či existence společenstevní honitby [srov. §25 odst. 1 písm. a) zákona
o myslivosti], správní orgán bude povinen zvážit při posouzení otázky splnění podmínek
registrace honebního sdružení (k datu podání návrhu na registraci) též i možnost uz nání
či existence společenstevní honitby (v současné době), která představuje základní
a nenahraditelný předpoklad jeho dalšího fungování a existenci.
Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a současně zrušil i rozhodnutí
správního orgánu dle §110 odst. 2 s. ř. s., byl proto povinen rozhodnout kromě nákladů řízení
o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí městského
soudu (§110 odst. 3, věta druhá, s. ř. s.). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační
stížnosti tvoří v tomto případě jeden celek a Nejvyšší správní soud rozhodl o jejich náhradě
jediným výrokem vycházejícím z §60 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008 - 98).
Žalovaný ve věci úspěch neměl, náhrada nákladů řízení mu proto nenáleží. Stěžovatelé
měli ve věci plný úspěch, proto jim zdejší soud dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému. Tyto náklady řízení jsou tvořeny čás tkou
8 000 Kč za soudní poplatky (soudní poplatek za žalobu ve správním soudnictví proti rozhodnutí
správního orgánu ve výši 2 000 Kč a soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 2 x 3 000 Kč).
Zástupkyně stěžovatelů učinila ve věci celkem čtyři úkony právní služby, kterými jsou převzetí
a příprava zastoupení [§11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„advokátní tarif“)], účast na jednání před městským soudem [§11 odst. 1 písm. g) advokátního
tarifu] a dvě písemná podání soudu nebo jinému orgánu ve věci samé [§11 odst. 1 písm. d)
advokátního tarifu], jimiž jsou žaloba k městskému soudu a kasační stížnost k Nejvyššímu
správnímu soudu. Za každý úkon právní služby v dané věci náleží mimosmluvní odměna ve výši
2 100 Kč [§9 odst. 3 písm. f), ve spojení s §7 bodem 4. advokátního tarifu], která se zvyšuje
o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem tedy
za jeden úkon právní služby náleží 2 400 Kč, vzhledem k tomu, že ve věci byly učiněny čtyři
úkony právní služby, náleží stěžovatelce částka 9 600 Kč (4 × 2 400 Kč). Zástupkyně stěžovatelů
doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, zdejší soud proto zvýšil částku odměny o tuto
daň na 11 520 Kč.
Celková částka náhrady nákladů řízení před městským soudem a před Nejvyšším
správním soudem tak činí 19 520 Kč (8 000 Kč + 11 520 Kč), kterou je žalovaný povinen zaplatit
stěžovatelům k rukám jejich zástupkyně JUDr. Sylvy Rychtalíkové, advokátce se sídlem Kodaňská
521/57, Praha 10, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Ve vztahu k osobám zúčastněným na řízení pak Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 5 s. ř. s. tak, že nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu pouze těch nákladů, které jí vznikly
v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jim soud uložil; případně jí soud může z důvodů
zvláštního zřetele hodných na návrh přiznat i náhradu dalších nákladů řízení. V daném případě
však Nejvyšší správní soud osobám zúčastněným na řízení splnění žádné povinnosti, v souvislosti
s níž by jí vznikly náklady, neuložil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu