ECLI:CZ:NSS:2012:APRK.1.2012:31
sp. zn. Aprk 1/2012 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci navrhovatele P. Č.,
o návrhu navrhovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 7. 1. 2012 ve věci
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Na 13/2011,
takto:
I. Řízení ve věci návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu
se z a s t a v u je .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Písemností ze dne 1. 6. 2011 podal navrhovatel ke Krajskému soudu v Brně návrh
na provedení úkonu, který měl spočívat v prohlášení neúčinnosti doručení a opětovného doručení písemnosti
a to v obálce a jedinou dispozicí „doporučeně“. Krajský soud pro nejasnost takového podání vyzval
navrhovatele (č. l. 4 soudního spisu), nechť své podání řádně identifikuje, určí,
k jakému konkrétnímu číslu jednacímu má být podání přiřazeno, neboť navrhovatel v aktuální
době vede u Krajského soudu v Brně desítky sporů. K odstranění nejasností soud navrhovateli
určil lhůtu dvou týdnů. Protože navrhovatel ve stanovené lhůtě výzvě nevyhověl a setrval pouze
na svém nejasně formulovaném návrhu, sdělil mu krajský soud písemností ze dne 26. 9. 2011,
č. j. 30 Na 13/2011, že pro přetrvávající nejasnost nelze návrhu na provedení úkonu vyhovět
a současně věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu k postupu dle §174a odst. 3 zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (zákon o soudech a soudcích). Nejvyšší správní soud proto již usnesením ze dne
6. října 2011, č. j. Aprk 20/2011 - 16 návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
podaný navrhovatelem odmítl, neboť žádné z jeho podání ani reakce na výzvu soudu ze dne
23. 9. 2011 neobsahovalo náležitosti, které jsou stanoveny výše citovaným ustanovením.
Téhož úkonu „určení lhůty k provedení procesních úkonů u námitky neúčinnosti doručení z 30. května
2011…, pakliže odesílající soud dosud o námitce nevydal rozhodnutí, ani písemnost nenechal doručit zákonem
předvídaným způsobem znovu“ se navrhovatel domáhá nyní opakovaně podáním ze dne
7. ledna 2012.
Podle §174a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí
se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského
soudního řádu. Ten v §159a odst. 5 normuje, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být
v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Podle §167 odst. 2 o. s. ř. přitom platí, že není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně
ustanovení o rozsudku.
O totožném návrhu však již Nejvyšší správní soud rozhodoval v předchozím řízení
(sp. zn. Aprk 20/2011) a věc odmítl.
Věc již dříve rozhodnutá je neodstranitelnou překážkou řízení a soud k ní přihlíží
kdykoliv za řízení. K tomu, aby byla naplněna, je nezbytná existence dřívějšího rozhodnutí
v téže věci. O stejnou věc (o totožnost věci) se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o totožný
návrh, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení
a téhož účastníka (navrhovatele). Totožnost předmětu řízení je dána tehdy, jestliže tentýž stav
vymezený petitem návrhu plyne ze stejných tvrzení, jimiž byl uplatněn. Tak tomu je i v souzeném
případě. V podstatě stejný návrh (shora uvedeného znění) navrhovatel zopakoval i v podání
ze dne 7. 1. 2012.
Jedná se tedy o překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť v novém řízení jde
o projednání téže věci; jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud
řízení zastaví. Nelze-li tedy pro překážku věci pravomocně rozhodnuté ve věci vést další
(opakované) řízení, chybí podstatná podmínka řízení a soud proto řízení ve věci návrhu
ve smyslu §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona č. 6/2002 Sb.,
dle kterého stát hradí náklady řízení o návrhu na určení lhůty jen tehdy, je-li návrh uznán
jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Nad rámec soud pouze připomíná, že pokud má navrhovatel pochybnost o obsahu
některé z písemností, nacházejících se v některém (navrhovatelem dosud nespecifikovaném)
soudním spise, může uplatnit své právo postupem podle §45 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§174a odst. 8
zákona č. 6/2002 Sb.).
V Brně dne 25. ledna 2012
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu