ECLI:CZ:NSS:2012:APRK.25.2012:30
sp. zn. Aprk 25/2012 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Ing. J. L., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 23. 1. 2012, č. j. MV-8796-2/AS-2012, vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 10 A 49/2012, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a
zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 22. 8. 2012, doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 28. 8. 2012,
se žalobce (dále jen „navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), a to rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“) pod sp. zn. 10 A 49/2012. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne
6. 4. 2012 zaslal souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání a dne 7. 5. 2012 soud obdržel
vyjádření ministerstva. Do dnešního dne však nebylo v dané věci rozhodnuto (od doručení vyjádření
již 3 měsíce), tuto dobu pokládá za nepřiměřeně dlouhou, neboť předmět sporu je relativně
jednoduchý – jedná se o poskytnutí informace k žádosti ze dne 2. 9. 2011, ke které je požadována zcela
neúměrná částka, navíc bez zveřejněného sazebníku.
K návrhu se vyjádřila předsedkyně senátu, který je příslušný ve věci rozhodnout, s tím, že věc
byla po nápadu dne 23. 3. 2012 přidělena dne 28. 3. 2012 příslušnému soudci, kterým byly dne
30. 3. 2012 vydány pokyny k procesním úkonům. Úkony průběžně probíhaly, dne 7. 5. 2012 bylo soudu
doručeno vyjádření žalovaného k žalobě včetně správního spisu, dne 22. 5. 2012 bylo žalobci odesláno
vyjádření žalovaného k replice, žalobce vyjádření obdržel dne 23. 5. 2012. Dne 22. 8. 2012 byl soudu
žalobcem osobně doručen návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Od posledního úkonu
dne 22. 5. 2012 nebylo ve věci rozhodn uto, neboť věc podle pořadí nápadu nepřišla
na pořad projednání vzhledem k rozsahu celkového nápadu a k tomu, že nepatří mezi případy,
pro které je stanovena lhůta k rozhodnutí zákonem, ani mezi případy vytčené zákonem k přednostnímu
projednání. K datu 22. 8. 2012 předchází podle pořadí nápadu v tomto senátě této věci ještě 6 věcí
z roku 2009, cca 130 věcí z roku 2010, cca 160 věcí z roku 2011 a cca 30 věcí z roku 2012. K 1. 1. 2012
byly pak senátu podle rozvrhu práce k rozhodnutí přiděleny věci odd. 7 (150 ), mezi nimiž jsou věci
dříve napadlé (2008 až 2011), proto nebylo možno věc zařadit na pořad vyřízení dříve.
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel se žalobou
ze dne 23. 3. 2012, doručenou městskému soudu téhož dne, domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozhodnutí žalovaného ve věci související s poskytnutím informací vydaného dle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Městský soud dne 2. 4. 2012 poučil navrhovatele
i žalovaného o složení senátu, který věc bude projednávat a rozhodovat, současně žalovanému zaslal
stejnopis žaloby a vyzval ho, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení této výzvy předložil soudu
vyjádření k žalobě a úplný správní spis. Dne 10. 4. 2012 soudu došlo vyjádření navrhovatele,
že souhlasí, aby bylo ve věci samé rozhodnuto bez nařízení ústního jednání. Dne 7. 5. 2012 bylo
městskému soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě společně se správním spisem. Soud poté
dne 22. 5. 2012 zaslal vyjádření žalovaného k žalobě navrhovateli . Dne 22. 8. 2012 navrhovatel nahlédl
do spisu a téhož dne doručil soudu shora uvedený návrh na určení lhůty k provedení procesního
úkonu.
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení
§174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska
naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný soud
stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny)
průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení §174a odst. 2 , věty druhé, zákona o soudech
a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí návrhu,
bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení §174a odst. 8, věty první, tohoto zákona
(příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy),
ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných
právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud posuzoval - v rozporu se smyslem
(účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty
k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení
průtahy.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí- li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající zejména
v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné úkony, věcí
se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody, anebo činí úkony
s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu, ve které má úkon učinit,
resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup
soudu.
Městský soud dle §56 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního , v platném znění (dále
jen „s. ř. s.“), je povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí
pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud
tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy
na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního
orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby
ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit
území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince,
jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení
zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci,
stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele (napadeno je rozhodnutí žalovaného podle zákona
o svobodném přístupu k informacím) se však nejedná o věc, která podléhá režimu přednostního
vyřizování podle §56 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu městského
soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť městský soud nebyl v případě navrhovatele
nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval
a činil postupně v přiměřené době procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc
mohl projednat a rozhodnout, a to s přihlédnutím k pořadí, v jakém k němu došla (blíže viz shora
uvedená rekapitulace spisu). Nelze tedy konstatovat, že byl ve shora uvedeném smyslu nečinný.
Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že navrhovatel souhlasí s rozhodnutím o věci samé
bez jednání, neboť důsledkem tohoto jeho úkonu nemůže být ze strany soudu nerespektování zásady
projednat a rozhodovat věci v takovém pořadí, v jakém k němu došly, s výjimkou věcí s režimem
přednostního vyřizování, do kterého však věc navrhovatele nespadá, ani skutečnost, že „předmět sporu
je relativně jednoduchý“, jak uvádí navrhovatel ve svém návrhu . Vyhovění tomuto návrhu by totiž
ve svém důsledku znevýhodňovalo ty účastníky, jejichž žaloby napadly dříve než žaloba navrhovatele.
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal ve věci průtahy, a proto návrh
navrhovatele podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. září 2012
JUDr. Radan Malík
předseda senátu