ECLI:CZ:NSS:2012:APRK.26.2012:31
sp. zn. Aprk 26/2012 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci navrhovatelky: Ing. N. L.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o návrhu
na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a
soudcích ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Ad 83/2011,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se svým podáním doručeným Městskému soudu v Praze dne 24. 8. 2012
a tímto soudem předloženým Nejvyššímu správnímu soudu dne 31. 8. 2012, domáhá určení
lhůty k provedení procesního úkonu, a to vydání rozhodnutí ve věci vedené u Městského
soudu v Praze výše označené. Svůj návrh odůvodnila tím, že soudu doručila žalobu
4. 11. 2011 a podáním ze dne 23. 1. 2012 ji rozšířila; soud přípisem ze dne 28. 2. 2012
navrhovatelce zaslal vyjádření žalované a vyzval ji, zda souhlasí s projednáním věci
bez jednání, souhlas s takovým projednáním navrhovatelka udělila soudu dne 5. 3. 2012.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelka dosud neobdržela písemné vyhotovení rozsudku, žádá,
aby soud určil dle ust. §174a zákona č. 6/2002 Sb. lhůtu k provedení procesního úkonu.
Z obsahu předloženého spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 2 Ad 83/2011 Nejvyšší
správní soud zjistil, že navrhovatelka podala žalobu u Městského soudu v Praze dne
4. 11. 2011, dne 14. 11. 2011 soud zaslal žalované kopii žaloby k vyjádření a vyžádal si správní
spis; dne 24. 1. 2012 bylo soudu doručeno doplnění žaloby, toto doplnění zaslal soud
žalované dne 25. 1. 2012. Dne 31. 1. 2012 požádala žalovaná o prodloužení lhůty k podání
vyjádření, lhůta byla prodloužena do 5. 3. 2012. Žalovaná zaslala své vyjádření 23. 2. 2012.
Dne 28. 2. 2012 zaslal soud navrhovatelce poučení o složení senátu s žádostí o vyjádření
se k projednání věci bez jednání dle §51 s. ř. s., dne 5. 3. 2012 navrhovatelka soudu doručila
svůj souhlas.
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení
§174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého p rocesu
z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci
bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný
soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu
namítány (tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení §174a odst. 2 věty
druhé zákona o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány
průtahy, je náležitostí návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení
§174a odst. 8 věty první zákona o soudech a soudcích (příslušný soud může určit lhůtu
k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady
nezávislosti soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí,
která nesmí být dotčena tím, že by př íslušný soud posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem)
řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty
k provedení procesního úkonu, ale rovněž to, ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly
v řízení průtahy.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní
žádné úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné
důvody, anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu
lhůtu, ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu,
kdy dochází k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení
lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům,
s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků
nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu.
Krajský (zde městský) soud dle §56 s. ř. s., je povinen zásadně vyřizovat věci v pořadí,
v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní
projednávání a rozhodování věci. Podle §56 odst. 3 s. ř. s. tak soud projednává a rozhoduje
přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce,
projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby
proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby
ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti
opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění
cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti
s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví- li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatelky
se nejedná o věc, u níž se uplatní přednostní režim v rozhodování soudu.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že návrh není důvodný,
neboť městský soud nebyl v případě navrhovatelky nečinný. Soud, jak vyplývá ze spisového
materiálu shora rekapitulovaného, se věcí po jejím obdržení zabýval a činil postupně
průběžně a bez zbytečných prodlev procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí.
Nelze tedy konstatovat, že byl ve věci nečinný. Nejvyšší správní soud proto neshledal ve věci
průtahy, resp. tvrzenou nečinnost, a proto návrh podle §174a odst. 7 zákona o soudech
a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný.
K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatelka nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. září 2012
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu