ECLI:CZ:NSS:2012:APRK.27.2012:34
sp. zn. Aprk 27/2012 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci navrhovatele: M. L. G.
R., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
Praha 7, o žalobě proti nečinnosti žalovaného ze dne 7. 8. 2012, vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 6 A 117/2012, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního
úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel se svým podáním ze dne 30. 8. 2012, doručeným Městskému soudu v Praze
(dále též „městský soud“) dne 11. 9. 2012 a tímto soudem předloženým Nejvyššímu správnímu
soudu dne 14. 9. 2012, domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to vydání
rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 117/2012. Svůj návrh
odůvodnil tím, že v dané věci se jedná o návrh na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,
tedy agendu, která má být podle §56 odst. 3 s. ř. s. projednána v přednostním režimu. Smysl
soudní ochrany před nečinností správního orgánu je předně v rychlém projednání věci
a zamezení této nečinnosti. Soud však dosud o návrhu nerozhodl a neučinil ani žádný úkon.
[2] Městský soud v Praze věc postoupil k vyřízení Nejvyššímu správnímu soudu.
[3] Z obsahu předloženého spisu městského soudu sp. zn. 6 A 117/2012 Nejvyšší správní
soud zjistil, že se navrhovatel žalobou podle §79 a násl. s. ř. s. podanou k poštovní přepravě dne
6. 8. 2012, soudu doručenou dne 7. 8. 2012 domáhal vydání rozhodnutí ve věci žádosti o udělení
mezinárodní ochrany.
[4] Městský soud si přípisem ze dne 17. 8. 2012 vyžádal od Správy uprchlických zařízení
Ministerstva vnitra informace o případném poskytování finančních prostředků žalobci.
Ta obratem městskému soudu (přípisem ze dne 21. 8. 2012) odpověděla; odpovědi městský soud
využil a usnesením ze dne 29. srpna 2012 přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
V soudním spise je založen pokyn soudní kanceláři ze dne 6. 9. 2012 k doručení zmíněného
usnesení žalobci. Přípisem ze dne 11. 9. 2012 vyžádal soud od žalovaného správní spis a vyjádření
k žalobě.
[5] Dne 11. 9. 2012 byl městskému soudu doručen shora uvedený návrh na určení lhůty
k rozhodnutí ve věci; ten předsedkyně senátu 6 A JUDr. Karla Cháberová obratem předložila
Nejvyššímu správnímu soudu k vyřízení. V doplnění, v přípisu ze dne 19. 9. 2012 předsedkyně
rozhodujícího senátu uvedla, že k označenému dni eviduje k rozhodnutí celkem 116 věcí
s přednostním režimem vyřízení.
[6] Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
[7] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení
§174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu
z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez
zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod, do řízení probíhajícího před soudem.
[8] Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný
soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
(tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení §174a odst. 2 věty druhé zákona
o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí
návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení §174a odst. 8 věty první
zákona o soudech a soudcích (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou
v návrhu namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání
a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud
posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to,
ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy.
[9] V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
[10] Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní
postup soudu.
[11] Krajský (zde městský) soud dle §56 s. ř. s., je povinen zásadně vyřizovat věci v pořadí,
v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní
projednávání a rozhodování věci. Podle §56 odst. 3 s. ř. s. tak soud projednává a rozhoduje
přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce,
projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby
proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech
mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území,
rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince,
jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí
o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením,
jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele se jedná o agendu,
u níž se uplatní přednostní režim v rozhodování soudu (návrh proti nečinnosti správního
orgánu).
[12] Přesto, že se jedná o agendu s přednostním režimem, i zde je třeba vnímat zásadu
normovanou v §56 s. ř. s., tedy že soud vyřizuje zásadně věci v pořadí, v jakém mu došly.
Vzhledem ke speciální úpravě obsažené v §56 odst. 3 s. ř. s. tak platí, že soud je povinen
rozhodovat i „přednostní“ agendu rovněž v pořadí, v jakém věci soudu napadly. Předchází-li nyní
souzené věci 116 návrhů v přednostní agendě, pak i tyto věci soud vyřizuje sice přednostně
před věcmi ostatními, ale v pořadí, v jakém mu napadly.
[13] Nejvyšší správní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že návrh není důvodný,
neboť městský soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá ze spisového
materiálu shora rekapitulovaného, se věcí po jejím obdržení ihned zabýval a činil postupně
průběžně a bez zbytečných prodlev procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí.
Nelze tedy konstatovat, že byl ve věci nečinný. Nejvyšší správní soud proto neshledal ve věci
průtahy, resp. tvrzenou nečinnost, a proto návrh žalobce podle §174a odst. 7 zákona o soudech
a soudcích zamítl.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2012
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu