ECLI:CZ:NSS:2012:APRK.44.2012:108
sp. zn. Aprk 44/2012 - 108
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: E. Š., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o návrhu žalobce
na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb. ve věci vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5A 240/2011,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „navrhovatel“) podal dne 24. 7. 2011 u Městského
soudu v Praze (dále „městský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2011,
č. j. MV-56576-2/VS-2011ve věci uložení sankce za správní delikt.
Dne 11. 12. 2012 byl Nejvyššímu správnímu soudu postoupen městským soudem návrh
na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 6. 12. 2012. Navrhovatel v něm uvádí,
že městský soud je bezdůvodně nečinný, když od 23. 11. 2011 až do 6. 12. 2012 neučinil žádné
úkony a věcí se vůbec nezabýval a nezabývá. Navrhovatel konstatuje, že se přitom nejedná
o složitou věc, neboť soud již věc jednou projednával v předchozím soudním řízení vedeném
pod sp. zn. 7 Ca 359/2006, přičemž dne 29. 12. 2009 vydal soud rozhodnutí, jímž bylo zrušeno
rozhodnutí ministerstva vnitra a Magistrátu hl. města Prahy a věc byla vrácen a k dalšímu řízení.
Byť navrhovatel oproti předchozímu řízení rozšířil svoji právní argumentaci, nejedná se o natolik
složitou věc, se kterou by se soud ve své předchozí rozhodovací činnosti nikdy nesetkal.
Nadto navrhovatel podotýká, že samotné řízení u obou správních orgánů trvalo ode dne
jeho zahájení do nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného 2 léta 11 měsíců a 15 dnů.
Navrhovatel se tak domáhá spravedlnosti cca 8 let. Dále navrhovatel předestřel skutkový stav
věci.
Navrhovatel konečně konstatuje, že mu nelze ničeho vytknout a je přesvědčen o tom,
že se na průtazích nijak negativně nepodílel, nepodílel se na nich ani žalovaný. Pro posouzení,
zda v dané věci dochází v řízení k průtahům, je dle jeho názoru rozhodující, že v dané věci
procesní úkony soudu od zahájení řízení do 22. 11. 2011 byly činěny v přiměřených časových
lhůtách, avšak od 23. 11. až do doby podání návrhu na určení lhůty, tj. 6. 12. 2012, soud neučinil
žádný úkon směřující k projednání a rozhodnutí věci, ačkoli pro takový postup neexistuje žádný
rozumný důvod; poukázal přitom na nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2002,
sp. zn. I. ÚS 663/01, který konstatuje, že průtahy v řízení nelze ospravedlňovat obecnou
přetížeností soudů.
Navrhovatel požaduje, aby Nejvyšší správní soud vydal rozhodnutí., kterým nařídí,
aby Městský soud v Praze ve věci vedené u něj pod sp. zn. 5A 240/2011 nařídil ústní ujednání
tak, aby se uskutečnilo nejpozději ve lhůtě do 28. 2. 2012 ( zřejmě měl navrhovatel v úmyslu datum
2013 – pozn. soudu); shledá-li však tento soud, že jsou naplněny podmínky uvedené
v ust. §76 s. ř. s., je povinen rozhodnout bez nařízení jednání nejpozději do 28. 2. 2012
(pozn. soudu – viz výše)
K návrhu se vyjádřila předsedkyně senátu, který ve věci rozhoduje JUDr. Eva Pechová;
uvedla, že navrhovatel podal žalobu dne 24. 7. 2011, soud usnesením ze dne 16. 8. 2011 vyzval
navrhovatele k odstranění vad podání, usnesením ze dne 31. 8. 2011 rozhodl o osvobození
od soudního poplatku a prodloužil lhůtu k odstranění vad žaloby do 20. 9. 2011. Dne 20. 9. 2011
zaslal navrhovatel soudu doplnění žaloby (čítající 55 stran) a stejnopis napadeného rozhodnutí.
Dne 16. 11. 2011 bylo soudu předl oženo vyjádření žalovaného, současně bylo žalovaným
sděleno, že navrhovatel podal i podnět k přezkoumání rozhodnutí dle §94 a násl. správního řádu.
Dne 14. 12. 2011 soud požádal žalovaného o sdělení, zda již bylo rozhodnuto v přezkumném
řízení; odpověď žalovaného včetně doplnění spisového materiálu obdržel soud dne 6. 1. 2012.
Dle vyjádření předsedkyně senátu je věc po procesní stránce připravena k rozhodnutí; soud
se přitom řídí zákonným pravidlem, podle něhož mají být věci vyřizovány v pořadí,
v jakém soudu došly, s výjimkou věcí, pro něž je v §56 soudního řádu správního stanoven
přednostní režim nebo pro něž lhůtu k rozhodnutí stanoví zvláštní zákon; o takovou věc
se v případě navrhovatele nejde.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že návrh na určení lhůty k pr ovedení procesního úkonu
není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný
soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
(tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení §174a odst. 2, věty druhé, zákona
o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí
návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení §174a odst. 8, věty první,
tohoto zákona (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu
namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání
a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud
posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to,
ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí- li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní
postup soudu.
Městský soud je podle §56 s. ř. s. povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci
v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody
pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně
návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává
a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby
proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech
mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území,
rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince,
jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí
o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením,
jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele se však nejedná o věc,
která podléhá režimu přednostního vyřizování podle §56 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
městského soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť městský soud nebyl v případě
navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím
obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době procesní úkony, jejichž vykonání bylo
ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout, a to s přihlédnutím k pořadí, v jakém
se dle zákona věci vyřizují. Nelze tedy konstatovat, že byl ve shora uvedeném smyslu nečinný.
Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že celková doby řízení o věci (vč. řízení
před správními orgány) jak konstatuje navrhovatel, je více než 8 let. Nepochybně lze souhlasit
s navrhovatelem, že celková doba řízení přesahující 8 let, není dobou přiměřenou, nicméně
důsledky délky soudního řízení nelze řešit v nyní vedeném řízení o určení lhůty k procesnímu
úkonu, ale prostřednictvím jiných právních prostředků (viz ust. §13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.,
o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným
úředním postupem). Předmětem řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích nemůže být
posouzení věci samé ani zde soudu nepřísluší hodnotit rozhodovací důvody ani důvody délky
řízení, které jsou zde a priori založeny na opakované m rušení rozhodnutí žalovaného. V řízení
o návrhu podaném dle ust. §174a zákona o soudech a soudcích Nejvyššímu správnímu soudu
přísluší zabývat důvodností návrhu stran tvrzené nečinnosti a průtahů v řízení soudním, tedy tím,
zda soud v řízení je zcela nečinný, jednotlivé úkony činí bezdůvodně s velkými časovými odstupy,
provádí úkony nekoordinovaně, úkony nadbytečné, které nedůvodně řízení prodlužují,
apod. Takový stav však z předloženého spisu nebyl zjištěn.
Na uvedené m nemůže změnit nic ani argumentace navrh ovatele, že předmět sporu není
složitý a městský soud již jednou o věci rozhodoval. Učinil- li navrhovatel obsáhlé podání,
jímž žalobu doplnil a argumentačně rozšířil, je na místě, pro závěr o tom, zda soud jednání nařídí
nebo lze rozhodnout bez jednání a lze uplatnit postup dle §76 s. ř. s, aby se soud s tímto podání
řádně seznámil, a to bez ohledu na to, že již jednou ve věci rozhodoval.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud poukazuje na skutečnost, že v yhovění
tomuto návrhu by totiž ve svém důsledku znevýhodňovalo ty účastníky, jejichž žaloby napadly
dříve než žaloba navrhovatele. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal
ve věci průtahy, a proto návrh navrhovatele podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích
zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2012
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu