ECLI:CZ:NSS:2012:KOMP.1.2012:142
sp. zn. Komp 1/2012 - 142
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Jana Passera, JUDr. Petra
Průchy, JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Marie Žiškové, v právní věci žalobce: A. P.,
zastoupená Mgr. Viktorem Rossmanem, advokátem v Praze, Na Ořechovce 4, proti žalovaným:
1) Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, 2) Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17,
Praha 1, o žalobě ve věci záporného kompetenčního konfliktu,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 30. 3. 2012 se žalobkyně podle
§111 a násl. s. ř. s. domáhala obnovy řízení pravomocně skončené věci vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. Komp 1/2006. Nejvyšší správní soud v řízení, které chce žalobkyně
obnovit, usnesením dne 9. 11. 2007, čj. Komp 1/2006 - 127, odmítl žalobu žalobkyně ze dne
2. 1. 2006, ve které se domáhala, aby kompetenční senát rozhodl, který správní orgán je příslušný
rozhodnout „o opravném prostředku o žádosti o udělení výjimky z konfiskace podaných dne 16. 10. 1945
právním zástupcem Dr. A. S. proti konfiskačnímu výměru Okresního národního výboru v Českých Budějovicích,
č. 05 ze dne 4. 10. 1945, vydaného na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.“.
Žalobkyně v nyní posuzované žalobě ze dne 30. 3. 2012 předložila nové dokumenty,
konkrétně znalecké posudky z archivu prezidenta republiky z roku 1947, které prokazují,
že zákon č. 143/1947 Sb. byl přijímán v rozporu s ústavním pořádkem. Dále předložila
dokumenty uložené v archivu Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, které prokazují,
do jakého data byl JUDr. A. S. vlastníkem zkonfiskovaných nemovitostí a kdy došlo k zápisům
do katastru.
Žalobkyně tvrdila, že v době rozhodování o původním záporném kompetenčním sporu
o nově předložených podkladech nevěděla a nemohla je proto v původním řízení předložit
Nejvyššímu správnímu soudu. Důvodem obnovy řízení je podle žalobkyně skutečnost, že zákon
č. 143/1947 Sb., který Nejvyšší správní soud použil při rozhodování věci v roce 2007,
je protiústavní, nesprávný, nespravedlivý a z toho důvodu absolutně neplatný a neúčinný. Dalším
důvodem pro obnovu řízení je podle žalobkyně skutečnost, že Nejvyšší správní soud vycházel
z toho, že ke konfiskaci majetku JUDr. A. S. mohlo dojít před 25. 2. 1948.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky k rozhodování
o obnově řízení v kompetenčním sporu, a dospěl k závěru, že nikoli.
Podle §111 s. ř. s. se řízení ukončené pravomocným rozsudkem na návrh účastníka
obnoví, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly
být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce,
jestliže výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější. Při obnově řízení dochází
ke střetu zájmu o napravení neúplného nebo chybně zjištěného skutkového stavu,
na jehož základě by soudy ve správním soudnictví mohly vydat odlišné rozhodnutí, a zájmu
na právní jistotě ve věci, která již byla pravomocně skončena. Soudní řád správní proto v §114
s. ř. s. omezil možnost podat návrh na obnovu řízení pouze na některá řízení. Konkrétně
tedy stanovil, že obnova řízení je přípustná pouze proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně
před nezákonným zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a hnutí,
tedy v řízeních, ve kterých by nové rozhodnutí mohlo efektivně zjednat nápravu v právních
poměrech účastníků.
Výčet řízení podle §114 s. ř. s., u kterých je obnova řízení možná, je taxativní a nelze
jej nad rámec vlastní právní úpravy rozšiřovat. Žalobkyně žádá obnovu řízení podle uvedeného
§97 a násl. s. ř. s., tedy řízení o kompetenčních žalobách, které je však z obnovy řízení vyloučeno.
Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že obnova řízení podle §111 s. ř. s. není v řízení o žalobě na
řešení kompetenčního sporu podle §97 s. ř. s. přípustná, a proto návrh v souladu s §46 odst. 1
písm. d) a §114 odst. 1 s. ř. s. odmítnul.
Výrok o nákladech řízení vychází z §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož nemá žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, mimo jiné též tehdy, byla-li žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. července 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu