ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.100.2011:24
sp. zn. Konf 100/2011 - 24
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Milady
Tomkové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem v Jihlavě, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 22 EC 459/2010, o 71 448 Kč s příslušenstvím:
žalobkyně ČEZ ICT Services, a. s., se sídlem v Praze 4, Duhová 1531/3, IČ 26470411,
zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem 28. října 219/438, Ostrava-Mariánské
Hory, a žalovaného J. M.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o zaplacení ceny za pronájem a prodej
mobilního telefonu vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 22 EC 459/2010,
je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 1. 2011, čj. 22 EC 459/2010 - 78,
se zrušuje v té části, jíž bylo rozhodnuto o postoupení sporu o zaplacení ceny
za pronájem a prodej mobilního telefonu.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 8. 12. 2011 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Český telekomunikační úřad
domáhal (dále jen „navrhovatel“), aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu
§1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů,
mezi ním a Okresním soudem v Jihlavě ve věci žaloby vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 22 EC 459/2010 týkající se zaplacení 20 300 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 15. 2. 2007 „Smlouvu o poskytování komunikačních
služeb v mobilních sítích“ č. 07-00211, jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytovat
žalovanému komunikační služby v mobilních sítích; součástí předmětu smlouvy je ujednání
o pronájmu mobilního telefonu, SIM a zvýhodněné volání pro potřebu zaměstnanců společnosti
Skupiny ČEZ. Smluvní strany za poskytované služby sjednaly pravidelnou měsíční platbu, cena
je složená ze dvou položek, a to ceny za pronájem mobilního telefonu a předfakturace poplatků
za službu od operátora Telefónica O2. Jelikož žalovaný neplatil cenu za poskytované služby,
žalobkyně žalovanému předmětnou smlouvu vypověděla a návrhem na vydání platebního
rozkazu u Okresního soudu v Jihlavě ze dne 28. 9. 2010 se domáhala, aby soud uložil žalovanému
povinnost zaplatit částku ve výši 71 448 Kč s příslušenstvím a přiznal jí náhradu nákladů
soudního řízení.
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 4. 1. 2011, čj. 22 EC 459/2010 - 78, řízení
zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.), zároveň rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a o vrácení
soudního poplatku (výrok IV.). Soud z obchodního rejstříku zjistil, že předmětem podnikání
žalobkyně je poskytování telekomunikačních služeb, zajišťování veřejných telekomunikačních sítí
a poskytování služeb elektronických komunikací. Soud vycházeje z ustanovení §7 odst. 1 a §104
odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, §108 odst. 1 písm. g) a §129 odst. 1
zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též jen „zákon o elektronických
komunikacích“), dospěl k závěru, že v předmětné věci se jedná o spor vzniklý ze zákona
o elektronických komunikacích a není zde dána pravomoc obecných soudů k jeho projednání
a rozhodnutí. Žalobkyně jako poskytovatel telekomunikačních služeb ve smyslu zákona
o elektronických komunikacích poskytovala žalovanému služby a vzniklo jí právo požadovat
po žalovaném smluvní plnění. Rozhodování o těchto sporech je zákonem o elektronických
komunikacích svěřeno Českému telekomunikačnímu úřadu (navrhovateli).
Navrhovatel poté podal návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí negativního
kompetenčního konfliktu. Navrhovatel odmítl svou kompetenci v části týkající se povinnosti
uhradit cenu za pronájem a následný odprodej mobilního telefonu; domnívá se, že ve věci
je založena pravomoc obecného soudu. Navrhovatel odkázal na ustanovení §2, §64, §108
odst. 1 písm. g) a §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, přičemž dovodil,
že je oprávněn rozhodovat ve věcech elektronických komunikací pouze spory o otázkách
souvisejících se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací, eventuálně
o ujednáních na ně úzce navazujících. Navrhovatel nepopřel pravomoc v části týkající
se povinnosti uhradit dlužné částky za služby elektronických komunikací ve výši 51 148 Kč
včetně DPH; odmítl však pravomoc v částce 20 300 Kč, jež odpovídá ceně za pronájem
a následný odprodej mobilního telefonu, neboť se jedná o soukromoprávní vztah z nájemní
a kupní smlouvy a nikoliv o spor o zaplacení ceny za službu elektronických komunikací.
Navrhovatel podpůrně rovněž odkázal na usnesení zvláštního senátu čj. Konf 37/2008 - 6 ze dne
9. 9. 2008, v němž zvláštní senát konstatoval, že odprodej movité věci nepředstavuje poskytování
služby elektronických komunikací.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, je pozitivním kompetenčním sporem spor, ve kterém si jedna strana - zde orgán moci
výkonné a obecný soud [srov. §1 odst. 1 písm. a) cit. zákona] - osobuje pravomoc vydat
rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno
pravomocné rozhodnutí. Negativním kompetenčním sporem je spor, ve kterém jeho strany
popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
V dané věci zcela popřel svou pravomoc Okresní soud v Jihlavě, navrhovatel
po postoupení věci pravomoc popírá v části, jež se vztahuje ke sporu o zaplacení ceny
za pronájem a prodej mobilního telefonu (podle navrhovatele ve výši 20 300 Kč); zvláštní senát
proto konstatuje, že v této části žalobního sporu se jedná o negativní kompetenční spor, k jehož
projednání je příslušný podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Pravomoc navrhovatele rozhodovat spory o povinnostech plynoucích ze zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (srov. §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích) je výjimkou z pravomoci obecných soudů rozhodovat spory vyplývající
ze soukromoprávních vztahů (srov. §7 odst. 1 občanského soudního řádu).
Zvláštní senát ve své předchozí rozhodovací činnosti vyslovil, že pravomoc navrhovatele
rozhodovat účastnické spory podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích
je založena naplněním osobnostního a věcného předpokladu (srov. usnesení zvláštního senátu
ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, dostupné na www.nssoud.cz).
Osobnostní předpoklad založení pravomoci navrhovatele se naplní tehdy, vznikne-li spor
mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích
(zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací,
provozování přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Žalobkyně podle
veřejně dostupných údajů v elektronické databázi navrhovatele (dostupné na www.ctu.cz)
disponuje oprávněními vykonávat komunikační činnost v uvedeném rozsahu.
Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory vznikne tehdy,
týká-li se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho
základě; v předmětné věci bude naplněn ve sporu o povinnost uhradit cenu za poskytnuté služby
elektronických komunikací, neboť tato povinnost pro účastníka popř. uživatele veřejně dostupné
služby vyplývá z §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Službou elektronických
komunikací se dle §2 písm. n) zákona rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která
spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně
telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní
vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí
a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným
sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační
společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických
komunikací.
Smluvní vztah žalobkyně a žalovaného zakládá „smlouva o poskytování komunikačních
služeb v mobilních sítích“ sjednaná jako inominátní smluvní typ podle §269 odst. 2 obchodního
zákoníku. Předmětem (srov. článek I) smlouvy je poskytování komunikační služby v mobilních
sítích, jejíž součástí je pronájem mobilního telefonu, SIM a zvýhodněné volání pro potřebu
zaměstnanců společnosti Skupiny ČEZ.
Zvláštní senát v usnesení ze dne 7. 5. 2010, čj. Konf 14/2010 - 8, publikovaném
pod č. 2115/2010 Sb. NSS, www.nssoud.cz, vyslovil pravidlo, že pro určení orgánu příslušného
rozhodovat spory vzniklé na základě smlouvy „není relevantní, jak byla předmětná smlouva formálně
označena, nýbrž její skutečný obsah“. Samotné sjednání smlouvy označené jako smlouva
o poskytování komunikačních služeb v mobilních sítích, byť s poskytovatelem, který získá
oprávnění vykonávat komunikační činnost od navrhovatele, však neznamená automaticky
založení pravomoci navrhovatele rozhodovat spor.
Ze smlouvy o poskytování komunikačních služeb vyplývá, že žalobkyně žalovanému
svým prostřednictvím umožnila využívat za zvýhodněných podmínek služby operátora
Telefónica Czech Republic, a. s. (podle článku 1 se poskytování služby řídí Všeobecnými
podmínkami Telefónica Czech Republic, a. s., cenu nevystavuje žalobkyně, jde o přefakturaci
vyúčtování vystaveného operátorem).
Podle článku II.1 smlouvy dohodly její strany za poskytované služby platbu vyúčtování
zahrnující položky, jimiž jsou cena za pronájem mobilního přístroje (označeno zkratkou KMZ,
sjednána kategorie „A“, výše úhrady 500 Kč/měsíc) a poplatek za služby od operátora
Telefónica Czech Republic, a. s.; přiložené faktury v soudním spisu následně potvrzují,
že žalobkyně pravidelně žalovanému účtovala částku ve výši 500 Kč/měsíc bez DPH označenou
položkou „Paušál mob. tel. A - zam.“, a 1x poplatek za prodej mobilního zařízení ve výši 50 Kč
(faktura č. 71000025098 za období 1. 2. 2010 – 28. 2. 2010, položka „Jednorázová platba –
odprodej KMZ“).
Vycházeje z výše uvedené definice služby elektronických komunikací §2 písm. n) zákona
o elektronických komunikacích zvláštní senát přisvědčil názoru navrhovatele, že požadované
plnění z titulu nájemního vztahu a kupní smlouvy k předmětnému mobilnímu zařízení není cenou
za poskytnuté služby elektronických komunikací podle §64 zákona o elektronických
komunikacích, proto nemůže být splněn věcný předpoklad založení pravomoci navrhovatele.
Nelze zpochybnit, že bez žalobkyní poskytnutého mobilního telefonního zařízení
by nebylo možné provozovat služby elektronických komunikací podle zákona o elektronických
komunikacích. To ovšem ze soukromoprávního vztahu vycházejícího z nájemní a kupní smlouvy
nečiní službu elektronických komunikací (shodně srov. usnesení zvláštního senátu ze dne
20. 11. 2003, čj. Konf 44/2003 - 12. dostupné na www.nssoud.cz). Přestože ke vzniku těchto
soukromoprávních vztahů došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby
elektronických komunikací, rozhodování o povinnosti k finančnímu plnění z těchto vztahů
vyplývajících zákon o elektronických komunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu
úřadu. Tato věc se pravomoci soudů nevymyká, proto zvláštní senát vyslovil, že příslušný
k rozhodování o zaplacení ceny za pronájem a prodej mobilního telefonu je soud.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu
v Jihlavě ze dne 4. 1. 2011, čj. 22 EC 459/2010 - 78, v té části, jíž bylo rozhodnuto
o postoupení sporu o zaplacení ceny za pronájem a prodej mobilního telefonu.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Jihlavě pokračovat
v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. března 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu