ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.103.2011:12
sp. zn. Konf 103/2011 - 12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Vrchy, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 1, a dalších účastníků sporu vedeného
u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 106/2011, o 3850 Kč s příslušenstvím:
žalobkyně Telefónica Czech Republic, a. s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 22 Praha 4,
IČ 60193336, a žalované původně 5 H spol. s r. o., nyní FMZ TRADE s. r. o., IČ 25109472,
se sídlem Václavské nám. 808/66, Praha 1,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o 3850 Kč s příslušenstvím, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 106/2011, je soud.
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2011, čj. 15 C 106/2011 - 12,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 27. 12. 2011 se navrhovatel - Český telekomunikační úřad
domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů rozhodl kompetenční spor vzniklý podle §1 odst. 1 písm. a) cit. zákona
mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 1 týkající se zaplacení částky 3850 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalovaná společnost se stala účastníkem telefonní stanice číslo X1 na základě Žádosti o
poskytování služeb veřejné radiotelefonní sítě EuroTel ze dne 4. 10. 1999, telefonní stanice číslo
X2 na základě Žádosti o poskytování telekomunikačních služeb sítě Eurotel ze dne 30. 6. 2004,
telefonní stanice číslo X3 na základě Žádosti o poskytování telekomunikačních služeb sítě
Eurotel ze dne 30. 4. 2005, telefonní stanice číslo X4 na základě Žádosti o poskytování služeb
veřejné radiotelefonní sítě EuroTel ze dne 5. 3. 1997, telefonní stanice číslo X5 na základě
Žádosti o poskytování telekomunikačních služeb sítě Eurotel ze dne 6. 11. 2001, telefonní stanice
číslo X6 na základě Žádosti o poskytování telekomunikačních služeb sítě Eurotel ze dne
1. 4. 2003, telefonní stanice číslo X7 na základě Žádosti o poskytování služeb veřejné
radiotelefonní sítě EuroTel ze dne 13. 10. 1997, telefonní stanice číslo X8 na základě Žádosti o
poskytování telekomunikačních služeb sítě Eurotel ze dne 19. 12. 2001, telefonní stanice číslo X9
na základě Žádosti o poskytování telekomunikačních služeb sítě Eurotel ze dne 2. 7. 2004.
Žalobkyně vystavila žalované za poskytnuté služby 11 souhrnných faktur na výše uvedená
čísla, přičemž celková částka za poskytnuté služby třetích stran činila 4950 Kč. Žalobce následně
od této částky odečetl částečnou úhradu ve výši 1100 Kč.
Vzhledem k tomu, že žalovaná společnost dobrovolně nezaplatila úhradu za poskytnuté
služby v období od 1. 4. 2008 do 30. 6. 2009 a nereagovala ani na písemnou upomínku ze dne
15. 9. 2009, podala žalobkyně dne 24. 6. 2011 žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1
a domáhala se, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 3850 Kč s příslušenstvím
včetně nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že umožňuje svým účastníkům objednat a využít
na základě Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických
komunikací služby i jiných subjektů, jedná se o služby třetích stran nebo též služby obsahu,
které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“). Služby
samotné nabízejí svým jménem společnosti, kterým Český telekomunikační úřad přidělil příslušná
telefonní čísla; zákazníci si tyto služby dle čl. 11.3 Všeobecných podmínek objednávají voláním
na speciální telefonní čísla (zejména 901, 902, 906, 909) zpoplatněná zvláštní sazbou zřetelnou
i z čísla samotného. Podle čl. 11.3 Všeobecných obchodních podmínek žalovaná souhlasila
s oprávněním žalobkyně k výběru ceny za tyto služby, přestože žalobkyně služby třetích stran
neposkytuje. Poskytovatelé služeb třetích stran byli v nyní posuzované věci společnosti
ATS, s. r. o., Agmo cz, s. r. o., Erika a. s., Airtoy, Upstream. Podle žalobkyně žalovaná objednala
služby třetích stran prostřednictvím pevné sítě žalobkyně a tyto služby u poskytovatelů
nereklamovala,. Protože žalobkyně služby neposkytla, žádala, aby zaplacení částky rozhodl soud.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 14. 10. 2011, čj. 15 C 106/2011 - 12,
rozhodl o zastavení řízení (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena
Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.), současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.)
a vrácení soudního poplatku (výrok IV.). Obvodní soud dospěl k závěru, že není dána
jeho pravomoc pro projednání věci dle §7 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
(dále jen „o. s. ř.“). K rozhodování sporů mezi osobou vykonávající komunikační činnost
a uživatelem, pokud se spor týká povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích
nebo na jeho základě, je v prvním stupni příslušný Český telekomunikační úřad. Obvodní soud
odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 9. 9. 2008, sp. zn. Konf 27/2008, týkající
se smluvní pokuty, a následně řízení zastavil.
Český telekomunikační úřad (navrhovatel) po postoupení věci odmítl svou kompetenci
k rozhodnutí tohoto sporu. Navrhovatel rekapituloval ustanovení zákona o elektronických
komunikacích, které definují podmínky pro založení jeho pravomoci rozhodnout spor (zejména
§108 odst. 1 písm. g), §129 odst. 1, §64 odst. 1) §1 odst. 2; zdůraznil, že podle §2 písm. n)
se službou elektronických komunikací rozumí „službou elektronických komunikací služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací,
včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání
a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí o bsah prostřednictvím sítí
a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi
a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají
zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“. Podle navrhovatele nejsou
služby třetích stran službami elektronických komunikací podle §2 písm. n) zákona
o elektronických komunikacích, ale službami, které nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb
elektronických komunikací. Služby třetích stran nabízejí svým jménem společnosti, kterým Český
telekomunikační úřad přidělil telefonní čísla, obvykle počínající trojčíslím 9xx. Žalobkyně
proto není poskytovatelem služeb třetích stran, ale umožňuje přístup k těmto službám, zajišťuje
provoz mezi volajícím v síti a poskytovatelem služeb třetích stran, zajišťuje dále výběr plateb
za služby třetích stran, ale nenese odpovědnost za vady poskytnutých služeb. Navrhovatel z výše
uvedených důvodů uzavřel, že k rozhodování ve věci je příslušný soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen dle §3 zákona o elektronických komunikacích
jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně
regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací
a poštovních služeb.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla
pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1: „Úřad rozhoduje spory
mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem
na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto
zákonem nebo na jeho základě.“
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009 - 12) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle výše
citovaných pravidel první věty §129 odst. 1 založena pravomoc navrhovatele rozhodnout
účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí
vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických
komunikací, c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“; službou elektronických komunikací
se rozumí dle ustanovení §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích “služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací,
včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání
a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem se rozumí každý,
kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu
na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou
§2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá
nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“); veřejně dostupnou službou
elektronických komunikací se dle §2 písm. o) cit. zákona rozumí „služba elektronických komunikací,
z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen“.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení
„pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“, přičemž zaplacení ceny
je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích jednou ze základních povinností
účastníka popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Zvláštní senát zkoumal naplnění podmínek rozhodovací pravomoci navrhovatele
ve smyslu věty první i druhé §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé,
že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalovaného naplňuje
charakteristiku účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
Pravomoc navrhovatele rozhodnout spor v této věci by byla dána, šlo–li by o spor
o zaplacení ceny za služby elektronických komunikací; jak vyplývá z definice §2 písm. n) zákona
o elektronických komunikacích, nelze však službou elektronických komunikací rozumět každou
službu, která bude přístupná účastníkovi osobou vykonávající komunikační činnost
prostřednictvím její sítě a služeb elektronických komunikací; výjimkou patrnou z formulace
citovaného ustanovení jsou služby, jejichž užívání resp. přístup k jejich obsahu poskytovatel
(osoba vykonávající komunikační činnost) umožní sice svou sítí a prostřednictvím služeb
elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby.
Zvláštní senát při úvahách o povaze dotčených služeb nevycházel z všeobecných
podmínek žalobkyně ze dne 1. 3. 2007 přiložených k žalobnímu návrhu, ale ze všeobecných
podmínek ze dne 1. 7. 2008, aktuálních v době vymáhání pohledávky, na které žalobkyně
odkazuje v žalobě. Všeobecnými podmínkami upravila žalobkyně pro účastníky postup
pro objednání a přístup ke službám obsahu poskytovaným partnerem (službám třetích stran,
body 11.1 a 11.3) a pro vyúčtování za užití služeb třetích stran (body 11.1 a 11.4). Z těchto
ustanovení vyplývá, že sama žalobkyně se nepovažovala za poskytovatele těchto služeb
a v souladu s tím i vyúčtování vystavila odděleně od vyúčtování služeb elektronických
komunikací, jejichž byla poskytovatelem.
Ze souhrnných účtů přiložených k žalobnímu návrhu vyplývá, že žalobkyně žalované
účtovala částky za PRSMS a PRMMS.
Zvláštní senát se nejprve zabýval povahou PR SMS/MMS. Zjistil, že Premium
SMS - zkráceně PR SMS – jsou krátké textové zprávy, pomocí kterých je zákazníkům operátora
umožněno zaplatit prostřednictvím mobilního telefonu cenu za zboží nebo služby. Pomocí
nich lze zaplatit v rozsahu 1 až 999 Kč dle typu požadované služby. Tyto služby neposkytuje
žalobkyně – operátor, ale její smluvní partneři, které žalobkyně zveřejňuje na svých internetových
stránkách, v posuzovaném případě např. společnosti ATS, s. r. o., Agmo cz, s. r. o., Erika a. s.
(dále též jen „poskytovatelé služby obsahu“).
Na základě PR SMS/MMS žalovaná využila služeb partnera, které žalobkyně účastníkovi
zpřístupnila - nikoli poskytla - po zadání příslušného Short codu (jedná se o krátké kódy
s předčíslím 90z, které mohou nabývat délky 5,7 a 8 číslic a lze z nich určit typ poskytované
služby, poskytovatele a cenu služby). Službu musela žalovaná samostatně aktivovat a mohla
ji následně deaktivovat.
Žalobkyně žalovanou na povahu služeb třetích stran žalovanou upozornila
i v souhrnných účtech za telefonní čísla, ve kterých vždy uvedla, že tyto služby poskytují
partnerské společnosti, které také vyřizují reklamace související s těmito službami. Partnerské
společnosti daly souhlas žalobkyni k výběru ceny za poskytnuté služby. Na odlišnou povahu
služeb třetích stran upozorňovaly také všeobecné podmínky, jak bylo zmíněno výše.
Zvláštní senát z výše uvedených důvodů shledal služby využité žalovanou za odpovídající
službám obsahu ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, které dle stejného
ustanovení nejsou službami elektronických komunikací; spor o zaplacení ceny za takové služby
pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických
komunikacích. Tento závěr je stěžejní pro úvahu zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci
navrhovatele, neboť vzhledem k charakteru služby nemohou být ve vzájemném vztahu
žalobkyně, žalované a poskytovatele služby obsahu splněny podmínky stanovené větou první
a příp. též druhou §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Výhradní oprávnění žalobkyně požadovat po žalované zaplacení pohledávky namísto
poskytovatele služby obsahu (výběr ceny dle bodu 11.1 všeobecných podmínek) je předmětem
právního vztahu mezi poskytovatelem služby obsahu („Partnerem“ dle čl. 11.1 Všeobecných
obchodních podmínek) a žalobkyní. Aktivní legitimaci žalobkyně lze dovozovat z právní úpravy
poukázky dle §535 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, protože žalobkyni
lze považovat za poukazníka, žalovanou za poukázaného a poskytovatele služby obsahu
za poukazatele.
V posuzovaném případě poskytnuté služby obsahu nejsou službou elektronických
komunikací, z pravomoci soudů se tato věc nevymyká, neboť podle §7 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, soudy rozhodují „spory
a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle
zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.“
Z vyložených důvodů zvláštní senát rozhodl, že příslušným rozhodnout o nároku je soud
(§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.) a současně tak potvrdil dřívější judikaturu zvláštního senátu
(čj. Konf 99/2009 - 7 ze dne 31. 5. 2010 či sp. zn. Konf 4/2011), od níž neshledal důvodu
se odchýlit. Podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech zvláštní senát zrušil
rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, který výroku zvláštního senátu odporuje,
a kterým popřel pravomoc soudu k jednání.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Obvodní soud pro Prahu 1
pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 5. března 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu