ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.13.2012:17
sp. zn. Konf 13/2012 - 17
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie
Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a J UDr. Pavla Vrchy
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 8, a dalších účastníků sporu vedeného
u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 109 EC 14/2009, ve věci návrhu na zaplacení
smluvní pokuty v částce 5000 Kč s příslušenstvím: žalobkyně UPC Česká republika, s. r. o.,
IČ 00562262, se sídlem v Praze 4 - Nusle, Závišova 502/5, a žalované A. Č.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8
pod sp. zn. 109 EC 14/2009, o zaplacení smluvní pokuty za nevrácení zapůjčeného
zařízení v částce 5000 Kč s příslušenstvím, je soud.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2009, čj. 64 Co 409/2009 - 19,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 17. 2. 2012 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, navrhl Český telekomunikační
úřad tomuto senátu rozhodnutí sporu o pravomoc podle ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Obvodním soude m pro Prahu 8 ve věci návrhu
na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5000 Kč s příslušenstvím.
Ze spisu vyplynuly tyto skutečnosti:
Podle tvrzení obsaženého v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uzavřela
žalobkyně s žalovanou dne 9. 7. 2007 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb
elektronických komunikací, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky pro poskytování
veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (dále též „Všeobecné podmínky“).
Žalovaná porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, proto došlo ze strany žalobkyně
k ukončení smluvního vztahu na základě výpovědi ze dne 20. 3. 2008. V souladu s čl. 3. 6
Všeobecných podmínek byla žalovaná povinna vrátit zapůjčené zařízení (MODEM
TP0011E3472068) do sedmi dnů od ukončení smlouvy. Jelikož žalovaná zapůjčené zařízení
v uvedené lhůtě nevrátila, navrhla žalobkyně soudu, aby uložil žalované povinnost zaplatit
smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného zařízení v částce 5000 Kč s příslušenstvím
od 6. 5. 2008 do zaplacení a nahradit náklady soudního řízení (dle čl. 3. 7 Všeobecných
podmínek).
Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 7. 8. 2009, čj. 109 EC 14/2009 - 11, řízení
o žalobě zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok I.). V odůvodnění uvedl, že ustanovení §129 odst. 1 zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů
(dále též „zákon o elektronických komunikacích“), stanovilo pravomoc k projednání
a rozhodnutí nároku žalobkyně jinému orgánu než soudu, jímž je Český telekomunikační úřad.
Z ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“)
ve spojení s §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích vyplývá, že pravomoc soudu
v dané věci není dána, neboť žalobkyně požaduje smluvní pokutu na základě smlouvy
o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Soud proto řízení zastavil
a věc postoupil Českému telekomunikačnímu úřadu podle §104 odst. 1 o. s. ř.
Žalobkyně napadla usnesení obvodního soudu odvoláním, v němž zdůraznila,
že výpůjčka věci je běžným soukromoprávním vztahem a povinnost zaplatit smluvní pokutu
v případě nevrácení zařízení není povinností uloženou zákonem o elektronických komunikacích
ani na jeho základě. K rozhodování o smluvních sankcích plynoucích z porušení povinností
vztahujících se k výpůjčce je příslušný soud. Žalobkyně dodala, že uvedený výklad zastává
i zvláštní senát (srov. usnesení ze dne 13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004 - 5). Z uvedených důvodů
navrhla, aby městský soud zrušil napadené usn esení obvodního soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Městský soud v Praze neshledal podané odvolání důvodným a usnesením ze dne
21. 9. 2009, čj. 64 Co 409/2009 - 19, potvrdil napadené usnesení obvodního soudu. Odvolací
soud konstatoval, že pravomoc Českého telekomunikačního úřadu je dána také v případě,
že základ sporu vychází ze zákona o elektronických komunikac ích. Je proto nutné dovodit,
že domáhá-li se žalobkyně zaplacení smluvní pokuty v důsledku porušení povinnosti
vyplývajících ze smlouvy o poskytnutí veřejně dostupných služeb elektronických komunikací
na základě ujednání obsažené v čl. 3. 7 Všeobecných podmínek, které podle zákona musí být
součástí smlouvy, pak základ sporu vychází ze zákona o elektronických komunikacích a je dána
pravomoc Českého telekomunikačního úřadu k projednání předmětného sporu. Poté byla věc
postoupena k rozhodnutí správnímu orgánu.
Český telekomunikační úřad následně podal zvláštnímu senátu návrh k rozhodnutí
negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že jeho pravomoc je dána pouze v případech sporů
o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací,
eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících; ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu
za nevrácení zapůjčeného zařízení přitom takovým u jednáním není. V tomto případě se nejedná
o cenu za službu elektronických komunikací ve smyslu zákona o elektronických komunikacích,
ale o spor vyplývající ze soukromoprávního vztahu ze smlouvy o výpůjčce, což vyplývá z čl. 3. 3
Všeobecných podmínek. Vzhledem k tomu, že povinnost zaplatit smluvní pokutu
je akcesorickým závazkem k závazku hlavnímu, tj. k povinnosti vrátit zapůjčené zařízení,
k rozhodování předmětného sporu je příslušný soud. K tomu navrhovatel odkázal
na pravomocná usnesení zvláštního senátu sp. zn. Konf 50/2009, Konf 100/2009 Konf 46/2011
nebo Konf 57/2011, která se týkala prakticky shodného smluvního ujednání.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
ohledně zaplacení smluvní pokuty se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Smluvní pokuta je soukromoprávním institutem zajišťujícím závazek, jehož účelem
je zpravidla peněžitá transakce za porušení nebo nesplnění smluvní povinnosti (§544 odst. 1
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějš ích předpisů). Při posuzování
pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě
nárok na smluvní pokutu, je nutné se zabývat povinností, která byla porušena. Vztah mezi
porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem mezi příčinou a následkem,
nelze je tedy posuzovat odděleně. Porušení povinnosti je základní podmínkou pro stanovení, zda
existuje nárok na smluvní pokutu. O smluvní pokutě bude tedy rozhodovat orgán, který
je příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, na jejímž základě vznikl nárok
na smluvní pokutu.
Zákon o elektronických komunikacích rozdělil působnost ve vykonávání státní správy
v oblasti elektronických komunikací mezi Ministerstvo průmyslu a obch odu a Český
telekomunikační úřad (§3 a §105 a násl. zákona o elektronických komunikacích).
Podle ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích rozhoduje
ve sporech, stanoví-li tak tento zákon, Český telekomunikační úřad.
Podle §129 odst. 1 věta prvá zákona o elektronických komunikacích rozhoduje Český
telekomunikační úřad spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné,
a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu,
pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
Komunikačními činnostmi podle §7 zákona o elektronických komunikacích jsou
a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komun ikací,
c) provozování přístrojů.
Podle §2 písm. k) zákona o elektronických komunikacích se rozumí veřejnou telefonní
sítí síť elektronických komunikací, která slouží k poskytování veřejně dostupných telefonních
služeb a která umožňuje mezi koncovými bod y sítě přenos mluvené řeči, jakož i jiných forem
komunikace, jako je faksimilní a datový přenos.
Podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích je službou elektronických
komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu
signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových
služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize,
s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictv ím sítí a služeb elektronických komunikací
nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášených sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela
nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.
V předmětné věci je třeba rozlišit, za porušení jaké povinnosti nárok na smluvní pokutu
vznikl. Pokud by se jednalo o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy mezi osobou
vykonávající telekomunikační činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly smluvní
pokutu pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak by k rozhodování
o smluvní pokutě byl příslušný Český telekomunikační úřad. Neuhrazení ceny za poskytnuté
služby je porušením zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto
porušením přímo souvisí. V tomto případě by zvláštní senát potvrdil názor soudu,
že k rozhodování je příslušný správní orgán.
Předmětem řízení v posuzované věci je však smluvní pokuta za porušení povinnosti vrátit
zapůjčené zařízení poté, co byla smlouva ukončena. Výpůjčka věci je soukromoprávním vztahem,
proto příslušným k rozhodování o smluvní pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících
se k výpůjčce je soud. Neobstojí tak argumentace Městského soudu v Praze, že pokud bylo
ujednání o povinnosti vrátit zapůjčené zařízení součástí smlouvy o poskytování služeb
elektronických komunikací, jedná se o spor týkající se povinností uložených na základě zákona
o elektronických komunikacích. Výpůjčka zařízení, přestože byla sjednána ve smlouvě
o poskytování služeb elektronických komunikací, byla mezi stranami sporu uzavřena na podkladě
§659 a násl. občanského zákoníku, nikoliv na základě zákona o elektronických komunikacích;
jedná se tedy o porušení povinnosti vyplývající z občanskoprávního vztahu mezi žalobkyní
a žalovanou, nikoliv o porušení povinnosti uložené na základě zákona o elektronických
komunikacích. Obdobnou otázkou se ostatně zabýval zvláštní senát již v usnesení ze dne
13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004 - 5, publikovaném pod č. 1478/2008 Sb. NSS, www.nssoud.cz,
od jehož závěrů neměl důvodu se v projednávané věci odklonit. Podle předmětného usnesení
„spor o nároky plynoucí z porušení povinnosti vypůjčitele vrátit zařízení sloužící k přijímání signálu digitálního
satelitního vysílání, které mu osoba vykonávající komunikační činnost coby půjčitel předala v návaznosti
na uzavření smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, není sporem týkajícím se povinností
uložených zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, nebo na jeho základě, o němž by měl
rozhodovat Český telekomunikační úřad (§129 odst. 1 tohoto zákona), nýbrž sporem vyplývajícím
ze soukromoprávního vztahu. Rozhodnout o takovém sporu proto přísluší soudu (§7 odst. 1 o. s. ř.).“
Zvláštní senát nezpochybňuje, že bez zapůjčeného zařízení by nebylo možné služby
na základě zákona o elektronických komunikacích provozovat; to ovšem z výpůjčky přijímacího
zařízení nečiní službu elektronických komunikací. Přestože k výpůjčce došlo v souvislosti
s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací, rozhodování o smluvní
pokutě vyplývající z porušení povinnosti vrátit vypůjčené zařízení zákon o elektronických
komunikacích nesvěřuje Českému telekomunikačnímu úřadu, a proto tato věc patří
do příslušnosti soudů. Zvláštní senát tedy rozhodl, že věc, týkající se zaplacení smluvní pokuty
za nevrácení zapůjčeného zařízení s příslušenstvím, projedná a rozhodne soud podle §9 odst. 1
o. s. ř. (výrok I.).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. současně s rozhodnutím sporu
zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci
rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené
v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2009, čj. 64 Co 409/2009 - 19, a odstranil tak překážku
věci rozhodnuté (výrok II.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního] i soudy. Dále bude
tedy Městský soud v Praze pokračovat v řízení o podaném odvolání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. května 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu