ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.15.2012:10
sp. zn. Konf 15/2012 - 10
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Pavla Pavlíka,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 4 a dalších účastníků sporu vedeného
u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 56 EC 228/2010, o zaplacení částky 16 903,39 Kč
s příslušenstvím: žalobkyně Letiště Praha, a.s., IČO 28244532, se sídlem v Praze 6,
K Letišti 1019/6, zastoupené Mgr. A. B., a žalovaného L. B.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4,
pod sp. zn. 56 EC 228/2010, o zaplacení částky 16 903,39 Kč s příslušenstvím,
je soud.
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. října 2010, čj. 56 EC 228/2010 - 11,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 23. února 2012 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 4 ve věci žaloby vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 56 EC 228/2010.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Předchůdkyně žalobkyně Česká správa letišť s.p. uzavřela s žalovaným na základě
telefonní přihlášky pro MTO PRG ze dne 9. 9. 2003 smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala zřídit
žalovanému pobočkovou analogovou telefonní stanici v telefonní síti ČSL, s.p. a jejím
prostřednictvím mu poskytovat služby. Žalobkyně je vedena v evidenci podnikatelů
pod pořadovým číslem 2599 s předmětem podnikání – neveřejné služby, který byl oznámen
podle §13 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých
souvisejících zákonů. Neveřejné služby zahrnují:
-pronájem okruhů
-ostatní hlasové služby
-služby přístupu k síti Internet
-služby přenosu dat
Všechny uvedené služby byly poskytovány na územní Hlavního města Praha - Letiště
Praha-Ruzyně. Současně bylo v evidenci uvedeno, že žalobkyně nemá oprávnění podle §79
a §104 výše uvedeného zákona.
Ke dni 30. 9. 2011 žalobkyně oznámila ukončení výše uvedených činností.
Dále se ze spisu zjišťuje, že žalovaný se zavázal za využívání sjednaných služeb zaplatit
žalobkyni sjednanou cenu. Žalobkyně vyfakturovala žalovanému částku v celkové výši
16.903,39 Kč, kterou však žalovaný na výzvu neuhradil.
Žalobkyně podala proti žalovanému dne 12. 8. 2010 u Obvodního soudu pro Prahu 4
návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zaplacení této částky s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 4. října 2010, čj. 56 EC 228/2010 - 11,
výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. určil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena
Českému telekomunikačnímu úřadu a výrokem III. rozhodl o vrácení soudního poplatku.
V odůvodnění uvedl, že z obsahu žaloby plyne, že se jedná o spor mezi osobou vykonávající
telekomunikační činnost na straně jedné a účastníkem na straně druhé. Pravomoc k projednání
a rozhodnutí sporu je svěřena Českému telekomunikačnímu úřadu podle ustanovení §129 odst. 1
zákona č. 127/2005 Sb. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. listopadu 2010.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí záporného kompetenčního sporu. Navrhovatel konstatoval, že žalobkyně požaduje
po žalovaném dlužnou částku na základě Telefonní přihlášky pro MTO PRG ze dne 9. 9. 2003.
Uvedl mimo jiné, že pravomoc ČTÚ je dána podle ustanovení §129 odst. 1 zákona pouze
v případě sporů mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné
a účastníkem, popř. uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu,
pokud se spor týká povinností uložených tímto Zákonem nebo na jeho základě. Žalobkyně však
není osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona, podle kterého jsou
komunikačními činnostmi zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb
elektronických komunikací a provozování přístrojů. Žalobkyně však neposkytovala žalovanému
veřejně dostupné služby elektronických komunikací ve smyslu výše uvedeného zákona, nýbrž mu
poskytovala pouze služby neveřejné. Tyto služby jsou nabízeny a provozovány pouze
v prostorách areálu Letiště Praha a nejsou nabízeny mimo tento areál ani nejsou nijak inzerovány,
jedná se pouze o služby pro uzavřený okruh subjektů, např. nájemce kancelářských a jiných
prostor v areálu Letiště Praha, a to pouze v případě jejich zájmu. Žalovaný tak není v postavení
účastníka služeb elektronických komunikací, tudíž se ani nemůže jednat o porušení povinnosti
uložené zákonem o elektronických komunikacích. Spor mezi žalobkyní a žalovaným není sporem
o zaplacení ceny za poskytnutou veřejně dostupnou službu elektronických komunikací,
ale sporem vyplývajícím ze soukromoprávního vztahu, k jehož rozhodování má pravomoc soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen podle §3 zákona o elektronických komunikacích jako
ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně
regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací
a poštovních služeb.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla
pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1: „Úřad rozhoduje spory mezi
osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně
druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem
nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační
činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009 - 12, publikované pod č. 1994/2010 Sb. NSS) je třeba současného naplnění
dvou podmínek k tomu, aby byla dle výše citovaných pravidel první věty §129 odst. 1 založena
pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí
vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických
komunikací, c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“. Osoba účastníka musí splňovat
charakteristiku stanovenou §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem
se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý, kdo
využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“); veřejně dostupnou službou
elektronických komunikací se dle §2 písm. o) cit. zákona rozumí „služba elektronických komunikací,
z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen“. Podle druhé věty §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích je pravomoc navrhovatele rozhodnout spor založena rovněž v případech,
ve kterých sice budou účastníky osoby odlišné od osob uvedených ve větě první téhož
ustanovení, k jejich účastenství však dojde na základě změny závazku v osobě věřitele či dlužníka;
to vše za předpokladu, že spor mezi původními účastníky sporu byl oprávněn rozhodnout
navrhovatel.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení „pokud
se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“.
Pokud jde o první, osobní, předpoklad, z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele
a z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobkyně není osobou vykonávající komunikační činnost.
Takový charakter nepropůjčuje žalobkyni ani Telefonní přihláška pro MTO PRG, na jejímž
základě byla uzavřena smlouva o zřízení pobočkové telefonní stanice (jejím předmětem tedy
nebyla žádná z činností uvedených v §7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích).
Rovněž osoba žalovaného nenaplňuje ve vztahu k žalobkyni charakteristiku účastníka ani
uživatele podle §2 písm. a) a b) zákona o elektronických komunikacích.
Žalobkyně ani žalovaný nejsou ani osobami, na něž by byla postoupena pohledávka osob
splňujících charakteristiku osoby vykonávající telekomunikační činnost, resp. účastníka
či uživatele.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě není dán osobní ani věcný předpoklad
pravomoci Českého telekomunikačního úřadu spor rozhodnout; pravomoci soudů se tedy tato
věc nevymyká, neboť podle §7 odst. 1 o. s. ř. soudy rozhodují „spory a jiné právní věci, které vyplývají
z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány.“
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení obvodního soudu.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Obvodní soud pro Prahu 4
pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 17. září 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu