ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.33.2012:12
sp. zn. Konf 33/2012 - 12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Pavla Pavlíka,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem Praha-východ a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 19 C 99/2011, o 7470 Kč s příslušenstvím:
žalobkyně Telefónica Czech Republic, a.s., se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, IČ0
60193336, a žalovaného J. Š. P. (podle centrální evidence obyvatel J. Š. P.),
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního s oudu Praha-východ
pod sp. zn. 19 C 99/2011, o zaplacení 7470 Kč s příslušenstvím, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 5. května 2011, čj. 19 C 99/2011 - 12,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 27. 4. 2012 se Český telekomunikační úřad domáhal,
aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb. mezi ním a Okresním soudem Praha-východ, ve věci žaloby vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 19 C 99/2011, týkající se zaplacení 7470 Kč s příslušenstvím.
Z předložených spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Společnost Telefónica Czech Republic, a. s. (dále jen „Telefónica“), uzavřela s žalovaným
smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací sítí O2, na jejímž základě žalovanému
umožňovala využívat služeb i jiných subjektů. Služby třetích stran nabízejí svým jménem
společnosti, kterým jsou Českým telekomunikačním úřadem přidělena příslušná telefonní čísla
(většinou začínající na 9xx). Žalovaný v průběhu smluvního vztahu využil těchto služeb
a to v období od 16. 6. 2009 do 15. 8. 2009. Za tyto služby se žalovaný zavázal uhradit cenu
objednávky a souhlasil s tím, že k výběru ceny je oprávněna žalobkyně. Společnost Telefónica
vyfakturovala žalovanému částku v celkové výši 7470 Kč, kterou však žalovaný na výzvu
neuhradil.
Žalobkyně podala proti žalovanému dne 8. 4. 2011 u Okresního soudu Praha-východ
žalobu na zaplacení této částky s příslušenstvím.
Okresní soud Praha-východ usnesením ze dne 5. května 2011, čj. 19 C 99/2011 - 12,
výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. určil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena
Českému telekomunikačnímu úřadu, výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení a vrácení
soudního poplatku. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky
za poskytnuté telekomunikační služby ve smyslu zákona o elekt ronických komunikacích. Podle
§129 tohoto zákona rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnosti na straně
jedné a účastníkem, popř. uživatelem služeb elektronických komunikací na straně druhé, Český
telekomunikační úřad. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 10. 2011.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí záporného kompetenčního sporu. Navrhovatel konstatoval, že žalobkyně požaduje
po žalovaném dlužnou částku, která představuje cenu za s lužby třetích stran. Jedná
se o objednávku vůči třetí straně na poskytnutí služby nabízející obsah prostřednictvím sítí
a služeb elektronických komunikací. Poskytnutí této služby nelze považovat za službu
elektronických komunikací tak, jak je vymezena v §2 pís m. n) zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon).
Žalobkyně není jejím poskytovatelem, a smluvní vztah ji k poskytování takové služby nezavazuje,
pouze umožňuje přístup k těmto službám, zajišťuje provoz mezi volajícím v jeho síti
a poskytovatelem služeb třetích stran, zajišťuje pro poskytovatele výběr plateb za jimi poskytnuté
služby, přitom neodpovídá za obsah a kvalitu těchto služeb . Služby tohoto charakteru jsou podle
§1 odst. 2 zákona vyjmuty z působnosti zákona o elektronických komunikacích
resp. rozhodovací pravomoci ČTÚ. Služby třetích stran tedy nepředstavují služby elektronických
komunikací, a proto je orgánem kompetentním k rozhodování o ceně za tyto služby soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Spornou otázkou v konkrétní věci zůstává, kdo má pravomoc rozhodovat o povinnosti
zaplatit cenu za služby třetích stran.
Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, rozdělil působnost
ve vykonávání státní správy v oblasti elektronických komunikací mezi ministerstvo a Český
telekomunikační úřad (§3 a §105 a násl. zákona o elektronických komunikacích). Podle
ustanovení §108 odst. 1 písm. g) tohoto zákona rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon,
Český telekomunikační úřad. Podle §129 odst. 1 věta prvá zákona rozhoduje Český
telekomunikační úřad spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné,
a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv z e stran sporu,
pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
S účinností od 1. 7. 2010 byla novelou zákona č. 153/2010 Sb. vložena do §129 odst. 1
druhá věta: „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vy konávající komunikační činnost
(§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“.
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. u snesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009 - 12, dostupné na www.nssoud.cz) je třeba současného naplnění dvou
podmínek k tomu, aby byla dle výše citovaných pravidel první věty §129 odst. 1 založena
pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí
vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických
komunikací, c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“ ; službou elektronických komunikací
se rozumí dle ustanovení §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích „služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací,
včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní v ysílání
a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických
komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („ účastníkem se rozumí každý, kdo
uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací s mlouvu na poskytování
těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou §2 písm. b)
zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně
dostupnou službu elektronických komunikací“); veřejně dostupnou službou elektronických komunikací
se dle §2 písm. o) cit. zákona rozumí „služba elektronických komunikací, z jejíhož využívání není nikdo
předem vyloučen“.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení „pokud
se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“ , přičemž zaplacení ceny je podle
§64 odst. 1 zákona o elektronických komunikací ch jednou ze základních povinností účastníka,
popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Podle druhé věty §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je pravomoc
navrhovatele rozhodnout spor založena rovněž v případech, ve kterých sice budou účastníky
osoby odlišné od osob uvedených ve větě první téhož ustanovení, k jejich účastenství však dojde
na základě změny závazku v osobě věřitele či dlužníka; to vše za předpokladu, že spor mezi
původními účastníky sporu byl oprávněn rozhodnout navrhovatel.
Zvláštní senát zkoumal naplnění podmínek rozhodovací pravomoci navrhovatele
ve smyslu věty první i druhé §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé,
že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalovaného naplňuje
charakteristiku účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích. Pravomoc
navrhovatele rozhodnout spor v této věci by byla dána, pokud by šlo o spor o zaplacení ceny
za služby elektronických komunikací. Z definice služeb elektro nických komunikací obsažené
v §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích však vyplývá, že službou elektronických
komunikací nelze rozumět každou službu, která bude přístupná účastníkovi osobou vykonávající
komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb elektronických komunikací; výjimkou
patrnou z formulace citovaného ustanovení jsou služby, jejichž užívání, resp. přístup k jejich
obsahu poskytovatel (osoba vykonávající komunikační činnost) zprostředkuje sice svou sítí
a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí
na poskytovateli takové služby.
Zvláštní senát při úvahách o povaze dotčených služeb vycházel ze Všeobecných
podmínek, kterými mj. žalobkyně pro účastníky upravila postup pro přístup ke službám třetích
stran (bod 15) a pro vyúčtování za užití služeb třetích stran (body 15.3. a 15.5.). Z těchto
ustanovení vyplývá, že sama žalobkyně se nepovažovala za poskytovatele těchto služeb
a v souladu s tím i vyúčtování vystavila odděleně od vyúčtování služeb elektronických
komunikací, jejichž byla poskytovatelem.
Z podkladů přiložených žalobkyní k žalobnímu návrhu (vyúčtování za služby
od 16. 6. 2009 do 15. 8. 2009) vyplývá, že žalovanému byly účtovány částky za využití služby
PR SMS/PR MMS a audiotextu. Povahou služeb PR SMS/PR MMS a audiotextu se zvláštní
senát zabýval např. v usnesení ze dne 5. 10. 2011, čj. Konf 73/2011 – 11.
Zvláštní senát vysvětlil, že podstatou služby Premium SMS – zkráceně PR SMS – jsou
krátké textové zprávy, pomocí kterých je zákazníkům operátora umožněno zaplatit
prostřednictvím mobilního telefonu cenu za zboží nebo služby. Tyto služby neposkytuje
žalobkyně – operátor, ale její smluvní partneři, jejichž seznam žalobkyně zveřejňuje na svých
internetových stránkách. V souvislosti s audiotextem zvláštní senát v tomto usnesení vyslovil,
že žalobkyně není provozovatelem audiotextových linek, pouze umožňuje jejich provoz
jednotlivým smluvním partnerům a zajišťuje výběr plateb za služby od zákazníků.
Z výše uvedeného vyplývá, že služby třetích stran neposkytla žalobkyně, ale zpřístupnila
jejich užívání prostřednictvím své sítě smluvním partnerům. Žalobkyně o povaze služeb třetích
stran informovala žalovaného na všech předložených fakturách; popsala, kde může žalovaný
získat seznam partnerů, kteří služby třetích stran poskytují, a jak se bránit proti případným
nesrovnalostem.
Ve věci jde o spor o zaplacení ceny za využití služeb, které byly žalobkyní účast níkovi
zpřístupněny po zadání příslušného telefonního čísla přiděleného navrhovatelem třetím osobám
odlišným od žalobkyně. Po zpřístupnění zvolené služby byl její obsah účastníkovi (žalovanému)
sdělen prostřednictvím sítě žalobkyně a jí poskytnutých služeb elektronických komunikací.
Žalobkyně ovšem „služby obsahu“ sama neposkytovala, pouze jejich užití zprostředkovala.
Je zřejmé, že pohledávka plynoucí z neuhrazení ceny za poskytnuté služby primárně vznikla mezi
žalovaným a poskytovatelem služby obsahu.
Zvláštní senát z výše uvedených důvodů shledal služby využité žalovaným za služby
odpovídající službám obsahu ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, které
podle citovaného ustanovení nejsou službami elektronických komunikací. Spor o zap lacení ceny
za takové služby pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona
o elektronických komunikacích (k obdobnému závěru dospěl zvláštní senát v usnesení ze dne
31. 5. 2010, čj. Konf 99/2009 - 7, dostupném na www.nssoud.cz). Tento závěr je stěžejní
pro úvahu zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci navrhovatele, neboť vzhledem
k charakteru služby nemohou být ve vzájemném vztahu žalobkyně, žalovaného a poskytovatele
služby obsahu splněny podmínky stanovené větou první, příp. též druhou §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích.
Výhradní oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení pohledávky namísto
poskytovatele služby obsahu (výběr ceny podle bodu 15. Všeobecných podmínek) je předmětem
právního vztahu mezi poskytovatelem služby obsahu a žalobkyní.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě poskytnuté služby obsahu nejsou službou
elektronických komunikací; pravomoci soudů se tedy tato věc nevymyká, neboť podle §7 odst. 1
o. s. ř. soudy rozhodují „spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných
a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Zvláštní se nát podle §5 odst. 3 zákona
č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčníh o sporu popřela svou pravomoc
o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil
usnesení Okresního soudu pro Prahu-východ ze dne 5. kv ětna 2011, čj. 19 C 99/2011 - 12.
Nad rámec vlastního odůvodnění zvláštní senát uvádí, že se zabýval pouze předmětem
kompetenčního sporu. Bude tedy na okresním soudu, aby vyřešil rozpor mezi označením
žalovaného v žalobě a v centrální evidenci obyvatel.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud pro Prahu -východ
pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. června 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu