ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.37.2012:13
sp. zn. Konf 37/2012 - 13
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie
Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Pavla
Vrchy, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská
219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Ústí nad Orlicí a Krajským soudem
v Hradci Králové, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí
pod sp. zn. 112 C 99/2011, ve věci žaloby o zaplacení 5000 Kč s příslušenstvím: žalobkyně
EuroStar Brno spol. s r. o., se sídlem v Brně, Úpatní 524/64, IČ 60711370, zastoupené
Mgr. Ing. Gabrielou Milotovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Mariánské Hory,
Daliborova 648/38 a žalovaného V. M.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí
pod sp. zn. 112 C 99/2011, o zaplacení 5000 Kč s příslušenstvím, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. 9. 2011,
čj. 112 C 99/2011 - 20, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
19. 1. 2012, čj. 19 Co 607/2011 – 38, se zrušují .
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 17. 5. 2012 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, navrhl Český telekomunikační
úřad tomuto senátu rozhodnutí sporu o pravomoc podle ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Okresním soudem v Ústí nad Orlicí ve věci žaloby
o zaplacení částky 5000 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalovaný (V. M.) učinil dne 22. 3. 2010 žalobkyni (EuroStar Brno spol. s r. o.) návrh na
uzavření smlouvy o poskytnutí prémie podpisem Žádosti o proplacení prémie v hodnotě 1800
Kč. Smlouva o poskytnutí prémie byla uzavřena dne 27. 5. 2010 akceptací ze strany žalobkyně
spočívající ve vyplacení předmětné prémie na účet žalovaného. Prémii poskytla žalobkyně
žalovanému svým vlastním jménem a na svůj vlastní účet. Poskytnutí prémie bylo smlouvou o
poskytnutí prémie vázáno na Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických
komunikací (dále jen „Účastnická smlouva“), kterou žalovaný uzavřel dne 11. 3. 2010 se
společností Telefónica O2 Czech Republic, a. s., jejímž jménem jednala žalobkyně, na dobu 24
měsíců.
Součástí smlouvy o poskytnutí prémie byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti
EuroStar Brno spol. s r. o. pro poskytnutí prémie (dále jen „Všeobecné obchodní podmínky“).
Podle článku 4. Všeobecných obchodních podmínek byl nárok na poskytnutí prémie vázán
na dodržení sjednané délky trvání Účastnické smlouvy. Podle článku 5. Všeobecných obchodních
podmínek se žalovaný zavázal zdržet se veškerého jednání či opomenutí, jehož následkem
by bylo ukončení Účastnické smlouvy před dobou jejího trvání, tj. zejména se zavázal zdržet
se veškerého jednání či opomenutí, které by znamenalo porušení Účastnické smlouvy, ale i jiného
jednání či opomenutí, které sice není porušením Účastnické smlouvy, ale jehož důsledkem bude
ukončení Účastnické smlouvy před sjednanou dobou trvání. Článek 6. Všeobecných obchodních
podmínek stanovil, že poruší-li žalovaný svou povinnost uvedenou v článku 5., je povinen
zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5000 Kč. Smluvní pokuta je splatná dnem následujícím
po dni, kdy žalobkyně obdrží od operátora oznámení o zániku Účastnické smlouvy. Za oznámení
o zániku Účastnické smlouvy ze strany operátora se považuje zejména uvedení telefonního čísla
žalovaného v soupisu deaktivovaných čísel, které žalobkyně od operátora obdrží v rámci
vyúčtování provize.
Dne 10. 2. 2011 bylo žalobkyni oznámeno, že došlo k zániku Účastnické smlouvy
žalovaného pro protiprávní jednání či opomenutí žalované. O tom podle žalobkyně svědčí
potvrzení společnosti Josef KVAPIL a. s., která je přímým smluvním partnerem společnosti
Telefónica O2 Czech Republic, a. s. V souladu s článkem 6. Všeobecných obchodních podmínek
nastala splatnost smluvní pokuty dne 28. 8. 2010, což ovšem žalovaný nereflektoval. Žalobkyně
zaslala žalovanému dne 11. 3. 2011 upomínku před podáním žaloby, v níž jej vyzvala k zaplacení
dlužné smluvní pokuty, úroků z dlužné částky a nákladů. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani poté
dobrovolně částku neuhradil, podala žalobkyně dne 2. 6. 2011 žalobu k Okresnímu soudu v Ústí
nad Orlicí, v níž se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 5000 Kč
s příslušenstvím včetně nákladů řízení.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 15. 9. 2011, čj. 112 C 99/2011 - 20,
rozhodl o zastavení řízení (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena
Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
V odůvodnění konstatoval, že k projednání a rozhodnutí věci není dána pravomoc soudu, neboť
jde o spor vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě
a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb, k jehož rozhodnutí je povolán Český
telekomunikační úřad podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích).
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterému však krajský soud v Hradci Králové
nevyhověl a usnesením ze dne 19. 1. 2012, čj. 19 Co 607/2011 - 38, usnesení okresního soudu
potvrdil. V odůvodnění poukázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 9. 9. 2008,
čj. Konf 27/2008 - 7, publikované pod č. 1738/2009 Sb. NSS, podle nějž o smluvní pokutě
za porušení či nesplnění povinností vyplývajících ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající
komunikační činnost a účastníkem, popř. uživatelem, rozhoduje ten orgán, který je podle zákona
příslušný k rozhodování sporu o porušení povinnosti samotné. V projednávané věci byla dle
názoru krajského soudu dohodnuta smluvní pokuta pro případ, že účastník poruší povinnosti
vyplývající z účastnické smlouvy, a proto je k rozhodnutí o smluvní pokutě příslušný Český
telekomunikační úřad, nikoliv soud.
Český telekomunikační úřad (navrhovatel) následně podal zvláštnímu senátu návrh
k rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že pro naplnění pravomoci Českého
telekomunikačního úřadu rozhodovat spor musí být kumulativně naplněny dvě podmínky: jedná
se o spor mezi osobou vykonávající telekomunikační činnost na straně jedné a účastníkem,
resp. uživatelem na straně druhé, případně jiných osob, došlo-li k jejich účastenství na základě
změny závazku v osobě věřitele či dlužníka (osobní vymezení sporu), a spor se týká povinností
uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě (věcné vymezení).
Podle navrhovatele žalobkyně nesplňuje osobní předpoklad, neboť není osobou poskytující
veřejně dostupné služby elektronických komunikací, nýbrž ve vztahu ke společnosti Telefónica
O2 Czech Republic, a. s., je pouze prodejcem. Charakter poskytovatele služeb elektronických
komunikací nedává žalobkyni ani smlouva o poskytnutí prémie, ani Účastnická smlouva. Stejně
tak žalovaný ve vztahu k žalobkyni nesplňuje charakteristiku účastníka ani uživatele služby
elektronických komunikací. Též je zjevné, že žalobkyně ani žalovaný nejsou osobami, na něž
by byla postoupena pohledávka zákonem vymezených osob (poskytovatele služby či účastníka,
eventuálně uživatele služby). Dále nebyl naplněn ani věcný předpoklad pro rozhodnutí sporu,
neboť podstatou sporu je porušení povinnosti stanovené Všeobecnými podmínkami žalobkyně
a smlouvou o poskytnutí prémie, jejímž předmětem je poskytnutí finanční prémie, a nikoliv
povinnosti stanovení zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě. Podle
navrhovatele je proto orgánem kompetentním k rozhodování o předmětné smluvní pokutě soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecnými soudy
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů. Stranami takového sporu jsou podle §1 odst. 1
citovaného zákona a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je podle §1 odst. 2 citovaného zákona
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají svou
pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Okresní soud Ústí nad Orlicí a Krajský soud v Hradci Králové v předcházejícím soudním
řízení popřely svou pravomoc věc rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc
ve věci rozhodnout poté, co mu byla věc postoupena; zvláštní senát konstatuje,
že se v posuzované věci jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání
a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.
Z formulace Všeobecných obchodních podmínek jednoznačně plyne, že žalobkyní
žádaná částka je sankcí peněžité povahy za nesplnění smluvní povinnosti, jejíž výše je v daném
případě předem dohodnuta konkrétní sumou. Jedná se tedy o smluvní pokutu. Při posuzování
pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě
nárok na smluvní pokutu, je nutné především vycházet z charakteru povinnosti, která byla
porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem
příčiny a následku, které nelze posuzovat odděleně; existence porušení povinnosti je přitom
určující pro existenci nároku na smluvní pokutu, nikoliv obráceně. O smluvní pokutě tedy bude
rozhodovat ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení
povinnosti, za něž je smluvní pokuta vymáhána (usnesení zvláštního senátu ze dne 9. 9. 2008,
čj. Konf 27/2008 - 7, publikované pod č. 1738/2009 Sb. NSS). Zvláštní senát z tohoto úhlu
posoudil pravomoc navrhovatele k rozhodování předloženého případu.
Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen podle §3 zákona o elektronických komunikacích jako
ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně
regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací
a poštovních služeb.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla
pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1: „Úřad rozhoduje spory mezi
osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně
druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem
nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační
činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“.
Jak správně uvedl navrhovatel, podle ustáleného výkladu zvláštního senátu
(srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, publikované pod č. 1994/2010
Sb. NSS) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle výše citovaných
pravidel první věty §129 odst. 1 založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí
vykonávat komunikační činnost, jíž se podle ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických
komunikací, c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“. Osoba účastníka musí splňovat
charakteristiku stanovenou §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem
se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý, kdo
využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“); veřejně dostupnou službou
elektronických komunikací se dle §2 písm. o) cit. zákona rozumí „služba elektronických komunikací,
z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen“. Podle druhé věty §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích je pravomoc navrhovatele rozhodnout spor založena rovněž v případech,
ve kterých sice budou účastníky osoby odlišné od osob uvedených ve větě první téhož
ustanovení, k jejich účastenství však dojde na základě změny závazku v osobě věřitele či dlužníka;
to vše za předpokladu, že spor mezi původními účastníky sporu byl oprávněn rozhodnout
navrhovatel.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení „pokud
se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“.
Pokud jde o první, osobní, předpoklad, z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele
a z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobkyně není osobou vykonávající komunikační činnost.
Takový charakter nepropůjčuje žalobkyni ani smlouva o poskytnutí prémie, na jejímž základě
žalovaný obdržel částku 1800 Kč (jejím předmětem tedy nebyla žádná z činností uvedených v §7
odst. 1 zákona o elektronických komunikacích), ani Účastnická smlouva, neboť v tomto případě
jednala žalobkyně jako přímý zástupce společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s.,
a z tohoto ujednání jí tudíž vůči žalovanému žádná práva a povinnosti nevznikly (srov. §22
odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník). Rovněž osoba žalovaného nenaplňuje
ve vztahu k žalobkyni charakteristiku účastníka ani uživatele podle §2 písm. a) a b) zákona
o elektronických komunikacích. O žalovaném by bylo lze hovořit jako o účastníku jen ve vztahu
ke společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s., s níž uzavřela Účastnickou smlouvu, jejímž
předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací sítí O2. Žalobkyně ani žalovaný
nejsou ani osobami, na něž by byla postoupena pohledávka osob splňujících charakteristiku
osoby vykonávající telekomunikační činnost, resp. účastníka či uživatele. Již první předpoklad
pravomoci navrhovatele není splněn.
Ani u druhého – věcného – předpokladu se zvláštní senát nedomnívá, že by došlo k jeho
naplnění. Ačkoliv rozhodující orgán bude muset v daném případě jako předběžnou otázku
posoudit, zda se žalovaný dopustil jednání či opomenutí, které vedlo k ukončení Účastnické
smlouvy, podstatou sporu je porušení povinnosti stanovené Všeobecnými obchodními
podmínkami a smlouvou o poskytnutí prémie, nikoliv povinnosti stanovené smlouvou
o poskytování služeb elektronických komunikací (Účastnickou smlouvou). Předmětem smlouvy
o poskytnutí prémie přitom je poskytnutí peněžní částky, nikoliv činnosti specifikované v §7
odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Porušenou povinností, jež je sankcionována
smluvní pokutou, tudíž není povinnost stanovená zákonem o elektronických komunikacích nebo
na jeho základě.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě není dán osobní ani věcný předpoklad
pravomoci Českého telekomunikačního úřadu spor rozhodnout; pravomoci soudů se tedy tato
věc nevymyká, neboť podle §7 odst. 1 o. s. ř. soudy rozhodují „spory a jiné právní věci, které vyplývají
z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány.“
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona
č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc
o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil
usnesení okresního soudu a krajského soudu, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté (výrok
II.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud v Ústí nad Orlicí
pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 17. září 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu