ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.48.2012:16
sp. zn. Konf 48/2012 - 16
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Milady
Tomkové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem v Jablonci nad Nisou, a dalších účastníků sporu
vedeného u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 5 C 43/2012, o 7315 Kč
s příslušenstvím: žalobkyně Telefónica Czech Republic, a. s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2,
140 22 Praha 4, IČ 60193336, a žalované H. D.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Jablonci
nad Nisou pod sp. zn. 5 C 43/2012, o zaplacení 7315 Kč s příslušenstvím, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 8. 3. 2012, čj. 5 C 43/2012 - 9,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Český telekomunikační úřad navrhl dne 3. 7. 2012 zvláštnímu senátu zřízenému podle
zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, aby rozhodl spor
o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Okresním
soudem v Jablonci nad Nisou ve věci žaloby o zaplacení částky 7315 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Na základě žádosti ze dne 25. 6. 2009 se žalovaná stala účastnicí telefonního čísla X, jíž
žalobkyně poskytovala služby elektronických komunikací.
Žalobkyně později dne 10. 11. 2011 upomenula žalovanou k zaplacení celkové částky
9296.09 Kč, z toho platby za platební transakce činily 7315 Kč.
Vzhledem k tomu, že žalovaná dobrovolně částku za platební transakce neuhradila,
podala žalobkyně návrh na vydání elektronického platebního rozkazu k Okresnímu soudu
v Jablonci nad Nisou, v níž se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku
7315 Kč s příslušenstvím včetně nákladů řízení.
Žalobkyně v návrhu uvedla, že prostřednictvím vlastní sítě elektronických komunikací
umožňuje svým účastníkům využívat služby i jiných subjektů či provádění platebních transakcí
na základě registrace poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu u České národní banky
podle §5 písm. i), §53 a §143 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. V případě platebních
transakcí zadá účastník prostřednictvím sítě žalobkyně a technicky způsobilého koncového
zařízení (elektronického komunikačního zařízení) – mobilní telefon nebo telefonní přístroj
u pevné linky, příp. osobní počítač připojený v pevné či mobilní síti žalobce - příkazy k provedení
platebních transakcí [§3 odst. 1 písm. g) zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku]; částka, která
má být prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení zaplacena, se vypočítá podle
délky volání na audiotexovou linku, případně podle počtu zaslaných Premium SMS/MMS, nebo
je určena odkazem na webové či wapové stránce. Žalobkyně umožňuje tyto platby svým
účastníkům realizovat na základě článku 15 Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně
dostupných služeb elektronických komunikací společnosti Telefónica Czech Republic, a.s.,
vydaných v souladu s §273 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb. (dále „Všeobecné podmínky“).
K podstatě dlužné částky žalobkyně uvedla tolik, že žalované umožnila prostřednictvím své sítě
zadání pokynů k provedení plateb za poskytnuté služby obsahu ve smyslu §2 písm. n) zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále též jen „zákon o elektronických komunikacích“)
(audiotexové služby, horoskopy, hlasování v TV, apod.). V případě žalované se jednalo o čísla
začínající kombinací 903 (hry, hudba, videa) a 900 (komerční služby) v celkové výši 7315 Kč
uvedená v samostatné části pravidelného vyúčtování; částku žalovaná neuhradila.
Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 8. 3. 2012, čj. 5 C 43/2012 – 9,
vyslovil, že ve věci není dána jeho pravomoc (výrok I.), rozhodl o zastavení řízení (výrok II.)
s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu
(výrok III.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.) a o vrácení soudního poplatku
(výrok V.). V odůvodnění poukázal na to, že podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích, rozhoduje Český telekomunikační úřad spory mezi osobou
vykonávající komunikační činnost na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně
druhé, pokud se spor týká povinností uložených zákonem nebo povinností uložených zákonem
o elektronických komunikacích; jelikož předmětem řízení je podle názoru soudu požadavek
žalobkyně na úhradu smluvní pokuty související s poskytnutými, vyúčtovanými a neuhrazenými
telekomunikačními službami, soud nemá pravomoc rozhodovat či jednat o této žalobě.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) následně podal zvláštnímu senátu
návrh na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Navrhovatel vycházeje z ustanovení §2,
§64, §108 odst. 1 písm. g) a §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích odmítl
kompetenci k rozhodnutí sporu; konstatoval s odkazem na ustanovení článku 15 Všeobecných
podmínek, že žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 7315 Kč s příslušenstvím za platební
transakce, které nelze podle §2 písm. n) zákona považovat za služby elektronických komunikací.
Jelikož tyto služby nejsou službami elektronických komunikací, úhrada za tyto služby není
povinností podle §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích a Český telekomunikační
úřad tak nemá dle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích pravomoc spor projednat
a rozhodnout.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecnými soudy
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Okresní soud v Jablonci nad Nisou v předcházejícím soudním řízení popřel svou
pravomoc věc rozhodnout a navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu
byla postoupena; zvláštní senát proto shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční
spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování
některých kompetenčních sporů, ve znění pozdějších předpisů.
Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen podle §3 zákona o elektronických komunikacích
jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem,
včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací
a poštovních služeb.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá
pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla
pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v §129 odst. 1: „Úřad rozhoduje spory
mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem
na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto
zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající
komunikační činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména
z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.“
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009 - 12, dostupné na www.nssoud.cz) je třeba současného naplnění dvou
podmínek k tomu, aby byla dle §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích
založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí
vykonávat komunikační činnost, jíž se podle §7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích
rozumí „a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací,
c) provozování přístrojů dle §73 citovaného zákona“. Službou elektronických komunikací se rozumí
dle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích „služba obvykle poskytovaná za úplatu,
která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně
telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích
kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací
nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických
komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů
po sítích elektronických komunikací“. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku stanovenou
v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel
s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto
služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou v §2 písm. b)
zákona o elektronických komunikacích („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně
dostupnou službu elektronických komunikací“); veřejně dostupnou službou elektronických komunikací
se dle §2 písm. o) cit. zákona rozumí „služba elektronických komunikací, z jejíhož využívání není nikdo
předem vyloučen“.
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení „pokud
se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“, přičemž zaplacení ceny je podle
§64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích jednou ze základních povinností účastníka,
popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Podle druhé věty §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je pravomoc
navrhovatele rozhodnout spor založena rovněž v případech, ve kterých sice budou účastníky
osoby odlišné od osob uvedených ve větě první téhož ustanovení, k jejich účastenství však dojde
na základě změny závazku v osobě věřitele či dlužníka; to vše za předpokladu, že spor
mezi původními účastníky sporu byl oprávněn rozhodnout navrhovatel.
Zvláštní senát vycházeje z výše uvedeného posoudil naplnění podmínek rozhodovací
pravomoci navrhovatele ve smyslu §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé,
že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost; žalovaná naplňuje charakteristiku
účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích. Osobní předpoklad je proto
splněn.
Pravomoc navrhovatele rozhodnout spor v této věci by byla dána, pokud by šlo o spor
o zaplacení ceny za služby elektronických komunikací. Stěžejní je v této souvislosti definice
služeb elektronických komunikací podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích;
z ní vyplývá, že službou elektronických komunikací nelze rozumět každou službu, která bude
přístupná účastníkovi osobou vykonávající komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb
elektronických komunikací. Výjimkou patrnou z formulace citovaného ustanovení jsou služby,
jejichž užívání, resp. přístup k jejich obsahu poskytovatel - osoba vykonávající komunikační
činnost - zprostředkuje sice svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací,
nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby, platbu za takovou službu
pak nelze považovat za povinnost uhradit cenu za služby elektronických komunikací podle §64
zákona o elektronických komunikacích (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 4. 2011,
čj. Konf 4/2011 - 12, dostupné na www.nssoud.cz, publ. jako Sb. NSS 2425/2011).
Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdí,
že prostřednictvím své sítě umožnila žalované, aby zadala platbu částky 7315 Kč za poskytnuté
služby obsahu (jednalo se o čísla 903xxxx identifikující poskytnutí služeb hry, hudba, videa a čísla
903xxxx identifikující poskytnutí komerčních služeb). Žalobkyně dále popsala obvyklý proces
platebních transakcí za služby jiných subjektů (Partnerů) podle čl. 15 Všeobecných podmínek
žalobkyně ze dne 10. 5. 2011; takový odkaz na všeobecné podmínky však pozbývá relevance,
pokud je žalovaná částka požadována za období 16. 11. 2010 – 15. 12. 2010, jak tvrdí žalobkyně
v návrhu na vydání platebního rozkazu a dokládá dalšími dokumenty; obdobně k žalobnímu
návrhu přiložené osvědčení o zápisu do registru poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu
čj. 2011/4508/570 bylo žalobkyni vystaveno teprve dne 27. 4. 2011.
Pokud však z tvrzení žalobkyně v návrhu i z vystavené faktury ze dne 16. 12. 2010
vyplývá, že sama žalobkyně tyto platby neidentifikovala jako služby elektronických komunikací
a v souladu s tím i vyúčtování částky 7315 Kč za „platební transakce“ vystavila odděleně
od vyúčtování služeb elektronických komunikací, jejichž byla poskytovatelem, přičemž žalovanou
informovala na předložené faktuře o tom, že platebními transakcemi je možné realizovat platby
za služby nebo zboží jiných subjektů prostřednictvím mobilního telefonu, že žalovaná může
získat seznam těchto subjektů na svých internetových stránkách, že účastník je povinen zaplatit
cenu ve prospěch žalobkyně společně s cenou za služby elektronických komunikací
a že reklamace placeného zboží a služeb vyřizují jejich dodavatelé (byť s výhradou, že reklamaci
proti provedení platební transakce je třeba podat žalobkyni bez zbytečného odkladu), přisvědčil
zvláštní senát navrhovateli, že žalovaná částka odpovídající „platebním transakcím“ není cenou
za poskytnuté služby elektronických komunikací podle §64 zákona o elektronických
komunikacích, o níž by byl oprávněn rozhodnout navrhovatel.
Zvláštní senát se k povaze některých služeb platebních transakcí vyjádřil věci vedené
pod sp. zn. Konf 79/2011. Zvláštní senát konstatoval, že podstatou služby Premium
SMS - zkráceně PR SMS – jsou krátké textové zprávy, pomocí kterých je zákazníkům operátora
umožněno zaplatit prostřednictvím mobilního telefonu cenu za zboží nebo služby. Pomocí
nich lze zaplatit v rozsahu 1 až 999 Kč dle typu požadované služby. Tyto služby neposkytuje
žalobkyně – operátor, ale její smluvní partneři, jejichž seznam žalobkyně zveřejňuje na svých
internetových stránkách. U služby „Audiotex“, zvláštní senát shledal, že žalobkyně
není provozovatelem audiotexových linek, pouze umožňuje jejich provoz jednotlivým smluvním
partnerům a zajišťuje výběr plateb za služby od zákazníků.
Zvláštní senát proto uzavírá, že spor o požadované plnění za „platební transakce“ není
sporem o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích. Tento
závěr je stěžejní pro úvahu zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci navrhovatele, neboť
vzhledem k charakteru služby nemohou být ve vzájemném vztahu žalobkyně, žalovaného
a poskytovatele služby obsahu splněny podmínky stanovené větou první, příp. též druhou §129
odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě se tato věc pravomoci soudů nevymyká,
neboť podle §7 odst. 1 o. s. ř. soudy rozhodují „spory a jiné právní věci, které vyplývají
z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány“.
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona
č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc
o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil
usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 8. 3. 2012, čj. 5 C 43/2012 - 9, a odstranil
tak překážku věci rozhodnuté (výrok II.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud v Jablonci nad Nisou
pokračovat v řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 17. září 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu