ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.8.2011:16
sp. zn. Konf 8/2011 - 16
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Pavla Pavlíka,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Vrchy, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním, Městským soudem v Brně a Krajským soudem v Brně a dalších účastníků
sporu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 241 C 103/2009, o 3927 Kč
s příslušenstvím: žalobkyně Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí
808/66, IČ 27646751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Plzni,
Úslavská 33, a žalovaného R. P.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Brně
pod sp. zn. 241 C 103/2009, v části týkající se zaplacení smluvní pokuty ve výši
3000 Kč, je správní orgán.
II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2010, čj. 44 Co 141/2010 - 52,
se zrušuje ve výroku III. a ve výroku II., kterým bylo změněno usnesení
Městského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2009, čj. 241 C 103/2009 - 39.
III. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2011, čj. 241C 103/2009 - 111,
je n i c o t n ý .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 8. 2. 2011 se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní
senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb.
mezi ním Městským soudem v Brně a Krajským soudem v Brně ve věci žaloby vedené u tohoto
soudu pod sp. zn. 241C 103/2009 týkající se zaplacení 3927 Kč s příslušenstvím.
Z předložených soudních spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Právní předchůdce společnosti Telefónica O2 Czech Republic, a. s. (dále jen
„Telefónica“) Eurotel Praha, uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických
komunikací sítí Eurotel, na jejímž základě žalovanému poskytoval služby prostřednictvím mobilní
telekomunikační sítě. Za tyto služby se žalovaný zavázal platit měsíčně částku, kterou mu
Telefónica vyfakturovala. Žalovaný neuhradil faktury na částku v celkové výši 3927 Kč.
Na základě smlouvy o postoupení pohledávky postoupila Telefónica pohledávku ve výši
3927 Kč žalobkyni. Žalobkyně podala proti žalovanému dne 8. 9. 2008 u soudu žalobu
na zaplacení této částky s příslušenstvím.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 1. 10. 2009, čj. 241 C 103/2009 - 39, řízení
o žalobě zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že podle §129 odst. 1 zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále
jen „zákon o elektronických komunikacích“), rozhoduje spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost (§7) na straně jedné a účastníkem, popř. uživatelem na straně druhé, Český
telekomunikační úřad. K rozhodnutí ve věci je tedy v prvním stupni příslušný Český
telekomunikační úřad. Současně uvedl, že s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci
sp. zn. 33 Cdo 2894/2008, pouhé postoupení pohledávky osobou vykonávající telekomunikační
činnost nemá vliv na pravomoc Českého telekomunikačního úřadu při rozhodování sporu
o úhradu dlužných částek z telekomunikačního vztahu. Z důvodu nedostatku pravomoci soud
řízení zastavil s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena příslušnému úřadu.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 5. 2010,
čj. 44 Co 1471/2010 - 52, výrokem I. usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a II.
co do částky 927 Kč s příslušenstvím potvrdil, výrokem II. co do částky 3000 Kč s příslušenstvím
je změnil ve výroku I. a II. a ve výroku IV. tak, že se řízení nezastavuje, v této části se věc
Českému telekomunikačnímu úřadu nepostupuje a žalobci se soudní poplatek ve výši 600 Kč
nevrací. Výrokem III. usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. V odůvodnění uvedl, že dlužná částka 3927 Kč se skládá z nezaplacených plateb
za telekomunikační služby ve výši 927 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 3000 Kč. Dle krajského
soudu není právo na zaplacení smluvní pokuty finančním plněním spjatým s poskytováním
telekomunikačních služeb, nejedná se tedy o plnění podle zákona o elektronických komunikacích,
ale o plnění podle obecných občanskoprávních předpisů. Krajský soud proto potvrdil usnesení
okresního soudu o zastavení řízení jen ohledně částky 927 Kč, o které i podle jeho právního
názoru má pravomoc rozhodovat Český telekomunikační úřad, ale změnil rozhodnutí soudu
I. stupně ohledně částky smluvní pokuty 3000 Kč tak, že řízení se nezastavuje a věc Českému
telekomunikačnímu úřadu postoupena nebude. Vyšel z právního názoru, že o smluvní pokutě má
pravomoc rozhodovat soud.
Poté Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí kladného kompetenčního sporu. Navrhovatel konstatoval, že smluvní pokuta
je sankcí vycházející z porušení povinnosti ze smlouvy o poskytování služeb elektronických
komunikací. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je vztahem příčiny
a následku; nelze je posuzovat odděleně. O smluvní pokutě tedy má rozhodovat on sám, jako
orgán, který je podle zákona příslušným k rozhodnutí o sporech vyplývajících z vlastního
porušení povinností. Navrhovatel dále odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne
9. září 2008, čj. Konf 27/2008 - 7.
Po podání návrhu Českým telekomunikačním úřadem vydal Městský soud v Brně
rozsudek ze dne 25. 5. 2011, čj. 241C 103/2009 - 111, kterým zamítl žalobu, podle které měla být
žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3000 Kč s příslušenstvím a rozhodl
o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění konstatoval, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno
spočívající v tom, aby hodnověrně prokázala, že smlouva byla mezi výše uvedenými subjekty
skutečně uzavřena a dále se jí nepodařilo prokázat na základě čeho vymáhá po žalovaném
smluvní pokutu ve výši 3000 Kč.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecnými soudy ohledně
zaplacení smluvní pokuty ve výši 3000 Kč s příslušenstvím se zvláštní senát řídil následující
úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou postoupení pohledávky a jeho vlivu na určení
pravomoci k rozhodování sporu. Zvláštní senát v obdobné věci v usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009 - 12, vyslovil, že „text §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických
komunikacích, který zakládá příslušnost správního orgánu k rozhodování některých soukromoprávních sporů,
ve slovech: „Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné,
a účastníkem …“ je třeba vyložit tak, že tu zákon myslí na „spory vzniklé mezi“, nikoli „spory existující mezi“.
Pro určení věcné příslušnosti správního úřadu k rozhodnutí sporu není proto určující, že pohledávka telefonního
operátora za telefonním účastníkem byla po svém vzniku postoupena třetí osobě, která telekomunikační činnost
nevykonává. I spor z pohledávky takto postoupené je proto věcně příslušný rozhodnout správní orgán, tedy Český
telekomunikační úřad“.
Zvláštní senát také rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS). Po vydání výše uvedeného usnesení došlo
k novelizaci zákona o elektronických komunikacích. Zákonem č. 153/2010 Sb., o elektronických
komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byl
doplněn §129 zákona o elektronických komunikacích tak, že „Úřad rovněž rozhoduje spory
v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele,
došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení
k závazku“. V současné době proto tato otázka již není sporná.
Spor v konkrétní věci je však omezen na to, kdo má pravomoc rozhodovat o povinnosti
zaplatit smluvní pokutu; městský soud měl původně za to, že tímto orgánem je navrhovatel
(ČTÚ), krajský soud však tuto pravomoc přiřkl soudu a poté také o ní Městský soud v Brně
rozhodl. Proto bylo třeba řešit i druhý předpoklad pravomoci ČTÚ („pokud se spor týká povinností
uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“).
Tento předpoklad má zvláštní senát za splněný, a to s ohledem na právní závěry
navrhovatelem zmíněného rozhodnutí sp. zn. Konf 27/2008, a to z právních důvodů v onom
rozhodnutí probraných, tedy i ve věcech nezaplacených smluvních pokut. Otázkou pravomoci
k rozhodování o smluvní pokutě se zvláštní senát již zabýval ve zmíněném usnesení (publikováno
ve Sb. NSS pod číslem 1738/2009). Vyložil, že „o smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti
vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě
uživatelem (§129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán, který
je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti samotné.“
Jádrem argumentace (na němž není důvod ničeho měnit) je právní názor, že smluvní
pokuta je soukromoprávním institutem, jde o způsob zajištění závazku, jehož účelem je zpravidla
peněžitá sankce za porušení nebo nesplnění smluvní povinnosti (§544 odst. 1 občanského
zákoníku). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací,
jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je nutné se zabývat povinností, která byla
porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem mezi
příčinou a následkem; nelze je posuzovat odděleně. Porušení povinnosti je základní podmínkou
pro stanovení, zda existuje nárok na smluvní pokutu. O smluvní pokutě bude tedy rozhodovat
ten orgán, který je příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, na jejímž základě vznikl
nárok na smluvní pokutu.
Rozliší se proto, za jaké porušení povinnosti nárok na smluvní pokutu vznikl. Pokud
se jedná o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy mezi osobou vykonávající komunikační
činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly smluvní pokutu pro případ, že účastník
neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak je k rozhodování o smluvní pokutě příslušný Český
telekomunikační úřad. Neuhrazení ceny za poskytnuté služby je porušením zákona
o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto porušením přímo souvisí.
Pokud se naopak jedná o (typickou) smluvní pokutu za nevrácení vypůjčeného zařízení
(např. satelitní antény, modemu atp.), tedy výpůjčku, byl by k rozhodování o smluvní pokutě
plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce soud. (Srov. k tomu např. usnesení
ze dne 13. 10. 2005, čj. Konf 99/2004 - 5, publikované ve Sb. NSS pod č. 1478/2008). Judikatura
v tomto ohledu je zcela stabilní.
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
správního orgánu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Současně zrušil rozhodnutí
krajského soudu v té části, která tomu odporovala a vyslovil nicotnost rozsudku Městského
soudu v Brně.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Bude proto na krajském soudu, aby v intencích výše
uvedených závěrů zvláštního senátu znovu rozhodl o odvolání ohledně částky připadající
na smluvní pokutu, a následně byla věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. ledna 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu