ECLI:CZ:NSS:2012:NA.85.2012:63
sp. zn. Na 85/2012 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci navrhovatele: P. N., proti
žalovanému: Statutární město Olomouc, se sídlem Horní náměstí 583, Olomouc, o podání
navrhovatele ze dne 5. 4. 2012 nadepsaném jako kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 27. 6. 2011, čj. 12 Co 182/2011 - 317,
takto:
I. Podání navrhovatele ze dne 5. 4. 2012, doručené Nejvyššímu správnímu soudu dne
6. 4. 2012, a nadepsané jako kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě,
pobočka v Olomouci ze dne 27. 6. 2011, čj. 12 Co 182/2011 - 317, se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Navrhovatel se obrátil na Nejvyšší správní soud podáním ze dne 5. 4. 2012, doručeným
Nejvyššímu správnímu soudu dne 6. 4. 2012, které označil jako kasační stížnost proti
nesprávnému a nezákonnému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne
27. 6. 2011, čj. 12 Co 182/2011 - 317, jehož jménem jednala předsedkyně senátu JUDr. Zdeňka
Poledníčková. Ve svém podání uvedl, že podává kasační stížnost proti vymezenému usnesení
na základě §4 odst. 1 písm. b) a c) a odst. 2 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §102 s. ř. s.,
a to z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) s. ř. s.
[2] Navrhovatel ve svém podání vylíčil, že dne 6. 2. 2009 podal žalobu proti žalovanému,
neboť jako pronajímatel nájemního bytu neplnil své základní povinnosti vůči nájemníku ve věci
oprav a vybavování bytu. Věc měla být přidělena soudkyni Mgr. Ingrid Kovářové Kochové,
s čímž navrhovatel nesouhlasil. Proto proti tomuto postupu podal několikrát písemný odpor,
na což soudkyně nebrala zřetel a vydala bez přítomnosti navrhovatele či jeho zástupce dne
31. 1. 2011 rozsudek čj. 25 C 413/2009 - 289. Na toto rozhodnutí navrhovatel nereagoval, pouze
proti uvedené soudkyni podal dne 14. 3. 2011 „žalobu na základě §79 - §82 zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech a soudcích“. Na jeho žalobu nikdo nereagoval. Krajský soud v Ostravě, pobočka
v Olomouci vydal dne 27. 6. 2011 usnesení pod čj. 12 Co 182/2011 - 317, o kterém navrhovatel
nic nevěděl a ani nebyl předvolán k jednání. Krajský soud tímto usnesením (na základě odvolání
žalovaného, který k tomu nebyl podle navrhovatele oprávněn) rozhodl ve prospěch žalovaného
tak, že navrhovatel je povinen uhradit žalovanému na nákladech řízení celkovou částku
54 315 Kč.
[3] Navrhovatel proto ve své „kasační stížnosti“ navrhl, aby Nejvyšší správní soud na základě
§109 odst. 1 a §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka
v Olomouci ze dne 27. 6. 2011, čj. 12 Co 182/2011 - 317, a to pro jeho nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení věci. Současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení
Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 10. 2011, čj. 47 EXE 5502/2011 - 19, o povolení
exekuce, coby nezákonného následku vydaného usnesení krajského soudu. Navrhovatel současně
dodal, že je na Nejvyšším správním soudu, aby zvážil postih předsedkyně senátu krajského soudu
JUDr. Zdeňky Poledníčkové pro porušení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., aby se „tato korupční věc
znovu neopakovala“. Navrhovatel uzavřel, že věří v „justiční spravedlnost“ Nejvyššího správního
soudu, který se zabývá „přestupky soudců“ a trestá je pro porušování zákonů a napravuje jimi
spáchané nezákonné chyby. Navrhovatel proto Nejvyšší správní soud požádal, ať tak učiní
i v jeho věci.
II.
[4] Podle §2 s. ř. s. soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním
právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek
stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví
tento zákon. Podle §4 odst. 1 s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o a) žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního
samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim
bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti
veřejné správy, (dále jen „správní orgán“), b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu,
c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, d) kompetenčních žalobách.
[5] Z obsahu podání navrhovatele a jednotlivých listin k němu připojených lze dovodit,
že stěžovatel podává k Nejvyššímu správnímu soudu opravný prostředek vůči usnesení civilního
úseku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, že se domáhá zrušení usnesení
Okresního soudu v Olomouci o povolení exekuce, a dále, že se patrně domáhá zahájení kárného
řízení vůči předsedkyni senátu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci JUDr. Zdeňce
Poledníčkové. Navrhovatel tudíž brojí proti postupu odvolacího civilního soudu, jenž mu uložil
uhradit náklady řízení za řízení před civilními soudy prvého a druhého stupně a dále proti
vydanému rozhodnutí o výkonu rozhodnutí.
[6] Rozhodování podle části čtvrté („Opravné prostředky“) a šesté („Výkon rozhodnutí“)
občanského soudního řádu spadá v souladu s §7 odst. 1 o. s. ř. do pravomoci soudů
rozhodujících v občanském soudním řízení, stejně jako řízení vedená případně soudními
exekutory v souladu se zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[7] Jakkoli Nejvyšší správní soud rozumí důvodům podání navrhovatele, k řešení uvedených
otázek není věcně ani funkčně příslušný. Ze shora uvedeného totiž vyplývá, že Nejvyšší správní
soud ani soudy rozhodující ve správním soudnictví nemají v případě navrhovatele pravomoc
jednat a rozhodovat. Podání navrhovatele totiž směřuje zcela mimo kompetence vymezené
zmíněnými ustanoveními soudního řádu správního. Nelze jej proto považovat ani za žalobu
ve smyslu §65 a násl. s. ř. s. nebo kasační stížnost podle §102 a násl. s. ř. s.
[8] Chybějící pravomoc soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, proto
Nejvyšší správní soud podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. podání navrhovatele ze dne 5. 4. 2012
odmítl.
[9] Nejvyšší správní soud současně konstatuje, že ve věci nebyly splněny podmínky k tomu,
aby Nejvyšší správní soud postupoval podle §46 odst. 2 s. ř. s. a odmítnutí podání spojil
s poučením, ke kterému věcně příslušnému soudu a v jaké lhůtě může navrhovatel podat žalobu.
Zmíněné ustanovení totiž pokrývá pouze podání, jimiž se zahajuje řízení před soudem prvního
stupně v některé z forem řízení podle občanského soudního řádu, nikoliv však opravný
prostředek, který svým obsahem odpovídá některému z opravných prostředků upravených
v občanském soudním řádu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2006,
čj. Na 42/2006 - 21, dostupné na www.nssoud.cz). Jedná se o přirozený důsledek toho,
že v případě podávání opravných prostředků se na rozdíl od žaloby účastník řízení může a má
řídit poučením civilního soudu. Ani případné nesprávné poučení o opravných prostředcích pak
nemusí vést s ohledem na odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím
nebo nesprávným úředním postupem k popření práv takového účastníka. Nejvyšší správní soud
v daném usnesení rovněž konstatoval, že mu nenáleží procesní prostředek k tomu, jak podatele
o možném dalším postupu v jeho věci kvalifikovaně poučit, a ani prostředek, jak toto podání
„dopravit“ věcně a funkčně příslušnému soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení.
[10] Nejvyšší správní soud nemá v posuzovaném případě žádné kompetence ani ke konání
kárného řízení ve věci předsedkyně senátu krajského soudu. Kárné řízení o kárné odpovědnosti
soudce totiž nemůže Nejvyšší správní soud zahajovat z moci úřední nebo na základě podnětu
nespokojeného účastníka řízení, ale pouze na základě návrhu osob taxativně vymezených v §8
odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů.
Jimi jsou mimo jiné prezident republiky, ministr spravedlnosti, předseda Nejvyššího soudu,
předseda vrchního nebo krajského soudu.
[11] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3 věty
první s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 11. června 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu