ECLI:CZ:NSS:2012:NAD.66.2012:249
sp. zn. Nad 66/2012 - 249
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) Ing. T. M., b)
Ing. M. M., proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Příbram, se
sídlem Poštovní 4, Příbram V - Zdaboř, o žalobě na vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného
ze dne 24. 10. 2006, č. j. 2695/92, 3834/92, 4153/02, 4158/92, R VI 7/2006, za účasti osob
zúčastněných na řízení: I) Dipl. Ing. J. C.-M., zastoupený Mgr. Liborem Kaslem, advokátem se
sídlem Palackého 740/1, Praha 1, II) K. C.-M., zastoupená JUDr. Tomášem Nahodilem,
advokátem se sídlem Slezská 36, Praha 2, III) Pozemkový fond České republiky, se sídlem
Husinecká 1024/11a, Praha 3, v řízení o nesouhlasu Městského soudu v Praze s postoupením
této věci Krajským soudem v Praze,
takto:
K projednání věci je p ř í s l u š n ý Krajský soud v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobci se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze (dále též „krajský soud“) dne
16. 2. 2011 domáhají vyslovení nicotnosti v záhlaví popsaného rozhodnutí žalovaného,
kterým podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému
zemědělskému majetku (dále jen „zákon o úpravě vlastnických vztahů“) rozhodl tak, že osoby
zúčastněné na řízení I) a II) jsou každá vlastníkem ideální jedné poloviny nemovitosti
parc. č. 1437/22 trvalý travní porost o výměře 865 m
2
v katastrálním území Dobříš.
[2] Krajský soud usnesením ze dne 21. 2. 2011, č. j. 44 A 12/2011 – 31, postoupil věc
Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“). Krajský soud v popsaném usnesení vyslovil,
že žalovaný správní orgán má sídlo na území hl. m. Prahy, přičemž podle §9 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb., v obvodu hl. m. Prahy vykonává působnost krajského soudu Městský soud
v Praze. Městský soud následně podal návrh zvláštnímu senátu zřízenému dle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, o kterém bylo rozhodnuto
usnesením ze dne 5. 3. 2010, č. j. Konf 53/2011 – 25. Zvláštní senát určil, že příslušným je v této
věci soud ve správním soudnictví.
[3] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 27. 8. 2012 v souladu s §7
odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) nesouhlasné vyjádření
městského soudu s postoupením této věci krajským soudem. Městský soud uvedl, že po vydání
popsaného usnesení zvláštního senátu vyrozuměl o probíhajícím řízení osoby, které připadaly
v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, přičemž ve vyjádření osoby zúčastněné na řízení I) byla
mj. uplatněna námitka místní nepříslušnosti městského soudu. Na základě této námitky
se městský soud opětovně zabýval tím, zda je k projednání věci místně příslušný, svůj původní
názor přehodnotil na základě judikaturní činnosti Nejvyššího správního soudu a dospěl k závěru,
že místně příslušný by měl být v této věci Krajský soud v Praze.
[4] Městský soud zdůrazňuje, že v dané věci je žalobou napadeno rozhodnutí vydané
Ministerstvem zemědělství, Pozemkovým úřadem Příbram. Z ustanovení §19 zákona
č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona
č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“) ve spojení s §20 odst. 1
písm. a) cit. zákona lze dovodit, že ačkoli je Pozemkový úřad Příbram organizační složkou
Ministerstva zemědělství, jeho příslušnost k rozhodování je v tomto případě výslovně založena
zákonem. Právě toto kritérium je dle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012,
č. j. Nad 17/2012 – 46 či ze dne 25. 4. 2012, č. j. Nad 20/2012 – 31, rozhodné pro posouzení
tohoto, zda organizační složka může být správním orgánem rozhodujícím v I. stupni (a v daném
případě i posledním). Pro určení místní příslušnosti soudu tedy není rozhodné sídlo Ministerstva
zemědělství, ale sídlo Pozemkového úřadu Příbram, který má sídlo v Příbrami,
tj. ve Středočeském kraji a v obvodu Krajského soudu v Praze.
[5] Nesouhlas městského soudu s postoupením věci Nejvyšší správní soud shledal
důvodným. K tomu uvádí následující.
[6] Z ustanovení §7 odst. 5 s. ř. s. vyplývá, že není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho
vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud
s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu.
Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
[7] Základní pravidlo o určení místní příslušnosti soudů k projednávání žalob ve správním
soudnictví obsahuje §7 odst. 2 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána u krajského
soudu dne 16. 2. 2011, vycházel Nejvyšší správní soud ze znění soudního řádu správního
účinného před jeho novelou provedenou zákonem č. 303/2011 Sb., tedy ze znění účinného
do 31. 12. 2011. Podle §7 odst. 2 s. ř. s. v tomto znění „[n]estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak,
je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany“.
[8] V nyní posuzované věci bylo řízení před správním orgánem jednostupňové, neboť podle
§9 odst. 6 zákona o úpravě vlastnických vztahů je možno proti rozhodnutí pozemkového úřadu
podle §9 odst. 4 citovaného zákona podat opravný prostředek k soudu – rozhodnutí
v posledním stupni tak vydal Pozemkový úřad v Příbrami.
[9] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem městského soudu, že s ohledem
na příslušná ustanovení zákona o pozemkových úpravách je nutno při posuzování otázky místní
příslušnosti zohlednit sídlo Pozemkového úřadu Příbram, nikoli Ministerstva zemědělství.
[10] Podle §19 zákona o pozemkových úpravách „[s]oustavu pozemkových úřadů ministerstva jako
organizační složky státu tvoří a) pozemkové úřady, které se zřizují jako správní úřady pro výkon činností
uvedených v §20; jejich názvy a územní působnost jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu, b) Ústřední
pozemkový úřad, který vykonává činnosti podle §22“.
[11] Podle §20 odst. 1 písm. a) téhož zákona pozemkové úřady vykonávají činnost podle
zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, popřípadě podle dalších zvláštních
předpisů.
[12] Otázkou postavení pozemkových úřadů založených v reakci na reformu veřejné správy
k 1. 1. 2003 zákonem č. 139/2002 Sb. se již Nejvyšší správní soud zabýval, a to v usnesení ze dne
30. 3. 2005, č. j. Nad 25/2005 – 56. V něm vyslovil závěr, že ačkoli jde o pozemkové úřady
ministerstva, je jim podle §19 písm. a) zákona o pozemkových úpravách přiznáno postavení
správního úřadu pro výkon činností uvedených v §20 tohoto zákona, s názvy a územní
působností uvedenými v příloze k tomuto zákonu. Z uvedeného lze dovodit, že žalovaným
správním orgánem není Ministerstvo zemědělství, ale přímo pozemkový úřad, jako orgán moci
výkonné ve smyslu §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud nevidí důvodu, proč
by se měl od názoru vysloveného ve shora popsaném usnesení odchýlit.
[13] V nyní posuzované věci v posledním stupni vydal rozhodnutí Pozemkový úřad Příbram,
se sídlem v Příbrami, tedy správní orgán, jehož sídlo je v obvodu Krajského soudu v Praze.
[14] Uvedený závěr by bylo možno učinit i na základě usnesení zdejšího soudu, na která
odkázal ve svém vyjádření městský soud. Například v usnesení ze dne 12. 4. 2012,
č. j. Nad 17/2012 – 46, Nejvyšší správní soud dovodil, že organizační složka správního orgánu
může být správním orgánem rozhodujícím v I. stupni (či správním orgánem rozhodujícím
v posledním stupni, jde-li o dřívější úpravu obsaženou v soudním řádu správním) pouze tehdy,
svěřuje-li jí právní předpis určité samostatné rozhodovací pravomoci. V nyní posuzované věci
byla tato podmínka naplněna, neboť samostatná rozhodovací pravomoc Pozemkového úřadu
v Příbrami byla dána právě shora citovanými ustanoveními zákona o pozemkových úpravách,
konkrétně jeho §20 odst. 1 písm. a) ve spojení s §19.
[15] Ze shora popsaných důvodů Nejvyšší správní soud shledal nesouhlas Městského soudu
v Praze s postoupením věci Krajským soudem v Praze důvodným, proto rozhodl podle §7
odst. 5 s. ř. s. tak, že k řízení o návrhu (žalobě) na vyslovení nicotnosti rozhodnutí žalovaného
je místně příslušný Krajský soud v Praze. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této
otázce jsou soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. září 2012
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu