ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.10.2012:77
sp. zn. Nao 10/2012 - 77
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci navrhovatele: Ministr
spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti kárně obviněné: JUDr. J. W., v řízení
o kárné odpovědnosti soudního exekutora vedeném pod sp. zn. 14 Kse 3/2012, o námitce
podjatosti,
takto:
Přísedící kárného senátu JUDr. Karel Urban je v y l o u č e n z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 3/2012.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 2. 2. 2012 u Nejvyššího správního soudu kárnou žalobu proti
kárně obviněné pro kárné provinění podle §116 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů.
Kárně obviněná vznesla v podání doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne
15. 2. 2012 námitku podjatosti proti přísedícímu kárného senátu JUDr. Karlu Urbanovi. Svoji
námitku odůvodnila tím, že mezi ní a JUDr. Karlem Urbanem probíhal v roce 2009 „mocenský
boj“ o funkce v orgánech Exekutorské komory České republiky (dále jen „Komora“). Tento
„mocenský boj“, jehož iniciátorkou kárně obviněná nebyla, nakonec vyvrcholil dne 25. 3. 2009
jejím odvoláním z funkce viceprezidentky Komory a ustanovením JUDr. Karla Urbana do čela
prezidia Komory. Podle názoru kárně obviněné přitom její odvolání z funkce viceprezidentky
Komory a předchozí kroky JUDr. Karla Urbana směřující k tomuto odvolání proběhly
nezákonně. Mezi kárně obviněnou a JUDr. Karlem Urbanem se v důsledku této skutečnosti
vytvořil vztah, který nelze označit za neutrální, ale naopak za zcela antipatický. Povaha tohoto
vztahu pak reálně z objektivního pohledu zpochybňuje schopnost JUDr. Karla Urbana nestranně
a nezávisle ve věci jednat a rozhodnout, a to bez jakýchkoli předsudků vůči kárně obviněné
a nezaujatě.
JUDr. Karel Urban ve svém vyjádření ze dne 27. 2. 2012 k námitce podjatosti uvedl,
že se podjatý necítí. S ohledem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2012,
č. j. Nao 4/2012 - 156, kterým byl vyloučen z projednávání a rozhodnutí ve věci týchž účastníků
v jiném kárném řízení vedeném pod sp. zn. 14 Kse 6/2011, však navrhl, aby byl vyloučen
i z projednávání a rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 14 Kse 3/2012.
JUDr. Karel Urban tedy tvrzení kárně obviněné ohledně své podjatosti popřel a odkázal
na výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v obdobné věci. Učinil tak bez jakékoli
bližší reakce ve vztahu k okolnostem, ve kterých kárně obviněná spatřuje důvod jeho podjatosti
a které se týkají jejich profesního sporu v minulosti. Existují zde proto pochybnosti o schopnosti
přísedícího rozhodovat ve věci kárně obviněné nestranně, s ohledem na jejich osobní vztah,
což je důvod pro postup podle §8 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §10, větou první, zákona
č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění
pozdějších předpisů. Na základě citovaných ustanovení jsou soudci a přísedící vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce (přísedícího)
na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu
přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce či přísedícího k účastníkům nebo k je jich
zástupcům může být založen především příbuzenským a jemu obdobným vztahem, přátelským
vztahem nebo naopak vztahem antagonistickým tak, jako tomu nasvědčují okolnosti v právě
projednávaném případě, v němž pochybnosti o podjatosti JUDr. Karla Urbana nebyly nijak
rozptýleny.
Nestrannost soudce (přísedícího) je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní
psychický vztah soudce (přísedícího) k projednávané věci, o které je schopen relativně přesně
referovat pouze soudce (přísedící) sám, a proto je objektivně nemožné jeho vnitřní rozpoložení
spolehlivě přezkoumat. JUDr. Karel Urban svůj vztah ke kárně obviněné nijak blíže
nespecifikoval a nevyvrátil okolnosti předestřené kárně obviněnou, které vyvolávající pochybnosti
o jeho nepodjatosti.
Za této situace tedy Nejvyšší správní soud rozhodl o vyloučení jmenovaného
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod
sp. zn. 14 Kse 3/2012, obdobně jako to učinil již ve věci vedené pod sp. zn. 14 Kse/2011,
a to usnesením ze dne 19. 1. 2012, č. j. Nao 4/2012 - 156, na které v podrobnostech odkazuje
(viz www.nssoud.cz).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2012
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu