ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.11.2012:46
sp. zn. Nao 11/2012 – 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Mgr. M. Š.,
proti žalovanému: Veřejný ochránce práv, se sídlem Údolní 39, Brno, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2011, č. j. PDCJ 2209/2011, o námitce podjatosti vznesené
vůči soudkyni Krajského soudu v Brně JUDr. Jarmile Ďáskové,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Jarmila Ďásková je v y l o u č e n a
z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 31 A 1/2012.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí
Kanceláře veřejného ochránce práv ze dne 9. 9. 2011, č. j. PDCJ 1906/2011,
kterým byla odmítnuta žádost o informaci poskytnutím obsahu zprávy o průběhu šetření
a obsahu závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv ve věci sp. zn. 81/2003/VOP/DU,
podaná žalobcem.
[2] Žalobce proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobou podanou u Krajského soudu v Brně
(dále jen „krajský soud“). Řízení o této žalobě vede krajský soud pod sp. zn. 31 A 1/2012.
[3] Žalobce podáním ze dne 10. 2. 2012 vznesl v dané věci námitku podjatosti vůči soudkyni
JUDr. Jarmile Ďáskové, neboť pro její osobní poměr vůči jeho osobě lze mít, dle názoru žalobce,
důvodné pochybnosti o její nestrannosti a nepodjatosti. Svoje tvrzení odůvodnil tím, že se dne
14. 11. 2005 zúčastnil jednání u Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 57 Ca 102/2003, během
kterého měla soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková jednat vůči žalobci ponižujícím způsobem.
Z tohoto důvodu žalobce podal dne 23. 11. 2005 stížnost k předsedovi Krajského soudu v Brně.
Dopisem ze dne 21. 12. 2005, č. j. St 18.501/2005 předseda Krajského soud v Brně,
JUDr. Jaromír Pořízek shledal stížnost na chování soudkyně za nedůvodnou. Žalobce následně
podal na soudkyni žalobu na ochranu osobnosti, kterou projednal Krajský soud v Praze,
sp. zn. 36 C 40/2006 a v odvolacím řízení pod sp. zn. 1 Co 54/2008 Vrchní soud v Praze.
Oba soudy žalobu zamítly. Žalobce současně odkázal na závěry Nejvyššího správního soudu
obsažené v usnesení ze dne 30. 3. 2011, č. j. Nao 3/2011 – 106.
[4] K vznesené námitce se dne 15. 2. 2012 vyjádřila soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková,
která uvedla, že k této věci nemá žádný vztah. K osobě žalobce ovšem uvedla, že od doby,
kdy převzala věc, ve které vystupoval žalobce v pozici obecného zmocněnce, ji napadal
nejprve stížností u předsedy Krajského soudu v Brně z důvodu průtahů. Po zjištění, že soudkyně
osobně průtahy nezpůsobila, podal na ni žalobce žalobu na ochranu osobnosti po údajně
jím vyvolaném incidentu u jednání v přestupkové věci. S ohledem na výše uvedené okolnosti,
pokládá za vhodné, aby byla z projednání této věci vyloučena, a to již s ohledem na obsah podání
žalobce ze dne 10. 2. 2012.
[5] Soud po posouzení rozhodujících skutkových okolností a jejich zhodnocení dospěl
k závěru, že JUDr. Jarmila Ďásková je vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené
Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 31 A 1/2012.
[6] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) soudci
jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. odst. 1 představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup,
kterým je věc odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému,
je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání
a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání
rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[8] Problematikou podjatosti soudce se také zabýval Ústavní soud. Např. v nálezu
ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05 konstatoval, „že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování
věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti“ (srov. též nález sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. 11. 1996). V uvedeném nálezu
však zároveň uvedl, „že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet
pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností,
které k těmto pochybnostem vedou.“ Ústavní soud v tomto svém nálezu také poukázal na skutečnost,
že rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu nestrannosti
soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci (personal
conviction of a particular judge), objektivní test sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno
v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost (guarantees sufficient to exclude any legitimate
doubt in this respect).
[9] Rozhodující pro výrok o podjatosti či nepodjatosti soudce proto nemůže
být ani hodnocení subjektivního pocitu soudce, ani hodnocení osobního vztahu k účastníku
řízení, nýbrž objektivní úvaha, zda s ohledem na zjištěné okolnosti případu
lze mít za to, že soudce by mohl být podjatý.
[10] Soud v souladu s názorem Ústavního soudu při posuzování dané námitky podjatosti
zkoumal, zdali lze mít na základě objektivní úvahy zato, že soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková
by mohla být v dané věci podjatá. Přitom soud vycházel z hmotněprávního rozboru skutečností,
které k těmto pochybnostem vedou, a vzal v úvahu, že postup, kdy je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je postupem výjimečným. Subjektivní hledisko obou účastníků
bylo pouze podnětem k samotnému zkoumání.
[11] Z námitky žalobce jasně plyne, že z jeho subjektivního hlediska pochybuje o nestrannosti
a podjatosti soudkyně JUDr. Jarmily Ďáskové vůči jeho osobě. Soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková
ve svém vyjádření poznamenala, že s ohledem na skutečnost, že ji žalobce napadl nejprve
stížností u předsedy Krajského soudu v Brně a následně žalobou na ochranu osobnosti, považuje
za vhodné, aby byla z projednávání věci vyloučena. Vztah k projednávané věci a k zástupcům
účastníků žalobce ani soudkyně neuváděli. Subjektivní hledisko obou účastníků bylo tedy v otázce
jejich vzájemného vztahu shodné.
[12] Po skutkové stránce bylo zjištěno, že mezi soudkyní JUDr. Jarmilou Ďáskovou
a žalobcem v minulosti vznikl spor, týkající se výkonu funkce soudce, který vyústil podáním
stížnosti k předsedovi Krajského soudu v Brně a podáním žaloby na ochranu osobnosti ze strany
žalobce vůči osobě soudkyně. Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 30. 3. 2011,
č. j. Nao 3/2011 – 106 (které pojednávalo o obsahově totožné námitce podjatosti žalobce
jako v nyní projednávaném případě), konstatoval (bod 12): „Ze spisové dokumentace
mimo jiné vyplynulo, že ačkoliv z prokázaných výroků soudkyně k osobě žalobce ani prvoinstanční soud
ani soud odvolací nedovozují neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, jednalo se o výroky,
kterých se měla soudkyně z profesních důvodů zdržet. Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 9. 12. 2008,
č. j. 1 Co 54/2008 - 158 mimo jiné uvedl: „odvolací soud přihlíží k tomu, že na jednání soudce jsou kladeny
vyšší nároky, že je to soudce, který podle §117odst. 1 o.s.ř. má dbát na to, aby jednání probíhalo důstojně
a nerušeně. Jestliže proto, jak bylo v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, se druhá žalovaná při jednání
Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 57 Ca 102/2003 uchýlila, ať již z jakýchkoliv důvodů, k prokázaným
výrokům, byť v prokazatelně napjaté atmosféře, kterou sama nevyvolala, nelze takovéto jednání, byť jím nedošlo
neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, považovat za profesionální.“
[13] Výše popsané skutkové okolnosti z objektivního hlediska vyvolávají pochybnosti
o nestrannosti JUDr. Jarmily Ďáskové, neboť konflikt mezi touto soudkyní a osobou žalobce,
kumulací všech výše uvedených okolností přerostl do rozměrů osobního konfliktu. Nejvyšší
správní soud za dané procesní situace musel akcentovat objektivní pohled a konstatovat,
že ze strany účastníků řízení i třetích osob nelze vyloučit pochybnosti o její nestrannosti.
[14] Důvodem vyloučení soudce pro podjatost je totiž garantovat spravedlivý proces,
jehož základním předpokladem je nezávislost a nestrannost, a nelze proto připustit, aby soudci
rozhodovali v případech, kdy by jejich osobní účast na dané věci ve stádiu před zahájením
soudního řízení mohla vyvolávat zdání, že soudce nestranný není.
[15] Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že soudkyně JUDr. Jarmila Ďásková
je vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod spisovou
značkou 31 A 1/2012.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. března 2012
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu