ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.29.2012:10
sp. zn. Nao 29/2012 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci
žalobce: R. K., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
Praha 5, v řízení o žalobě vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Ad 10/2012, o
námitce podjatosti soudce JUDr. Petra Indráčka,
takto:
Soudce Krajského soudu v Ostravě JUDr. Petr Indráček není v y l o u č e n
z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 18 Ad 10/2012.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 10. 2. 2012 u Krajského soudu v Ostravě žalobu označenou
jako žaloba o náhradu způsobené škody ve výši 1872 Kč a náhradu škody vzniklé podáním
žaloby. Žalobce tvrdí, že mu byla z invalidního důchodu neoprávněně stržena uvedená částka
a domáhá se toho, aby krajský soud uložil žalované povinnost vyplatit žalobci tuto částku.
Krajský soud sdělil žalobci přípisem ze dne 24. 2. 2012, že s ohledem na obsah žaloby
má za to, že není k projednání a rozhodnutí této věci příslušný. Krajský soud konstatoval,
že podle §9 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů,
je věcně a místně příslušným soudem Obvodní soud pro Prahu 5.
Žalobce vyjádřil v přípise ze dne 13. 3. 2012 svůj nesouhlas s názorem krajského soudu
ohledně věcné a místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5. Postup krajského soudu
žalobce považuje za nezákonný, označil jej za podvod a zneužití pravomoci. Pokud žaloba opustí
krajský soud, hodlá žalobce tento postup napadnout pro odejmutí této věci příslušnému soudci,
což Ústava neumožňuje. V této souvislosti žalobce dále uvedl, že je v roli poškozeného, a proto
si soud vybírá. Vzhledem k povaze žaloby považuje jednání soudce krajského soudu za pokus
„mne a moji rodinu zabíti hlady“. Z těchto důvodů žalobce uplatnil námitku podjatosti proti
samosoudci JUDr. Petru Indráčkovi.
K námitce podjatosti se vyjádřil samosoudce krajského soudu JUDr. Petr Indráček.
Uvedl, že žalobce zná toliko z úřední činnosti, k žalobci samému ani k projednávané věci nemá
žádný vztah.
Nejvyšší správní soud neshledal námitku podjatosti vznesenou žalobcem důvodnou.
V prvé řadě je třeba zdůraznit, že v daném případě byl Nejvyššímu správnímu soudu spis
předložen podle §8 odst. 5 s. ř. s. k rozhodnutí o námitce podjatosti uplatněné žalobcem proti
soudci JUDr. Petrovi Indráčkovi. Nejvyššímu správnímu soudu v daném případě nepřísluší
rozhodovat o příslušnosti soudů k řízení v této věci.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost
soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce
k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení,
jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám.
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 370/04).
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
V daném případě spatřuje žalobce důvod podjatosti soudce výlučně v jeho postupu
při předběžném posouzení otázky věcné a místní příslušnosti k projednání a rozhodnutí věci.
Jak však vyplývá z citovaného §8 odst. 1 s. ř. s., důvodem k vyloučení soudce nemohou být
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci. Dospěje-li krajský soud
po předběžném posouzení věci k závěru, že se žalobce domáhá rozhodnutí ve sporu nebo v jiné
právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, má postupovat
podle §46 odst. 2 s. ř. s., tj. návrh usnesením odmítnout a poučit žalobce o tom, že do jednoho
měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu,
nejedná-li se o některý z případů uvedených v §46 odst. 3 a 4 s. ř. s. Pouhá skutečnost,
že žalobce s takovým případným postupem krajského soudu nesouhlasí, nemůže být důvodem
pro vyloučení soudce z projednávání věci.
V tvrzeních žalobce tedy Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení soudce
JUDr. Petra Indráčka z projednávání a rozhodování dané věci, a proto Nejvyšší správní soud
rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 26. dubna 2012
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu