ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.3.2012:191
sp. zn. Nao 3/2012 - 191
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bohuslavem
Hnízdilem a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně: R. P., zastoupené Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem
Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem
Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 27. 9. 2011, č. j. 1 Ad 27/2010 - 122, o námitce podjatosti vznesené
žalobkyní proti soudcům Nejvyššího správního soudu JUDr. Marii Turkové, JUDr. Dagmar
Nygrínové a JUDr. Jiřímu Pallovi,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Turková, JUDr. Dagmar Nygrínová
a JUDr. Jiří Palla ne jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 4 Ads 174/2011.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v podání doručeném Nejvyššímu správnímu soudu
dne 6. 1. 2011 uplatnila prostřednictvím své zástupkyně námitku podjatosti proti soudcům
Nejvyššího správního soudu JUDr. Marii Turkové, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřímu
Pallovi, zařazeným do 4. senátu tohoto soudu, který má na základě rozvrhu práce projednat
a rozhodnout věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 4 Ads 174/2011.
[2] Námitku podjatosti stěžovatelka odůvodňuje jen velmi obecně a stručně; uvádí, že shora
jmenovaní soudci zdejšího soudu vědí, že neproběhlo dovolací řízení vedené u Nejvyššího soudu
pod sp. zn. 22 Cdo 242/2010, a přesto chtějí jednat ve shora označené věci, vedené
pod sp. zn. 4 Ads 174/2011.
[3] Věc byla v souladu s ustanovením §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), předložena k rozhodnutí jinému senátu
Nejvyššího správního soudu.
[4] Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Turková, JUDr. Dagmar Nygrínová
a JUDr. Jiří Palla se k návrhu na vyloučení shodně vyjádřili tak, že stěžovatelku osobně neznají,
nemají žádný vztah k dané věci, k účastníkům řízení, ani k jejich zástupcům.
[5] Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v ustanovení čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce.
Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování
a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát
(ustanovení čl. 1 odst. 1 Ústavy).
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §8 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc
odnímána soudu příslušnému a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí
přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné na www.nssoud.cz).
[8] Stěžovatelka námitku podjatosti soudců 4. senátu Nejvyššího správního soudu založila
na skutečnosti, že uvedení soudci rozhodují ve věci, aniž by vyčkali rozhodnutí o shora
citovaném dovolání před Nejvyšším soudem.
[9] Nejvyšší správní soud konstatuje, že nestrannost soudce se zkoumá jednak
ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním
přesvědčení soudce, objektivní naproti tomu svědčí o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky
vylučující jakékoliv legitimní pochybnosti v tomto ohledu. V dané věci bylo subjektivní
stanovisko stěžovatelky skutečně podnětem k tomu, aby se Nejvyšší správní soud podjatostí
soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally zabýval. Subjektivní
náhled jmenovaných soudců, jak vyplývá z jejich vyjádření, svědčí o tom, že se za podjaté
v souzené věci nepovažují.
[10] Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti v této věci klíčový význam
ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., věta třetí, podle níž „důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“. Uvedená
námitka stěžovatelky nemůže být shledána důvodnou, neboť okolnosti spočívající v postupu
a rozhodování soudců 4. senátu Nejvyššího správního soudu ve věcech stěžovatelkou vedených
u zdejšího soudu nemohou být důvodem pro jejich vyloučení. Z ustanovení §8 odst. 1 věta třetí
s. ř. s. totiž vyplývá, že okolnosti spočívající v procesním postupu jmenovaných soudců
v posuzovaném případě nemohou být důvodem pro jejich vyloučení. Nejvyšší správní soud
ostatně poznamenává, že v posuzované věci dosud nebylo zdejším soudem vydáno žádné
procesní rozhodnutí, a proto není zřejmé, oč stěžovatelka opírá svůj názor, že se soudci 4. senátu
rozhodli jednat ve věci a nevyhovět její případné žádosti o přerušení řízení.
[11] Stěžovatelka neuváděla žádné jiné důvody své námitky podjatosti, proto se Nejvyšší
správní soud dále nezabýval zkoumáním poměru jmenovaných soudců k projednávané věci.
Nejvyšší správní soud tedy vzal za nesporné tvrzení soudců 4. senátu, že nemají žádný vztah
k účastníkům řízení, k jejich zástupcům ani k projednávané věci.
[12] Vzhledem k tomu, že stěžovatelkou uvedená skutečnost nemůže být ve smyslu
ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudce, a jiné skutečnosti stěžovatelka
netvrdí, rozhodl Nejvyšší správní soud, že soudci 4. senátu Nejvyššího správního soudu
JUDr. Marie Turková, JUDr. Dagmar Nygrínová a JUDr. Jiří Palla nejsou vyloučeni
z projednávání a rozhodování této věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 4 Ads 174/2011.
[13] K označení žalovaného správního orgánu Nejvyšší správní soud uvádí, že od 1. 1. 2012
došlo k podstatné změně v organizaci správních orgánů rozhodujících o dávkách v oblasti
sociálního zabezpečení. Prvostupňovým orgánem se stal Úřad práce České republiky a působnost
správního orgánu II. stupně přešla na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Žalovaným správním
orgánem se proto v souladu s ustanovením §69 s. ř. s. stalo Ministerstvo práce a sociálních věcí,
na něhož přešla působnost správního orgánu II. stupně v oblasti dávek státní sociální podpory.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2012
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu