ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.45.2012:54
sp. zn. Nao 45/2012 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce Mgr. J. H., proti
žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01
Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 7. 12. 2010,
čj. MHMP 867046/2010, o námitce podjatosti vznesené ve věci vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 1 Ad 16/2011 vůči soudkyni JUDr. Miroslavě Hrehorové,
takto:
Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslava Hrehorová není vyloučena
z projednávání a rozhodování právní věci vedené pod sp. zn. 1 Ad 16/2011.
Odůvodnění:
U Městského soudu v Praze probíhá řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhá zrušení shora
uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu
městské části Praha 10 ze dne 13. 9. 2010, jímž byla žalobci s účinností od 1. 8. 2010 odejmuta
dávka příspěvek na živobytí. V důsledku organizačních změn provedených zákonem
č. 366/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění
pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a další související
zákony, je s účinností od 1. 1. 2012 v této věci pasivně legitimované Ministerstvo práce
a sociálních věcí.
Městský soud v Praze nařídil v této věci ústní jednání na den 22. 5. 2012,
při němž žalobce vznesl námitku podjatosti vůči soudkyni JUDr. Miroslavě Hrehorové
s tím, že na jmenovanou soudkyni podal trestní oznámení na Vrchní státní zastupitelství v Praze.
Námitku podjatosti odůvodnil žalobce tím, že JUDr. Miroslava Hrehorová rozhodovala
v jeho věci vedené pod sp. zn. 1 Ad 57/2011. S tímto rozhodnutím žalobce nesouhlasí, přičemž
důvody jsou uvedeny v trestním oznámení.
JUDr. Miroslava Hrehorová ve svém vyjádření ze dne 22. 5. 2012 uvedla, že účastníky
řízení ani jejich zástupce osobně nezná, k věci nemá žádný vztah a na výsledku řízení nemá
osobní zájem. Není jí známa žádná skutečnost, pro kterou by byl dán důvod pro její vyloučení
z projednání a rozhodnutí této věci.
Městský soud v Praze poté postoupil věc Nejvyššímu správnímu soudu, jemuž přísluší
rozhodnout o námitce podjatosti v souladu s §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení soudkyně JUDr. Miroslavy
Hrehorové z projednávání a rozhodování dané věci, a to z následujících důvodů:
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce přitom nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout
i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský. V projednávané věci však žádný z těchto důvodů není dán. JUDr. Hrehorová
se rovněž nepodílela na projednávání nebo rozhodování věci u žalovaného správního orgánu
ani v předchozím soudním řízení. „Předchozí soudní řízení“ je přitom třeba chápat nikoli časově
(tedy jako jakékoliv soudní řízení, jehož byl žalobce účastníkem, resp. které by se týkalo stejného
předmětu) nýbrž instančně: vyloučen by tak byl soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve
v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení kasačním u Nejvyššího správního soudu.
O tento případ se tu však nejedná.
Ani rozhodování soudce v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech nemůže vést
k vyloučení soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný (§8 odst. 1 s. ř. s. in fine): právě
v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními
závěry, které soudce dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Soudce může
být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení
účastníka o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu soudu,
které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním.
Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky
(jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti. Rozhodnutí JUDr. Hrehorové ve věci
sp. zn. 1 Ad 57/2011, byť by bylo pro žalobce nepříznivé, tudíž důvod podjatosti této soudkyně
v projednávané věci nezakládá.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu