ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.53.2012:25
sp. zn. Nao 53/2012 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Z. D.,
zastoupen Ing. Václavem Sarajem, daňovým poradcem se sídlem Nerudova 18, Moravská
Třebová, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1,
v řízení o žalobě vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 45/2012, o
námitce podjatosti soudkyně Mgr. Marie Kocourkové,
takto:
Soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Mgr. Marie Kocourková
není v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 45/2012.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 15. 2. 2012 u Městského soudu v Praze žalobu označenou jako žaloba
o zrušení rozhodnutí Generálního finančního ředitelství č. j. 32980/11-3121-010728 ze dne
12. 12. 2011. Žalobce tvrdí, že rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce ve věci
zamítnuté žádosti o obnovu řízení na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období
roku 2004 je nezákonné, daň byla vyměřena nesprávně a v rámci navrhované obnovy řízení
musí být vyslechnut svědek.
Městský soud v Praze usnesením č. j. 9 Af 6/2012 - 12 ze dne 29. 3. 2012 věc postoupil
Krajskému soudu v Hradci Králové, neboť má za to, že není k projednání a rozhodnutí této věci
místně příslušný. Městský soud v Praze konstatoval, že podle §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu
je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Podle §7 odst. 5 s. ř. s. není-li soud, u něhož byl
návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Městský
soud v Praze dále uvedl, že s účinností od 1. 1. 2012 došlo ke změně místní příslušnosti soudů
rozhodujících věci správního soudnictví a místně příslušným soudem pro řízení o žalobě proti
rozhodnutí správního orgánu je ten krajský soud, v jehož obvodu se nachází sídlo správního
orgánu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. Vzhledem k tomu, že v projednávaném
případě vydalo rozhodnutí v prvním stupni Finanční ředitelství v Hradci Králové se sídlem
v Hradci Králové a nachází se v obvodu působnosti Krajského soudu v Hradci Králové,
je uvedený soud soudem příslušným k projednání žaloby proti napadenému rozhodnutí.
Žalobci bylo cit. usnesení prostřednictvím jeho zástupce doručeno dne 3. 5. 2012.
Dne 8. 6. 2012 byl žalobce resp. zástupce vyzván k úhradě soudního poplatku, dále k vyjádření,
zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez jednání. Současně byl žalobce uvědoměn o složení
senátu krajského soudu, který bude ve věci rozhodovat a poučen o možnosti podat námitku
podjatosti dle ust. §8 odst. 5 s. ř. s.
Dne 14. 6. 2012 uplatnil žalobce prostřednictví zástupce námitku podjatosti proti
předsedkyni senátu Mgr. Marii Kocourkové, přičemž důvody pro vyslovení podjatosti spatřuje
v tom, že Mgr. Kocourková, jako bývalá pracovnice Finančního ředitelství v Hradci Králové
rozhodovala již jednou v obdobné věci, u stejného žalobce a v jeho neprospěch, a to v roce 2009
v senátu, jemuž předsedala. Žalobce vyjadřuje uvedenou námitkou obavu z fixace předsedkyně
senátu na rozsudek z roku 2009, která by mohla ovlivnit nestrannost rozsudku.
K námitce podjatosti se vyjádřila předsedkyně senátu krajského soudu Mgr. Marie
Kocourková. Uvedla, že krajský soud rozhodoval v senátě, jemuž předsedala, o žalobách žalobce
již dvakrát. V obou případech se jednalo o přezkoumání rozhodnutí FŘ v Hradci Králové
o vyměření daně z příjmů fyzických osob za rok 2004. Rozsudkem ze dne 21. 7. 2008,
č. j. 31 Ca 60/2008 - 20 bylo rozhodnutí žalovaného zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu
řízení. Podruhé krajský soud žalobu zamítl, a to rozsudkem ze dne 24. 9. 2009, č. j. 46/2009 - 22.
Žalobce podal proti němu kasační stížnost, avšak nebyl úspěšný, viz rozsudek NSS ze dne
23. 9. 2010, č. j. 8 Afs 78/2009 - 56) a změny závěrů obou soudů se nedomohl ani u Ústavního
soudu, který jeho stížnost usnesením ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. III. ÚS 3534/2010 odmítl. Dále
se vyjádřila, že do roku 1995 byla skutečně zaměstnancem Finančního ředitelství v Hradci
Králové, avšak k účastníkům řízení, k jejich zástupcům ani k věci samotné nemá takový vztah,
který by mohl způsobit její podjatost dle ust. §8 odst. 1 s. ř. s., rovněž se nijak nepodílela
na projednání nebo rozhodování věci u správního orgánu.
Nejvyšší správní soud neshledal námitku podjatosti vznesenou žalobcem důvodnou.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Nestrannost
soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce
k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení,
jejich zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám.
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 370/04).
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Ustanovení §8 s. ř. s. výslovně stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Rozhodovací činnost, respektive právní názory soudců na určitou otázku, proto
nemohou samy o sobě zakládat důvod k jejich podjatosti. Jak např. vyplývá z judikatury
Nejvyššího soudu, důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu
soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, na nichž se jako
soudce podílel (srovnej např. usnesení NS ze dne 29. 6. 2009, sp. zn. 4 Nd 125/2009, či usnesení
NS z téhož dne sp. zn. 4 Nd 134/2009).
V daném případě nejsou důvodem k vyloučení soudkyně okolnosti, které spočívají
v postupu v řízení o projednávané věci nebo v jejím rozhodování v jiných věcech, na nichž
se jako soudkyně (předsedkyně senátu) podílela, jakkoli je žalobce opačného názoru. Z povahy
věci je rovněž vyloučeno, že by se jmenovaná soudkyně podílela na projednávání nebo
rozhodování předmětné věci u správního orgánu, pokud byla zaměstnána u žalovaného
do roku 1995 a věc nyní projednávaná se týká zdaňovacího období roku 2004. S ohledem
na skutečnost, že rozhodování v téže věci není důvodem způsobilým vyvolat pochybnosti
o podjatosti soudkyně, která má v dané věci rozhodovat, a dále vzhledem k tomu, že sama
soudkyně (předsedkyně senátu) se necítí být z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena,
neshledal Nejvyšší správní soud návrh žalobce na vyloučení soudkyně (předsedkyně senátu)
Mgr. Marie Kocourkové z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 31 Af 45/2012 důvodným (§8 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 28. června 2012
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu