ECLI:CZ:NSS:2013:1.AFS.92.2013:42
sp. zn. 1 Afs 92/2013 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: CASINO
KARTÁČ Group a. s., se sídlem Slévárenská 5/400, 709 00 Ostrava – Mariánské Hory,
zastoupená Jiřím Oršulou, advokátem se sídlem Na Poříčí 1079/3a, 110 00 Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1, zastoupený
JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem Vodičkova 736/17, 110 00 Praha 1, proti
rozhodnutí ministra financí ze dne 2. 12. 2008, č. j. 34/89746/2007-RK, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2013,
č. j. 10 Af 20/2013 - 98,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala dne 30. 6. 2006 na ministerstvo financí žádost o povolení provozování
hry „ROULETTE CARTAGE 2“ spočívající ve variantě hry ruleta provozované prostřednictvím
internetu (e-ruleta). Ministerstvo financí rozhodnutím ze dne 1. 10. 2007, č. j. 34/38709/2007,
žádost žalobkyně zamítlo podle §43 odst. 7 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných
podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „loterijní zákon“), s odůvodněním,
že nelze dostatečným způsobem zamezit přístup k uvedené hře osobám mladším 18 let. Rozklad
žalobkyně ministr financí rozhodnutím ze dne 2. 12. 2008, č. j. 34/89746/2007-RK, zamítl.
[2] Proti rozhodnutí ministra financí brojila žalobkyně žalobou podanou u Městského soudu
v Praze; ten rozsudkem ze dne 20. 9. 2012, č. j. 7 Ca 38/2009 - 59, napadené rozhodnutí ministra
zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ke kasační stížnosti
žalovaného Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/2012 - 45,
rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; neztotožnil se s posouzením
otázky přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí ministra městským soudem. Poté městský
soud v novém řízení rozsudkem ze dne 9. 7. 2013, č. j. 10 Af 20/2013 - 98, napadené rozhodnutí
ministra financí opětovně zrušil, tentokrát pro vadu řízení spočívající v porušení §2 odst. 4
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Nerovný přístup spočíval podle městského soudu
v hodnocení mechanismu pro vyloučení účasti na hře osobám mladším 18 let.
II. Kasační stížnost
[3] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační
stížností namítaje, že je dán důvod podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), tj. nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[4] Stěžovatel nejprve k přípustnosti podané kasační stížnosti poznamenal, že není porušen
§104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., neboť městský soud si v předcházejícím soudním řízení vyžádal
další spisový materiál a doplnil dokazování.
[5] Podle stěžovatele nelze akceptovat argumentaci městského soudu o legitimním očekávání
shodného přístupu u internetových kursových sázek a internetových rulet. Zmíněné hry sice
podléhají totožné regulaci podle loterijního zákona a mají shodný okruh spotřebitelů (sázejících),
je však nutné zohlednit i rozdíly obou her a rovněž regulatorní pravomoci ministerstva na trhu
loterií a jiných podobných her. Při povolování loterií je nejvýznamnější skutečností rozdělení
jednotlivých druhů her, jejich povaha a charakteristika. Ministerstvo přihlíží rovněž k ochraně
spotřebitele. Anonymita a neohraničitelnost internetového prostředí společně s povahou
příslušné hazardní hry a nastaveným kontrolním mechanismem zakládají kritéria pro rozhodnutí
ve veřejném zájmu o tom, zda bude konkrétní hra vpuštěna do prostředí internetu. Popsaný
přístup je běžně uplatňován i v ostatních státech Evropské unie. Příkladem může být francouzská
úprava, podle níž lze prostřednictvím internetu provozovat z hazardních her pouze poker,
kursové sázky a sázky na koňské dostihy. Uvedený koncept respektují i příslušné orgány
Evropské unie. Členské státy Evropské unie mají dány určitou míru diskrece, která se může
vztahovat na jednotlivé produkty a různost jejich regulací napříč jednotlivými státy.
[6] Stěžovatel respektuje závěr městského soudu, že dojde-li k povolení určité loterie a jiné
podobné hry, vzniká legitimní očekávání ostatních žadatelů na shodný postup. Odlišná povaha
předmětných her však aplikaci zmíněné zásady v projednávaném případě neumožňuje.
Rozdílnost druhů jednotlivých her tkví zejména v tom, zda se podstata loterie (náhoda) odehrává
v reálném světě (sportovní utkání, otáčení ruletového kola apod.) nebo ve virtuálním světě (např.
softwarový program na karetní hry), jaká je návykovost hry nebo technické vybavení.
[7] Ze všech shora uvedených důvodů se stěžovatel neztotožňuje se zobecněným názorem
městského soudu, že v případě provozování loterií a jiných podobných her, bez ohledu na jejich
konkrétní druh, vzniká žadatelům legitimní očekávání stejného postupu. Nepopírá však, že právě
u naplnění podmínky dle §1 odst. 7 loterijního zákona je výrok soudu akceptovatelný, neboť
se jedná o podmínku související s registrací sázejících. Tato podmínka platí pro provozování
her prostřednictvím internetu pro všechny druhy loterií stejně.
[8] Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. V zásadě shodně pak stěžovatel argumentoval i v replice k vyjádření žalobce ze dne
11. 11. 2013.
III. Vyjádření žalobkyně ke kasační stížnosti
[9] Žalobkyně ve svém vyjádření namítla opožděnost podané kasační stížnosti. Rozsudek
městského soudu byl zástupci žalovaného doručen 3. 9. 2013 a tohoto dne také podle městského
soudu nabyl právní moci. Lhůta pro podání kasační stížnosti tak uplynula 17. 9. 2013. Žalovaný
však kasační stížnost podal k poštovní přepravě až ve středu 18. 9. 2013, je tak podána opožděně.
[10] Ke stěžovatelem zmiňovanému nesprávnému posouzení právní otázky soudem žalobkyně
zdůraznila, že městský soud posuzoval výlučně jen účinnost opatření proti účasti osob mladších
18 let na online ruletě a online kursových sázkách. Proti posouzení dostatečnosti bezpečnostních
opatření žalovaný v kasační stížnosti výhrady neměl. Jeho námitky směřovaly proti rozdílům
v online ruletě a online kursovému sázení a k pravomocím ministerstva při povolování
jednotlivých loterií a jiných sázkových her. Městský soud v napadeném rozsudku neposuzoval
technickou povahu či návykovost předmětných her. Stěžovatel však přesto v kasační stížnosti
brojí proti nesprávnému posouzení podobnosti online kursových sázek od online rulety a namítá
povinnost rovného přístupu pouze k žadatelům o stejné druhy loterijních her. Zmíněné
skutečnosti však nebyly předmětem správní žaloby. Kasační stížnost je tak podle žalobkyně
v rozporu s §104 odst. 4 a §109 odst. 5 s. ř. s.
[11] Zmíněná polemika o odlišném druhu elektronické rulety a internetového sázení nemohla
být obsahem správní žaloby, neboť argumentace o odlišnosti těchto dvou her se vůbec neobjevila
v napadeném rozhodnutí ministra. Pokud by ministr hodlal rozklad žalobkyně v novém řízení
zamítnout právě z naznačených důvodů, které však nebyly důvodem pro zamítnutí žádosti
při rozhodování v prvním stupni, je nezbytné zrušit i rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně, jinak by bylo žalobkyni upřeno právo na spravedlivý proces. Pokud by Nejvyšší správní
soud dospěl k názoru, že je nutné rozsudek městského soudu zrušit, navrhla žalobkyně, aby zrušil
rovněž rozhodnutí správních orgánů obou stupňů.
[12] Žalobkyně závěrem upozornila rovněž na věcnou nesprávnost podané kasační stížnosti.
Zmínila, že dne 15. 10. 2013 se v Senátu konala konference o hazardu, na níž byly popsány
i sociálně patologické dopady hazardních her na společnost v České republice. Ze studie
MUDr. M., která je jedinou studií tohoto druhu v tuzemsku, nevyplynul závěr o větším riziku
rulety než kursových sázek. Argumentace žalovaného obsažená v kasační stížnosti je proto
nepřesvědčivá a nemá oporu v žádných důkazech. Žalovaný v kasační stížnosti zmínil možnost
omezení online sázkových her podle práva Evropské unie, nicméně v napadeném rozhodnutí
nekonkretizoval, která z těchto pravidel aplikoval v projednávaném případě. Naopak ministr
v napadeném rozhodnutí uváděl, že nepovolí provoz žádné online sázkové hry. Již tři týdny před
vydáním rozhodnutí o rozkladu však ministr Kalousek nařídil řediteli právního odboru
JUDr. Švarcovi a řediteli loterijního odboru Ing. Vltavskému, aby připravili povolení provozu
online kursových sázek pro pět konkurentů žalobkyně. Námitky JUDr. Švarce a Ing. Vltavského
proti zmíněnému postupu ministr Kalousek odbyl tím, že je odvolá z funkcí ředitelů odborů,
pokud dotyčných pět povolení ihned nepřipraví. Ministrovo tvrzení v rozkladovém rozhodnutí
tak bylo tvrzením vědomě nepravdivým. K tomu žalobkyně navrhla výslech svědka Ing. Ondřeje
Vltavského.
[13] K návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti žalobkyně
podotkla, že návrh není blíže odůvodněn, měl by být proto v souladu s judikaturou Nejvyššího
správního soudu zamítnut. Žalobkyně závěrem navrhla, aby Nejvyšší správní soud zamítl
i kasační stížnost stěžovatele a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána osobou oprávněnou a byla podána včas. Žalobkyně se mýlí, pokud ve svém podání
dovozuje opožděnost podané kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud ze spisu Městského soudu
v Praze sp. zn. 10 Af 20/2013 ověřil, že napadený rozsudek městského soudu byl zástupci
stěžovatele doručen ve středu 4. 9. 2013. Byla-li kasační stížnost podána žalovaným k poštovní
přepravě ve středu 18. 9. 2013, je včasná (§106 odst. 2 s. ř. s.).
[15] Žalobkyně ve svém podání dále upozorňovala na nepřípustnost kasační stížnosti podle
§104 odst. 4 s. ř. s. Podle citovaného ustanovení kasační stížnost není přípustná, opírá-li
se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil
v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
[16] Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že kasační stížnost může účinně
směřovat jen proti těm důvodům soudního rozhodnutí, na němž je toto rozhodnutí postaveno
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/2009 - 77,
publikované pod č. 2103/2010 Sb. NSS; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu dostupná na www.nssoud.cz). Směřuje-li kasační stížnost jen proti důvodům rozhodnutí,
navíc jen proti té části odůvodnění rozsudku, která se netýká důvodů zrušení napadeného
rozhodnutí žalovaného, je taková kasační stížnost nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s.
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2003, č. j. 4 Ads 23/2003 - 124,
publikované pod č. 34/2004 Sb. NSS).
[17] V posuzovaném případě sice stěžovatel formálně namítal důvod dle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., věcně však pod toto ustanovení nepodřadil žádné konkrétní tvrzení týkající se právního
posouzení (vlastních rozhodovacích důvodů) městského soudu, pro něž tento soud zrušil správní
rozhodnutí.
[18] Městský soud rozhodnutí ministra financí zrušil pro vadu předcházejícího správního
řízení, která měla spočívat v tom, že žalovaný v rozporu se zásadou rovného přístupu vyhodnotil
jako nedostatečná opatření navrhovaná žalobkyní pro zabránění účasti na hře osobám mladším
18 let. Žalovaný v kasační stížnosti polemizuje s názorem městského soudu o nutnosti stejného
náhledu na internetové kursové sázení a internetovou ruletu. O správnosti požadavku na rovný
přístup k žalobkyni a provozovatelům internetových kursových sázek co se týče podmínky
zamezení účasti na hře osobám mladším 18 let však nepochybuje a v tomto ohledu rozsudek
městského soudu aprobuje. Výslovně uvádí: „Ministerstvo financí nepopírá, že právě v případě splnění
podmínky dle §1 odst. 7 loterního zákona je výrok soudu akceptovatelný, neboť se jedná o podmínku související
s registrací sázejících a tato platí pro provozování loterií a jiných podobných her prostřednictvím internetu
pro všechny druhy loterií stejně.“ Stěžovatel kasační stížnost vystavěl na rozsáhlých úvahách
o významu veřejnoprávní regulace při povolování loterií, působnosti jednotlivých členských států
Evropské unie či odlišnosti internetového kursového sázení a loterií provozovaných
prostřednictvím internetu. K těmto obecným otázkám se však městský soud detailně
nevyjadřoval, neboť jak správně poznamenává žalobkyně, uvedená problematika nebyla obsažena
v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, proto se k těmto otázkám nemohla vyjadřovat
ani sama žalobkyně v podané žalobě. K podobnosti internetových kursových sázek a internetové
rulety se městský soud vyjádřil stručně toliko na straně 6 – 7 napadeného rozsudku, nicméně jeho
argumentace o shodném relevantním trhu provozovatelů loterií a jiných podobných
her a v zásadě totožném okruhu sázejících se vztahuje výhradně k námitce nerovného přístupu
při hodnocení opatření pro vyloučení účasti osob mladších 18 let. Ve vztahu k jiným otázkám
městský soud na rozdílnost jednotlivých her nahlížet nemohl, neboť žalobkyně v podané žalobě
spatřovala nesprávné posouzení a diskriminaci její osoby jen a pouze v posouzení otázky
dostatečnosti opatření pro zabránění účasti ve hře mladistvým.
[19] Z obsahu kasační stížnosti lze tak dovodit pouze to, že stěžovatel příliš široce interpretuje
závěry městského soudu a brojí proti takto zobecněným právním názorům. Městský soud se však
při svém rozhodování omezil toliko na posuzování dostatečnosti opatření pro zamezení účasti
na hře osobám mladším 18 let, a jeho závěry tak lze vztáhnout pouze k této právní otázce.
Stěžovatel se přitom v posouzení zmíněné právní otázky se závěry městského soudu ztotožňuje.
Nelze než konstatovat, že stěžovatel brojí proti té části odůvodnění rozsudku městského soudu,
která je zcela obecná a netvoří vlastní rozhodovací důvody rozsudku; závěry městského soudu
nepřípustným způsobem generalizuje a činí z nich obecné proklamace, přestože městský soud
takto široce na projednávanou věc nenahlížel. Přitom ale jen právní názor, který soud v řízení
o žalobě vysloví jako důvod zrušení, je pro správní orgán závazný (§78 odst. 5 s. ř. s.).
V konkrétní věci byl tímto závazným právním názorem náhled městského soudu na dostatečnost
opatření směřujících k zabránění účasti ve hře osobám mladším 18 let. Přípustnou by tak mohla
být jen kasační stížnost, mířící proti tomuto názoru a popírající ho s příslušnou právní
argumentací. S uvedeným důvodem pro zrušení správního rozhodnutí však stěžovatel v kasační
stížnosti souhlasil.
[20] Napadal-li stěžovatel rozsudek městského soudu pro nesprávné posouzení právní otázky,
bylo na něm, aby konkretizoval, v čem spatřuje nesprávnost právní otázky rozhodné pro výrok
napadeného rozsudku. Jinak řečeno, bylo na stěžovateli, aby v kasační stížnosti tvrdil,
že rozhodnutí ministra nebylo stiženo vadou řízení, kterou městský soud žalovanému vytkl.
To ale stěžovatel neučinil a vlastní rozhodovací důvod (a právní názor pro správní orgán
závazný) nepopřel a ponechal jej stranou, dokonce se s ním ztotožnil. Argumentoval-li proti
obecně vyřčenému právnímu názoru městského soudu, který nepředstavoval vlastní důvod
pro zrušení napadeného rozhodnutí, nemůže taková kasační stížnost napadeným rozsudkem
účinně otřást a míří mimo (obdobně srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 11. 2007, č. j. 8 As 52/2006 - 74, publikované pod č. 1655/2008 Sb. NSS).
[21] Lze tedy shrnout, že stížní námitky zpochybňující ryze obecné právní úvahy městského
soudu o srovnatelnosti internetového kursového sázení a internetové rulety, stejném okruhu
sázejících či totožném relevantním trhu, nicméně nenapadající závěr městského soudu, který
z těchto obecných úvah vyvodil, že v projednávané věci byl porušen princip rovnosti
při posuzování dostatečnosti opatření pro zamezení účasti osob mladších 18 let, nejsou
zákonným důvodem kasační stížnosti. Brojí-li stěžovatel v kasační stížnosti jen proti důvodům
rozhodnutí soudu, jež nejsou pro správní orgán právně závazné a jež nebyly podkladem
pro výrok tohoto rozhodnutí, jde o jiné důvody kasační stížnosti než ty, které jsou uvedeny
v §103 s. ř. s. Taková kasační stížnost je nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.).
[22] S ohledem na nepřípustnost námitek obsažených v kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud nebyl povinen se k meritu věci blíže vyjadřovat. Vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení,
zejména k jeho celkové délce a opakovanému rušení rozhodnutí ministra financí správními
soudy, zdejší soud považoval za vhodné vyjádřit se alespoň okrajově k posouzení dostatečnosti
opatření pro zamezení účasti ve hře osobám mladším 18 let v případě žalobkyně.
[23] Městský soud v napadeném rozsudku k otázce nerovného přístupu ministerstva
k žadatelům o povolení her provozovaných po internetu uvedl následující. Při posuzování
podmínky dostatečnosti zabezpečení účasti na hře pouze pro osoby starší 18 let konstatoval,
že rozhodným trhem je činnost všech poskytovatelů loterií a jiných her na území České republiky.
Doplnil, že ačkoliv jsou kursové sázky jiné povahy než hra ruleta, okruh spotřebitelů je v případě
těchto her v zásadě totožný. Podléhají totiž stejné regulaci podle loterijního zákona, proto
žalobkyni vzniká legitimní očekávání shodného postupu žalovaného, v daném případě shodného
výkladu §1 odst. 7 loterijního zákona, tj. podmínky zamezení účasti na hře osobám mladším
18 let. Pokud v horizontu 14 dnů za shodné právní úpravy změnilo ministerstvo své stanovisko
ohledně naplnění podmínky dle §1 odst. 7 loterijního zákona, dopustilo se vady správního řízení,
která mohla mít vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí tím, že založilo zjevnou nerovnost vůči
žalobkyni, aniž by byl dán legitimní důvod odlišného postupu. V případě žalobkyně byla opatření
pro zamezení účasti mladistvým přísnější než v případě internetových kursových sázek, které
žalovaný povolil.
[24] Loteriemi a jinými podobnými hrami jsou zejména loterie a jiné podobné
hry provozované pomocí technických zařízení obsluhovaných přímo sázejícím nebo
provozované po telefonu, při nichž není předem určen počet účastníků a ani není předem známa
výše vsazených částek. Výhra se vypočítává z výše vkladů anebo podle podmínek stanovených
v herním plánu [§2 písm. j) loterijního zákona, ve znění účinném do 13. 10. 2011]. Z ustanovení
§50 odst. 3 loterijního zákona dále vyplývá, že ministerstvo může povolovat i loterie a jiné
podobné hry, které nejsou v zákoně v části první až čtvrté upraveny, s tím, že v povolení budou
všechny podmínky provozování podrobně stanoveny. Použije přitom přiměřeně ustanovení části
první až čtvrté zákona.
[25] Podle §1 odst. 7 loterijního zákona účastníkem loterie nebo jiné podobné hry (dále
jen "sázející") může být jen fyzická osoba, která dovršila 18 let věku a která v souladu s herním
plánem uhradí vklad (sázku) provozovateli předem, a to v hotovosti nebo bezhotovostně.
Osobám mladším 18 let je účast na loteriích a jiných podobných hrách zakázána. Provozovatel
loterií a jiných podobných her musí učinit taková opatření, aby se tyto osoby nemohly
hry zúčastnit. K tomuto účelu je oprávněn požadovat předložení průkazu totožnosti.
[26] Ze správního spisu vyplynulo, že žalobkyně požádala dne 30. 6. 2006 o povolení loterie
a jiné podobné hry s názvem „ROULETTE CARTAGE 2“ podle §2 písm. j) loterijního zákona,
jež měla být variantou klasické hry ruleta. Pro zamezení účasti na hře osobám mladším 18 let
byl stanoven následující mechanismus. Sázející mohl využít technické zařízení „ROULETTE
CARTAGE 2“ poté, co s provozovatelem uzavřel dvě smlouvy: smlouvu o přístupu
k technickému zařízení a smlouvu o elektronickém sázení. Tyto smlouvy měl podle herního plánu
sepisovat sázející se zástupcem provozovatele, který ověřil totožnost a věk sázejícího. Poté předal
sázejícímu certifikát na CD, tzv. elektronický průkaz totožnosti s příslušným heslem a speciální
klientský software na CD. Po instalaci certifikátu s elektronickým průkazem totožnosti
a klientského software se mohl sázející korektně identifikovat a účastnit hry.
[27] Ministerstvo financí žádost žalobkyně o povolení provozování hry ROULETTE
CARTAGE 2 zamítlo mimo jiné s odůvodněním, že není splněna podmínka dle §1 odst. 7
loterijního zákona. Podle jeho názoru „není zajištěno, že osoba účastnící se (…) hry, je opravdu osobou,
s níž byly příslušné smlouvy uzavřeny a že může dojít k přenosu výše uvedených nosičů dat jiným osobám. Z tohoto
důvodu vydalo Ministerstvo financí v minulosti všem zájemcům o provozování sázkových her prostřednictvím
internetu zamítavá rozhodnutí, potvrzená i rozhodnutím ministra financí v odvolacím řízení. Odbor státního
dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi Ministerstva financí je tímto rozhodnutím vázán.“ Ministr financí
v rozhodnutí o rozkladu ze dne 2. 12. 2008 k naplnění této podmínky konstatoval, že na rozdíl
od používání elektronického podpisu u finančních operací, u nichž není v zájmu majitele sdělit
údaje cizí osobě, u sázení prostřednictvím internetu může majitel využít systém k tzv. černému
sázení – zprostředkování možnosti účasti na hře cizím osobám za provizi, včetně osob mladších
18 let.
[28] Žalobkyně se v podané žalobě dovolávala rovného zacházení a namítala, že ministerstvo
v jejím případě postupovalo diskriminačně, pokud žádost o povolení hry ROULETTE
CARTAGE 2 zamítlo s odůvoněním, že není zajištěna účast na hře pouze pro osoby starší 18 let,
zatímco v jiných případech internetových kursových sázek shledalo srovnatelné zabezpečení
dostačující (viz část V. podané žaloby).
[29] Z ustanovení §2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů, uvádí, že správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem
a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově
shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.
[30] V průběhu řízení před městským soudem byl spisový materiál doplněn o žádosti
o povolení internetových kursových sázek konkurentů žalobkyně SAZKA, a. s., Tipsport.net a. s.,
SYNOT TIP, a. s., CHANCE a. s. a FORTUNA sázková kancelář a. s. a o příslušná rozhodnutí
ministerstva, kterými byly internetové kursové sázky vyjmenovaných společností povoleny.
Z něj vyplynulo, že ministerstvo v rozhodnutí uložilo provozovatelům hry dodržet požadavek
na zamezení účasti ve hře osobám mladším 18 let. Vyloučení účasti mladistvých osob
na internetových kursových sázkách bylo podle herních plánů zaručeno nutností uzavření
písemné smlouvy s provozovatelem. Sázející se osobně dostavil na pobočku, kde došlo k ověření
jeho totožnosti a zletilosti. Všechna rozhodnutí o povolení internetových kursových sázek
vyjmenovaných provozovatelů byla vydána 16. 12. 2008, tj. 14 dnů po vydání žalobou
napadeného rozhodnutí. Neobsahovala odůvodnění odklonu od původního odlišného přístupu
ke splnění podmínky týkající se vyloučení účasti osob mladších 18 let od případu žalobkyně.
Z předloženého spisového materiálu toliko vyplývá, že k povolení internetových kursových sázek
došlo „[n]a základě pokynu pana ministra vyřídit žádost kladně“ (viz vyjádření zpracovatele rozhodnutí
Ing. Ondřeje Vltavského k projednávaným žádostem, označené jako „votum“).
[31] Z popsaného skutkového stavu jasně vyplývá, že zabezpečení pro zabránění účasti
ve hře osobám mladším 18 let, které navrhovala žalobkyně, bylo propracovanější než opatření
navrhovaná jejími konkurenty pro internetové kursové sázení. Žalobkyně kromě ověření identity
a věku sázejícího na provozovně, s čímž shodně počítali i konkurenti žalobkyně, poskytovala
sázejícím i speciální software s přístupovým heslem, které mělo při hře znovu ověřit skutečnou
totožnost sázejícího. Žádost žalobkyně o povolení e-rulety však byla zamítnuta s odkazem
na nedostatečnost jí navržených opatření, zatímco žádosti o povolení internetových kursových
sázek výše zmíněných společností byly shledány v tomto ohledu vyhovující. V takovém postupu
žalovaného shledal městský soud vadu předcházejícího správního řízení, proto napadené
rozhodnutí ministra zrušil bez jednání podle §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
[32] Byť se Nejvyšší správní soud se závěrem městského soudu o nutnosti zrušení žalobou
napadeného rozhodnutí ztotožňuje, považuje za vhodné poznamenat, že vytýkaná chyba
žalovaného nebyla vadou správního řízení, ale nezákonností, jíž se žalovaný dopustil
při posuzování dostatečnosti opatření navrhovaných žalobkyní pro zamezení účasti
ve hře osobám mladším 18 let. Nesprávnost spočívala v hmotněprávním posouzení naplnění
podmínky vyplývající z §1 odst. 7 loterijního zákona, nikoliv v procesní vadě předcházejícího
správního řízení. V daném případě se žalobkyně dovolávala shodného meritorního posouzení její
žádosti co do dostatečnosti opatření pro zamezení účasti mladistvých, jako v případě jejích
konkurentů. Dovolávala se tedy nezákonnosti závěru ministerstva o nedostatečnosti
jí navrhovaných opatření a upozorňovala mj. na fakt, že následně byla i mírnější opatření
shledána vyhovující §1 odst. 7 loterijního zákona. Ostatně o vadu řízení se s ohledem na časovou
souslednost vydaných rozhodnutí ani jednat nemohlo. Nejprve byla totiž žádost žalobkyně
o povolení internetové rulety ROULETTE CARTAGE 2 zamítnuta s odkazem na setrvale
negativní přístup ministerstva k hrám provozovaným po internetu a nedostatečnost opatření
pro vyloučení účasti osob mladších 18 let na hře. V době rozhodování správního orgánu prvního
stupně i v době rozhodování o rozkladu vycházel žalovaný z dosavadní konstantní praxe
ministerstva a zásadu rovnosti vyjádřenou v §2 odst. 4 správního řádu neporušil. Až poté, 14 dnů
po vydání rozhodnutí o rozkladu žalobkyně, ministerstvo svoji dosavadní praxi diametrálně
změnilo a opatření konkurentů žalobkyně pro vyloučení účasti osob mladších 18 let shledalo
dostatečná, přestože byla mírnější než opatření navrhovaná žalobkyní. Vysvětlením pro tento
názorový obrat měl být údajně pokyn pana ministra. O porušení zásady rovného zacházení
by tak bylo na místě hovořit spíše až u těchto následně vydaných rozhodnutích ministerstva
o povolení internetových kursových sázek, neboť v nich žádným způsobem nebyl vysvětlen
odklon od dosavadního náhledu na dostatečnost opatření k zamezení účasti ve hře mladistvým
(odůvodnění tohoto „převratu“ lze dovozovat toliko z poznámek obsažených v příslušných
správních spisech, nikoliv však v rozhodnutí samém; viz bod [30] shora). Přezkum zákonnosti
zmiňovaných rozhodnutí o povolení internetových kursových sázek ovšem není předmětem nyní
projednávané kasační stížnosti, proto se k této otázce Nejvyšší správní soud blíže nevyjadřoval.
I tak by však případné porušení zásady rovného zacházení při výkladu §1 odst. 7 loterijního
zákona mohlo způsobovat toliko nezákonnost rozhodnutí, neboť nesprávným by mohlo
být právní posouzení splnění podmínky pro vyloučení účasti osob mladších 18 let ze hry; o vadu
řízení by se ani v takovém případě jednat nemohlo.
V. Závěr a náklady řízení
[33] Nejvyšší správní soud proto z výše uvedených důvodů odmítl kasační stížnost
pro nepřípustnost podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §104 odst. 4 s. ř. s., za použití §120
s. ř. s.
[34] K argumentaci žalobkyně, že ministr financí by měl v navazujícím správním řízení zrušit
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, jinak dojde k porušení jejich procesních práv,
se Nejvyšší správní soud blíže nevyjadřoval. Jakékoliv závěry vyslovené v tomto ohledu by byly
předčasné, neboť nelze předvídat, jakým způsobem žalovaný po vrácení věci k dalšímu řízení
s žádostí žalobkyně naloží. Předmětem přezkumu nynějšího řízení před správními soudy je pouze
rozhodnutí ministra financí z 2. 12. 2008 (a správní řízení předcházející jeho vydání), vztažené
ke skutkovému a právnímu stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1
s. ř. s.). Nemůže jím být postup žalovaného, který bude následovat po zrušení žalobou
napadeného rozhodnutí městským soudem.
[35] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost pro nepřípustnost
námitek v ní obsažených, neprováděl důkazy navrhované žalobkyní (výslech svědka
Ing. Vltavského), kterými měl být vysvětlen odlišný postup žalovaného při povolování žádostí
provozovatelů internetových kursových sázek. Doplnění dokazování by v řízení o nepřípustné
kasační stížnosti bylo zjevně bezpředmětné.
[36] kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval, neboť stěžovatel jej přípisem
ze dne 30. 9. 2013 (založeným na č. l. 14) vzal zpět.
[37] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2013
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu