ECLI:CZ:NSS:2013:1.ANS.18.2013:14
sp. zn. 1 Ans 18/2013 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2, proti
nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 19. 9. 2013, č. j. 10 A 15/2012 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhá, aby bylo žalovanému
zakázáno pokračovat v porušování žalobcova práva a aby bylo neprodleně vydáno rozhodnutí
o prošetření stížnosti. Usnesením ze dne 27. 1. 2012, č. j. 10 A 15/2012 - 6, městský soud vyzval
žalobce k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu ve lhůtě 10 dnů. Nato žalobce
přípisem ze dne 8. 2. 2012 požádal o osvobození od poplatkové povinnosti. O této žádosti
rozhodl městský soud usnesením ze dne 17. 7. 2012, č. j. 10 A 15/2012 - 14, tak, že žalobci
osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Zákonnost uvedeného rozhodnutí zpochybnil
žalobce podáním kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se však s jeho argumenty neztotožnil
a rozsudkem ze dne 19. 12. 2012, č. j. 6 Ans 12/2012 - 11, kasační stížnost zamítl a potvrdil závěr
městského soudu, že v případě žalobce nebyly dány podmínky pro osvobození od soudních
poplatků.
[2] Následně městský soud žalobce opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku
za podanou žalobu ve lhůtě 10 dnů a poučil ho o tom, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě
zaplacen, bude řízení zastaveno. Na zmíněnou výzvu reagoval žalobce 10. 9. 2013 žádostí
o prodloužení lhůty k zaplacení poplatku o několik měsíců. Uváděl, že nemá prostředky
na zaplacení a hrozí mu zastavení přezkumu. Jeho sociální poměry, které jsou soudu známy,
mu znemožňují úhradu poplatku najednou a během krátké doby. Městský soud poté usnesením
ze dne 19. 9. 2013, č. j. 10 A 15/2012 - 33, řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
K žádosti žalobce o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku uvedl, že soudní poplatek
byl splatný podáním žaloby. Stejně jako byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních
poplatků pro zneužívání účelu soudního řízení, nevyhověl městský soud žádosti žalobce
o odložení splatnosti. K tomu odkázal na příslušnou judikaturu Nejvyššího správního soudu.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl v záhlaví uvedené usnesení městského soudu včas
podanou kasační stížností. Explicitně neodkázal na konkrétní zákonný důvod. Z obsahu kasační
stížnosti i ze samotné povahy napadeného soudního rozhodnutí je nicméně zřejmé,
že stěžovatelem může být tvrzen toliko kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., který
jako jediný dopadá na případy přezkumu rozhodnutí o zastavení řízení.
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti brojí zejména proti tomu, že mu městský soud ke splnění
poplatkové povinnosti poskytl nepřiměřeně krátkou lhůtu. Zdůraznil, že soudcovská lhůta
nemůže být věcí libovůle soudce, ale že musí být přiměřená a odůvodněná. Měla by být rovněž
„soudná“, aby ji soud následně nebyl nucen prodlužovat. Městský soud si patrně neuvědomuje,
že úvěry a půjčky nejsou osobám v hmotné nouzi poskytovány na počkání.
[5] Stěžovatel dále vytkl městskému soudu, že jej neinformoval o tom, že lhůtu pro zaplacení
soudního poplatku neprodlouží. Dovozuje rovněž neústavnost zákona ohledně splatnosti
soudního poplatku a domnívá se, že městský soud měl věc předložit Ústavnímu soudu, nicméně
již dvacet let tak neučinil. Z jiných rozhodnutí podle stěžovatele plyne, že městský soud rovněž
nesprávně směšuje pojmy poplatek za řízení a poplatek za úkon. Proto stěžovatel navrhl, aby bylo
usnesení městského soudu ze dne 19. 9. 2013 zrušeno.
[6] Žalovaný se ve stanovené lhůtě k podané kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné. Poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační
stížnosti. Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž bylo zastaveno
řízení pro nezaplacení soudního poplatku, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku
za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení znamenalo jen další řetězení téhož
problému, což by popíralo smysl samotného řízení. Zároveň by nesvědčilo ani zásadě
hospodárnosti a rychlosti řízení, která se obecně uplatňuje ve vztahu k výkonu celé veřejné správy
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37,
a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu dostupná na www.nssoud.cz).
[10] Dále Nejvyšší správní soud posuzoval zákonnost napadeného usnesení městského soudu
o zastavení řízení.
[11] Podle §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzniká
poplatková povinnost v případě poplatku za řízení podáním žaloby nebo jiného návrhu
na zahájení řízení a téhož dne je poplatek také splatný (§7 odst. 1 téhož zákona). Nebyl-li
poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví,
o tom účastníka ve výzvě poučí (§9 odst. 1 a 3 citovaného zákona). V souladu s odst. 7 tohoto
ustanovení soud, který usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku vydal, toto usnesení
zruší, pokud je poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než toto usnesení nabylo
právní moci.
[12] Nejvyšší správní soud nesdílí názor stěžovatele, že citovaná ustanovení zákona
o soudních poplatcích odporuje ústavnímu pořádku České republiky z důvodu, že brání osobám
v hmotné nouzi v přístupu k soudu. Právě proto, aby nebylo bráněno těmto osobám v možnosti
účinně bránit svá práva, upravuje zákon v §36 odst. 3 s. ř. s. možnost osvobození od soudního
poplatku. Stěžovateli však v projednávané věci nebylo osvobození od soudního poplatku
přiznáno, neboť v jeho případě nedošlo ke splnění podmínek stanovených uvedeným
ustanovením. Za této situace nemůže stěžovatel očekávat, že při vedení svého sporu bude
podpořen prostředky ze státního rozpočtu, jak to bylo potvrzeno i Nejvyšším správním soudem
ve výše uváděném rozsudku ze dne 19. 12. 2012, č. j. 6 Ans 12/2012 - 11. Pouze z důvodu,
že nebylo vyhověno stěžovatelově žádosti, nelze shledat neústavnost zákonného ustanovení
o splatnosti soudního poplatku.
[13] Namítá-li stěžovatel, že městským soudem stanovená desetidenní lhůta k zaplacení
soudního poplatku je v jeho případě příliš krátká, nemůže s ním zdejší soud souhlasit (přiměřeně
srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2008, č. j. 2 Afs 44/2007 – 73). Předně
je třeba zdůraznit, že v případě lhůty stanovené soudem se jedná o lhůtu dodatečnou – náhradní,
neboť poplatek za žalobu je splatný již dnem jejího podání (zde 23. 1. 2012). Jak bylo výše
citováno, současná právní úprava nadto umožňuje uhradit soudní poplatek i po lhůtě stanovené
soudem ve výzvě, a to až do právní moci usnesení o zastavení řízení. Znamená to, že se lhůta
stanovená ve výzvě soudu fakticky prodlužuje o dobu, ve které správní soud vydá, respektive
doručuje stěžovateli toto usnesení. I podle přesvědčení Ústavního soudu jde o dobu nikoliv
zanedbatelnou, jak plyne například z plenárního nálezu ze dne 13. 11. 2007,
sp. zn. Pl. ÚS 2/07 (dostupného z http://nalus.usoud.cz). V něm Ústavní soud dospěl k závěru,
že třídenní lhůta ke splnění poplatkové povinnosti není dostatečná, avšak za situace,
kdy je usnesení o zastavení řízení vydáno v určitém časovém odstupu ode dne, kdy nabylo právní
moci usnesení obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku, dochází k faktickému
prodloužení lhůty stanovené soudem.
[14] V nyní posuzovaném případě byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku
usnesením ze dne 27. 1. 2012. Poté požádal o osvobození od soudních poplatků, nicméně
městský soud jeho žádosti nevyhověl, což následně aproboval i Nejvyšší správní soud. Poté byla
stěžovateli zaslána druhá výzva ke splnění poplatkové povinnosti, která byla stěžovateli doručena
2. 9. 2013. Napadené usnesení o zastavení řízení bylo vydáno dne 19. 9. 2013, přičemž stěžovateli
bylo doručeno dne 26. 9. 2013. Desetidenní lhůta stanovená městským soudem v usnesení ze dne
21. 8. 2013 se tak fakticky prodloužila ještě o další dva týdny. Taková lhůta již je, dle Nejvyššího
správního soudu, doba více než dostatečná pro splnění poplatkové povinnosti. Navíc je nutno
zohlednit i skutečnost, že stěžovatel byl ke splnění poplatkové povinnosti vyzván již počátkem
roku 2012. Požádal sice následně o osvobození od poplatkové povinnosti, nicméně jeho žádosti
nebylo vyhověno, což závazně stvrdil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 12. 2012,
č. j. 6 Ans 12/2012 - 11, který nabyl právní moci 23. 1. 2013. Od tohoto data si již stěžovatel
musel být vědom nutnosti uhradit soudní poplatek za podanou žalobu, pokud hodlal dále vést
předmětné řízení. Ani do 26. 9. 2013 přitom soudní poplatek neuhradil. Měl-li tedy stěžovatel
v úmyslu uhradit soudní poplatek, byla mu poskytnuta dostatečné dlouhá lhůta k jeho zaplacení.
[15] Je nutno odmítnout rovněž tvrzení stěžovatele, že městský soud pochybil, pokud
jej neinformoval o tom, že jeho žádosti o prodloužení lhůty nehodlá vyhovět. Jak již v jiné věci
stěžovatele konstatoval Nejvyšší správní soud, požádá-li ten, kdo soudní řízení vyvolal,
o prodloužení lhůty pro zaplacení soudního poplatku a dojde-li taková žádost soudu ještě v rámci
otevřené lhůty pro dodatečné zaplacení poplatku, vzniká soudu pouze povinnost posoudit
důvodnost takové žádosti. Neuzná-li ji důvodnou, nic mu nebrání řízení pro nezaplacení
soudního poplatku zastavit, jakmile marně uplyne i dodatečně stanovená lhůta pro tento úkon
(srov. rozsudek ze dne 19. 9. 2012, č. j. 2 As 79/2012 - 12). Ostatně vysloveným závěrem
se městský soud řídil a v napadeném usnesení o zastavení řízení odůvodnil, proč žalobci lhůtu
pro zaplacení soudního poplatku v jeho případě neprodloužil. Ani tato argumentace žalobce
proto není důvodná.
[16] Lhůta poskytnutá městským soudem nemůže být nepřiměřeně krátká ani v důsledku toho,
že stěžovatel disponoval pouze malými finančními prostředky a nachází se v obtížné sociální
situaci, jak připomíná v kasační stížnosti. Z této argumentace nikterak nevyplývá, že by jiná lhůta,
určená pro zaplacení soudního poplatku, mohla něco změnit na stěžovatelově schopnosti soudní
poplatek zaplatit (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2013,
č. j. 2 Aps 1/2013 - 14).
[17] Uvádí-li dále stěžovatel, že městský soud v jiných rozhodnutích nerozlišuje mezi
poplatkem za úkon a poplatkem za návrh na zahájení řízení, nelze než uvést, že předmětem
přezkumu v rámci řízení o kasační stížnosti nebyla tato „jiná rozhodnutí“, nýbrž toliko shora
označené usnesení o zastavení řízení, z něhož je patrno, že městský soud poplatkovou povinnost
v dané věci spojuje s návrhem na zahájení řízení, tedy žalobou ze dne 16. 1. 2012.
[18] Další stěžovatelovy stručné a zcela obecné námitky, například tvrzení, že městský soud
už dvacet let neodmítl aplikovat zákon pro jeho protiústavnost, nebo že stále „opakuje pitomost,
že musí chránit procesní práva žalovaného“ či že se stěžovatel před soudem octl „bez právní pomoci“
apod., nejsou vůbec způsobilé k tomu, aby byly jakkoliv samostatně posouzeny, či aby přispěly
k posouzení důvodnosti námitek jiných. Nejvyšší správní soud se jimi proto nezabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů kasační stížnost podle
§110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto
právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2013
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu