ECLI:CZ:NSS:2013:1.ANS.21.2013:14
sp. zn. 1 Ans 21/2013 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 1, Praha 1, o žalobě na ochranu
proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 17. 10. 2013, čj. 6 A 137/2012 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou dne 13. 9. 2012 domáhal ochrany před nečinností
žalovaného. Nečinnost žalovaného měla dle názoru žalobce spočívat v nevydání rozhodnutí
o jeho stížnosti.
[2] Městský soud usnesením ze dne 1. 11. 2012, čj. 6 A 137/2012 – 3, vyzval žalobce
k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 2.000 Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení.
V reakci na to žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků. Současně soudu zaslal
prohlášení o jeho majetkových poměrech. Městský soud usnesením ze dne 11. 3. 2013,
čj. 6 A 137/2012 – 13, žádost žalobce zamítl a usnesením ze 14. 5. 2013, čj. 6 A 137/2012 – 18,
ho opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku. Kasační stížnost, kterou proti posledně
uvedenému usnesení žalobce podal, Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 26. 7. 2013,
čj. 5 As 36/2013 – 15. Městský soud po rozhodnutí o kasační stížnosti usnesením ze dne
6. 9. 2013, čj. 6 A 137/2012 – 31 žalobce znovu vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu,
a to do do 10 dnů od doručení usnesení. Současně ho poučil o následcích nezaplacení soudního
poplatku. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 13. 9. 2013. Vzhledem k tomu, že ani poté
žalobce soudní poplatek za správní žalobu nezaplatil, vydal městský soud napadené usnesení,
kterým řízení zastavil podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení
s §47 písm. c) s. ř. s.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu o zastavení řízení
včasnou kasační stížností. Kromě řady námitek vztahujících se k samotné nečinnosti žalovaného
ve věci jeho práva na informace, námitek směřujících proti usnesení o neosvobození od soudních
poplatků a proti usnesení o nevyhovění žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení soudního
poplatku stěžovatel namítá, že i soudcovská lhůta musí být přiměřená a odůvodněná
a předpokládá, že jí soud nebude nucen prodlužovat, resp. vyzvaná osoba nebude žádat o její
prodloužení. Považuje za „absurdní, pokud městský soud uvažuje, že mu není známo, že by žalobce někdy
poplatek zaplatil soudu – soud odmítá pochopit, že ho vyžaduje od osoby v hmotné nouzi, ba mu to neumožní
(krátké lhůty)“. V ostatním se obsah kasační stížnosti omezuje pouze na nesrozumitelná nebo
obecná tvrzení vztahující se zjevně k jinému rozhodnutí než napadenému usnesení (např.
že „rozsudek byl vydán bez splnění podmínek přezkumu, a to zjevně, tedy nezákonně“), a na povzdechy
stěžovatele nad nesnadností poskytování úvěrů a půjček osobám v hmotné nouzi. Dále stěžovatel
odkazoval na věc předloženou rozšířenému senátu NSS pod sp. zn. 3 As 125/2012 s tvrzením,
že rozsudek ani nemohl být vydán, neboť se vede řízení o této právní otázce před rozšířeným
senátem.
[4] Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu
zrušil.
[5] Žalovaný se v poskytnuté lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejdříve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Bylo zjištěno, že stěžovatel neuhradil soudní poplatek za kasační stížnost,
ani není v řízení před zdejším soudem zastoupen advokátem, tak jak to vyžaduje §105 odst. 2
s. ř. s. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení v dané věci je rozhodnutí o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku za řízení před městským soudem, Nejvyšší správní soud
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení žalobce
advokátem v řízení netrval, protože takový požadavek by pouze vedl k řetězení téhož problému,
což by popíralo smysl samotného řízení o této kasační stížnosti a nesvědčilo by ani zásadě
hospodárnosti a rychlosti řízení (srov. k tomu rozsudek NSS ze dne 19. 7. 2012,
čj. 4 Ads 66/2012 – 22).
[7] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] V dané věci je předně nutno zdůraznit, že předmětem posouzení a hodnocení zdejšího
soudu není a nemůže být zákonnost rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků městským
soudem. Proti tomuto rozhodnutí bylo možno podat samostatnou kasační stížnost,
což stěžovatel, ač neúspěšně, také učinil. Z tohoto důvodu je nutno všechny námitky směřující
proti usnesení, kterým městský soud stěžovateli nepřiznal dobrodiní osvobození od soudních
poplatků, považovat za směřující proti věci již rozhodnuté [§46 odst. 1 písm. a) ve spojení
s §120 s. ř. s.]. Na této skutečnosti nemůže změnit ani to, že ve věci sp. zn. 3 As 125/2012 byla
rozšířenému senátu zdejšího soudu předložena otázka zpochybňující přípustnost kasační stížnosti
proti usnesení městského soudu o neosvobození od soudních poplatků. Teprve případně opačné
rozhodnutí rozšířeného senátu může dosavadní judikaturu změnit.
[10] Nejvyšší správní soud se nemohl zabývat ani námitkami stěžovatele týkajícími se samotné
nečinnosti žalovaného či brojící proti usnesení, kterým městský soud nevyhověl žádosti
stěžovatele o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku, neboť dle ustálené judikatury
zdejšího soudu lze rozhodnutí o zastavení řízení z povahy věci napadat pouze z důvodu podle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Jednoduše řečeno, pro stěžovatele přicházejí v úvahu pouze tvrzení,
že řízení o žalobě bylo zastaveno v rozporu se zákonem.
[11] Jedinou konkrétní námitku, kterou zdejší soud vyhodnotil v dané věci jako přípustnou,
je stěžovatelovo obecné tvrzení, že i soudcovská lhůta musí být přiměřená a dle stěžovatele
i odůvodněná. V tomto rozsahu jí proto zdejší soud přezkoumal.
[12] Z takto učiněné námitky v podstatě vyplývá, že stěžovatel nesouhlasí s délkou lhůty,
kterou mu městský soud poskytl k zaplacení soudního poplatku. S takovým názorem se však
nelze v žádném případě ztotožnit. V dané věci totiž stěžovatel žalobu podal již 13. 9. 2012,
byl opakovaně vyzván k zaplacení soudního poplatku (celkem třikrát, výzvy ze dne 1. 11. 2012,
14. 5. 2013, a 6. 9. 2013), vždy mu byla poskytnuta lhůta 10 dnů k jeho zaplacení, a vždy
byl poučen o následcích nezaplacení. Stěžovatel měl tedy více než 5 měsíců (!) na zaplacení
soudního poplatku ve výši 2.000 Kč, který je dle zákona splatný již dnem podání žaloby,
tj. 13. 9. 2012, přesto ho dosud nezaplatil.
[13] Skutečnost, kterou stěžovatel žádným způsobem nerozporuje, a dokonce jí sám tvrdí,
je, že dosud soudní poplatek nezaplatil. Soud proto postupoval správně, pokud řízení zastavil
dle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
[14] Kasační námitka je proto nedůvodná.
[15] Stěžovatel tedy se svými námitkami neuspěl. Soud proto zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému
pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2013
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu