ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.118.2013:13
sp. zn. 1 As 118/2013 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, 112 16 Praha 2, o žalobě ze dne
30. 4. 2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
19. 9. 2013, č. j. 45 A 9/2013 – 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobou, která byla usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2012,
č. j. Nad 59/2012 – 16, přikázána k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze,
se žalobce domáhal poskytnutí informace, o niž žalovaného požádal dne 17. 3. 2011, konkrétně
odpovědi na dotaz, jaký byl u žalovaného počet uskladněných obálek se zeleným pruhem
k 31. 12. 2010 a ke dni podání žádosti. Žalobce současně s podáním žaloby neuhradil soudní
poplatek a požádal o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud usnesením ze dne
18. 3. 2013, č. j. 45 A 9/2013 – 29 tuto žádost zamítl; kasační stížnost proti tomuto usnesení byla
zamítnuta Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 28. 6. 2013, č. j. 5 As 28/2013 – 13.
Krajský soud následně žalobce usnesením ze dne 21. 8. 2013, č. j. 45 A 9/2013 – 42, vyzval
žalobce k zaplacení soudního poplatku ve výši 3.000 Kč ve lhůtě sedmi dnů. Jelikož žalobce
v této lhůtě ani po ní soudní poplatek nezaplatil, krajský soud usnesením ze dne 19. 9. 2013,
č. j. 45 A 9/2013 – 44, řízení zastavil podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[2] Posledně zmiňované usnesení o zastavení řízení napadl žalobce včasnou kasační stížností.
Namítal, že osoba v hmotné nouzi nezaplatí poplatek snadno během jednoho či dvou měsíců
a že krajský soud nesprávně identifikoval žalobu, neboť žaloba pod sp. zn. 6 A 89/2011 byla
přikázána Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Dále podle žalobce soud neuvedl,
v čem je žaloba zjevně neúspěšná. Soud omezuje přístup k informacím neosvobozením žalobce
od soudních poplatků. Řetězení sporů o poskytnutí informací nelze považovat za zneužití práva
na osvobození od soudních poplatků, jak dle žalobce tvrdí soud v usnesení ze dne 18. 3. 2013,
č. j. 45 A 9/2013 – 29. Žalobce není povinen prokazovat právní zájem na poskytnutí informací
a soud není oprávněn zkoumat, zda žalobce informace nutně potřebuje. Krajský soud neprávem
zpochybňuje zájem žalobce na tom zjistit, kolik leží na skladě toho kterého soudu závadných
obálek a sám v přístupu k této informaci brání, ač jiné soudy tuto informaci poskytly. Žalobce
se (s odkazem na věc předloženou rozšířenému senátu pod sp. zn. 3 As 125/2012) domnívá,
že Nejvyšší správní soud může současně přezkoumat i usnesení ze dne 18. 3. 2013,
č. j. 45 A 9/2013 – 29. Žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského
soudu zrušil.
[3] Žalovaný se v poskytnuté lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud připomíná, že v případě kasační stížnosti
proti usnesení o zastavení řízení přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační
důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí
o odmítnutí návrhu. Nejvyšší správní soud se naproti tomu nemůže věcně zabývat důvodností
samotné žaloby ve vztahu k napadenému rozhodnutí, nečinnosti či zásahu správního orgánu
(srov. k tomu již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004,
č. j 3 Azs 43/2003 - 48, nebo obdobně rozsudek ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98,
publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud se proto nemohl nijak zabývat tím,
zda požadované informace byly či nebyly poskytnuty v souladu se zákonem.
[5] Nejvyšší správní soud se rovněž nemohl zabývat námitkami žalobce směřujícími proti
usnesení krajského soudu ze dne ze dne 18. 3. 2013, č. j. 45 A 9/2013 – 29, kterým byla
zamítnuta žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků. Podle dosavadní judikatury
Nejvyššího správního soudu je proti takovému usnesení přípustná kasační stížnost; nejedná
se tedy o rozhodnutí procesní, samostatně nepřezkoumatelné, jak tvrdí žalobce.
Na tom nic nemění skutečnost, že rozšířenému senátu zdejšího soudu byla k řešení předložena
otázka zpochybňující přípustnost kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu
o neosvobození od soudních poplatků. Teprve rozhodnutí rozšířeného senátu může dosavadní
judikaturu změnit; do té doby ovšem přípustnost kasační stížnosti nemůže být vůbec předmětem
diskuse. Žalobce ostatně takovou kasační stížnost sám podal a Nejvyšší správní soud tuto
stížnost jako přípustnou projednal a zamítl (rozsudek ze dne 28. 6. 2013, č. j. 5 As 28/2013 – 13).
V takovém případě není žádný prostor pro to, aby se Nejvyšší správní soud tímto usnesením
a případně též navazujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu zabýval. V případě usnesení
krajského soudu ze dne 18. 3. 2013, č. j. 45 A 9/2013 – 29, jde o námitky opožděné a směřující
proti věci již rozhodnuté [§46 odst. 1 písm. a) a b) ve spojení s §120 s. ř. s.], v případě rozsudku
Nejvyššího správního soudu jde o námitky nepřípustné [§46 odst. 1 písm. d) a §102 ve spojení
s §120 s. ř. s.].
[6] Ani zbývající kasační námitky žalobce k závěru o nezákonnosti napadeného usnesení
o zastavení řízení. Pokud jde o tvrzení, že žalobce jako osoba v hmotné nouzi nebyl schopen
zaplatit poplatek během jednoho či dvou měsíců, soud připomíná, že žalobce mohl soudní
poplatek uhradit kdykoliv od podání žaloby až do právní moci usnesení o zastavení řízení (§9
odst. 7 zákona o soudních poplatcích). Žaloba byla přitom podána dne 30. 4. 2012, takže žalobce
měl k zapravení soudního poplatku k dispozici téměř sedmnáct měsíců (nikoliv jeden až dva,
jak mylně uvádí), což lze považovat za dobu více než dostatečnou. Nedůvodná je rovněž námitka
nesprávné identifikace žaloby krajským soudem, jelikož řízení před krajským soudem se vůbec
netýkalo žalobcem uváděné žaloby vedené pod sp. zn. 6 A 89/2011 a údajně přikázané
Krajskému soudu v Českých Budějovicích. O takové žalobě není v celém soudním spisu
ani zmínka.
IV. Závěr a náklady řízení
[7] Žalobce tedy se svými námitkami neuspěl; jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného usnesení z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[8] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému
pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2013
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu