ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.131.2013:14
sp. zn. 1 As 131/2013 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutím
žalované ze dne 14. 5. 2012, čj. 1306/12, 1307/12, 1315/12, 1319/12 a 1320/12, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2013, čj. 6 A
10/2013 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové se žalobce domáhá zrušení
v záhlaví uvedených rozhodnutí žalované, jimiž byli žalobci určeni Mgr. Daniela Pospíchalová,
JUDr. Bronislav Kundera, Mgr. Petr Nosek a Mgr. Petr Navrátil, advokáti, z důvodů stanovených
v §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“). Podle žalobce tato
rozhodnutí nevymezila rozsah právních služeb a v rozporu se zákonem přiznala advokátovi
nárok na náhradu hotových výdajů.
[2] Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2012, čj. 30 A 63/2012 - 13,
byla věc postoupena městskému soudu jako soudu místně příslušnému. Proti tomuto rozhodnutí
podal žalobce kasační stížnost; řízení o této kasační stížnosti Nejvyšší správní soud usnesením
ze dne 15. 5. 2013, čj. 2 As 3/2013 – 41, zastavil.
[3] Městský soud usnesením ze dne 17. 1. 2013, čj. 6 A 10/2013 – 19, vyzval žalobce,
aby ve lhůtě 15 dnů zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 12.000 Kč, neboť žaloba
směřovala proti čtyřem rozhodnutím žalované (návrh na přezkum rozhodnutí žalované
čj. 1315/12 vzal žalobce zpět). Dne 26. 1. 2013 podal žalobce žádost o osvobození od soudních
poplatků doloženou stručným prohlášením o jeho majetkových poměrech.
[4] V záhlaví specifikovaným usnesením městský soud žalobci nepřiznal osvobození
od soudních poplatků z důvodu zjevné neúspěšnosti jeho žaloby. Žalobce totiž napadl žalobou
rozhodnutí, jímž mu žalovaná plně vyhověla a k jeho žádosti určila konkrétního advokáta
k zastupování v blíže specifikovaném řízení. Jinak rozhodnutí o určení advokáta pouze přímo
či nepřímo cituje, případně v některých aspektech konkretizuje, zákonná pravidla obsažená
v jednotlivých ustanoveních zákona o advokacii, zejména v §18, 19 a 20. Žaloba proti
rozhodnutím žalované je sice přípustná, avšak zjevně nemůže být úspěšná, pokud v ní žalobce
pouze polemizuje s podmínkami, které plynou přímo ze zákona. Nezákonnost rozhodnutí
o určení advokáta z povahy věci nemůže být způsobena tím, že rozhodnutí výslovně upozorňuje
na některé zákonné podmínky.
[5] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (stěžovatel) včasnou kasační stížnost.
Stěžovatel brojí proti tomu, že by mezi veřejná subjektivní práva nepatřilo právo na bezvadný
správní akt. Soud plytce konstatuje, že mu žalovaná plně vyhověla, čímž předstírá jiný
hmotněprávní stav. Stěžovatel proto namítá nesprávnost a neurčitost rozhodnutí, neboť soud
odmítá pochopit, že pozitivní a bezvadné rozhodnutí není to samé. Napadá také posudek,
že advokát může žádat náhradu hotových nákladů, uvedený v rozhodnutích žalované. Městský
soud podle něj odmítá posoudit podmínky uvedené v těchto rozhodnutích. Neexistuje žádná
judikatura, podle které by napadené rozhodnutí, které bylo vydáno vadně, nemohlo být úspěšné.
Soud tak zakazuje stěžovateli domáhat se ochrany proti podivné činnosti žalované. Stěžovatel
dále upozorňuje, že nežádá osvobození od všech, nýbrž pouze od jednoho soudního poplatku.
Za nesprávné považuje stěžovatel poučení soudu o opravném prostředku proti napadenému
usnesení; odvolání ani kasační stížnost proti napadenému usnesení totiž není přípustná.
Stěžovatel též vznesl námitku podjatosti všech soudců, kteří byli členy druhého a třetího senátu
a senátu Aprn Nejvyššího správního soudu v roce 2011 a 2012. Vedle toho stěžovatel uvádí
obecné námitky, jimiž polemizuje se závazností odvodnění rozhodnutí soudů a s odkazy
na judikaturu.
[6] Žalovaná možnosti vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila.
II.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost.
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Stěžovatel sám sice své námitky nepodřadil pod žádný zákonem předvídaný důvod,
nicméně je lze hodnotit tak, že brojí proti nezákonnosti napadeného usnesení ve smyslu §103
odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[10] Na úvod Nejvyšší správní soud uvádí, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem. Osvobození od soudních
poplatků i právo na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního účastníka.
Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje i právo na bezplatné
zastoupení (§35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí
(usnesení), jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, by trvání
jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného
zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému. Trvání na těchto podmínkách,
vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení, by vedlo k popření cíle, který stěžovatel
podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž
má být zkoumán závěr o tom, zda stěžovatel měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007 - 77). Kasační
stížnost lze tedy i při absenci těchto podmínek projednat a jedná se rovněž o kasační stížnost
přípustnou.
[11] Předmětem přezkumu je usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud se proto zabýval pouze námitkami směřujícími proti tomuto rozhodnutí.
Nevěnoval se tak námitce podjatosti soudců, kteří byli členy druhého a třetího senátu a senátu
Aprn Nejvyššího správního soudu v roce 2011 a 2012.
[12] Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních
poplatků je zařazen v §36 odst. 3 s. ř. s. Z dikce §36 odst. 3 s. ř. s. především vyplývá,
že účastník může být osvobozen od soudních poplatků při současném splnění těchto
tří předpokladů: 1) podá žádost o osvobození od soudních poplatků, 2) podaný návrh
(na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, 3) doloží nedostatek prostředků. V daném případě
stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků, tím je splněn první předpoklad.
Z napadeného rozhodnutí městského soudu vyplývá, že městský soud dospěl k závěru, že i třetí
předpoklad, tedy doložení nedostatku prostředků, byl v případě žalobce naplněn. Městský soud
však dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyla naplněna zákonná podmínka osvobození
od soudních poplatků spočívající v tom, že podaný návrh na zahájení řízení není zjevně
neúspěšný.
[13] Ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. stanovuje, že „dospěje-li však soud k závěru, že návrh
zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost odmítne“. Soud takto postupuje v situaci,
kdy již ze samotných skutkových tvrzení a argumentů žadatele obsažených v návrhu je zcela
zřejmé, že mu ve věci nemůže být vyhověno. Nejvyšší správní soud si je vědom toho,
že odmítnutím návrhu na osvobození od soudního poplatku může dojít k vážnému omezení
práva účastníka na soudní ochranu, avšak na druhou stranu výhoda spočívající v osvobození
od soudních poplatků může být účastníku poskytnuta pouze při současném naplnění zákonem
stanovených podmínek. V posuzovaném případě stěžovatel svou žalobou vůbec nebrojí
proti výrokům napadených rozhodnutí, kterými bylo stěžovateli v plném rozsahu vyhověno,
neboť mu byl ustanoven k bezplatnému právnímu zastoupení jím požadovaný advokát.
Stěžovatel se brání pouze proti upřesňujícímu vysvětlení a zákonným citacím o jednotlivých
aspektech zastupování ustanoveným advokátem. Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje
se závěrem městského soudu, že podaná žaloba zjevně nemůže být úspěšná, neboť napadá
rozhodnutí, jímž bylo věcně stěžovateli v plném rozsahu vyhověno. Dále je stěžovatelova žaloba
zjevně nedůvodná, neboť nenapadá konkrétní zásah do svého práva, avšak pouze text
upozornění na zákonnou úpravu v oblasti poskytování advokátních služeb.
[14] Nelze přisvědčit ani námitce stěžovatele spočívající v tom, že žádal osvobození pouze
od jednoho soudního poplatku, nikoliv od všech poplatků. Rozlišování plurálu a singuláru nemá
v této věci žádný význam; použití množného čísla (osvobození od soudních poplatků) vyplývá
přímo z textu §36 odst. 3 s. ř. s.
[15] Jako nedůvodnou je třeba zamítnout také kasační námitku týkající se nesprávného
poučení o opravných prostředcích proti napadenému usnesení. Městský soud stěžovatele správně
poučil, že proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost. Takovému postupu plně odpovídá
dosavadní judikatura zdejšího soudu (viz např. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007,
čj. 1 Afs 65/2007, či ze dne 28. 7. 2011, čj. 8 As 65/2010 – 106). Stěžovatel má pravdu, že otázku
přezkumu rozhodnutí o soudních poplatcích předložil 3. senát Nejvyššího správního soudu
rozšířenému senátu tohoto soudu, neboť nesouhlasí s dosavadním vývojem judikatury, podle
které je proti rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků přípustná kasační
stížnost. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu však v této věci zatím nerozhodl, proto
se nyní soud přiklání k doposud zastávanému názoru Nejvyššího správního soudu, podle něhož
lze proti rozhodnutí krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků podat kasační
stížnost.
III.
Závěr a náklady řízení
[16] Kasační námitky uplatněné stěžovatelem nebyly Nejvyšším správním soudem shledány
důvodnými a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., jenž Nejvyšší správní soud provádí vždy
z úřední povinnosti, nevyplynul důvod, pro který by mělo být napadené usnesení městského
soudu zrušeno. Kasační stížnost proto byla v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s., větou
poslední, zamítnuta.
[17] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů
řízení nenáleží. Toto právo by náleželo žalované, protože však žalovaná žádné náklady
neuplatňovala a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by jí vznikly a jež by překročily
náklady její běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalované se náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu