ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.142.2013:8
sp. zn. 1 As 142/2013 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí
žalované čj. 797/13, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Českých Budějovicích o postoupení věci Městskému soudu v Praze ze dne 21. 10. 2013,
čj. 10 Na 100/2013 - 2,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou dne 18. 10. 2013 ke Krajskému soudu v Českých
Budějovicích domáhal zrušení rozhodnutí žalované označeného v záhlaví. Krajský soud
usnesením ze dne 21. 10. 2013, čj. 10 Na 100/2013 – 2 žalobu s odkazem na §7 odst. 2 a 5 s. ř. s.
postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.
[2] Proti tomuto usnesení podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě tuto
kasační stížnost. V ní zdejší soud žádá, aby napadenému usnesení „odňal účinnost jeho kasací
a dal závazný pokyn KS v Č. Budějovicích, aby proces nadále vedl.“ V kasační stížnosti na jedné straně
uvádí, že usnesení o postoupení věci je rozhodnutím, jimž se pouze upravuje vedení řízení; tudíž
je dle §104 odst. 3 s. ř. s. proti takovému rozhodnutí kasační stížnost jasně nepřípustná. Krajský
soud ho proto zcela nelogicky poučil o možnosti opravného prostředku. „[P]řípadný přezkum toliko
protahuje zahájené řízení.“ Na straně druhé se však stěžovatel sám domáhá jeho zrušení (slova „odňal
účinnost“ s ohledem na pravomoci Nejvyššího správního soudu jinak vyložit nelze). Působnost
orgánů žalované při výkonu veřejné správy na úseku advokacie je prý po celém území ČR. Svůj
návrh (kasační stížnost) považuje stěžovatel za logický. Naopak, nedomnívá se, že by podání
kasační stížnosti bylo zneužitím práva nebo šikanou soudu, protože sám krajský soud ho poučil
o opravném prostředku. Ve zbytku kasační stížnosti se stěžovatel obecně vyjadřuje k postupu
krajského soudu v dosud zahájených věcech stěžovatele, nebo činí jiná obecná či nesmyslná
vyjádření (např. že krajský soud „neopodstatněně odmítá aplikovat všechny vyhlášené zákony“, aniž
by specifikoval které; že při řešení této otázky nelze pohlížet na rozhodnutí NSS
sp. zn. Nad 22/2007 a 6 Ads 31/2008, neboť tuto otázku nezahrnují a judikát není právní
normou; či že výklad, že usnesení o postoupení věci citelně zasahuje do práv účastníka řízení
na zákonného soudce, nelze považovat za soudný, apod.).
[3] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[4] Nejvyšší správní soud se předtím, než přistoupil k věcnému posouzení kasační stížnosti,
zabýval otázkou její přípustnosti. Dospěl k závěru, že přípustná není. K tomuto závěru ho vedly
následující důvody.
[5] Stěžovatel je přesvědčen, že kasační stížnost proti usnesení o postoupení věci místně
příslušnému soudu není přípustná. Tvrdí, že by taková kasační stížnost zbytečně protahovala
řízení před soudem, současně se však nelogicky sám domáhá kasace napadeného usnesení. Právní
názor zdejšího soudu v této otázce je přitom stěžovateli notoricky znám; Nejvyšší správní soud
se totiž touto otázkou v obdobných případech vůči témuž stěžovateli vyjádřil již mnohokrát
v minulosti (viz např. rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2013, čj. 2 As 22/2013 - 9, nebo ze dne
20. 4. 2012, čj. 2 As 117/2011 - 106). Vycházel přitom ze své ustálené judikatury, dle které
kasační stížnosti proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu přípustná
je (viz např. v usnesení NSS ze dne 21. 12. 2007, čj. Nad 22/2007 - 101, č. 2503/2012 Sb. NSS,
obdobně též rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2005, čj. 6 Ads 31/2004 – 35).
[6] Kasační stížnost popsanou v bodě [2] považuje Nejvyšší správní soud s ohledem na výše
uvedené za zjevně šikanózní, která nemohla být míněna vážně. Jejím jediným smyslem totiž
je hned na počátku řízení oddálit konečné rozhodnutí ve věci samé atomizací řízení na řízení
o řadě parciálních otázek, aby tak stěžovatel dosáhl samostatného rozhodnutí soudu o těchto
dílčích otázkách. Jakkoliv je usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu napadnutelné
kasační stížností a doposavad zdejší soud ve věcech stěžovatele proti žalované o těchto
stížnostech rozhodoval, vzal nyní v úvahu následující. Jen k dnešnímu dni devět senátů
Nejvyššího správního soudu eviduje 66 nerozhodnutých kasačních stížností stěžovatele. Celkový
počet podání stěžovatele u zdejšího soudu za posledních sedm let dosahuje téměř rovných tisíc.
Z celkové aktivity stěžovatele je evidentní, že jde z hlediska počtu návrhů o kverulanta, který
soudům směřuje své žádosti nikoliv proto, aby bylo rozhodnuto o věci, ale proto, aby bylo nějak
rozhodnuto. Stěžovatel se veškerou svou činností snaží dosáhnout toho, aby maximalizoval počet
soudních rozhodnutí. Pravděpodobně v důsledku nadbytku volného času tímto svérázným
způsobem hledá únik právě v komunikaci se soudy. Soudy včetně soudů správních jsou však
povolány k ochraně práv, nikoliv k tvorbě zcela zbytečných rozhodnutí, která již zjevně nikoho
ochránit nemohou, neboť zde o žádnou ochranu práv nejde.
[7] Tyto skutečnosti vedou zdejší soud k závěru, že kasační stížnost byla podána jen proto,
aby se stěžovateli dostalo dílčího rozhodnutí o otázce, která je v jeho případě zcela nesporná
a již mnohokrát zdejším soudem zodpovězena. Z tohoto důvodu nelze na jeho návrh nahlížet
jinak než jako na zneužití práva podat kasační stížnost. Skutečný a jediný účel podání je jiný
než ten formální. Proto o této kasační stížnosti rozhodl soud výrokem prvým tak, že jde o návrh
nepřípustný a odmítl jej [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Za této situace nebylo ani namístě
odstraňovat další vady podání, tedy nezaplacení soudního poplatku a neprokázané právní
zastoupení stěžovatele.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu