ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.64.2013:44
sp. zn. 1 As 64/2013 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: Městská část
Praha 18, se sídlem Bechyňská 639, Praha 9, zastoupena Mgr. Petrem Řehákem, advokátem
se sídlem Újezd 19, Praha 1, proti žalovanému: Úřad Městské části Praha 18, se sídlem
Bechyňská 639, Praha 9, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2008,
čj. 20077AA/07/OV/Vě, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 19. 6. 2013, čj. 10 A 96/2013 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek ve výši 5.000 Kč z účtu Nejvyššího správního
soudu; poplatek bude vrácen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud usnesením označeným v záhlaví odmítl pro opožděnost žalobu žalobkyně,
kterou se domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto usnesení.
Uvedeným rozhodnutím žalovaný vydal stavební povolení pro stavbu „Obytný soubor
Chlebovická – bytový dům A“ na pozemcích v k. ú. Letňany uvedených v tomto rozhodnutí.
[2] Usnesení městského soudu bylo žalobkyni doručeno prostřednictvím datové schránky
dne 24. 6. 2013. Toto usnesení žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla kasační stížností, která
byla doručena datovou zprávou Nejvyššímu správnímu soudu dne 10. 7. 2013.
[3] Podle §106 odst. 2 s. ř. s. je možné podat kasační stížnost do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí. Lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (§40 odst. 2 s. ř . s), stěžovatelka tedy
mohla kasační stížnost podat nejpozději v pondělí 8. 7. 2013. Tím, že stěžovatelčina stížnost byla
doručena soudu prostřednictvím datové schránky až 10. 7. 2013, tedy o 2 dny později,
než jí zákon ukládá, zmeškala zákonnou lhůtu. Pro úplnost lze dodat, jak uvedl Nejvyšší správní
soud v rozsudku ze dne 15. 7. 2010, čj. 9 Afs 28/2010 – 79, č. 2131/2010 Sb. NSS, že lhůta
stanovená soudním řádem správním, výzvou nebo rozhodnutím soudu je zachována, bylo-li
podání učiněné vůči soudu prostřednictvím datové schránky nejpozději poslední den této lhůty
dodáno ve formě datové zprávy do datové schránky soudu. Ani to však datum doručení kasační
stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu nesplňuje.
[4] Stěžovatelka ve své kasační stížnosti tvrdila, že předmětné usnesení obdržela až dne
26. 6. 2013. Nejvyšší správní soud proto výzvou ze dne 5. 8. 2013, čj. 1 As 64/2013 - 23, vyzval
žalobkyni, aby označila důkazní prostředky k prokázání tvrzení, že jí usnesení městského soudu
o odmítnutí žaloby bylo doručeno až dne 26. 6. 2013, neboť z obsahu soudního spisu plyne,
že datová zpráva obsahující usnesení městského soudu byla stěžovatelce doručena již 24. 6. 2013.
Na tuto výzvu reagovala stěžovatelka sdělením ze dne 14. 8. 2013. V něm důkazní prostředky
k prokázání svého tvrzení neoznačila. Namísto toho jen konstatovala, že datum doručení
usnesení odvozuje od data jeho předání žalovaným. Dále dodala, že z důvodu společné datové
schránky stěžovatelky a žalovaného nemělo být městským soudem doručováno prostřednictvím
datové schránky. Z povahy dokumentu nemohlo dojít současně k doručení tohoto dokumentu
žalovanému i stěžovateli do jedné datové schránky. Na základě toho tak stěžovatelka dovodila,
že usnesení Městského soudu v Praze nebylo stěžovatelce ani žalovanému do dnešního dne
doručeno.
[5] Tvrzení stěžovatelky nelze přisvědčit. Městský soud v Praze má dle §42 s. ř. s. povinnost
doručit písemnost do datové schránky. Pouze není-li to možné, nastupují další způsoby
doručování. Soud tedy postupoval zcela v souladu s tímto zákonem. Podle §5 odst. 1 věta druhá
zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), je město samostatně spravováno
zastupitelstvem města; dalšími orgány města jsou rada města, starosta, městský úřad a zvláštní
orgány města. Pro orgány městské části hlavního města Prahy se dle §7 odst. 2 zákona
č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, zřizuje jedna
datová schránka orgánu veřejné moci, nepožádá-li městská část hlavního města Prahy o zřízení
další datové schránky. Samotná dikce zákona již tedy schránku stěžovatelky a žalovaného chápe
jako jednu společnou pro orgán veřejné moci. Pokud stěžovatelka nezažádala o samostatnou
datovou schránku, která by sloužila výhradně pro jednotlivé orgány územního samosprávného
celku (např. starostu), nezbývá, než považovat za její oficiální identifikátor datové schránky ten,
na který ji bylo usnesení městským soudem odesláno, tedy 87ubtf2, a který je též uvedený
jak v seznamu držitelů datových schránek, tak i na oficiálních internetových stránkách
stěžovatelky (www.letnany.cz/clanky.php?clanek=urad). Z toho tedy logicky vyplývá, že městský
soud neměl ani jinou možnost, kam své usnesení zaslat.
[6] Pokud by se snad Nejvyšší správní soud ztotožnil se stěžovatelčiným tvrzením, tedy
že jí nebylo usnesení doručeno z důvodu společné schránky s žalovaným, prakticky
by to znamenalo, že by stěžovatelka byla skrze svou datovou schránku nedostupná
pro doručování jakýchkoli dokumentů. To se však jistě neděje. Z komunikace mezi městským
soudem a stěžovatelkou během řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného je patrné,
že si je podání doručovaných do této datové schránky nejen vědoma, ale také na ně reaguje
(viz např. podání stěžovatelky městskému soudu ze dne 10. 6. 2013, kterým odstraňovala
nedostatky žaloby na základě usnesení městského soudu ze dne 22. 5. 2013, čj. 10 A 96/2013 - 11
– toto usnesení jí bylo doručeno prostřednictvím datové schránky dne 31. 5. 2013 na ID datové
schránky 87ubtf2).
[7] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení
s §120 s. ř. s. kasační stížnost jako opožděnou odmítl.
[8] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich
náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta. Podle §10 odst. 3, in fine zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, [b]yl-li návrh na zahájení
řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Podle §10a odst. 1 téhož
zákona pak platí, že v případech, kdy je soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo přeplatek na poplatku,
učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl. Vzhledem k tomu,
že kasační stížnost byla odmítnuta před prvním jednáním, Nejvyšší správní soud rozhodl,
že se stěžovatelce vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč. K tomu byla stanovena lhůta
30 dnů. Nyní bude na stěžovatelce, aby Nejvyššímu správnímu soudu sdělila číslo účtu, na který
jí má být soudní poplatek vrácen.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 25. září 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu