ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.98.2013:41
sp. zn. 1 As 98/2013 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: Ing. arch. M. S.,
proti žalovaným: 1) Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1
a 2) Ministerstvo vnitra, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2013, č. j. 47 A 14/2013 – 26.
takto:
I. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá.
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se podáním nazvaným „Dotaz na iniciativu přidělené právní zástupkyně, návrhy
na obnovu, opakování žádosti“ ze dne 26. 6. 2013 dotazoval na aktivitu ustanoveného zástupce
v řízeních vedených u Krajského soudu v Praze. Dále se domáhal obnovy všech řízení, ve kterých
od roku 2007 figuroval jako žalobce. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení zástupce.
[2] Krajský soud na toto podání reagoval přípisem ze dne 3. 7. 2013, ve kterém soud žalobce
informoval o provedených úkonech ustanoveným zástupcem a upozornil jej na nutnost blíže
konkretizovat své podání. Závěrem žalobce upozornil na znění §111 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a na skutečnost, že žádná z předmětných věcí nebyla
krajským soudem projednávána meritorně, neboť nebyl soudem místně příslušným.
[3] Doplněním podání ze dne 18. 7. 2013 žalobce konkretizoval, že mj. požaduje obnovu
řízení proti třem usnesením vedených v řízeních pod č. j. 44 Ca 114/2007, a dále argumentoval
k eventuální opožděnosti svého návrhu.
[4] Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením žádost žalobce o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce zamítl a návrh žalobce na obnovu řízení směřující proti
uvedenému usnesení krajského soudu odmítl. Soud dospěl k závěru, že návrh na obnovu řízení
nemohl být přípustný, neboť nesměřoval ani proti rozsudku (formální hledisko), ani proti
rozhodnutí ve věci samé (materiální hledisko) a navíc se netýkal ani některého z řízení
vyjmenovaných v §114 odst. 1 s. ř. s. Na tomto nemůže nic změnit ani případné doplnění
učiněné ustanoveným zástupcem, neboť krajský soud v předmětném řízení vůbec meritorně
nerozhodoval.
II. Kasační stížnost
[5] Stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení krajského soudu (který chybně označuje
jako Městský soud v Praze) kasační stížností. Namítal, že citovaným usnesením byla porušena
jeho lidská práva, právní tradice či zvyklosti a především základní procesní zásady. Tvrdil dále,
že městský soud (který v podání zaměňuje za krajský soud) žalobu odmítl zastavením řízení, aniž
by mu dal možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit. Krajský soud popřel jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. V závěru požádal o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[6] Vyjádření žalovaných správních orgánů ke kasační stížnosti nebylo Nejvyšším správním
soudem vyžádáno, neboť řešená věc se týká výlučně stěžovatele.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud nejprve zhodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž
dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou
oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost.
[8] Nejvyšší správní soud na úvod předznamenává, že netrval na zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení
o kasační stížnosti (§105 odst. 2 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu
je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost,
tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož problému, vedlo
by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního smyslu řízení
o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních
poplatků osvobozen či nikoliv (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007,
č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77).
[9] Následně se soud zabýval žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. Dle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. může být navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, ustanoven zástupce, jímž
může být i advokát. Vzhledem k výše popsaným specifikům kasační stížnosti proti rozhodnutí, jímž
byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, se Nejvyšší
správní soud zabýval pouze otázkou, zda je ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jeho
práv. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není.
[10] V kasační stížnosti je uvedeno, proti kterému konkrétnímu rozhodnutí kasační stížnost
směřuje a kdy byla stěžovateli doručena. Stěžovatel napadá usnesení krajského soudu v celém
rozsahu a z důvodu porušení práv, garantovaných Ústavou České republiky a mezinárodními
dohodami. Stěžovatel dále uvádí, že se před samotným rozhodnutím nemohl vyjádřit
k podkladům pro vydání konkrétních usnesení. Namítané pochybení lze podle Nejvyššího
správního soudu podřadit pod kasační důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[11] Kasační stížnost tedy splnila předepsané náležitosti. V dané věci navíc jde o jednoduchou
právní otázku. Všechny tyto důvody svědčí pro závěr, že v nynějším řízení není zástupce
nezbytně třeba k ochraně stěžovatelových práv, proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku I.
[12] Poté soud přistoupil k přezkoumávání napadeného usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4
s. ř. s. Přitom neshledal, že by řízení před soudem bylo zatíženo vadami, k nimž by musel
přihlédnout z moci úřední i bez návrhu účastníka řízení. Po posouzení námitek uvedených
v kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[13] Nejvyšší správní soud se plně ztotožnil s názorem krajského soudu týkající se zjevné
neúspěšnosti návrhu na obnovu řízení. Vycházel přitom shodně jako krajský soudu ze znění
§111 s. ř. s., podle kterého se na návrh účastníka obnoví řízení ukončené pravomocným
rozsudkem, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly
být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže výsledek obnoveného
řízení může být pro něj příznivější. Z §114 odst. 1 s. ř. s. vyplývá, že [o]bnova řízení je přípustná jen proti
rozsudku vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran a politických
hnutí.
[14] Jak ostatně konstatoval i krajský soud, z úpravy v soudním řádu správním je zřejmé,
že návrh na obnovu řízení jako mimořádný opravný prostředek může směřovat pouze proti
meritorním rozhodnutím. Napadnout jím lze pouze rozhodnutí ve věci samé, nikoliv rozhodnutí
procesní vydaná v průběhu vlastního řízení nebo rozhodnutí ukončující řízení z procesních
důvodů, aniž by o věci samé bylo rozhodováno. Z §114 s. ř. s. navíc plyne, že obnovou řízení
lze napadnout pouze rozsudek soudu (nikoliv usnesení), a navíc jen ve dvou vyjmenovaných
typech soudního řízení správního (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 12. 2010, č. j. 6 Ads 88/2010 - 194). Neúspěšnost návrhu na obnovu řízení je tedy zcela
jednoznačná, nesporná a okamžitě zjistitelná. Krajský soud tedy nepochybil, pokud s odkazem
na §36 odst. 3 větu třetí s. ř. s. nepřiznal stěžovateli z důvodu zřejmé neúspěšnosti návrhu
osvobození od soudních poplatků.
[15] Z §35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá přímá návaznost splnění podmínek pro osvobození
od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s. na možnost ustanovení zástupce. Jak Nejvyšší
správní soud uvedl ve svém rozsudku ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, „přiznané
osvobození od soudního poplatku je výchozím předpokladem pro prominutí dalších nákladů řízení. (…) Stejně
tak jako osvobození od soudních poplatků, tak i právo na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů
konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků tak vylučuje i právo
na bezplatné zastoupení.“ Vzhledem k tomu, že krajský soud neshledal podmínky pro osvobození
stěžovatele od soudních poplatků, nebyla splněna ani podmínka pro ustanovení zástupce soudem
ve smyslu §35 odst. 8 s. ř. s.
[16] Krajský soud nepochybil, když návrh žalobce na obnovu řízení, které bylo vedeno
krajským soudem pod sp. zn. 44 Ca 114/2007, odmítl. Jak bylo uvedeno výše, návrh stěžovatele
na obnovu řízení je nepřípustný, neboť nesměřuje ani proti rozsudku (formální hledisko),
ani proti rozhodnutí ve věci samé (materiální hledisko), navíc se ani netýká řízení vyjmenovaných
v §114 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud tedy postupoval v souladu s §46 odst. 1 ve spojení s §114
s. ř. s.
[17] V této souvislosti Nejvyšší správní soud navazuje na svá předchozí rozhodnutí, v nichž
uvedl, že není úkolem soudu dále vést řízení a rozhodovat např. o žádosti navrhovatele
o ustanovení zástupce dle §35 odst. 8 s. ř. s., pokud je v době podání návrhu zcela zjevné,
že nejsou splněny podmínky řízení o podaném návrhu a že tento nedostatek podmínek řízení
je neodstranitelný. Naopak lze takové řízení bez dalšího ukončit tím, že bude příslušný návrh
dle §46 s. ř. s. odmítnut, či v zákonem stanovených případech řízení zastaveno (viz. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008 - 48, č. 1741/2009 Sb. NSS).
I v nyní posuzovaném případě se nepřípustnost návrhu promítla ve zjevné neúspěšnosti žádosti
o osvobození od soudních poplatků. Nebylo tedy v souladu s principem procesní ekonomie
nutné samostatně rozhodovat o žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl; jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného usnesení z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[19] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovaným
správním orgánům pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec
běžné činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2013
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu