ECLI:CZ:NSS:2013:13.KSEO.1.2009:433
sp. zn. 13 Kseo 1/2009 - 433
USNESENÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a členů
JUDr. Milady Šámalové, JUDr. Ivany Doubkové, Mgr. Vladimíra Hackla, JUDr. Petra Hajna
a JUDr. Tomáše Prokopce rozhodl v neveřejném jednání dne 28. 11. 2013 v právní věci kárného
žalobce: předseda Obvodního soudu pro Prahu 1, proti kárně obviněnému: Mgr. J. V., soudní
exekutor, Exekutorský úřad Praha - západ, zastoupený Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem,
advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, v řízení o odvoláních kárně obviněného
a kárného žalobce proti rozhodnutí kárného senátu kárné komise Exekutorské komory ČR ze
dne 20. 2. 2004, č. j. KŽ 3/03-218,
takto:
I. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise Exekutorské komory ze dne 20. 2. 2004,
č. j. KŽ 3/03-218, se ruší .
II. Řízení o kárné žalobě předsedy Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 6. 2009
se z a s t a v u je .
Odůvodnění:
[1.] Předseda Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „kárný žalobce“, příp. „žalobce“) podal
dne 4. 2. 2003 návrh na zahájení kárného řízení k Exekutorské komoře České republiky
proti soudnímu exekutorovi Mgr. J. V. pro kárné provinění podle ustanovení §116 odst. 2
zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“).
[2.] Důvodem podání návrhu byla skutečnost, že v exekuční věci oprávněného VSŽ akciová
společnost Košice proti povinnému Železárny Veselí, a. s. vznesl dne 27. 9. 2002,
resp. 18. 10. 2002, povinný námitku podjatosti soudního exekutora s tím, že dle jemu známých
okolností exekutor jedná ve shodě se společnostmi, které jsou vůči povinnému v konkurenčním
postavení. Dále podal povinný dne 16. 10. 2002 návrh na přikázání věci Obvodnímu soudu
pro Prahu 2 z důvodu vhodnosti dle §12 odst. 2 o. s. ř., včetně rozhodnutí o námitce podjatosti.
Tato námitka podjatosti byla exekutorovi doručena dne 31. 10. 2002; dne 1. 11. 2002 byla podána
opakovaná námitka podjatosti. Protizákonnost jednání Mgr. V. spatřuje kárný žalobce v tom, že
sám rozhodl o námitce podjatosti, vznesené proti jeho osobě. Protizákonnost spočívá za druhé
v tom, že exekutor konal dražbu, ačkoliv mu byla známa vznesená námitka podjatosti. Za třetí
exekutor dražil věci, které jsou z dražby dle §322 odst. 3 o. s. ř. vyloučeny. Předmětem dražby
totiž byly stroje a zařízení, které sloužily výrobě a jednalo se proto o věci nezbytně potřebné
k výkonu podnikatelské činnosti. Za čtvrté exekutor dražené věci nezajistil podle §66 odst. 1
exekučního řádu, které mu tuto povinnost ukládá. Za páté exekutor dne 27. 12. 2002 rozeslal
„oznámení o ukončení exekuce“ s tím, že byly dne 2. 11. 2002 uhrazeny i náklady exekuce. Toto
tvrzení se však nezakládá na pravdě, jelikož proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne
2. 11. 2002 byly dne 7. 11. 2002 podány námitky, o kterých exekutor nerozhodl a ani je
nepředložil soudu. Proto kárný žalobce navrhl uložení nejvyššího možného trestu – odvolání
z exekutorského úřadu.
[3.] Rozhodnutím kárného senátu kárné komise EK ze dne 20. 2. 2004 byl Mgr. V. uznán
vinným tím, že posoudil námitku podjatosti povinného vůči osobě soudního exekutora jako
zjevně opožděnou, ačkoliv k tomuto závěru neměl podklady, povinného řádně nepoučil a nebyl
oprávněn posoudit obsah námitky vznesené povinným. Za to mu bylo uloženo podle §116 odst.
2 písm. b) exekučního řádu kárné opatření – písemné napomenutí. Ve zbytku byl kárně Mgr. V.
kárného obvinění zproštěn. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání Mgr. V. a také kárný
žalobce.
[4.] O obou podaných odvoláních rozhodl odvolací senát kárné komise EK dne 13. 5. 2008
podle ustanovení §34 Kárného řádu EK tak, že navrhne prezidiu EK ČR, aby zrušilo rozhodnutí
kárné komise a věc vrátilo kárnému senátu k dalšímu řízení a rozhodnutí. Z obsahu spisu je
nicméně patrno, že toto rozhodnutí již odvolací senát nevypracoval a prezidium o něm
proto nerozhodlo.
[5.] Nejvyšší správní soud převzal dle čl. I., bodu 28. zákona č. 183/2009 Sb., kterým se mění
exekuční řád rozhodování v kárných věcech soudních exekutorů. V souladu
s bodem 7., čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 183/2009 Sb. byla Nejvyššímu správnímu
soudu Exekutorskou komorou ČR předána spisová dokumentace i k předmětnému kárnému
řízení. Na toto řízení se vztahuje přechodné ustanovení zákona č. 183/2009 Sb., podle jehož
čl. II bod 4. platí, že „rozhodne-li kárná komise přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
podle §120 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a nevyhotoví-li
přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona písemné rozhodnutí nebo je neodešle kárně obviněnému exekutorovi
nebo kandidátovi, o návrhu rozhodne znovu Nejvyšší správní soud. Obdobně se postupuje, rozhodne-li prezidium
o odvolání přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona podle §121 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění
účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a nevyhotoví-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
písemné rozhodnutí nebo je neodešle kárně obviněnému.“ Podle bodu 6. stejného ustanovení platí,
že „na řízení o odvolání, o kterém nebylo rozhodnuto přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona,
jakož i o odvolání podle bodu 4 věty druhé, se použijí přiměřeně ustanovení zákona o řízení ve věcech soudců
a státních zástupců. O odvolání rozhodují senáty, které jednají a rozhodují v řízení ve věcech soudců. Nezamítne-li
Nejvyšší správní soud odvolání, napadené rozhodnutí zcela nebo zčásti zruší a sám ve věci rozhodne.“
[6.] Podle ustanovení §15 odst. 1 písm. g) exekučního řádu platí, že výkon exekutorského
úřadu zaniká „dnem právní moci rozhodnutí soudu, kterým byl exekutorovi uložen trest zákazu činnosti
soudního exekutora nebo kterým byl exekutor odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody“. Současně
podle ustanovení §14 písm. b) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních
zástupců a soudních exekutorů platí, že „senát bez ústního jednání řízení zastaví, [...], jde-li o soudního
exekutora, zanikl-li mu výkon exekutorského úřadu“.
[7.] V nyní projednávané věci kárný senát konstatuje, že pravomocným rozsudkem Vrchního
soudu v Praze ze dne 7. 10. 2013, č. j. 11 To 118/2013 - 2608, byl z podnětu odvolání státní
zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ve výroku o trestu odnětí svobody
a způsobu jeho výkonu zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2013,
Pokračování 13 Kseo 1/2009 - 434
sp. zn. 49 T 4/2013, a Mgr. V. byl odsouzen [při nezměněných výrocích o vině zvlášť závažnými
zločiny zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a zneužití pravomoci
úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, trestu zákazu
činnosti a náhradě škody] k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců.
Pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání Mgr. V. vrchní soud zamítl.
[8.] Za této situace musel kárný senát řízení o podaném kárném návrhu zastavit, neboť
z uvedených skutečností je zřejmé, že nabytím právní moci citovaného rozsudku Vrchního soudu
v Praze zanikl výkon exekutorského úřadu kárně obviněného Mgr. V.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda kárného senátu