ECLI:CZ:NSS:2013:15.KSE.13.2012:143
sp. zn. 15 Kse 13/2012 - 143
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu ve složení: JUDr. Lenka Matyášová,
JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jindřich Psutka, JUDr. Gabriela Vilímková, Mgr. Martina
Douchová a Mgr. Zuzana Komínková, rozhodl ve věci návrhu na zahájení kárného řízení ze dne
30. 7. 2012, podaného ministrem spravedlnosti, proti kárně obviněnému Mgr. K. B.,
soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Hodonín, se sídlem Sadová 15, Hodonín,
zastoupenému JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem, AK Hodonín, Masarykovo nám. 8,
takto:
I. Podle §116 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech
a exekuční činnosti, ve znění do 31. 12. 2012, kárně obviněný
soudní exekutor
Mgr. K. B.
Exekutorský úřad Hodonín, se sídlem Sadová 15, Hodonín
j e v i n e n
tím, že
1. jako soudní exekutor v řízení vedeném pod sp. zn. 007 EX 421/02 byl bezdůvodně nečinný
při provádění exekuce prodejem nemovitostí v období od 23. 7. 2010, kdy mu byl doručen
znalecký posudek ze dne 14. 7. 2010 zhotovený Ing. F. D., až do 28. 2. 2012, kdy vydal usnesení
o ceně nemovitosti č. j. 007 EX 421/02 - 121. V uvedeném období nečinil žádné kroky, které by
směřovaly k provedení exekuce (konkrétně prodejem nemovitostí nařízené exekučním příkazem
ze dne 21. 1. 2004, č. j. EX 421/02 - 30),
2. jako soudní exekutor, pověřený provedením exekuce sp. zn. 007 EX 421/02, nerespektoval
pokyn Okresního soudu v Hodoníně uvedený v přípisu ze dne 28. 8. 2007,
č. j. 12 Nc 369/200251, který mu byl doručen dne 29. 8. 2007, aby „neprodleně odstranil všechna
pochybení učiněná během exekučního řízení, tzn. zrušil doložku právní moci na usnesení
o příklepu, toto ihned oznámil Katastrálnímu úřadu …“, kdy tento pokyn byl dále konkretizován
v zároveň zasílaném usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 12 Co 78/2007 ze dne 25. 7. 2007
a v neplnění tohoto pokynu byl v prodlení až do 14. 6. 2010, kdy vydal „oznámení o neudělení
příklepu“ (č. l. 110) adresované Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště
Hodonín,
t e d y
závažně porušil právní předpisy zejména ust. §2, §46 odst. 1 exekučního řádu, a čl. 5 odst. 1
Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů,
za to se mu ukládá podle ust. §116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu, ve znění
do 31. 12. 2012,
pokuta 10.000 Kč
Tato pokuta je splatná ve lhůtě 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, var. symbol: 15132012
II. Podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních
zástupců a soudních exekutorů a ust. §120 odst. 2 exekučního řádu se kárně obviněný
z p r o š ť u j e
kárné žaloby pro skutek, že
jako soudní exekutor, pověřený provedením exekuce sp. zn. 007 EX 421/02, vydal
dne 28. 2. 2012 pod č. j. 007 EX 421/02 - 121 usnesení o ceně, v němž nereflektoval cenu
věcného břemene oceněného znalcem Ing. F. D. ve znaleckém posudku ze dne 22. 7. 2010, aniž
by se s touto odchylkou od předmětného znaleckého posudku jakýmkoli způsobem vypořádal v
odůvodnění tohoto usnesení, a to přestože byl k takovému postupu instruován již v odůvodnění
usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 12 Co 78/2007 ze dne 25. 7. 2007, které mu bylo s
doložkou právní moci doručeno dne 17. 3. 2009,
t e d y
měl závažně porušit právní předpis, zejména ust. §2 exekučního řádu a čl. 5 odst. 1 Pravidel
profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů, §336a odst. 1 písm. b), c), odst. 3
občanského soudního řádu,
neboť
uvedený skutek není kárným proviněním.
Pokračování 15 Kse 13/2012 - 144
Odůvodnění:
Kárný návrh podal ministr spravedlnosti dne 6. 8. 2012, a to na základě stížnosti paní B.
S. ze dne 9. 2. 2012 na průtahy v řízení u jmenovaného soudního exekutora. Kárný návrh byl
podán ve lhůtě dle ust. §117 odst. 3 exekučního řádu včas a je projednatelný.
I. Odůvodnění kárného návrhu:
Kárný žalobce spatřuje kárné provinění soudního exekutora v tom, že
1) v řízení vedeném pod sp. zn. 007 EX 421/02 byl bezdůvodně nečinný při provádění
exekuce prodejem nemovitostí v období od 23. 7. 2010, kdy mu byl doručen znalecký posudek
ze dne 14. 7. 2010 zhotovený Ing. F. D., až do 28. 2. 2012, kdy vydal usnesení o ceně nemovitosti
č. j. 007 EX 421/02 - 121. V uvedeném období nečinil žádné kroky, které by směřovaly k
provedení exekuce (konkrétně prodejem nemovitostí nařízené exekučním příkazem ze dne
21. 1. 2004, č. j. EX 421/02 - 30),
2) nerespektoval pokyn Okresního soudu v Hodoníně uvedený v přípisu ze dne
28. 8. 2007, č. j. 12 Nc 369/200251, který mu byl doručen dne 29. 8. 2007, aby „neprodleně
odstranil všechna pochybení učiněná během exekučního řízení, tzn. zrušil doložku právní moci
na usnesení o příklepu, toto ihned oznámil Katastrálnímu úřadu …“, kdy tento pokyn byl dále
konkretizován v zároveň zasílaném usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 12 Co 78/2007 ze dne
25. 7. 2007 a v neplnění tohoto pokynu byl v prodlení až do 14. 6. 2010, kdy vydal „oznámení
o neudělení příklepu“ (č. l. 110) adresované Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj,
katastrální pracoviště Hodonín,
3) vydal dne 28. 2. 2012 pod č. j. 007 EX 421/02 - 121 usnesení o ceně,
v němž nereflektoval cenu věcného břemene oceněného znalcem Ing. F. D. ve znaleckém
posudku ze dne 22. 7. 2010, aniž by se s touto odchylkou od předmětného znaleckého posudku
jakýmkoli způsobem vypořádal v odůvodnění tohoto usnesení, a to přestože byl k takovému
postupu instruován již v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 12 Co 78/2007 ze
dne 25. 7. 2007, které mu bylo s doložkou právní moci doručeno dne 17. 3. 2009.
Kárný žalobce viní soudního exekutora především z průtahů v řízení; konstatuje,
že exekučním příkazem č. j. EX 421/02 - 30 vydaným dne 21. 1. 2004, který nabyl právní moci
dne 26. 1. 2004, byl (ve spojení s usnesením Okresního soudu v Hodoníně
č. j. 12 Nc 369/2002 - 11 ze dne 8. 4. 2002) nařízen prodej nemovitostí ve vlastnictví povinného
J. S., zapsaných na listu vlastnictví č. 322 pro obec a katastrální území Moravský Písek u
Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Hodonín. Usnesením
Krajského soudu v Brně č. j. 12 Co 78/2007, ze dne 25. 7. 2007, které nabylo právní moci dne
7. 9. 2007, bylo změněno usnesení soudního exekutora č. j. EX 421/02 - 80, ze dne 15. 8. 2006
o příklepu tak, že se vydražiteli příklep na nemovitostech popsaných výše neuděluje.
Z odůvodnění tohoto usnesení: „Na základě znalcem vypracovaného posudku pověřený soudní exekutor
usnesením ze dne 18. 5. 2004, č. j. EX 421/02 - 41, určil vedle stanovení odměny znalce výslednou cenu
předmětných nemovitostí ve výši 1.180.000 Kč.“
Kárný žalobce dále podrobně a obsáhle popisuje nesprávný postup kárně obviněného
při vyřizování odvolání povinného, nepředkládání věcí exekučnímu soudu, jakož i průběh
samotné dražby, resp. opakované dražby v roce 2006, jakož i další chybné úkony, které měl
soudní exekutor provést; tyto se však týkaly období, které předchází žalovanému období
nečinnosti, tj. datu 23. 7. 2010. Vzhledem k tomu, že uvedená vytýkaná pochybené jsou pro účely
nyní vedeného kárného řízení zcela irelevantní, neboť jednak nejsou předmětem kárného návrhu
a rovněž již u nich došlo k zániku odpovědnosti z důvodu prekluze, kárný senát k této části
odůvodnění kárného návrhu nepřihlížel.
Kárný žalobce dále konstatuje, že soudní exekutor sice ve svém vyjádření ze dne
29. 2. 2012 č. j. 007 EX 421/02 - 122 sdělil, že „prováděl exekuci jinými způsoby“,
ani z exekučního spisu, ani ze samotného vyjádření však nevyplynulo, o jaké konkrétní způsoby
provedení exekuce se má jednat, natož že by měly jakýkoli pozitivní výsledek ve smyslu alespoň
částečně vymoženého plnění.
Pro úplnost kárný žalobce dodává, že na povinného bylo zjevně nařízeno více exekucí,
což plyne i z dotazu soudní exekutorky Mgr. K. S. ze dne 15. 8. 2011. Závažnost porušení
právních předpisů ve smyslu §116 odst. 2 exekučního řádu kárný žalobce spatřuje nejen ve
skutečnosti, že uvedeným postupem soudní exekutor porušil ústavně zakotvené právo
oprávněného na spravedlivý proces provést řízení bez zbytečných průtahů a oddálil tak okamžik
uspokojení jeho pohledávky, ale zejména v tom, že uvedeným postupem znemožňoval
i uspokojení dalších oprávněných v jiných exekučních řízeních. Svou nečinností blokoval
možnost prodeje předmětných nemovitostí v dalších řízeních vedených Exekutorským úřadem
Hodonín proti povinnému J. S. (exekuční příkazy EX 2750/2003 ze dne 21. 3. 2004
a EX 2603/2003 ze dne 21. 1. 2004) a dále Exekutorskému úřadu Přerov dle exekučního příkazu
k prodeji nemovitostí č. j. 103 EX 7762/2005 - 9, ze dne 15. 3. 2006. Uvedené exekuční příkazy
na prodej nemovitostí byly katastrálnímu úřadu doručeny později než příkaz kárně obviněného,
a proto byly dle ust. §14 zákona č. 119/2001 Sb. exekuce prodejem nemovitostí v nich nařízené
přerušeny do doby skončení exekučního řízení vedeného kárně obviněným.
Kárný žalobce viní kárně obviněného rovněž z toho, že nerespektoval pokyn soudu,
když byl přípisem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 8. 2007 č. j. 12 Nc 369/2002 - 51,
který byl soudnímu exekutorovi doručen dne 29. 8. 2007, vyzván (s odkazem na zasílané usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 12 Co 78/2007), aby „neprodleně odstranil
všechna pochybení učiněná během exekučního řízení, tzn. zrušil doložku právní moci na usnesení
o příklepu, toto ihned oznámil Katastrálnímu úřadu a dále postupoval dle závěrů Krajského
soudu vyplývajících ze zasílaného usnesení …“ O to závažnější pochybení lze dovodit
dle kárného žalobce ze skutečnosti, že soudní exekutor na tento pokyn reagoval až dne
14. 6. 2010, kdy pod č. l. 110 vydal „Oznámení o neudělení příklepu“. Po dobu téměř 3 let tak byl
na LV č. 322, katastrální území Moravský Písek, obec Moravský Písek evidován jako vlastník
nemovitostí vydražitel pan P. D., jenž se z důvodu již výše popsaného hrubého pochybení na
straně soudního exekutora vydražitelem ve skutečnosti nestal, byť byl po celou dobu zjevně
v dobré víře o opaku, čímž soudní exekutor zasáhl do právní jistoty jeho, tak i třetích osob,
které potenciálně jednaly v důvěře ve správnost zápisu v katastru nemovitostí. Tento
neoprávněný stav soudní exekutor svojí nečinností bezdůvodně udržoval téměř 3 roky, ačkoli byl
soudem důrazně instruován, jak uvedeno shora. Dle ust. §226 odst. 1 občanského soudního řádu
je přitom soudní exekutor (v postavení soudu prvního stupně), bylo-li jeho rozhodnutí odvolacím
soudem zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení, vázán právním názorem odvolacího soudu.
Kárný žalobce viní konečně soudního exekutora z toho, že vydal vadné usnesení o ceně,
konstatuje, že návod pro postup při ocenění nemovitostí byl jednoznačně soudnímu exekutorovi
Pokračování 15 Kse 13/2012 - 145
poskytnut v rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 12 Co 18/2008, ze dne 23. 10. 2008,
které nabylo právní moci dne 26. 2. 2009 (soudnímu exekutorovi bylo s doložkou právní moci
doručeno již dne 10. 3. 2009): „Bude nyní na soudním exekutorovi, aby znovu rozhodoval ve smyslu
ust. §336a o. s. ř., přičemž v této souvislosti bude důsledně dbát toho, aby důvody, které ho k vydání usnesení
vedly, určitě a srozumitelně vyjádřil v jeho odůvodnění. Pokud soudní exekutor shledá existenci práv a závad
s nemovitostmi spojených, jasně a srozumitelně vyjádří skutečnosti, na nichž takový závěr staví (skutkové
okolnosti a jejich právní hodnocení). To pochopitelně platí i o případném závěru o existenci závad, které prodejem
v dražbě nezaniknou. V této souvislosti soudní exekutor také bedlivě uváží, zda právo B. S., nar. X, zakotvené
v odstupní smlouvě sepsané v podobě notářského zápisu tehdejším státním notářstvím v Hodoníně dne
17. 11. 1972 pod sp. zn. N 1989/72 skutečně odpovídá svým charakterem věcnému břemenu (věcnému právu ve
smyslu ust. §§151n až 151p o. z. v jeho aktuálně platném znění), za jaké ho sám v přezkoumávaném usnesení
označil (aniž by současně uvedl, v čí prospěch by mělo svědčit!). Především si bude muset ujasnit, zda právní
úprava platná v době uzavření zmíněné odstupní smlouvy (zák. č. 40/64 Sb. - občanský zákoník v jeho znění do
novely zákona č. 131/1982 Sb.) vůbec umožňovala zřízení takového věcného břemene, a tedy zda se v tomto
případě naopak nejedná o osobní závazek povinného … Vzhledem k odstupu doby od posledního ocenění
nemovitostí pak bude pro nové rozhodnutí ve smyslu ust. §336a odst. 1 o. s. ř. nezbytné vypracovat nový znalecký
posudek a tento doručit účastníkům předmětného řízení před vydáním nového takového usnesení, aby se s ním
účastníci mohli seznámit a uplatnit případné námitky proti závěrům v něm obsaženým.“ Soudní exekutor
však v posledním usnesení o ceně č. j. 007 EX 421/02 - 121, ze dne 28. 2. 2012 vůbec citovaný
návod Krajského soudu v Brně nerespektoval - odklonil se od znaleckého posudku ze dne
22. 7. 2010 (ve spisu pod č. l. 113; v části ocenění věcného břemene, které bylo zohledněno ve
znalcem uvedené výsledné ceně nemovitostí), aniž by uvedl, proč tak učinil a omezil se pouze na
sdělení, že „ocenitelná práva a závady spojené s nemovitostmi zjištěny nebyly; závady, které
prodejem nemovitostí nezaniknou, zjištěny nebyly.“
Kárný žalobce konstatuje, že soudní exekutor si při prodeji nemovitostí počínal velmi
liknavě, hrubě porušoval zákonná ustanovení (tím, že je vůbec nerespektoval či je v některých
případech účelově obcházel). V řízení se tedy dopustil vícečetných pochybení, z nichž velká část
nebyla předmětem kárné žaloby pouze proto, že již uplynula objektivní prekluzivní lhůta
ve smyslu ust. §117 odst. 3 exekučního řádu; nicméně i ta pochybení, která předmětem kárné
žaloby jsou, dle názoru kárného žalobce již v jednotlivých případech naplňují znaky kárného
provinění, tím spíše v jejich souhrnu (jakož i s ohledem na všechny okolnosti případu) je nutno
konstatovat závažné porušení povinností soudního exekutora, za něž navrhuji uložení kárného
opatření ve formě dle ust. §116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu, tedy pokuty, a to ve výši
200.000 Kč.
II. Vyjádření kárně obviněného
1) K prvnímu skutku kárně obviněný v písemné vyjádření předně uvádí, že kárný
žalobce popisuje obsáhle skutek, pro který není stíhán; konstatuje, že v uvedeném období
od 14. 7. 2010 do 28. 2. 2012 neučinil žádný úkon směřující k prodeji nemovitostí povinného,
rozhodně se však nejednalo o zřejmě neodůvodněnou a nepřiměřenou nečinnost v řízení.
Soudní exekutor rovněž v obsáhlém vyjádření ke skutku, který odůvodňoval kárný
žalobce, pro který jej však již nelze stíhat, uvedl důvody, které jej k provedeným,
resp. neprovedeným úkonům a postupům v řízení vedly.
V tomto směru, jak bylo uvedeno i v případě kárného návrhu výše, k této části vyjádření
kárně obviněného kárný senát nepřihlíží, a proto tuto irelevantní část vyjádření kárně obviněného
nezmiňuje.
K vlastnímu skutku, pro který je kárná žaloba podána, kárně obviněný konstatuje,
že zásadní okolností, která ovlivnila jeho další postup v řízení, bylo to, že povinný podáním
doručeným dne 7. 8. 2006 OS Hodonín navrhl odklad dražby. Toto podání povinného mu bylo
však ve fotokopii doručeno soudem až po dražbě a po vydání usnesení o příklepu
dne 3. 10. 2006. Dle svého obsahu je dle kárně obviněného toto podání mj. návrhem na odklad
exekuce prodejem nemovitostí povinného z důvodu nepříznivých následků vůči matce
povinného (věk v době podání 82 roků a nemožnost zajistit jí jinou možnost bydlení) a návrhem
na zastavení tohoto způsobu exekuce z důvodů nepřiměřenosti z hlediska ceny nemovitosti
a výše vymáhaného plnění. Tento návrh na zastavení byl povinným zopakován i v jeho výše
uvedeném odvolání proti příklepu. Kárně obviněný tedy očekával, že zejména k odkladu
provedení tohoto způsobu exekuce z důvodů neodčinitelných následků vůči matce povinného,
které by dražba mohla způsobit, může dojít. Ať tak, či onak vyčkával rozhodnutí soudu o těchto
podáních (již i proto, že jsem se k nim měl vyjádřit) vědom si dle dosavadních zkušeností,
že k rozhodnutí může dojít ve lhůtě několika let. Kárně obviněný podotýká, že toto podání
povinného neobdržel v originále a nebyl soudem doposud vyzván, aby se tímto podáním zabýval,
pokud by to přechodná ustanovení zák. č. 286/2009 Sb. vůbec umožňovala. Rovněž se dalo
očekávat, že uplynutím 3 roků od rozvodu manželství povinného a jeho manželky dne
14. 10. 2006 dojde k zákonnému vypořádání zaniklého SJM s případnými důsledky pro rozsah
účastenství a předmětu řízení (k čemuž nakonec došlo, viz změna zápisů na katastru dnem
27. 9. 2012, čl. 172). O těchto všech okolnostech byl průběžně informován oprávněný s tím,
že po tomto upozornění povinného by důsledně provedená exekuce tyto následky vůči matce
povinného skutečně mít mohla. Dne 17. 3. 2009 bylo exekučním soudem oznámeno, že výše
uvedené usnesení odvolacího soudu o zrušení příklepu nabylo právní moci (doložka byla přitom
vyznačena 20. 12. 2007 a dále bylo oznámeno, že je pravomocné usnesení odvolacího soudu
o zrušení usnesení o ceně). Poté bylo přistoupeno k provedení znaleckého ocenění dle pokynů
odvolacího soudu s tím, že nebude pokračováno v žádných dalších úkonech týkajících se prodeje
nemovitostí, dokud soud nerozhodne o dalších podáních či návrzích povinného nebo nedojde
ke změně okolností jinak. Patrně i z těchto důvodů oprávněný nepodal do nesprávného
rozhodnutí KS Brno dovolání (což se nyní jeví jako chybné). O těchto podáních povinného
však soud nerozhodl ani ve lhůtě 2 let, ani doposud.
Kárně obviněný poukazuje na to, že vzhledem k vývoji názorů na přiměřenost
a humanizaci exekuce v provádění úkonů prodeje postižených nemovitostí chtěl pokračovat
až na základě posouzení a závazného rozhodnutí o těchto otázkách exekučním soudem, v daném
případě i proto, že znalec Ing. F. D. určil obvyklou cenu nemovitostí ve vlastnictví povinného
částkou 750.000 Kč (při absenci ocenitelných práv s nemovitostí spojených), přičemž vymáhané
plnění ke dni vypracování znaleckého posudku činilo částku 33.498 Kč s příslušenstvím s tím, že
v souvislosti se zákonným vypořádáním by se vymahatelný závazek povinného mohl případně
snížit až o polovinu. Tento postup je i maximálně ohleduplný a humánní vůči matce povinného v
případě, kdy exekutor dospěl k závěru, že její nárok na bydlení v nemovitosti povinného je pouze
osobní povahy. V daném případě by bylo krajně nevhodné, pokud by to bylo i jinak možné,
případně „využít“ situace, že exekuční soud doposud o návrzích na zastavení a odklad nerozhodl
a přistoupit k úkonům směřujícím k prodeji s rizikem neodstranitelných následků pro matku
povinného. Tyto okolnosti jsou reflektovány v úředních záznamech na čl. 115 a též ve vyjádření
ke stížnosti čl. 122. S osobou matky povinného je spojena další okolnost, která by mohla mít
zásadní důsledky na průběh exekuce, a to skutečnost, že až v roce 2010 po vypracování nového
znaleckého posudku soudní exekutor zjistil nesrovnalosti ohledně jména matky povinného, která
pod jménem, které užívá, není evidována a její skutečné jméno je B. (což nezjistil či nereflektoval
ani exekuční, ani odvolací soud).
Pokračování 15 Kse 13/2012 - 146
Do podání stížnosti manželkou povinného tedy kárně obviněný vycházel z předpokladu,
že zdrženlivý postup v řízení vyhovuje povinnému, jeho bývalé manželce i matce a oprávněný
není tímto postupem poškozen (narůstající úrok mohl být stále plně uhrazen z výtěžku). Usnesení
o ceně vydal až k podnětu obsaženému ve stížnosti bývalé manželky povinného s tím, že tato
osoba je připravena nést důsledky případného prodeje (z hlediska případné možnosti zajistit
ubytování matce povinného a že nedošlo ke změně vlastnických poměrů). Jeho vydání za této
nové okolnosti nemůže postavení matky povinného bezprostředně nijak ohrozit. Vzhledem
k těmto okolnostem se časový odstup mezi vypracováním znaleckého posudku o ceně a vydáním
usnesení o ceně jeví jako důvodný a odpovídající procesní situaci a její složitosti. Pokud tedy
usnesení o ceně z výše uvedených důvodů provedl kárně obviněný v daném časovém odstupu
od vypracování znaleckého posudku a jestliže si bývalá manželka povinného podala stížnost
na průtahy, kárně obviněný očekával, že v jejím důsledku budou odstraněny především průtahy
exekučního soudu, které jsou skutečností ovlivňující jeho postupu v řízení. Kárně obviněný
konstatuje, že exekuční soud doposud nerozhodl o návrhu povinného na zastavení exekuce
prodejem nemovitosti z důvodu nevhodnosti a nepřiměřenosti, který je obsažen v podání
povinného ze dne 7. 8. 2006 a 14. 9. 2006, nerozhodl taktéž o návrhu ze dne 7. 8. 2006 na odklad
provedení exekuce prodejem nemovitosti ze zdravotních důvodů na straně matky povinného,
přičemž toto podání povinného, doručené soudu před konáním dražby dne 15. 8. 2008
a o kterém soudní exekutor nebyl nijak informován, mu soud doručil až 3. 10. 2006. Kárně
obviněný se závěrem pozastavuje nad tím, že kárný žalobce reaguje na stížnost podáním kárné
žaloby vůči němu (přitom je to on, kdo svým faktickým postupem dbá práv třetích osob, zatímco
exekuční soud zůstal nečinný). Pokud je mu tedy kárným žalobcem vytýkáno, že svým průtahem
bránil uspokojení pohledávek v jiných řízeních, pak sděluje, že se dá očekávat, že skutkové
a právní okolnosti bránící provádění exekuce prodejem nemovitých věcí jsou relevantní i pro ně
a tento následek tedy nelze jednání kárně žalovaného přisuzovat.
V tomto bodě navrhuje kárně obviněný zproštění kárného obvinění.
2) Co se týče neprovedení pokynu soudu, kárně obviněný uvádí, že předmětný pokyn
OS Hodonín, aby ihned oznámil katastrálnímu úřadu, že usnesení o příklepu není pravomocné,
obdržel dne 29. 8. 2007. Oznámení o tom, že usnesení o příklepu není pravomocné, měl
na základě pokynu kárně obviněného ze dne 3. 9. 2007 provést pověřený
zaměstnanec - exekutorský koncipient Mgr. M. T., který byl dle rozvrhu práce pověřen
vykonáváním příslušných úkonů v rámci provádění exekuce prodejem nemovitostí (k tomu viz i
pokyn čl. 99 spisu). Není tedy pravdou, že kárně obviněný nepostupoval v souladu s pokynem
Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 8. 2007; dle daného pokynu předložil všechny opravné
prostředky podané povinným KS Brno dne 4. 9. 2007; předpokládal, že koncipient oznámení o
tom, že usnesení o příklepu nenabylo právní moci, katastrálnímu úřadu zašle. Mgr. T. ukončil
pracovní poměr dnem 31. 1. 2009, důvody, proč pokyn nesplnil, se již nepodařilo zjistit. Po
ukončení pracovního poměru koncipienta Mgr. T. věc k vyřízení připadla dle rozvrhu práce
koncipientovi Mgr. A. Soudní exekutor jím byl upozorněn, že oznámení není zasláno, až v roce
2010.
Kárně obviněný má za to, že jeho kárně provinění tedy nespočívá v nerespektování
pokynu exekučního soudu, ale v prodlení s jeho splněním. Výše uvedené okolnosti, které toto
prodlení ovlivnily, nechť kárný senát objektivně posoudí. Pochybení kárně obviněný přiznává
v tom, že před ukončením i po ukončení pracovního poměru Mgr. T. a před zasláním spisu KS
Brno, tedy od 3. 9. 2007 do dne 5. 2. 2008 a poté od 11. 11. 2008 do 10. 6. 2010 nedokázal
zkontrolovat, zda byl výše uvedený pokyn splněn. Kárně obviněný současně poukazuje na to, že
v období od 3. 9. 2007 do 10. 6. 2010 neadekvátní zápis na listu vlastnictví nerozporoval ani
soud, ani oprávněný, ani povinný, ani vydražitel a za vyřízení této věci odpovídal od 1. 2. 2009
pověřený zaměstnanec Mgr. P. A., který je od 26. 6. 2009 případně kárně odpovědný za tento
průtah. K odstranění neadekvátního zápisu by vedlo i zaslání pravomocného usnesení o příklepu
na katastr exekučním soudem ihned po vyznačení doložky právní moci. Kárně obviněný
konstatuje, že prodlení jej mrzí a vyvodil z této skutečnosti příslušené důsledky ohledně
kontrolních mechanismů; nicméně dále podotýká, že v daném případě byly možnosti kontroly
ztížené vzhledem k výše uvedeným okolnostem a také proto, že v té době byl nucen vést
na kalendáři mnoho set spisů z důvodu, že exekuční soud nepostupoval ve lhůtách daných
zákonem (zejména při rozhodování a vypravování rozhodnutí ohledně nařízení exekuce
a vyznačení doložek právní moci na rozhodnutích soudu). V té době se také začaly projevovat
naplno negativně důsledky postupu soudů všech stupňů, které při zastavení exekucí
pro nemajetnost (to je v případě kárně obviněného více jak 50 % všech nařízených exekuci)
zavazovaly v důsledku nejednoznačné právní úpravy k náhradě nákladů právě tohoto
nemajetného povinného, pokud někoho vůbec. Exekuční úřad v důsledku této ministerstvem
spravedlnosti dlouhodobě neřešené praxe nebylo možno financovat tak, aby počet zaměstnanců
mohl být adekvátní včasnému a preciznímu vyřizování všech exekučních případů i s ohledem
na kontrolu možných omylů a vadných postupů bez ohledu na to, že na ně žádný z účastníků
či subjektů řízení nepoukazuje. Na situaci podfinancování řady exekutorských úřadů byl kárný
žalobce upozorněn Exekutorskou komorou. Situace nedostatečného materiálního a personálního
zajištění výkonu soudní moci je tolerována a zohledněna kárným žalobcem u soudů, u soudních
exekutorů však k ní přihlíženo není.
V případě, že kárný senát shledá v uvedeném případě pochybení závažným, navrhuje
kárně obviněný uložení výchovného trestu.
3) Stran vytýkaného vadného usnesení o ceně kárně obviněný uvedl, že znalec Ing. F. D.
byl k provedení znaleckého posudku instruován tak, že má provést ocenění nemovitosti obvyklou
cenou a ocenit i právo bezplatného a doživotního užívání obsažené v odstupní smlouvě, kterou
měl k dispozici z minulosti, a následně i hodnotu nemovitosti za předpokladu, že by byla zatížena
výše uvedeným závazkem vyplývajícím z odstupní smlouvy, pokud by tento závazek byl
s vlastnictvím nemovitosti spojen. Tedy alternativně pro případ obou možností. Která z nich
bude reflektována v usnesení o ceně je výhradně na exekutorovi, který usnesení o ceně vydává.
Kárně obviněný konstatuje, že v souladu s pokyny KS Brno posoudil právo vyplývající z odstupní
smlouvy jako osobní závazek povinného a jeho bývalé manželky nemající žádný relevantní
význam pro ocenění nemovitostí, proto nebyla tato skutečnost vůbec v usnesení o ceně uváděna.
V opačném případě, pokud by výše uvedený závazek nemovitosti zatěžoval, byla by daná
skutečnost v usnesení o ceně uvedena dle pokynu krajského soudu. Znalecký posudek je jen
podkladem pro stanovení ceny nemovitostí a znalec není odpovědný za právní posouzení závad,
které nejsou s nemovitostí spojeny.
Kárně obviněný se tedy v žádném případě neodklonil od znaleckého posudku
vypracovaného znalcem, jelikož v tomto posudku byla obvyklá cena nemovitosti stanovena
částkou jednak 750.000 Kč, jednak v případě existence věcného břemena 430.000 Kč. Částka
750.000 je jako výsledná cena uvedena rovněž v usnesení o ceně nemovitostí
č. j. 007 EX 421/02 - 121 ze dne 28. 2. 2012. Toto usnesení je pravomocné, neboť se nikdo
z oprávněných osob proti němu neodvolal. V případě, že účastnici řízení měli jiný právní názor
ohledně závazku v odstupní smlouvě, mohli do výše uvedeného usnesení podat opravný
prostředek. Tento nikdo nepodal. Kárně obviněný připouští, že odůvodnění vydaného usnesení
je strohé, nicméně k vydání případného opravného usnesení dle §165 o. s. ř. nelze přistoupit.
Kárný žalobce dle názoru kárně obviněného zakládá kárnou žalobu na svém odlišném právním
názoru na obsah odůvodnění pravomocného usnesení o ceně, které je i pro něho závazné.
Pokračování 15 Kse 13/2012 - 147
Takový odlišný právní názor nemůže zakládat kárné provinění vzhledem ke znění §2 odst. 1 e. ř.
už i proto, že veškeré výroky pravomocného usnesení odpovídají skutkovým i právním zjištěním.
V této části kárné žaloby navrhuje proto kárně obviněný zproštění.
III. Posouzení věci kárným senátem
Při ústním jednání kárný žalobce setrval na podaném kárném návrhu a v jednotlivostech
na něj odkázal. Kárně obviněný odkázal na své písemné vyjádření ke kárnému návrhu.
Jako důkaz byl předložen spis soudního exekutora sp. zn. 007 Ex 421/02, dále byl
vyžádán a předložen spis Okresního soudu v Hodoníně č. j. 12 Nc 369/2002.
Z předloženého spisu soudního exekutora byly osvědčeny skutky tak, jak byly kárným
žalobcem popsány. Kárný senát předesílá a priori že kárný návrh je podán, co se týče prvního
skutku, tj. nečinnosti, která měla nastat v období od 23. 7. 2010 do 28. 2. 2012, tedy doba
nečinnosti v podstatě rok a půl. Kárný senát konstatuje, že jsou zcela irelevantní veškerá
pochybení kárně obviněného, kterých se dopustil před 23. 7. 2010, a to z důvodu, že došlo
k uplynutí prekluzivní lhůty; tato pochybení nelze proto brát v potaz ani podpůrně
při posuzování těch skutků, které mohou být předmětem kárné žaloby. Ze stejného důvodu nelze
ani přihlížet k těm vyjádřením kárně obviněného, kterými odůvodňuje svoji nečinnost, která byla
ze spisu zjištěna, zejména např. tím, že nebylo rozhodnuto o návrhu povinného na zastavení
exekuce ze dne 7. 8. 2006 a 14. 9. 2006. Jakkoli nepřísluší kárnému senátu posuzovat rozhodování
a správnost postupu okresního soudu, ze soudního spisu bylo zjištěno, že o těchto návrzích
soudem skutečně nebylo rozhodnuto, resp. až k dotazu kárného senátu ze dne 12. 3. 2013 bylo
okresním soudem sděleno, že rozhodování o návrhu na odložení dražby ze dne 7. 8. 2006 bylo
již bezpředmětné, vzhledem k tomu, že soudkyni byl spis předložen až dne 15. 8. 2006, tedy když
už dražba proběhla. Tato skutečnost však nikterak neodůvodňuje nečinnost kárně obviněného;
nadto tyto návrhy se týkaly výslovně odkladu dražby konané dne 15. 8. 2006, nikoliv návrhu
na zastavení exekuce.
Kárný senát nemůže přisvědčit ani obhajobě kárně obviněného, pokud odůvodňuje svou
nečinnost, resp. tvrdí, že se nejedná o nedůvodnou nečinnost tím, že odkazuje č. l. 57 až 58, 85
až 88, 96 – 102 a č. l. 24, 23, 110 a 115 a dále 172, 174, 177 exekučního spisu; tyto listy se týkají
dílem období před 23. 7. 2010 a poté se týkají období až po 28. 2. 2012. Pokud tedy měl kárně
obviněný na mysli, že soud nerozhodl o zastavení exekuce, jedná se o návrh na zastavení exekuce
ze dne 9. 10. 2012, který byl učiněn až 8 měsíců poté, když končí vyčítaná nečinnost soudního
exekutora.
Provedenými důkazy bylo prokázáno, že kárně obviněný v období od 23. 7., kdy mu byl
doručen znalecký posudek ze dne 14. 7. 2010 až do období 28. 2., kdy vydal usnesení o ceně,
neučinil žádný úkon, resp. ze spisu žádný úkon nebyl zjištěn. Kárný senát zde nevyčítá kárně
obviněnému, že nepřistoupil k dražbě nemovitosti, tedy k samotnému výkonu rozhodnutí,
ale shledává nedůvodnou nečinnost v tom, že poté, kdy měl kárně obviněný k dispozici znalecký
posudek odrážející relevantní cenu nemovitosti, bez jakéhokoli ospravedlnitelného důvodu otálel
s vydáním usnesení o ceně.
Co se týká dalšího skutku, bylo jeho naplnění ze soudního spisu prokázáno (č. l. 96).
Dne 29. 8. 2007 bylo doručeno kárně obviněnému oznámení soudu s tím, že mu bylo současně
zasláno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2007, kterým byl zrušen příklep, kárně
obviněný byl vyzván, aby ihned oznámil tuto skutečnost katastrálnímu úřadu a postupoval
podle závěru krajského soudu vyplývajících ze zasílaného usnesení - usnesení Krajského soudu
v Brně 12 Co 78/2007. Nicméně kárně obviněný úkon, ke kterému byl vyzván, učinil
až 14. 6. 2010, kdy zaslal katastrálnímu úřadu oznámení o neudělení příklepu (č. l. 110),
tedy učinil tak až s téměř tříletým zpožděním.
Kárně obviněný se kárného provinění v intencích ust. §116 odst. 2 písm. a) exekučního
řádu, zcela jistě nemůže dopustit samotným nerespektováním pokynu soudu, neboť se zde
nejedná o porušení právního předpisu či stavovského předpisu. Kárně obviněného však lze vinit
z toho, že zanedbal dohled nad činností svého zaměstnance, čímž umožnil, resp. zapříčinil
nečinnost v řízení trvající dobu téměř 3 let.
Soudní exekutor je povinen jednat dle §46 odst. 1 exekučního řádu rychle a účelně,
současně je však povinen dbát ochrany práv účastníků řízení.
Kárný senát již několikráte ve své judikatuře uvedl, že průtahy v řízení neznamenají pouze
excesivní stav, kdy dochází k nečinnosti soudního exekutora, ale lze je konstatovat i tehdy,
dochází-li v řízení jeho postupem k neodůvodněně pomalému vyřizování věci. Za průtahy
lze považovat neodůvodněnou a nepřiměřenou nečinnost v řízení, přičemž právě
neodůvodněnost a nepřiměřenost bude nutno před vyslovením závěru o průtazích zkoumat
v každém jednotlivém případě, a to individuálně, dle konkrétních skutkových okolností
s přihlédnutím k povaze věci.
Není sporu o tom, že exekutor v exekučním řízení vykonává pravomoc svěřenou
mu veřejnoprávními předpisy, je na něj delegována část státní moci, jejímž nositelem je původně
soud (§1 odst. 2, §28 exekučního řádu). V souvislosti s tím je mu také stanovena povinnost
vykonávat tuto činnost nezávisle a nestranně (§2 exekučního řádu) a je též logicky povinen
respektovat veškeré platné právní předpisy včetně těch, které účastníkům zaručují právo
projednat věc bez zbytečných průtahů (§46 odst. 1 exekučního řádu, čl. 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod). Po zahájení samotné exekuční činnosti vystupuje soudní exekutor
jako veřejný činitel, tj. ve vrchnostenském postavení vůči ostatním účastníkům řízení,
na něhož je v určitém rozsahu přenesen výkon státní moci. Ani v této fázi řízení není
zcela vyloučeno, aby soudní exekutor zohlednil např. návrhy vznesené některým z účastníků
řízení, avšak vždy musí dodržovat zásadu rovnosti účastníků, nestrannost a vázanost právními
předpisy. Jak uvedl zdejší soud např. v kárném rozhodnutí č. j. 11 Kse 23/2009 - 100, ze dne
1. 9. 2010 „(p)okud např. účastník řízení požádá soudního exekutora, aby mu na základě vážných důvodů,
o jejichž existenci není pochyb, ponechal určitý přiměřený časový prostor k vyřešení situace, která by se jinak
plynulým pokračováním exekučního řízení se vší pravděpodobností vyvinula v jeho neprospěch, pak vyhovění
takové žádosti nemusí být nutně vždy v rozporu s výše uvedenými povinnostmi exekutora. Soudní exekutor
si však zmíněných povinností musí být vědom a s přihlédnutím ke konkrétním skutkovým okolnostem případu
musí rozhodnout, kdy je návrh účastníka řízení akceptovatelný a kdy již překračuje zákonem stanovené meze
spravedlivého procesu. V každém případě se soudní exekutor vystavuje nebezpečí, že nebude schopen obhájit vedení
řízení v souladu se zákonem, pokud případnému podnětu účastníka k nestandardnímu postupu vyhoví, avšak
v exekučním spisu jej nezaznamená.“ Jakkoli kárně obviněný při ústním jednání odkazoval
na jednotlivé neformální úkony, které jeho zaměstnanci v průběhu řízení stran dražby předmětné
nemovitosti prováděli, tato jeho tvrzení nemají oporu ve spise.
Podle ust. §13 exekučního řádu soudní exekutor řídí činnost exekutorského úřadu,
který jeho jménem plní všechny úkoly potřebné k řádnému výkonu exekuční činnosti. Soudní
exekutor je tak zodpovědný i za pochybení, potažmo nečinnost svých zaměstnanců. Je na každém
soudním exekutorovi, aby určil způsob organizace jeho úřadu dle svého uvážení, zvolil
Pokračování 15 Kse 13/2012 - 148
své zaměstnance, prověřil jejich schopnosti a dle svého úsudku je pověřil výkonem konkrétních
úkonů v rámci exekuční činnosti, tj. výkonem státní moci, která byla ze zákona přenesena na jeho
osobu jako soudního exekutora. Jakým způsobem své zaměstnance proškolí tak, aby jejich úkoly
nebyly provedeny neodborně v rozporu s právními předpisy, je rovněž na něm.
Jak již kárný senát konstatoval např. ve svém rozhodnutí č. j. 15 Kse 1/2009 - 90,
(e)xekutor vede kancelář svého úřadu tak, aby nebyla snižována důstojnost exekutorského stavu. Provádění
kancelářských úkonů svěřuje pouze osobám náležitě kvalifikovaným, odpovědným a bezúhonným a soustavně
na jejich činnost dohlíží. Exekutor je tedy za činnost svých zaměstnanců, kteří plní úkoly jeho jménem odpovědný;
má proto i kárnou odpovědnost, jakož i odpovídá za škodu, kterou jeho zaměstnanci způsobí při výkonu
exekutorské nebo další činnosti (§32 EŘ.).“
Kárné provinění dle §116 odst. 2 exekučního řádu nevyžaduje úmyslné zavinění.
Toto pravidlo platí obecně v trestním právu hmotném, konkrétně je vyjádřeno v §13 odst. 2
trestního zákoníku z roku 2009 (dříve §3 odst. 3 trestního zákona z roku 1961), vztahuje se však
výhradně k trestní odpovědnosti za trestný čin. Exekuční řád neodkazuje při úpravě kárné
odpovědnosti exekutorů na jakékoliv použití hmotněprávních ustanovení trestního zákoníku,
analogie je zde též z povahy věci vyloučena (teoreticky případnou nejbližší hmotněprávní
úpravou by zřejmě byl zákon o přestupcích, neboť kárné provinění je bližší přestupku
než trestnému činu). Ustanovení §25 zákona č. 7/2002 Sb., aplikované v kárném řízení
proti exekutorům, za použití §121 odst. 1 exekučního řádu, odkazující na přiměřené použití
trestního řádu v otázkách řízení, neposkytuje podklad pro řešení otázek hmotněprávních.
Není tedy rozhodné, že kárně obviněný nebyl veden úmyslem. Zavinění je jakožto subjektivní
stránka kárného provinění jedním z obligatorních znaků skutkové podstaty každého kárného
provinění. Obecně lze v kárném či jiném disciplinárním řízení zavinění definovat jako vnitřní
vztah obviněné osoby k poruše nebo ohrožení objektu kárného provinění. Zavinění může být jak
úmyslné, tak i nedbalostní. Zákonné vymezení kárného provinění soudního exekutora neupravuje
explicitně otázku formy zavinění. Je tedy nutno vycházet z výše konstatovaného, tj. že zavinění je
obligatorním znakem každého kárného provinění, vzhledem k tomu, že zákon nijak nespecifikuje
jeho formu, přichází v úvahu jak zavinění úmyslné, tak i nedbalostní.
Z uvedeného se tedy podává, že kárného provinění, tj. závažného, resp. opakovaného
porušení povinnosti stanovené právním předpisem, se tedy lze dopustit i z nedbalosti.
Pro posouzení odpovědnosti kárně obviněného není relevantní, zda se jednalo o nedbalost
vědomou či nevědomou. Kárný senát dospěl k závěru, že kárně obviněný závažně porušil
zákonem stanovené povinnosti, nereflektoval-li skutečnosti ovlivňující podstatným způsobem
práva a postavení třetích osob, čímž zasáhl do právní jistoty vydražitele, ale i třetích osob, které
potenciálně jednaly v důvěře ve správnost zápisu v katastru nemovitostí.
Kárný senát shledal důvodnou obhajobu kárně obviněného stran vytýkaného vadného
usnesení o ceně. Jakkoli lze připustit, že odůvodnění vydaného usnesení je strohé, nelze vinit
soudního exekutora z toho, jakým způsobem rozhodl, tedy posoudil-li právo vyplývající
z odstupní smlouvy jako osobní závazek povinného a jeho bývalé manželky nemající žádný
relevantní význam pro ocenění nemovitostí; proto vycházel z ceny znaleckého posudku
v intencích svého právního názoru. Kárný senát již např. ve svém rozhodnutí
č. j. 15 Kse 6/2010 - 54, ze dne 19. 1. 2011 mimo jiné konstatoval: „Kárnou odpovědnost exekutora
nelze dovozovat ze skutečnosti, že tento zastává např. právní názor odlišný od právního názoru kárného žalobce,
tím spíše, vychází-li postup exekutora z relevantní judikatury civilních soudů, v níž má právní názor exekutora
oporu; jeho názor na postup v dané věci tedy nebyl zcela ojedinělým názorovým excesem ani projevem svévole,
který by zcela postrádal právní rámec. Nemohla zde být proto založena kárná odpovědnost z hlediska závažnosti,
ale zejména ani z hlediska dostatku subjektivní stránky, protože obviněný exekutor vycházel z předpokladu určité
aplikace právní úpravy. Nelze zde proto shledat zavinění v jakékoli formě“ (též např. rozhodnutí
č. j. 15 Kse 12/2011 - 86 ze dne 21. 5. 2012). V daném případě kárně obviněný zastával právní
názor, pro který měl ve spise své opodstatnění v podobě listinného důkazu – odstupní smlouvy,
právní názor, který kárně obviněný zaujal nebyl přitom nikterak nepochopitelný či excesivní.
S přihlédnutím k uvedenému kárný senát kárně obviněného v této části návrhu obvinění
zprostil, neboť uvedený skutek není kárným proviněním.
Při uložení pokuty přihlédl kárný senát jednak k osobě kárně obviněného, který nebyl
doposud trestán, musel však přihlédnout i k závažnosti pochybení spočívající jednak v délce
nedůvodné nečinnosti jakož i k důsledkům tohoto stavu, kdy nesprávnost údajů o vlastnictví
nemovitosti v katastru nemovitostí mohla mít zcela nepochybně vliv na uplatňování práv třetích
osob, např. blokace dražeb jiných soudních exekutorů.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2013
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně kárného senátu