ECLI:CZ:NSS:2013:15.KSE.18.2012:102
sp. zn. 15 Kse 18/2012 - 102
Spis 15 Kse 18/2012 byl spojen se spisem číslo 15 Kse 14/2012 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:
sp. zn. 15 Kse 14/2012 - 317
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu ve složení: JUDr. Lenka Matyášová,
JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Katarina Maisnerová, JUDr. Jindřich Psutka, JUDr. Gabriela
Vilímková a Mgr. Martina Douchová, projednal dne 2. 12. 2013 kárné návrhy ministra
spravedlnosti ze dne 15. 8. 2012, doručeno soudu dne a vedeno pod sp. zn. 15 Kse 14/2012,
ze dne 28. 8. 2012, doručeno soudu dne 3. 9. 2012 a vedeno pod sp. zn. 15 Kse 16/2012, ze dne
28. 8. 2012, doručeno soudu dne 4. 9. 2012 a vedeno pod sp. zn.15 Kse 17/2012 a ze dne
25. 9. 2012, doručeno soudu dne 26. 9. 2012 a vedeno pod sp. zn. 15 Kse 18/2012 proti kárně
obviněnému: JUDr. J. P., Ph.D soudní exekutor, Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem Evropská
663/132, Praha 6,
takto:
I. Kárné návrhy ze dne 15. 8. 2012 (15 Kse 14/2012), ze dne 28. 8. 2012 (15 Kse 16/2012),
ze dne 28. 8. 2012 (15 Kse 17/2012) a ze dne 25. 9. 2012 (15 Kse 18/2012) se s p o j u j í
a budou projednány společně v řízení vedeném pod sp. zn. 15 Kse 14/2012.
II. Podle §116 odst. 2 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád), ve znění do 31. 12. 2012 kárně obviněný
soudní exekutor JUDr. J. P., Ph.D.
Exekutorský úřad Praha 5, se sídlem Evropská 663/132, Praha 6
j e v i n e n
tím, že
1) v řízeních vedených proti povinné A. P. P. se nevypořádal s návrhem povinné na spojení řízení
vedených proti povinné, který mu postoupil exekuční soud dne 30. 3. 2011, a to až do doby, než
si povinná prostřednictvím svého právního zástupce stěžovala na postup kárně obviněného
dohledovému orgánu, tj. 20. 2. 2012,
2) v řízeních vedených proti povinnému P. H. – ve věcech sp. zn. 067 Ex 245130/09 a sp. zn.
067 Ex 250413/10 byl v prodlení s postoupením námitek povinného proti příkazům k úhradě
nákladů exekuce exekučnímu soudu od 31. 3. 2011, kdy námitky povinného obdržel, do 19. 7.
2011, kdy námitky postoupil exekučnímu soudu,
3) v řízeních vedených proti povinné Bc. R. A. se nevypořádal s návrhem povinné na spojení
všech řízení vedených proti povinné, který mu byl doručen dne 27. 12. 2010, ani s dalším
obdobným návrhem povinné, kterým svůj původní návrh na spojení urgovala, doručeným mu
dne 24. 6. 2011 a ani s třetím obdobným návrhem doručeným mu dne 29. 9. 2011, a to až do
doby než si povinná prostřednictvím svého právního zástupce stěžovala na postup kárně
obviněného dohledovému orgánu,
4) v řízeních vedených proti povinné M. H. se nevypořádal s návrhem povinné na spojení řízení
vedených proti povinné postoupeným mu exekučním soudem dne 1. 4. 2011, nereagoval ani na
dotaz soudu ze dne 2. 12. 2011 ohledně toho, jak se s návrhem vypořádal, a to až do doby, než si
povinná prostřednictvím svého právního zástupce stěžovala na postup kárně obviněného
dohledovým orgánům,
5) v řízeních vedených proti povinnému H. Č. ve věci sp. zn. 067 Ex 269066/09 byl v prodlení s
postoupením námitek povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce exekučnímu soudu od
31. 12. 2010, kdy námitky povinného obdržel, do 29. 9. 2011, kdy námitky postoupil exekučnímu
soudu,
6) v řízeních vedených proti povinnému F. J. se nevypořádal s návrhem povinného na spojení
všech exekučních řízeních vedených proti němu, který mu byl doručen dne 17. 2. 2012,
7) v řízeních vedených proti povinné P. K. poté, kdy dne 9. 1. 2012 obdržel dotaz soudu na to,
zda rozhodl o návrhu povinné na spojení věcí ze dne 30. 8. 2011, na který nereagoval a následně
nereagoval ani na urgence soudu ohledně spojení doručené dne 6. 2. 2012 a 15. 2. 2012, ke dni
předložení spisového materiálu o spojení nijakým způsobem nerozhodl,
8) v řízeních vedených proti povinnému F. N. sp. zn. 067 Ex 243354/09 a 067 Ex 273032/09
nedodržel 15ti denní lhůtu k zaslání výzvy oprávněnému k vyjádření k návrhu povinného na
zastavení exekuce dle ust. §55 odst. 1 exekučního řádu, když v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex
243354/09 obdržel dne 24. 6. 2010 návrh povinného na zastavení exekuce a usnesení, kterým
vyzval oprávněného k vyjádření, vydal až dne 9. 9. 2010; byl tedy v prodlení 2 měsíce; v
exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 273032/09 obdržel dne 16. 8. 2010 návrh povinného na
zastavení exekuce, usnesení, kterým vyzval oprávněného k vyjádření, vydal až dne 19. 10. 2010, a
poté, co dne 27. 10. 2010 obdržel souhlas oprávněného se zastavením exekuce, o zastavení
nerozhodl, a až dne 3. 2. 2011 postoupil návrh povinného k rozhodnutí exekučnímu soudu,
9) v řízeních vedených proti povinné D. N. byl v prodlení s vydáním příkazů k úhradě nákladů
exekuce za situace, kdy exekuce byly vedeny pouze pro náklady exekuce, konkrétně:
a) v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101316/08 od 21. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení
exekuce č. j. 9 Nc 3747/2008 – 3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č. j. 9 Nc 3747/2008
- 8, minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,
b) v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101320/08 od 16. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení
exekuce č. j. 9 Nc 3743/2008 – 3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č. j. 9 Nc 3743/2008
- 8, minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,
c) v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101321/08 od 16. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení
exekuce č. j. 9 Nc 3742/2008 – 3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č. j. 9 Nc 3742/2008
- 8, minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 103
d) v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101323/08 od 16. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení
exekuce č. j. 9 Nc 3740/2008 – 3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č. j. 9 Nc 3740/2008
- 8, minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,
e) v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101327/08 od 16. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení
exekuce č. j. 9 Nc 3736/2008 – 3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č.j. 9 Nc 3736/2008 -
8, minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,
f) v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101331/08 od 16. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení
exekuce č. j. 9 Nc 3732/2008 – 3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č. j. 9 Nc 3732/2008
-8, minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,
přičemž k vydání příkazů k úhradě nákladů exekuce nepřistoupil ani poté, co povinná výši
předběžně vyčíslených nákladů opakovaně namítala,
a dále byl v prodlení s postoupením návrhů povinné na zastavení exekuce,
- v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101316/08, v němž dne 24. 2. 2010 obdržel nesouhlasné
stanovisko oprávněného k návrhu povinné na zastavení exekuce, byl tedy povinen nejpozději dne
24. 3. 2010 (resp. 26. 3. 2010) postoupit věc exekučnímu soudu, přičemž tak učinil až dne
27. 5. 2010,
- v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 101320/08, v němž dne 22. 4. 2010 obdržel nesouhlasné
stanovisko oprávněného k návrhu povinné na zastavení exekuce, byl tedy povinen nejpozději dne
22. 5. 2010 postoupit věc exekučnímu soudu, přičemž tak učinil až dne 30. 8. 2010,
- byl v prodlení s vyhotovením výzvy k odstranění vad podání oprávněného v exekučním řízení
sp. zn. 067 Ex 309245/10, v němž dne 9. 11. 2010 obdržel návrh na nařízení exekuce, k němuž
nebyl připojen exekuční titul s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti, přičemž
až poté, co byl ve věci zahájen výkon státního dohledu vyzval dne 4. 5. 2012 oprávněného
k odstranění vad podání, přičemž poté, co dne 22. 5. 2012 oprávněný exekuční titul s vyznačenou
doložkou právní moci a vykonatelnosti doložil, byl v prodlení se zaslání žádosti o pověření
k provedení exekuce, když minimálně ke dni předložení spisu o pověření nepožádal.
10) v řízeních vedených proti povinnému H. Č. poté, co Obvodní soud pro Prahu 3 spojil
usnesením č. j. 55 Nc 20070/2009 – 26, ze dne 13. 1. 2011 ve spojení s opravným usnesením č. j.
55 Nc 20070/2009 – 65, ze dne 8. 4. 2011 věci vedené proti povinnému pod sp. zn. 067 Ex
220511/09, 067 Ex 223701/09, 067 Ex 223903/09, 067 Ex 248532/09, 067 Ex 269066/09, 067
Ex 269654/09, 067 Ex 279212/09 ke společnému řízení, nezohlednil uvedené spojení v dalším
vedení řízení, zejména nadále požadoval po povinném úhradu nákladů řízení za každé zahájené
řízení zvlášť,
t e d y
svým jednáním opakovaně porušil při výkonu činnosti své povinnosti, stanovené právním
předpisem,
č í m ž se d o p u s t i l
kárného provinění podle §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu, ve znění účinném
do 31. 12. 2012.
Za tato kárná provinění uložil kárný senát podle §116 odst. 3 písm. c) exekučního řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2012
pokutu 25.000 Kč.
Tato pokuta je splatná do 60ti dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 15142012.
III. Podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů a ust. §120 odst. 2 exekučního řádu se kárně obviněný
z p r o š ť u j e
kárného obvinění pro skutek, že:
1) v řízeních vedených proti povinnému K. H. byl v prodlení s doručením usnesení exekučního
soudu č. j. 13 EXE 5265/2010 - 21, které obdržel dne 12. 10. 2010 právnímu zástupci
povinného, toto mu nezaslal ani po urgencích právního zástupce ve dnech 7. 12. 2010 a 31. 12.
2010, učinil tak až dne 22. 2. 2011 poté, co byl exekučním soudem vyzván k předložení
doručenek,
- poté, co exekuční soud usnesením č. j. 13 EXE 5265/2010-48 zrušil příkaz k úhradě nákladů
exekuce č. j. 067 Ex 279399/09-18 a přikázal exekutorovi vydat nový příkaz k úhradě nákladů
exekuce, v němž zohlední spojení věcí do jednoho řízení, od 21. 12. 2010, kdy předmětné
usnesení obdržel, minimálně do 16. 3. 2012 nový příkaz k úhradě nákladů exekuce nevydal,
2) v řízeních vedených proti povinnému T. V. poté, co exekuční soud spojil usnesením č. j. 42 Nc
7900/2009 - 54 ze dne 27. 1. 2011 všechna řízení vedená proti povinnému ke společnému řízení,
nevydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, ačkoliv byla exekuce vedena pouze pro vymožení
nákladů, s nimiž povinný nesouhlasil, a to ani po urgencích povinného doručených dne 10. 2.
2011, 3. 5. 2011, 17. 5. 2011, 20. 6. 2011, k vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce přistoupil až
po další urgenci povinného doručené dne 2. 2. 2012 a příkaz k úhradě nákladů exekuce vydal dne
20. 2. 2012,
3) v exekučním řízení vedených proti povinnému F. N. sp. zn. 067 Ex 243177/09, přestože
povinný dopisem doručeným dne 3. 8. 2010 sdělil, že dne 26. 7. 2010 uhradil exekutorovi zálohu
na náklady exekuce ve výši 7.980 Kč a zároveň dne 11. 6. 2010 přímo oprávněnému částku 5.094
Kč, kteroužto skutečnost mu oprávněný v dopise doručeném dne 17. 8. 2010 potvrdil, vyrozuměl
zaměstnavatele povinného dne 20. 8. 2010 o nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce a
exekučního příkazu, čímž mu dal pokyn k výplatě celé vymáhané částky včetně předběžně
vyčíslených nákladů exekuce na účet soudního exekutora,
4) v řízení proti povinné A. P. P. sp. zn. 067 Ex 239190/10 poté, co Městský soud v Praze
usnesením ze dne 14. 4. 2011, č. j. 22 Co 1/2011 - 118 změnil k odvolání povinné usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 46 EXE 1281/2010 - 3 tak, že návrh oprávněné na nařízení
exekuce zamítl a uložil oprávněné uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce, sdělil soudu,
že úhradu nákladů exekuce po oprávněné nepožaduje, ačkoliv v rámci provádění exekuce tyto
náklady požadoval po povinné,
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 104
5) v řízeních vedených proti povinnému P. H. poté, co exekuční soud usnesením ze dne 12. 1.
2011, č. j. 66 Nc 3915/2009 - 23 zamítl návrh povinného na spojení věcí, nicméně v odůvodnění
naznačil, že s ohledem na vedení více věcí proti stejnému povinnému lze důvodně od soudního
exekutora očekávat, že si v každé věci nebude nárokovat paušální částky hotových výdajů,
nezohlednil tyto důvody v rámci svého dalšího postupu a v jednotlivých řízeních vedených proti
povinnému vydal příkazy k úhradě nákladů exekuce, konkrétně: dne 2. 3. 2011 příkaz č. j. 067 Ex
235999/09-48, v němž určil svoji odměnu ve výš 3.000 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši
3.500 Kč, náhradu za doručení písemností ve výši 350 Kč, DPH ve výši 1.370 Kč a náklady
oprávněného v exekučním řízení ve výši 3.420 Kč, dne 21. 3. 2011 příkaz č. j 067 Ex 245130/09-
37, v němž určil svoji odměnu ve výši 3.000 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 3.500 Kč,
náhradu za doručení písemností ve výši 200 Kč, DPH ve výši 1.340 Kč a náklady oprávněného v
exekučním řízení ve výši 3.420 Kč, dne 21. 3. 2011 příkaz č. j. 067 Ex 250413/10-23, v němž
určil svoji odměnu ve výši 3.000 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 3.500 Kč, náhradu za
doručení písemností ve výši 150 Kč, DPH ve výši 1.330 Kč a náklady oprávněného v exekučním
řízení ve výši 3.420 Kč,
navíc v posledních dvou případech si svoji odměnu určil v plné výši, přestože ani v jednom řízení
jistinu ani náklady nalézacího řízení nevymohl, když povinný tyto částky uhradil přímo k rukám
oprávněného před doručením usnesení o nařízení exekuce,
- v rozporu se svými povinnostmi šetřit práva účastníků řízení, poté, co mu byly sděleny
a doloženy platby ve věcech 067 Ex 235999/09 067 Ex 245130/09 a 067 Ex 250413/10 nevydal
usnesení o částečném zastavení exekucí a nadále exekuce vedl, jako kdyby povinný neuhradil
ničeho,
- porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. §13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící
činnosti umožnil své pověřené zaměstnankyni, aby dne 19. 7. 2010 sepsala
pod č. j. 067 Ex 235999/09-18 úřední záznam, v němž vyčíslila povinnému pro účely úhrady
ve splátkách i částky, na které neexistoval dosud žádný nárok, konkrétně: částku 13.295 Kč
ke sp. zn. 067 Ex 244777/09, přestože v této věci byl návrh na nařízení exekuce pravomocně
zamítnut usnesením ze dne 4. 1. 2010 č. j. 66 Nc 4276/2009 – 8 a povinný doložil platbu jistiny
a nákladů nalézacího řízení, částku 13.283 Kč ke sp. zn. 067 Ex 245130/09, přestože v této věci
v té době ještě nebylo o nařízení exekuce rozhodnuto a povinný doložil platbu jistiny a nákladů
nalézacího řízení, částku 13.295 Kč ke sp. zn. 067 Ex 250413/10, přestože v této věci v té době
ještě nebylo rozhodnuto o nařízení exekuce a povinný doložil platbu jistiny a nákladů nalézacího
řízení, přičemž k nápravě nepřistoupil ani po upozornění povinného a ani tyto skutečnosti
nezohlednil při určování nákladů exekuce,
- dne 15. 12. 2010 vydal pro účely vymožení nákladů exekuce exekuční příkaz
č. j. 067 Ex 245130/09-26, kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu
u peněžního ústavu bez toho, že by tyto náklady určil v příkazu k úhradě nákladů exekuce,
6) v řízeních vedených proti povinné Bc. R. A. poté, co mu byl dne 28. 11. 2011 ve věci sp. zn.
067 Ex 273378/09 postoupen exekučním soudem návrh na spojení všech věcí a návrh na
následné zastavení exekuce, jehož přílohou bylo potvrzení oprávněného, že povinná veškeré své
závazky vůči oprávněnému uhradila, bez vážného důvodu nezaslal uvedený návrh oprávněnému
k vyjádření ani s ním nijak jinak nenaložil a dále činil úkony směřující k provedení exekuce a v
případech, v nichž dosud nebyla exekuce nařízena, úkony směřující k jeho pověření k jejímu
provedení,
- poté, co mu byla dne 17. 8. 2010 doručena sdělení oprávněného, že došlo k úhradě částek
odpovídajících jistině a nákladům nalézacího řízení ve všech věcech vedených proti povinné
(kromě řízení sp. zn. 067 Ex 207162/10, v němž uhradila dne 28. 6. 2010 částku ve výši
16.557 Kč na základě výzvy k dobrovolné úhradě),. byl ve věcech, v nichž v té době obdržel
usnesení o nařízení exekuce (067 Ex 283381/09, 067 Ex 283605/09, 067 Ex 273378/09,
067 Ex 228188/10, 067 Ex 272937/09, 067 Ex 272968/09) v prodlení s vydáním příkazů
k úhradě nákladů exekuce, přičemž exekuci vedl pouze k vymožení nákladů; ve věcech, v nichž
v té době již požádal o pověření k provedení exekuce, ale nebylo mu doručeno usnesení
o nařízení exekuce (067 Ex 227185/10, 067 Ex 227246/10), informaci o platbě exekučnímu
soudu nesdělil a následně ani sám exekuce částečně nezastavil;. ve věcech, v nichž v době
obdržení sdělení o platbě dosud nepožádal o pověření k provedení exekuce
(sp. zn. 067 Ex 248200/10, 067 Ex 248311/10, 067 Ex 248517/10, 067 Ex 248650/10,
067 Ex 248694/10, 067 Ex 248743/10, 067 Ex 248760/10, 067 Ex 248871/10,
067 Ex 249169/10, 067 Ex 206463/10, 067 Ex 206713/10 a 067 Ex 206729/10) nezohlednil
informaci o úhradě pohledávky a dále činil úkony směřující k tomu, aby došlo k jeho pověření
k provedení exekuce (výzvy oprávněné k doplnění návrhu na nařízení exekuce) a o provedení
úhrad exekuční soud ani neinformoval,
7) v řízeních vedených proti povinné M. H. porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. §13
exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti umožnil své pověřené zaměstnankyni, aby dne
10. 11. 2010 vyčíslila v emailu založeným pod č. j. 067 Ex 210369/10-22 povinné pro účely
úhrady i částky, k jejichž vymožení dosud nebyl soudní exekutor pověřen, konkrétně: částku
14.868 Kč ke sp. zn. 067 Ex 242753/10, částku 14.177 Kč ke sp. zn. 067 Ex 253173/10, částku
16.802 Kč ke sp. zn. 067 Ex 296080/10,
8) v řízeních vedených proti povinné K. T. porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. §13
exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti umožnil své pověřené zaměstnankyni, aby dne
23. 2. 2011 vyhotovila pod č. j. 067 Ex 203572/08-42 protokol z jednání, v němž povinné mezi
výčtem exekučních řízení uvedla i řízení společně s výší vymáhaných částek, k jejichž vymáhání
nebyl soudní exekutor dosud pověřen, konkrétně: částku 13.101 Kč ke sp. zn. 067 Ex 315048/10,
částku 14.177 Kč ke sp. zn. 067 Ex 243118/10, částku 14.861 Kč ke sp. zn. 067 Ex 243356/10,
částku 12.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 246879/09, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 246983/09,
částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 247061/09, částku 13.075 Kč ke sp. zn. 067 Ex 316337/10,
- porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. §13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící
činnosti umožnil svému zaměstnanci, aby dne 14. 9. 2009 v exekučních řízeních
sp. zn. 067 Ex 203860/08, 067 Ex 203905/08 a 067 Ex 204192/08 sdělil na dotaz exekučního
soudu, že v případě zastavení exekuce z důvodu promlčení náklady exekuce nepožaduje, ačkoliv
následně, když návrhu povinné na zastavení exekuce nebylo vyhověno, tyto náklady požadoval
a vymáhal po povinné,
9) v řízeních vedených proti povinné I. Z.: sp. zn. 067 Ex 289226/10, 067 Ex 289266/10, 067 Ex
289275/10 a 067 Ex 289374/10 byl v prodlení s podáním žádosti o pověření k provedení
exekuce, přičemž v řízení sp. zn. 067 Ex 289266/10 toto prodlení dosáhlo délky necelých 14
měsíců; navíc u tohoto řízení došlo již dne 9. 2. 2011 k úhradě jistiny a nákladů nalézacího řízení
k rukám exekutora, tato částka byla exekutorem přijata, přestože k jejímu vymáhání nebyl
oprávněn, a přestože povinná částku na základě nepravdivých informací od pověřeného
zaměstnance uhradila, požádal dne 16. 11. 2011 exekuční soud o pověření k provedení exekuce
bez toho, že by o provedené úhradě soud informoval; poté, co Obvodní soud pro Prahu 8 spojil
usnesením č. j. 47 EXE 2027/2010-25 ze dne 16. 2. 2011 věci vedené pod sp. zn. 067 Ex
289226/10, 067 Ex 289275/10 a 067 Ex 289374/10 ke společnému řízení, nezohlednil uvedené
spojení v dalším vedení řízení, zejména nadále požadoval po povinné úhradu nákladů exekučního
řízení oprávněného za každé zahájené řízení zvlášť a přestože povinná uhradila dne 9. 2. 2011 ve
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 105
všech řízeních jistiny a náklady nalézacího řízení a v řízení 067 Ex 289226/10 i náklady exekuce a
náklady oprávněného v exekučním řízení, nevydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, ačkoliv byla
exekuce vedena pouze pro vymožení nákladů, s nimiž povinná nesouhlasila, a to ani po urgencích
povinné doručených dne 22. 3. 2011, 29. 3. 2011, 25. 5. 2011, 6. 6. 2011, k vydání příkazu k
úhradě nákladů exekuce přistoupil až po další urgenci povinné doručené dne 11. 11. 2011 a až
poté, co povinná uhradila jím požadovanou výši nákladů exekuce, proti jejíž výši povinná od
počátku brojila a příkaz k úhradě nákladů exekuce vydal dne 14. 11. 2011,
10) v řízeních vedených proti povinnému H. Č. sp. zn. 067 Ex 223701/09 a sp. zn. 067 Ex
248532/09 vydal příkazy k úhradě nákladů exekuce, které odeslal přímo povinnému, nikoliv jeho
právnímu zástupci, a následně vydal oznámení o ukončení exekucí; ve všech řízeních pak náklady
exekuce vymáhal bez předchozího vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce, příkazy k úhradě
nákladů exekuce nezasílal peněžnímu ústavu, ani jej nevyrozumíval o nabytí právní moci těchto
příkazů, přičemž postupoval tak, že buď sám peněžní ústav v exekučním příkazu nesprávně
poučil o tom, že je povinen vyplatit dlužnou částku včetně nákladů exekuce a nákladů
oprávněného poté, co bude vyrozuměn o nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce, nikoliv
však příkazu k úhradě nákladů exekuce, případně k těmto úkonům pověřil své zaměstnance,
11) v řízeních vedených proti povinnému F. J. pověřil svoji zaměstnankyni bez právnického
vzdělání k tomu, aby v každém exekučním řízení vedeném proti povinnému vydala příkaz k
úhradě nákladů exekuce bez zohlednění argumentů povinného v podaném návrhu na spojení,
- porušil své zákonné povinnosti vyplývající z ust. §13 odst. 1 exekučního řádu, když v rámci své
řídící činnosti umožnil v přesně nezjištěném počtu exekučních řízení, minimálně však v řízeních
sp. zn. 067 Ex 313787/10, 067 Ex 215981/11 a 067 Ex 215829/11, svým zaměstnancům bez
právnického vzdělání vydávat jeho jménem rozhodnutí, a na tuto činnost svých zaměstnanců
řádně nedohlížel,
- porušil své zákonné povinnosti vyplývající z ust. §13 odst. 1 exekučního řádu, když v rámci své
řídící činnosti umožnil své pověřené zaměstnankyni, aby dne 9. 3. 2012 sepsala protokol
z jednání, v němž uvedla nepravdivé tvrzení o tom, že povinný uhradil všechny dlužné částky dne
9. 3. 2012, přičemž ve skutečnosti došlo k úhradě již dne 21. 2. 2012,
12) v řízeních vedených proti povinné P. K. porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. §13
exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti umožnil svému pověřenému zaměstnanci, aby
dne 30. 12. 2010 sepsal pod č. j. 067 Ex 114902/08-31 protokol z jednání s povinnou, v němž
vyčíslil pro účely úhrady i částky, k jejichž vymožení nebyl v té době pověřen, nebo usnesení o
nařízení exekuce a pověření k jejímu provedení neobdržel, konkrétně: částku 16.557 Kč ke sp. zn.
067 Ex 244682/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244665/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn.
067 Ex 244677/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244668/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn.
067 Ex 244680/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244671/10. částku 16.557 Kč ke sp. zn.
067 Ex 244683/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244684/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn.
067 Ex 244678/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244669/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn.
067 Ex 297322/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244667/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn.
067 Ex 244679/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 310292/10;
- obdobně postupoval i v řízení vedeném pod sp. zn. 067 Ex 244666/10, kdy umožnil svému
pověřenému zaměstnanci, aby dne 1. 3. 2011 sepsal pod č. l. 24 protokol z jednání s povinnou
pro účely úhrady i částky, k jejichž vymožení nebyl dosud pověřen, nebo mu usnesení o nařízení
exekuce a pověření k jejímu provedení nebylo doručeno, konkrétně:. částku 16.557 Kč
ke sp. zn. 067 Ex 244677/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244668/10, částku 15.958 Kč
ke sp. zn. 067 Ex 244669/10, částku 15.958 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244671/10, částku 16.557 Kč
ke sp. zn. 067 Ex 244677/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244678/10, částku 16.557 Kč
ke sp. zn. 067 Ex 244679/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244680/10, částku 16.557 Kč
ke sp. zn. 067 Ex 244682/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 244683/10, částku 16.557 Kč
ke sp. zn. 067 Ex 244684/10, částku 16.557 Kč ke sp. zn. 067 Ex 297322/10, částku 16.557 Kč
ke sp. zn. 067 Ex 310292/10,
- poté, co obdržel dne 31. 8. 2011 návrh povinné na spojení všech věcí vedených proti
ní a v souvislosti s ním i přípis exekučního soudu, v němž mu sdělil, že nemůže o návrhu
na spojení rozhodnout, protože se návrh týká věcí, které dosud soudu nenapadly, nicméně mu
sdělil, nechť návrh eviduje ve svých spisech, když o návrhu na spojení rozhodne soud
až po obdržení návrhů na nařízení exekuce, postupoval v rozporu se svými povinnostmi
stanovenými v ust. §2 občanského soudního řádu a ust. §46 odst. 1 exekučního řádu, když
v součinnosti s oprávněným, kterému poskytoval nepřiměřené lhůty k odstranění vad návrhu,
zapříčinil, že vady návrhů podaných ve stejný den (17. 5. 2010) byly odstraňovány postupně
a při rozhodování soudu o nařízení exekuce tak následně nemohl být zohledněn ve všech
případech návrh povinné na spojení těchto věcí, přičemž jako svoji obhajobu pro nespojení řízení
uvedl, že soud mu sdělil, že o spojení rozhodne sám,
- poté, co dne 31. 8. 2011 obdržel plnou moc právního zástupce povinné k zastupování
v řízeních, nedoručoval písemnosti tomuto právnímu zástupci, ale pouze přímo povinné,
a to v řízeních 067 Ex 244665/10, 067 Ex 244682/10 a 067 Ex 297322/10,
13) v řízeních vedených proti povinnému F. N. poté, co mu bylo dne 13. 12. 2010 doručeno
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 12. 2010, č. j. 57 EXE 11/2010-51, kterým
došlo ke spojení exekucí vedených pod sp. zn. exekutora 067 Ex 262799/09, 067 Ex 243354/09 a
067 Ex 243177/09 a zároveň byly v těchto exekučních řízeních zrušeny exekutorem vydané
příkazy k úhradě nákladů exekuce, přičemž soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí vyslovil pro
exekutora závazný právní názor, dle kterého měl exekutor provést lustraci exekucí, které vede
mezi povinným a oprávněným, a před vydáním nového příkazu k úhradě nákladů exekuce tyto
exekuce spojit a následně rozhodnout jediným příkazem k úhradě nákladů exekuce s ohledem na
spojení věcí, když oprávněný by měl mít nárok na náhradu pouze účelně vynaložených nákladů,
stejně tak exekutor by měl mít nárok pouze na jedny náklady, nezohlednil toto rozhodnutí ve své
další činnosti, když z předložených spisových materiálů nevyplývá, že by se zabýval opakovanými
návrhy povinného na spojení všech věcí vedených proti němu, a následně při vydání nového
příkazu k úhradě nákladů exekuce společného pro výše uvedená řízení vedená pod sp. zn. 067 Ex
262799/09, 067 Ex 243354/09 a 067 Ex 243177/09, který vydal dne 29. 7. 2011 pod č. j. 067 Ex
262799/09-62, postupoval v rozporu s předchozím závazným rozhodnutím soudu, když určil
náklady právního zastoupení oprávněného za každé řízení zvlášť, tudíž nezohlednil neúčelnost
oprávněným uplatňovaných nákladů, přestože byl k tomuto postupu přímo soudem vyzván,
stejně tak nezohlednil skutečnost, že došlo k dobrovolné úhradě ve lhůtě ve smyslu ust. §46 odst.
5 exekučního řádu, tudíž měl soudní exekutor nárok pouze na poloviční odměnu,
- v exekučních řízeních sp. zn. 067 Ex 243177/09 a 067 Ex 273382/09, poté, co obdržel výzvu
povinného k urychlenému ukončení exekucí, z níž vyplývalo, že je zaslána na vědomí
i Ministerstvu spravedlnosti, vydal dne 22. 3. 2012 v těchto řízeních oznámení o skončení
exekuce, které v týž den i rozeslal účastníkům a dalším subjektům, přičemž na uvedená oznámení
uvedl datum vydání dne 28. 2. 2012 a orgánu státního dohledu tvrdil, že pověření soudního
exekutora zaniklo dne 28. 2. 2012, tedy tři týdny předtím, než povinný stížnost napsal,
14) v řízeních vedených proti povinné M. Č. vedených pod sp. zn. 067 Ex 201186/10, 067 Ex
201188/10, 067 Ex 201189/10, 067 Ex 201190/10, 067 Ex 244261/10, poté, co exekuční soud
exekuce v uvedených řízeních zastavil a uložil oprávněnému nahradit náklady exekuce, sdělil, že
náklady exekuce po oprávněném nepožaduje, přestože v jiných řízeních proti povinné, v nichž
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 106
exekuce provádí, tyto náklady vymáhá po povinné, postupoval tedy v rozporu s ust. čl. 15 odst. 1
Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů a nepostupoval nestranně ve
vztahu k oběma účastníkům řízení.
15) v řízeních, v nichž jako oprávněný vystupoval Dopravní podnik hl. m. Prahy, a. s.,
zast. advokátem JUDr. Tomášem Sokolem, v nichž byl pověřen provedením exekuce, nebo
v nichž mu byl doručen návrh na nařízení exekuce, porušil své zákonné povinnosti plynoucí
z ust. §13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti tím, že :
- umožnil, aby jím pověření zaměstnanci vyhotovovali osobní doručenky pro doručení
písemností v těchto řízeních právním zástupcům oprávněných (nejméně v řízeních, v nichž jako
právní zástupce vystupoval JUDr. Tomáš Sokol), v elektronické podobě, do nichž místo
vlastnoručního podpisu osoby doručující písemnost, byly vkládány v elektronické podobě obrazy
podpisů jeho zaměstnanců, stejným způsobem (elektronicky) byly do takových doručenek
vloženy podpisy osob přijímajících písemnost za právního zástupce oprávněného, přičemž nebylo
zřejmé, kdo konkrétní písemnost za právního zástupce převzal, tedy na doručence absentovala
obligatorní náležitost dle ust. §50g odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř.,
- umožnil, aby výše uvedeným způsobem vytvořené doručenky v případě doručování usnesení
exekučních soudů o nařízení exekuce byly opatřovány ověřovací doložkou konverze dle ust. §24
zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, v níž bylo
uvedeno, že doručenka vznikla převedením dokumentu v listinné podobě do podoby
elektronické a takto “konvertované” doručenky předkládal exekučním soudům k vyznačení
doložky právní moci na usnesení o nařízení exekuce,
- za každou osobní doručenku vyhotovenou výše uvedeným způsobem účtoval povinným částku
50 Kč, tuto následně vymáhal dle vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce a orgánu státního
dohledu nepravdivě tvrdil, že doručení probíhá tak, že pověřená zaměstnankyně osobně doručuje
písemnosti do sídla právního zástupce oprávněného a tyto jsou opatřeny podpisovým razítkem
osoby oprávněné písemnost za právního zástupce převzít a podpisovým razítkem zaměstnankyně
soudního exekutora pověřené doručováním písemností,
- za každou takto doručovanou písemnost účtoval povinným částku 50 Kč zvlášť, tuto následně
vymáhal dle vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce, přestože byl dle ust. §15 odst. 2
exekučního tarifu oprávněn účtovat při doručování více písemností zároveň, tuto paušální částku
pouze jednou,
16) v exekučních řízeních vedených proti povinným K. H., P. H., A. P. P., L. Š., R. A., M. H., K.
T., I. Z., T. V., H. Č., F. J., P. K., F. N., K. K. M. Č., D. N., M. Ch., O. K., R. T., M. P., D. M.
postupoval v rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním řádem a kancelářským
řádem, když ve věcech, v nichž obdržel návrhy na nařízení exekuce,
a) neopatřoval obdržené návrhy na nařízení exekuce podacím razítkem,
b) poskytoval oprávněnému nepřiměřeně dlouhé lhůty k odstranění vad návrhů, které mu
následně dle jeho přání prodlužoval, místo toho, aby v souladu s poučením, které
se oprávněnému dostalo, po neodstranění vad návrhu postoupil věc exekučnímu soudu
k rozhodnutí o zastavení,
c) porušil své povinnosti vyplývající z ust. §13 exekučního řádu, když svému pověřenému
zaměstnanci umožnil, aby byly v rámci mimořádné kontroly exekutorského úřadu dne 16. 3. 2012
zaměstnancům ministerstva spravedlnosti předloženy na CD spisové materiály, v nichž došlo
k úpravě jednotlivých dokumentů ze spisu ve formátu pdf, když dle vlastností těchto dokumentů
je zřejmé, že některé z nich byly pozměněny buď v den předcházející kontrole dne 15. 3. 2012,
případně v ranních hodinách v den kontroly dne 16. 3. 2012, což je důkazem toho, že kárně
obviněný v rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním řádem a kancelářským řádem
nevede spisy v takové podobě, aby byla zaručena jejich zpětná nezměnitelnost;
protože uvedené skutky nejsou kárným proviněním.
Odůvodnění:
Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárný návrh ze dne 15. 8. 2012, vedený pod
sp. zn. 15 Kse 14/2012, ze dne 28. 8. 2012, vedený pod sp. zn. 15 Kse 16/2012, ze dne
28. 8. 2012, vedený pod sp. zn. 15 Kse 17/2012 a ze dne 25. 9. 2012, vedený
pod sp. zn. 15 Kse 18/2012. Kárné návrhy byly při ústním jednání spojeny ke společnému
projednání a je o nich rozhodováno dále pod sp. zn. 15 Kse 14/2012.
Kárné návrhy byly projednávány ve znění původně předložených návrhů s přihlédnutím
k částečnému zpětvzetí, které učinil kárný žalobce JUDr. Pavel Blažek podáním ze dne 2. 4. 2013,
čj. 264/2012-OSD-ENA/48.
Kárné řízení je vedeno pro skutky vymezené a formulované kárným žalobcem
v jednotlivých původních návrzích
takto:
A. kárný návrh čj. 264/2012-OSD-ENA
(pův. vedeno pod sp. zn. 15 Kse 14/2012)
1) jako soudní exekutor se dopustil četných pochybení v exekučních řízeních, v nichž byl pověřen
provedením exekucí, nebo v nichž obdržel návrh na nařízení exekuce
- vůči účastníkům exekučního řízení nepostupoval nestranně a postupoval v rozporu
s judikaturou vyšších soudů, kterou v rámci svého postupu žádným způsobem nezohlednil, ani
se s ní náležitě nevypořádal,
- nevypořádal se řádně s procesními návrhy účastníků a opakovaně se dopouštěl průtahů
při vyřizování návrhů účastníků,
- vymáhal částky, k jejichž vymožení nebyl pověřen a za situace, kdy byly exekuce vedeny pouze
pro náklady exekuce, tyto vymáhal bez předchozího vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce,
- při vedení exekučních řízení a zasílání žádostí o pověření k provedení exekucí nezohledňoval
skutečnosti rozhodné pro další postup v řízení, zejména úhrady povinných přímo oprávněnému,
- před exekučním soudem při zasílání žádostí o pověření k provedení exekuce zatajoval informace
o úhradách povinných přímo oprávněnému, a dopustil se dalších níže specifikovaných
pochybení, konkrétně:
a) v řízeních vedených proti povinnému K. H.
- byl v prodlení s doručením usnesení exekučního soudu č.j. 13 EXE 5265/2010-21, které
obdržel dne 12.10.2010 právnímu zástupci povinného, toto mu nezaslal ani po urgencích
právního zástupce ve dnech 7. 12. 2010 a 31. 12 . 2010, učinil tak až dne 22. 2. 2011 poté, co byl
exekučním soudem vyzván k předložení doručenek,
- poté, co exekuční soud usnesením č.j. 13 EXE 5265/2010-48 zrušil příkaz k úhradě nákladů
exekuce č.j. 067 Ex 279399/09-18 a přikázal exekutorovi vydat nový příkaz k úhradě nákladů
exekuce, v němž zohlední spojení věcí do jednoho řízení, od 21. 12. 2010, kdy předmětné
usnesení obdržel, minimálně do 16.3.2012 nový příkaz k úhradě nákladů exekuce nevydal,
b) v řízeních vedených proti povinné A. P. P.
- se nevypořádal s návrhem povinné na spojení řízení vedených proti povinné, který mu
postoupil exekuční soud dne 30. 3. 2011, a to až do doby, než si povinná prostřednictvím svého
právního zástupce stěžovala na postup kárně obviněného dohledovému orgánu,
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 107
- v exekučním řízení sp. zn. 067 Ex 239190/10 poté, co Městský soud v Praze usnesením ze dne
14. 4. 2011 č.j. 22 Co 1/2011-118 změnil k odvolání povinné usnesení Obvodního soudu
pro Prahu 2 č.j. 46 EXE 1281/2010-3 tak, že návrh oprávněné na nařízení exekuce zamítl a uložil
oprávněné uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce, sdělil soudu, že úhradu nákladů
exekuce po oprávněné nepožaduje, ačkoliv v rámci provádění exekuce tyto náklady požadoval
po povinné.
c) v řízeních vedených proti povinnému P. H.
- poté, co exekuční soud usnesením ze dne 12. 1. 2011 č.j. 66 Nc 3915/2009-23 zamítl návrh
povinného na spojení věcí, nicméně v odůvodnění naznačil, že s ohledem na vedení více věcí
proti stejnému povinnému lze důvodně od soudního exekutora očekávat, že si v každé věci
nebude nárokovat paušální částky hotových výdajů, nezohlednil tyto důvody v rámci svého
dalšího postupu a v jednotlivých řízeních vedených proti povinnému vydal příkazy k úhradě
nákladů exekuce, konkrétně:
i. dne 2.3.2011 příkaz č.j. 067 Ex 235999/09-48, v němž určil svoji odměnu ve výš 3.000,- Kč,
náhradu hotových výdajů ve výši 3.500,- Kč, náhradu za doručení písemností ve výši 350,- Kč,
DPH ve výši 1.370,- Kč a náklady oprávněného v exekučním řízení ve výši 3.420,- Kč,
ii. dne 21.3.2011 příkaz č.j. 067 Ex 245130/09-37, v němž určil svoji odměnu ve výši 3.000,- Kč,
náhradu hotových výdajů ve výši 3.500,- Kč, náhradu za doručení písemností ve výši 200,- Kč,
DPH ve výši 1.340,- Kč a náklady oprávněného v exekučním řízení ve výši 3.420,- Kč,
iii. dne 21.3.2011 příkaz č.j. 067 Ex 250413/10-23, v němž určil svoji odměnu ve výši 3.000,- Kč,
náhradu hotových výdajů ve výši 3.500,- Kč, náhradu za doručení písemností ve výši 150,- Kč,
DPH ve výši 1.330,- Kč a náklady oprávněného v exekučním řízení ve výši 3.420,- Kč,
navíc v posledních dvou případech si svoji odměnu určil v plné výši, přestože ani v jednom řízení
jistinu ani náklady nalézacího řízení nevymohl, když povinný tyto částky uhradil přímo k rukám
oprávněného před doručením usnesení o nařízení exekuce,
- ve věcech sp.zn. 067 Ex 245130/09 a sp.zn. 067 Ex 250413/10 byl v prodlení s postoupením
námitek povinného proti příkazům k úhradě nákladů exekuce exekučnímu soudu od 31.3.2011,
kdy námitky povinného obdržel, do 19.7.2011, kdy námitky postoupil exekučnímu soudu,
- v rozporu se svými povinnostmi šetřit práva účastníků řízení, poté, co mu byly sděleny
a doloženy platby ve věcech 067 Ex 235999/09, 067 Ex 245130/09 a 067 Ex 250413/10 nevydal
usnesení o částečném zastavení exekucí a nadále exekuce vedl, jako kdyby povinný neuhradil
ničeho,
- porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. §13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící
činnosti umožnil své pověřené zaměstnankyni, aby dne 19. 7. 2010 sepsala
pod č.j.067 Ex 235999/09-18 úřední záznam, v němž vyčíslila povinnému pro účely úhrady
ve splátkách i částky, na které neexistoval dosud žádný nárok, konkrétně:
i. částku 13.295,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244777/09, přestože v této věci byl návrh na nařízení
exekuce pravomocně zamítnut usnesením ze dne 4.1.2010, č.j. 66 Nc 4276/2009 – 8 a povinný
doložil platbu jistiny a nákladů nalézacího řízení,
ii. částku 13.283,- Kč ke sp. zn. 067 Ex 245130/09, přestože v této věci v té době ještě nebylo
o nařízení exekuce rozhodnuto a povinný doložil platbu jistiny a nákladů nalézacího řízení,
iii. částku 13.295,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 250413/10, přestože v této věci v té době ještě nebylo
rozhodnuto o nařízení exekuce a povinný doložil platbu jistiny a nákladů nalézacího řízení,
přičemž k nápravě nepřistoupil ani po upozornění povinného a ani tyto skutečnosti nezohlednil
při určování nákladů exekuce.
- dne 15.12.2010 vydal pro účely vymožení nákladů exekuce exekuční příkaz
č.j. 067 Ex 245130/09-26, kterým rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu
u peněžního ústavu bez toho, že by tyto náklady určil v příkazu k úhradě nákladů exekuce.
d) v řízeních vedených proti povinné Bc. R. A.
- se nevypořádal s návrhem povinné na spojení všech řízení vedených proti povinné, který mu byl
doručen dne 27. 12. 2010, ani s dalším obdobným návrhem povinné, kterým svůj původní návrh
na spojení urgovala, doručeným mu dne 24. 6. 2011 a ani s třetím obdobným návrhem
doručeným mu dne 29. 9. 2011, a to až do doby než si povinná prostřednictvím svého právního
zástupce stěžovala na postup kárně obviněného dohledovému orgánu,
- poté, co mu byl dne 28. 11. 2011 ve věci sp.zn. 067 Ex 273378/09 postoupen exekučním
soudem návrh na spojení všech věcí a návrh na následné zastavení exekuce, jehož přílohou bylo
potvrzení oprávněného, že povinná veškeré své závazky vůči oprávněnému uhradila, bez vážného
důvodu nezaslal uvedený návrh oprávněnému k vyjádření ani s ním nijak jinak nenaložil a dále
činil úkony směřující k provedení exekuce a v případech, v nichž dosud nebyla exekuce nařízena,
úkony směřující k jeho pověření k jejímu provedení,
- poté, co mu byla dne 17.8.2010 doručena sdělení oprávněného, že došlo k úhradě částek
odpovídajících jistině a nákladům nalézacího řízení ve všech věcech vedených proti povinné
(kromě řízení sp.zn. 067 Ex 207162/10, v němž uhradila dne 28.6.2010 částku ve výši
16.557.- Kč na základě výzvy k dobrovolné úhradě),
i. byl ve věcech, v nichž v té době obdržel usnesení o nařízení exekuce (067 Ex 283381/09, 067
Ex 283605/09, 067 Ex 273378/09, 067 Ex 228188/10, 067 Ex 272937/09, 067 Ex 272968/09)
v prodlení s vydáním příkazů k úhradě nákladů exekuce, přičemž exekuci vedl pouze k vymožení
nákladů,
ii. ve věcech, v nichž v té době již požádal o pověření k provedení exekuce, ale nebylo mu
doručeno usnesení o nařízení exekuce (067 Ex 227185/10, 067 Ex 227246/10), informaci
o platbě exekučnímu soudu nesdělil a následně ani sám exekuce částečně nezastavil
iii. ve věcech, v nichž v době obdržení sdělení o platbě dosud nepožádal o pověření k provedení
exekuce (sp.zn. 067 Ex 248200/10, 067 Ex 248311/10, 067 Ex 248517/10, 067 Ex 248650/10,
067 Ex 248694/10, 067 Ex 248743/10, 067 Ex 248760/10, 067 Ex 248871/10,
067 Ex 249169/10, 067 Ex 206463/10, 067 Ex 206713/10 a 067 Ex 206729/10) nezohlednil
informaci o úhradě pohledávky a dále činil úkony směřující k tomu, aby došlo k jeho pověření
k provedení exekuce (výzvy oprávněné k doplnění návrhu na nařízení exekuce) a o provedení
úhrad exekuční soud ani neinformoval.
e) v řízeních vedených proti povinné M. H.
- se nevypořádal s návrhem povinné na spojení řízení vedených proti povinné postoupeným mu
exekučním soudem dne 1. 4. 2011, nereagoval ani na dotaz soudu ze dne 2. 12. 2011 ohledně
toho, jak se s návrhem vypořádal, a to až do doby, než si povinná prostřednictvím svého
právního zástupce stěžovala na postup kárně obviněného dohledovým orgánům,
- porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. §13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící
činnosti umožnil své pověřené zaměstnankyni, aby dne 10. 11. 2010 vyčíslila v emailu založeným
pod č.j. 067 Ex 210369/10-22 povinné pro účely úhrady i částky, k jejichž vymožení dosud nebyl
soudní exekutor pověřen, konkrétně:
i. částku 14.868,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 242753/10
ii. částku 14.177,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 253173/10
iii. částku 16.802,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 296080/10.
f) v řízeních vedených proti povinnému T. V.
- poté, co exekuční soud spojil usnesením č.j. 42 Nc 7900/2009-54, ze dne 27. 1. 2011 všechna
řízení vedená proti povinnému ke společnému řízení, nevydal příkaz k úhradě nákladů exekuce,
ačkoliv byla exekuce vedena pouze pro vymožení nákladů, s nimiž povinný nesouhlasil, a to ani
po urgencích povinného doručených dne 10. 2. 2011, 3. 5. 2011, 17. 5. 2011, 20. 6. 2011, k vydání
příkazu k úhradě nákladů exekuce přistoupil až po další urgenci povinného doručené dne
2. 2. 2012 a příkaz k úhradě nákladů exekuce vydal dne 20. 2. 2012,
2) v exekučních řízeních vedených proti povinným K. H., povinnému P. H., povinné A. P. P.,
povinné L. Š., povinné R. A., povinné M. H., povinnému T. V., postupoval v rozporu se svými
povinnostmi stanovenými exekučním řádem a kancelářským řádem, když ve věcech, v nichž
obdržel návrhy na nařízení exekuce:
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 108
a) neopatřoval obdržené návrhy na nařízení exekuce podacím razítkem,
b) poskytoval oprávněnému nepřiměřeně dlouhé lhůty k odstranění vad návrhů, které mu
následně dle jeho přání prodlužoval, místo toho, aby v souladu s poučením, které
se oprávněnému dostalo, po neodstranění vad návrhu postoupil věc exekučnímu soudu
k rozhodnutí o zastavení,
c) porušil své povinnosti vyplývající z ust. §13 exekučního řádu, když svému pověřenému
zaměstnanci umožnil, aby byly v rámci mimořádné kontroly exekutorského úřadu dne 16. 3. 2012
zaměstnancům ministerstva spravedlnosti předloženy na CD spisové materiály, v nichž došlo
k úpravě jednotlivých dokumentů ze spisu ve formátu pdf, když dle vlastností těchto dokumentů
je zřejmé, že některé z nich byly pozměněny buř v den předcházející kontrole dne 15. 3. 2012,
případně v ranních hodinách v den kontroly dne 16. 3. 2012, což je důkazem toho, že kárně
obviněný v rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním řádem a kancelářským řádem
nevede spisy v takové podobě, aby byla zaručena jejich zpětná nezměnitelnost;
B. Kárný návrh čj. 344/2012-OSD-EN
(původně vedeno pod sp. zn. 15 Kse 16/2012)
1. jako soudní exekutor se dopustil četných pochybení v exekučních řízeních, v nichž byl pověřen
provedením exekucí, nebo v nichž obdržel návrh na nařízení exekuce,
- vůči účastníkům exekučního řízení nepostupoval nestranně, když oprávněnému neúčtoval
náklady exekuce a postupoval v rozporu s judikaturou vyšších soudů, kterou v rámci svého
postupu žádným způsobem nezohlednil, ani se s ní náležitě nevypořádal,
- nevypořádal se řádně s procesními návrhy účastníků a opakovaně se dopouštěl průtahů
při vyřizování návrhů účastníků,
- vyzýval povinné k úhradě částek, k jejichž vymožení nebyl pověřen a za situace, kdy byly
exekuce vedeny pouze pro náklady exekuce, tyto vymáhal bez předchozího vydání příkazu
k úhradě nákladů exekuce,
- při vedení exekučních řízení a zasílání žádostí o pověření k provedení exekucí nezohledňoval
skutečnosti rozhodné pro další postup v řízení, zejména skutečnost, že oprávněný neodstranil
vady podání, nebo že došlo k úhradě vymáhané pohledávky, a dopustil se dalších níže
specifikovaných pochybení, konkrétně:
a) v řízeních vedených proti povinné K. T.
- porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. §13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící
činnosti umožnil své pověřené zaměstnankyni, aby dne 23. 2. 2011 vyhotovila
pod č.j. 067 Ex 203572/08-42 protokol z jednání, v němž povinné mezi výčtem exekučních řízení
uvedla i řízení společně s výší vymáhaných částek, k jejichž vymáhání nebyl soudní exekutor
dosud pověřen, konkrétně:
i. částku 13.101,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 315048/10
ii. částku 14.177,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 243118/10
iii. částku 14.861,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 243356/10
iv. částku 12.958,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 246879/09
v. částku 15.958,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 246983/09
vi. částku 15.958,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 247061/09
vii. částku 13.075,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 316337/10,
- porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. §13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící
činnosti umožnil svému zaměstnanci, aby dne 14. 9. 2009 v exekučních řízeních
sp.zn. 067 Ex 203860/08, 067 Ex 203905/08 a 067 Ex 204192/08 sdělil na dotaz exekučního
soudu, že v případě zastavení exekuce z důvodu promlčení náklady exekuce nepožaduje, ačkoliv
následně, když návrhu povinné na zastavení exekuce nebylo vyhověno, tyto náklady požadoval
a vymáhal po povinné.
b) v řízeních vedených proti povinné I. Z.
- v exekučních řízeních sp.zn. 067 Ex 289226/10, 067 Ex 289266/10, 067 Ex 289275/10
a 067 Ex 289374/10 byl v prodlení s podáním žádosti o pověření k provedení exekuce, přičemž
v řízení sp.zn. 067 Ex 289266/10 toto prodlení dosáhlo délky necelých 14 měsíců; navíc u tohoto
řízení došlo již dne 9. 2. 2011 k úhradě jistiny a nákladů nalézacího řízení k rukám exekutora, tato
částka byla exekutorem přijata, přestože k jejímu vymáhání nebyl oprávněn, a přestože povinná
částku na základě nepravdivých informací od pověřeného zaměstnance uhradila, požádal dne
16.11.2011 exekuční soud o pověření k provedení exekuce bez toho, že by o provedené úhradě
soud informoval, poté, co Obvodní soud pro Prahu 8 spojil usnesením č.j. 47 EXE 2027/2010-
25, ze dne 16.2.2011 věci vedené pod sp.zn. 067 Ex 289226/10, 067 Ex 289275/10
a 067 Ex 289374/10 ke společnému řízení, nezohlednil uvedené spojení v dalším vedení řízení,
zejména nadále požadoval po povinné úhradu nákladů exekučního řízení oprávněného za každé
zahájené řízení zvlášť a přestože povinná uhradila dne 9. 2. 2011 ve všech řízeních jistiny
a náklady nalézacího řízení a v řízení 067 Ex 289226/10 i náklady exekuce a náklady oprávněného
v exekučním řízení, nevydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, ačkoliv byla exekuce vedena pouze
pro vymožení nákladů, s nimiž povinná nesouhlasila, a to ani po urgencích povinné doručených
dne 22. 3. 2011, 29. 3. 2011, 25. 5. 2011, 6. 6. 2011, k vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce
přistoupil až po další urgenci povinné doručené dne 11.11.2011 a až poté, co povinná uhradila
jím požadovanou výši nákladů exekuce, proti jejíž výši povinná od počátku brojila a příkaz
k úhradě nákladů exekuce vydal dne 14.11.2011.
c) v řízeních vedených proti povinnému H. Č.
- poté, co Obvodní soud pro Prahu 3 spojil usnesením č.j. 55 Nc 20070/2009-26, ze dne
13. 1. 2011 ve spojení s opravným usnesením č.j. 55 Nc 20070/2009-65, ze dne 8. 4. 2011 věci
vedené proti povinnému pod sp.zn. 067 Ex 220511/09, 067 Ex 223701/09, 067 Ex 223903/09,
067 Ex 248532/09, 067 Ex 269066/09, 067 Ex 269654/09, 067 Ex 279212/09 ke společnému
řízení, nezohlednil uvedené spojení v dalším vedení řízení, zejména nadále požadoval
po povinném úhradu nákladů řízení za každé zahájené řízení zvlášť, přičemž v řízeních
sp. zn. 067 Ex 223701/09 a sp. zn. 067 Ex 248532/09 vydal příkazy k úhradě nákladů exekuce,
které odeslal přímo povinnému, nikoliv jeho právnímu zástupci, a následně vydal oznámení
o ukončení exekucí; ve všech řízeních pak náklady exekuce vymáhal bez předchozího vydání
příkazu k úhradě nákladů exekuce, příkazy k úhradě nákladů exekuce nezasílal peněžnímu ústavu,
ani jej nevyrozumíval o nabytí právní moci těchto příkazů, přičemž postupoval tak, že buď sám
peněžní ústav v exekučním příkazu nesprávně poučil o tom, že je povinen vyplatit dlužnou částku
včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněného poté, co bude vyrozuměn o nabytí právní moci
usnesení o nařízení exekuce, nikoliv však příkazu k úhradě nákladů exekuce, případně k těmto
úkonům pověřil své zaměstnance,
- ve věci sp.zn. 067 Ex 269066/09 byl v prodlení s postoupením námitek povinného proti
příkazu k úhradě nákladů exekuce exekučnímu soudu od 31. 12. 2010, kdy námitky povinného
obdržel, do 29. 9. 2011, kdy námitky postoupil exekučnímu soudu.
d) v řízeních vedených proti povinnému F. J.
- se nevypořádal s návrhem povinného na spojení všech exekučních řízeních vedených proti
němu, který mu byl doručen dne 17. 2. 2012, místo toho pověřil svoji zaměstnankyni
bez právnického vzdělání k tomu, aby v každém exekučním řízení vedeném proti povinnému
vydala příkaz k úhradě nákladů exekuce bez zohlednění argumentů povinného v podaném návrhu
na spojení,
- porušil své zákonné povinnosti vyplývající z ust. §13 odst. 1 exekučního řádu, když v rámci své
řídící činnosti umožnil v přesně nezjištěném počtu exekučních řízení, minimálně však v řízeních
sp.zn. 067 Ex 313787/10, 067 Ex 215981/11 a 067 Ex 215829/11, svým zaměstnancům bez
právnického vzdělání vydávat jeho jménem rozhodnutí, a na tuto činnost svých zaměstnanců
řádně nedohlížel.
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 109
- porušil své zákonné povinnosti vyplývající z ust. §13 odst. 1 exekučního řádu, když v rámci své
řídící činnosti umožnil své pověřené zaměstnankyni, aby dne 9. 3. 2012 sepsala protokol
z jednání, v němž uvedla nepravdivé tvrzení o tom, že povinný uhradil všechny dlužné částky dne
9. 3. 2012, přičemž ve skutečnosti došlo k úhradě již dne 21. 2. 2012.
e) v řízeních vedených proti povinné P. K.
- porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. §13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící
činnosti umožnil svému pověřenému zaměstnanci, aby dne 30. 12. 2010 sepsal
pod č.j. 067 Ex 114902/08-31 protokol z jednání s povinnou, v němž vyčíslil pro účely úhrady
i částky, k jejichž vymožení nebyl v té době pověřen, nebo usnesení o nařízení exekuce a pověření
k jejímu provedení neobdržel, konkrétně:
i. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244682/10
ii. částku 15.958,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244665/10
iii. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244677/10
iv. částku 15.958,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244668/10
v. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244680/10
vi. částku 15.958,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244671/10
vii. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244683/10
viii. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244684/10
ix. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244678/10
x. částku 15.958,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244669/10
xi. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 297322/10
xii. částku 15.958,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244667/10
xiii. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244679/10
xiv. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 310292/10,
obdobně postupoval i v řízení vedeném pod sp.zn. 067 Ex 244666/10, kdy umožnil svému
pověřenému zaměstnanci, aby dne 1. 3. 2011 sepsal pod č.l. 24 protokol z jednání s povinnou
pro účely úhrady i částky, k jejichž vymožení nebyl dosud pověřen, nebo mu usnesení o nařízení
exekuce a pověření k jejímu provedení nebylo doručeno, konkrétně:
i. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244677/10
ii. částku 15.958,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244668/10
iii. částku 15.958,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244669/10
iv. částku 15.958,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244671/10
v. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244677/10
vi. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244678/10
vii. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244679/10
viii. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244680/10
ix. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244682/10
x. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244683/10
xi. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 244684/10
xii. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 297322/10
xiii. částku 16.557,- Kč ke sp.zn. 067 Ex 310292/10,
- poté, co obdržel dne 31. 8. 2011 návrh povinné na spojení všech věcí vedených proti
ní a v souvislosti s ním i přípis exekučního soudu, v němž mu sdělil, že nemůže o návrhu
na spojení rozhodnout, protože se návrh týká věcí, které dosud soudu nenapadly, nicméně
mu sdělil, nechť návrh eviduje ve svých spisech, když o návrhu na spojení rozhodne soud
až po obdržení návrhů na nařízení exekuce, postupoval v rozporu se svými povinnostmi
stanovenými v ust. §2 občanského soudního řádu a ust. §46 odst. 1 exekučního řádu, když
v součinnosti s oprávněným, kterému poskytoval nepřiměřené lhůty k odstranění vad návrhu,
zapříčinil, že vady návrhů podaných ve stejný den (17.5.2010) byly odstraňovány postupně
a při rozhodování soudu o nařízení exekuce tak následně nemohl být zohledněn ve všech
případech návrh povinné na spojení těchto věcí, přičemž jako svoji obhajobu pro nespojení řízení
uvedl, že soud mu sdělil, že o spojení rozhodne sám, přitom ze spisu sp.zn. 067 Ex 297322/10
vyplynulo, že dne 9. 1. 2012 obdržel dotaz soudu na to, zda rozhodl o návrhu povinné na spojení
věcí ze dne 30. 8. .2011, na který nereagoval a následně nereagoval ani na urgence soudu ohledně
spojení doručené dne 6. 2. 2012 a 15. 2. 2012, přičemž ke dni předložení spisového materiálu
o spojení nijakým způsobem nerozhodl a ze spisu ani nevyplývá, že by reagoval na dotazy soudu,
- poté, co dne 31. 8. 2011 obdržel plnou moc právního zástupce povinné k zastupování
v řízeních, nedoručoval písemnosti tomuto právnímu zástupci, ale pouze přímo povinné,
a to v řízeních 067 Ex 244665/10, 067 Ex 244682/10 a 067 Ex 297322/10.
f) v řízeních vedených proti povinnému F. N.
- poté, co mu bylo dne 13. 12. 2010 doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne
3. 12. 2010, č.j. 57 EXE 11/2010-51, kterým došlo ke spojení exekucí vedených
pod sp. zn. exekutora 067 Ex 262799/09, 067 Ex 243354/09 a 067 Ex 243177/09 a zároveň byly
v těchto exekučních řízeních zrušeny exekutorem vydané příkazy k úhradě nákladů exekuce,
přičemž soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí vyslovil pro exekutora závazný právní názor, dle
kterého měl exekutor provést lustraci exekucí, které vede mezi povinným a oprávněným,
a před vydáním nového příkazu k úhradě nákladů exekuce tyto exekuce spojit a následně
rozhodnout jediným příkazem k úhradě nákladů exekuce s ohledem na spojení věcí, když
oprávněný by měl mít nárok na náhradu pouze účelně vynaložených nákladů, stejně tak exekutor
by měl mít nárok pouze na jedny náklady, nezohlednil toto rozhodnutí ve své další činnosti, když
z předložených spisových materiálů nevyplývá, že by se zabýval opakovanými návrhy povinného
na spojení všech věcí vedených proti němu, a následně při vydání nového příkazu k úhradě
nákladů exekuce společného pro výše uvedená řízení vedená pod sp.zn. 067 Ex 262799/09,
067 Ex 243354/09 a 067 Ex 243177/09, který vydal dne 29. 7. 2011, pod č.j. 067 Ex 262799/09-
62, postupoval v rozporu s předchozím závazným rozhodnutím soudu, když určil náklady
právního zastoupení oprávněného za každé řízení zvlášť, tudíž nezohlednil neúčelnost
oprávněným uplatňovaných nákladů, přestože byl k tomuto postupu přímo soudem vyzván,
stejně tak nezohlednil skutečnost, že došlo k dobrovolné úhradě ve lhůtě ve smyslu ust. §46
odst. 5 exekučního řádu, tudíž měl soudní exekutor nárok pouze na poloviční odměnu,
- v exekučních řízeních sp. zn. 067 Ex 243177/09 a 067 Ex 273382/09, poté, co obdržel výzvu
povinného k urychlenému ukončení exekucí, z níž vyplývalo, že je zaslána na vědomí
i ministerstvu spravedlnosti, vydal dne 22. 3. 2012 v těchto řízeních oznámení o skončení
exekuce, které v týž den i rozeslal účastníkům a dalším subjektům, přičemž na uvedená oznámení
uvedl datum vydání dne 28. 2. 2012 a orgánu státního dohledu tvrdil, že pověření soudního
exekutora zaniklo dne 28. 2. 2012, tedy tři týdny předtím, než povinný stížnost napsal,
- v exekučním řízení sp.zn. 067 Ex 243177/09, přestože povinný dopisem doručeným dne
3. 8. 2010 sdělil, že dne 26. 7. 2010 uhradil exekutorovi zálohu na náklady exekuce ve výši
7.980,- Kč a zároveň dne 11. 6. 2010 přímo oprávněnému částku 5.094,- Kč, kteroužto
skutečnost mu oprávněný v dopise doručeném dne 17. 8. 2010 potvrdil, v rámci své řídící
činnosti porušil své povinnosti vyplývající z ust. §13 odst. 1 exekučního řádu, když vyrozuměl
zaměstnavatele povinného dne 20. 8. 2010 o nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce
a exekučního příkazu, čímž mu dal pokyn k výplatě celé vymáhané částky včetně předběžně
vyčíslených nákladů exekuce na účet soudního exekutora,
- v exekučních řízeních sp.zn. 067 Ex 243354/09 a 067 Ex 273032/09 nedodržel 15-ti denní
lhůtu k zaslání výzvy oprávněnému k vyjádření k návrhu povinného na zastavení dle ust. §55
odst. 1 exekučního řádu, když
i. v exekučním řízení sp.zn. 067 Ex 243354/09 obdržel dne 24. 6. 2010 návrh povinného
na zastavení exekuce a usnesení, kterým vyzval oprávněného k vyjádření, vydal až dne 9. 9. 2010,
byl tedy v prodlení 2 měsíce,
ii. v exekučním řízení sp.zn. 067 Ex 273032/09 obdržel dne 16. 8. 2010 návrh povinného
na zastavení exekuce a usnesení, kterým vyzval oprávněného k vyjádření, vydal až dne
19. 10. 2010, a poté, co dne 27. 10. 2010 obdržel souhlas oprávněného se zastavením exekuce,
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 110
o zastavení nerozhodl, a až dne 3. 2. 2011 postoupil návrh povinného k rozhodnutí exekučnímu
soudu.
g) v řízeních vedených proti povinné M. Č.
- v exekučních řízeních vedených pod sp.zn. 067 Ex 201186/10, 067 Ex 201188/10,
067 Ex 201189/10, 067 Ex 201190/10, 067 Ex 244261/10, poté, co exekuční soud exekuce
v uvedených řízeních zastavil a uložil oprávněnému nahradit náklady exekuce, sdělil, že náklady
exekuce po oprávněném nepožaduje, přestože v jiných řízeních proti povinné, v nichž exekuce
provádí, tyto náklady vymáhá po povinné, postupoval tedy v rozporu s ust. čl. 15 odst. 1 Pravidel
profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů a nepostupoval nestranně ve vztahu
k oběma účastníkům řízení.
2) v řízeních vedených proti povinným K. T., I. Z., H. Č., F. J., P. K., F. N., K. K., M. Č.,
postupoval v rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním řádem a kancelářským
řádem, když ve věcech v nichž obdržel návrhy na nařízení exekuce:
a) nezaopatřoval obdržené návrhy na nařízení exekuce podacím razítkem,
b) nevyzýval oprávněného k odstranění vad návrhu v zákonem stanovených lhůtách a v případě,
že oprávněného vyzval, poskytoval mu nepřiměřeně dlouhé lhůty k odstranění vad návrhů, které
mu následně dle jeho přání prodlužoval místo toho, aby v souladu s poučením, které
se oprávněnému dostalo, po neodstranění vad návrhu postoupil věc exekučnímu soudu
k rozhodnutí o zastavení, v některých případech navíc požádal exekuční soudy o pověření
k provedení exekuce, přestože byly splněny podmínky pro zastavení (řízení vedená proti
povinným K. T., P. K. a M. Č.), tyto skutečnosti exekučnímu soudu zatajil a umožnil
oprávněnému opětovně vady návrhu odstranit,
c) porušil své povinnosti vyplývající z ust. §13 exekučního řádu, když svému pověřenému
zaměstnanci umožnil, aby byly v rámci mimořádné kontroly exekutorského úřadu dne 16. 3. 2012
nebo v rámci výkonu státního dohledu na základě výzvy k vyjádření a k předložení spisu,
zaměstnancům ministerstva spravedlnosti předloženy na CD spisové materiály, v nichž došlo
k úpravě jednotlivých dokumentů ze spisu ve formátu pdf, když dle vlastností těchto dokumentů
je zřejmé, že některé z nich byly pozměněny buď v den předcházející kontrole dne 15. 3. 2012,
příp. v ranních hodinách v den kontroly dne 16. 3. 2012, nebo dny předcházející předložení
spisových materiálů ministerstvu spravedlnosti, což je důkazem toho, že kárně obviněný
v rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním a kancelářským řádem nevede spisy
v takové podobě, aby byla zaručena jejich zpětná nezměnitelnost.
C. Kárný návrh čj. 494/2012-OSD-ENA
(pův. vedeno pod sp. zn. 15 Kse 17/2012)
1) jako soudní exekutor v přesně nezjištěném počtu exekučních řízení, nejméně však v řízeních,
v nichž jako oprávněný vystupoval Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s., zast. advokátem
JUDr. Tomášem Sokolem, v nichž byl pověřen provedením exekuce, nebo v nichž mu byl
doručen návrh na nařízení exekuce, porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ust. §13
exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti:
- umožnil, aby jím pověření zaměstnanci vyhotovovali osobní doručenky pro doručení
písemností v těchto řízeních právním zástupcům oprávněných (nejméně v řízeních, v nichž jako
právní zástupce vystupoval JUDr. Tomáš Sokol), v elektronické podobě, do nichž místo
vlastnoručního podpisu osoby doručující písemnost, byly vkládány v elektronické podobě obrazy
podpisů jeho zaměstnanců, stejným způsobem (elektronicky) byly do takových doručenek
vloženy podpisy osob přijímajících písemnost za právního zástupce oprávněného, přičemž nebylo
zřejmé, kdo konkrétní písemnost za právního zástupce převzal, tedy na doručence absentovala
obligatorní náležitost dle ust. §50g odst. 1 písm. g) a h) o.s.ř.,
- umožnil, aby výše uvedeným způsobem vytvořené doručenky v případě doručování usnesení
exekučních soudů o nařízení exekuce byly opatřovány ověřovací doložkou konverze dle ust. §24
zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, v níž bylo
uvedeno, že doručenka vznikla převedením dokumentu v listinné podobě do podoby
elektronické a takto “konvertované” doručenky předkládal exekučním soudům k vyznačení
doložky právní moci na usnesení o nařízení exekuce,
- za každou osobní doručenku vyhotovenou výše uvedeným způsobem účtoval povinným částku
50 Kč, tuto následně vymáhal dle vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce a orgánu státního
dohledu nepravdivě tvrdil, že doručení probíhá tak, že pověřená zaměstnankyně osobně doručuje
písemnosti do sídla právního zástupce oprávněného a tyto jsou opatřeny podpisovým razítkem
osoby oprávněné písemnost za právního zástupce převzít a podpisovým razítkem zaměstnankyně
soudního exekutora pověřené doručováním písemností,
- za každou takto doručovanou písemnost účtoval povinným částku 50 Kč zvlášť, tuto následně
vymáhal dle vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce, přestože byl dle ust. §15 odst. 2
exekučního tarifu oprávněn účtovat při doručování více písemností zároveň, tuto paušální částku
pouze jednou.
D. Kárný návrh čj. 514/2012-OSD-ENA
(pův. vedeno pod sp. zn. 15 Kse 18/2012)
1. jako soudní exekutor se dopustil četných pochybení v exekučních řízeních, v nichž byl pověřen
provedením exekucí, nebo v nichž obdržel návrh na nařízení exekuce, nevypořádal se řádně
s procesními návrhy účastníků a opakovaně se dopouštěl průtahů při vyřizování návrhů
účastníků, a dopustil se dalších níže specifikovaných pochybení, konkrétně:
v řízeních vedených proti povinné D. N.
- byl v prodlení s vydáním příkazů k úhradě nákladů exekuce za situace, kdy exekuce byly vedeny
pouze pro náklady exekuce, konkrétně:
a) v exekučním řízení sp.zn. 067 Ex 101316/08 od 21. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení
exekuce č.j. 9 Nc 3747/2008-3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č.j. 9 Nc 3747/2008-8,
minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,
b) v exekučním řízení sp.zn. 067 Ex 101320/08 od 16.1.2009, kdy obdržel usnesení o nařízení
exekuce č.j. 9 Nc 3743/2008-3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č.j. 9 Nc 3743/2008-08,
minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,
c) v exekučním řízení sp.zn. 067 Ex 101321/08 od 16. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení
exekuce č.j. 9 Nc 3742/2008-3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č.j. 9 Nc 3742/2008-08,
minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,
d) v exekučním řízení sp.zn. 067 Ex 101323/08 od 16. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení
exekuce č.j. 9 Nc 3740/2008-3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č.j. 9 Nc 3740/2008-08,
minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27.6.2012,
e) v exekučním řízení sp.zn. 067 Ex 101327/08 od 16. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení
exekuce č.j. 9 Nc 3736/2008-3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č.j. 9 Nc 3736/2008-08,
minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012,
f) v exekučním řízení sp.zn. 067 Ex 101331/08 od 16. 1. 2009, kdy obdržel usnesení o nařízení
exekuce č.j. 9 Nc 3732/2008-3 a usnesení o částečném zastavení exekuce č.j. 9 Nc 3732/2008-08,
minimálně do dne předložení spisového materiálu orgánu státního dohledu 27. 6. 2012, přičemž
k vydání příkazů k úhradě nákladů exekuce nepřistoupil ani poté, co povinná výši předběžně
vyčíslených nákladů opakovaně namítala,
- byl v prodlení s postoupením návrhů povinné na zastavení exekuce, konkrétně:
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 111
a) v exekučním řízení sp.zn. 067 Ex 101316/08, v němž dne 24. 2. 2010 obdržel nesouhlasné
stanovisko oprávněného k návrhu povinné na zastavení exekuce, byl tedy povinen nejpozději dne
24.3.2010 postoupit věc exekučnímu soudu, přičemž tak učinil až dne 27. 5. 2010,
b) v exekučním řízení sp.zn. 067 Ex 101320/08, v němž dne 22. 4. 2010 obdržel nesouhlasné
stanovisko oprávněného k návrhu povinné na zastavení exekuce, byl tedy povinen nejpozději dne
22. 5. 2010 postoupit věc exekučnímu soudu, přičemž tak učinil až dne 30. 8. 2010,
- byl v prodlení s vyhotovením výzvy k odstranění vad podání oprávněného v exekučním řízení
sp.zn. 067 Ex 309245/10, v němž dne 9. 11. 2010 obdržel návrh na nařízení exekuce, k němuž
nebyl připojen exekuční titul s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti, přičemž
až poté, co byl ve věci zahájen výkon státního dohledu vyzval dne 4. 5. 2012 oprávněného
k odstranění vad podání, přičemž poté, co dne 22. 5. 2012 oprávněný exekuční titul s vyznačenou
doložkou právní moci a vykonatelnosti doložil, byl v prodlení se zaslání žádosti o pověření
k provedení exekuce, když minimálně ke dni předložení spisu o pověření nepožádal.
2) v řízeních vedených proti povinným D. N., M. Ch., O. K., R. T., M. P., D. M. postupoval v
rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním řádem a kancelářským řádem, když ve
věcech, v nichž obdržel návrhy na nařízení exekuce:
a) neopatřoval obdržené návrhy na nařízení exekuce podacím razítkem,
b) porušil své povinnosti vyplývající z ust. §13 exekučního řádu, když svému pověřenému
zaměstnanci umožnil, aby byly v rámci mimořádné kontroly exekutorského úřadu dne 16. 3. 2012
nebo v rámci výkonu státního dohledu na základě výzvy k vyjádření a k předložení spisu,
zaměstnancům ministerstva spravedlnosti předloženy na CD spisové materiály, v nichž došlo
k úpravě jednotlivých dokumentů ze spisu ve formátu pdf, když dle vlastností těchto dokumentů
je zřejmé, že některé z nich byly pozměněny buď v den předcházející kontrole dne 15. 3. 2012,
příp. v ranních hodinách v den kontroly dne 16. 3. 2012, nebo dny předcházející předložení
spisových materiálů ministerstvu spravedlnosti, což je důkazem toho, že kárně obviněný
v rozporu se svými povinnostmi stanovenými exekučním a kancelářským řádem nevede spisy
v takové podobě, aby byla zaručena jejich zpětná nezměnitelnost.
E. Podstatný obsah vyjádření kárně obviněného ke kárným návrhům
Kárně obviněný stran způsobu a obsahu podání jednotlivých kárných návrhů a priori
poukazuje na to, že poté, co bylo kárnému žalobci, který navrhl projednání všech kárných návrhů
ve společném řízení, uloženo, aby uvedl kárnou žalobu do projednatelné podoby, tak, aby byl
žalobní návrh jednoznačný, v řízení nevznikly pochybnosti o formulaci a obsahu jednotlivých
skutků, resp. o tom, pro které skutky a která pochybení soudního exekutora má být kárné řízení
vedeno, přitom byl upozorněn na to, že tímto způsobem již nelze návrh rozšiřovat nad rámec
původních návrhů, kárný žalobce učinil podání ze dne 5. 8. 2003, které dle názoru kárně
obviněného neodpovídá původním kárným žalobám, jedná se o formálně podání nové,
a tak nezbývá než takto nově pojatý návrh na zahájení kárného řízení, podaný dne 9. 8. 2013,
považovat za podaný opožděně a tedy řízení ve smyslu ust. §14 písm. a) zák. č. 7/2002 Sb.
zastavit.
Kárně obviněný, ač má za to, že došlo k prekluzi a kárné návrhy jsou neprojednatelné,
podal dále své vyjádření ke skutkům, které jsou mu přičítány, přitom za podstatné označil
tzv. speciální režim v souvislosti s kauzami oprávněného, tj. Dopravního podniku hl. města
Prahy, a.s.; tyto věci byly v rámci české justice vyřizovány ve speciálním režimu, a to ještě dříve,
než soudní exekutor začal být pověřován prováděním exekucí pro oprávněného. Speciální režim
česká justice zavedla již v roce 1995, kdy Dopravní podnik hl. města Prahy začal vymáhat
pohledávky za „černými pasažéry“. Tento režim byly nuceny zavést zejména 4 pražské
a středočeské soudy. Režim spočíval zejména v podávání šablonovitých žalob a hromadném
vydávání rozhodnutí. Žalobce přímo pro jednotlivé soudy zpracovával platební rozkazy, přičemž
tyto platební rozkazy byly dokonce na jedné stránce s návrhem na vydání platebního rozkazu.
S tím, jak rozhodnutí nabývala právní moci, nestíhaly soudy doložky právní moci na rozhodnutí
vyznačovat, kdy v některých případech byly soudy s vyznačováním doložek v prodlení více jak
deset let. V mnoha případech řešily soudy vzniklou situaci tak, že nevyznačovaly doložky právní
moci přímo na rozhodnutí, ale zasílaly oprávněnému pouze hromadné seznamy, v nichž bylo
uvedeno číslo jednací rozhodnutí a datum nabytí právní moci. V nalézacích řízeních bylo rovněž
porušováno právo na zákonného soudce, když nebyla dodržována místní příslušnost soudů
a rozhodnutí byla v určitém období vydávána výhradně Obvodním soudem pro Prahu 7.
Vzhledem ke skutečnosti, že oprávněný v letech 2008-2011 podal okolo 300.000 návrhů
na nařízení exekuce, opět hrozilo přetížení či dokonce kolaps justice. Proto se justice - soudy
zapojily do systému spolupráce s oprávněným, kde oprávněný pro jednotlivé soudy zpracovával
nejen návrhy na nařízení exekuce, ale dokonce i usnesení o nařízení exekuce, které pak
v masovém měřítku napadaly na Exekutorský úřad. Vzhledem ke skutečnosti, že soudy výše
popsaným způsobem přímo ovlivnily počet zpracovaných návrhů na nařízení exekuce i soudní
exekutor byl nucen přistoupit na režim zavedený obecnými soudy tak, aby nárazovým žádáním
o pověření k provedení exekuce či jinými žádostmi exekuční soudy nezahltil. Tento speciální
postup v rámci činnosti soudního exekutora spočíval zejména v postupném žádání o pověření
k provedení exekuce ze strany soudního exekutora či poskytování delších lhůt k některým
úkonům oprávněného, které ovšem nikdy nebyly stanovovány v rozporu se zákonem a ve své
podstatě zabraňovaly přetěžování obecných soudů, případně reagovaly na prodlevy obecných
soudů, a to zejména v souvislosti s již zmíněným zpožděným vyznačováním doložek právní moci
na exekuční tituly.
Z popsané skutečnosti potom plyne dle kárně obviněného kauzální nedostatek materiální
stránky pro vznik kárné odpovědnosti kárně obviněného dle původně podaných kárných žalob.
Kárné provinění, jakožto speciální delikt v kategorizaci deliktu, obligatorně vyžaduje pro svůj
vznik určitý stupeň škodlivosti a závažnosti, který se musí vedle typového vymezení přísně
individualizovat ve vztahu ke všem okolnostem konkrétního skutku. V úzké souvislosti s realizací
tzv. speciálního režimu je tak třeba i aritmeticky vycházet ze souhrnu z pracovávaného nápadu
úřadu kárně obviněného exekutora.
Kárně obviněný exekutor učinil součástí svého vyjádření toto osobní prohlášení:
„Předně uvádím, že se v rámci činnosti soudního exekutora nelze zcela vyvarovat jistým méně zásadním
nedopatřením, které jsou především technického a administrativního rázu, případně nedopatřením vzniklým
působením lidského faktoru, tedy omylností mých zaměstnanců, kterou ovšem nebude možné nikdy úplně
eliminovat, a to v žádném oboru.
Rád bych podotknul, že soudním exekutorem jsem již od roku 2001 a vedu téměř 300.000 aktivních spisů.
Od roku 2009 až do dubna 2013 na mě bylo podáno 153 stížností k Ministerstvu spravedlnosti ČR, které
je dohledovým orgánem nad činností soudního exekutora, přičemž v drtivé většině podaných stížností nebyla v mé
činnosti shledána žádná pochybení. V roce 2009 na mě bylo podáno 15 stížností, kdy ani jedna nebyla shledána
důvodnou. V roce 2010 bylo podáno 28 stížností, z nichž pouze jedna byla Ministerstvem spravedlnosti shledána
důvodnou a na základě ní na mě byla podána kárná žaloba. V roce 2011 bylo v rámci mé činnosti podáno 29
stížností, z čehož mi byly uděleny 2 výtky za méně závažná pochybení. V roce 2012 bylo podáno 71 stížností,
kdy následovala 1 výtka, 1 upozornění a 6 kárných žalob. Ke kárným žalobám bych se ještě rád vyjádřil později.
Odbor dohledu Ministerstva spravedlnosti provedl v mém exekutorském úřadě od roku 2009 do současnosti dvě
kontroly. Při první kontrole v září roku 2009 nebylo dle sdělení Ministerstva spravedlnosti zjištěno žádné
porušení mých povinností a k mému postupu v řízeních nebyly závažnější výhrady. Při druhé mimořádné kontrole
v březnu 2012, o níž jsem byl informován telefonicky dva dny před jejím konáním, byla dle Ministerstva
spravedlnosti zjištěna jistá pochybení, která se stala předmětem následně podaných kárných žalob.
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 112
Ministerstvo spravedlnosti zahájilo v období od roku 2009 do září roku 2013 proti mně, jako kárně
obviněnému, celkem 7 kárných řízení. V prvním kárném řízení, které bylo, jak jsem již předeslal, zahájeno v roce
2010 na základě stížnosti, jsem byl zcela zproštěn kárného obvinění – jednalo se o řízení
pod sp. zn. 15 Kse 6/2010. Ve dvou spojených kárných řízeních zahájených v roce 2012 jsem byl shledán
vinným v jednom ze skutků a byla mi uložena nejmírnější sankce, a to napomenutí za průtahy v řízení – jednalo
se o řízení pod sp. zn. 15 Kse 5/2012. Ve zbývajících 10 skutcích této kárné žaloby jsem byl obvinění zproštěn
či vzal kárný žalobce svá obvinění zpět. Zbývající čtyři kárná řízení, jež jsou spojena do jednoho řízení, jsou
aktuálně předmětem kárné žaloby.
Abych vše shrnul, v rámci období od roku 2009 do září roku 2013 ze 149 projednaných a ukončených stížností
mi byly uloženy tři výtky, přičemž jedna z těchto výtek vztahující se k určení minimální odměny soudního
exekutora byla následně překonána judikaturou Nejvyššího správního soudu, a tudíž její uložení lze považovat
minimálně za nesprávné. Dále jsem byl jednou upozorněn na drobné pochybení v řízení. Co se týká kárných
žalob, ze tří dosud projednaných jsem byl pouze v jednom z velkého množství skutků shledán vinným a bylo mi
uloženo napomenutí.
Na základě výše uvedeného se domnívám, že svou činnost soudního exekutora vykonávám řádně, s veškerou
pečlivostí a bez závažnějších excesů, když z dosud projednaných stížností bylo mé pochybení shledáno v přibližně
2% případů.“
K prokázání svých shora uvedených skutkových tvrzení považuje kárně obviněný
za nezbytné provést důkazy:
- přiloženým potvrzením Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 17. 5. 2013 (Listinný důkaz č. 1)
- Výslechem JUDr. Tomáše Sokola, advokáta
- Výslechem JUDr. Jana Brože, advokáta
- Výslechem JUDr. Jana Sváčka, v rozhodné době předsedy Městského soudu v Praze
- Výslechem JUDr. Ivany Švehlové, předsedkyně Krajského soudu v Praze
- Výslechem JUDr. Ladislava Hejtmánka, předsedy Obvodního soudu pro Prahu 7
- Výslechem ředitele Odboru dohledu MS ČR
Kárně obviněný dále podal své meritorní vyjádření dle původního řazení skutků:
? Prodlení s vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce za situace, kdy exekuce
byla vedena pouze pro náklady exekuce, vydání exekučního příkazu za situace,
kdy nebyl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce; chybné poučování peněžního
ústavu
K vytýkanému skutku, který má spočívat mj. v prodlení kárně obviněného s vydáním
příkazu k úhradě nákladů exekuce za situace, kdy exekuce byla vedena pouze pro náklady
exekuce, a dále v tom, že kárně obviněný vydal exekuční příkaz, tj. vymáhal náklady exekuce,
za situace, kdy nebyl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce, kárně obviněný zdůrazňuje,
že se k vytýkanému skutku vyjadřuje zcela nad rámec, neboť má za to, že tento skutek nelze
považovat za kárné provinění, o čemž ostatně svědčí i stávající judikatura kárných senátů
Nejvyššího správního soudu ČR (zejména rozhodnutí sp. zn. 11 Kse 3/2009 ze dne 17. 10. 2012
a rozhodnutí sp. zn. 15 Kse 1/2012 ze dne 19. 11. 2012). Stejně jako i skutečnost, že kárný
žalobce mj. pro tento skutek vzal zpět svou žalobu evidovanou pod č. j. 663/2011-OSD-
ENA/14 (původně vedenou pod sp. zn. 15 Kse 6/2012), a dále rovněž žalobu evidovanou
pod č. j. 677/2011-OSD-ENA/9 (vedenou pod sp. zn. 15 Kse 5/2012).
K nevydání příkazu k úhradě nákladů exekuce za situace, kdy již byl vydán exekuční
příkaz, kárně obviněný uvádí, že exekuční příkaz je ve smyslu ustanovení §47 odst. 1 zákona
č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) ve znění účinném
do 31. 12. 2012, civilně-procesním (tedy soudním) rozhodnutím sui generis, které vydává soudní
exekutor, a které ve spojení s usnesením o nařízení exekuce má shodné procesní účinky jako
usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Exekuční příkaz ve své podstatě představuje upřesnění –
byť se zcela zásadními dopady – rozhodnutí soudu, proti němuž – obdobně jako proti usnesení
soudu, jímž se upravuje vedení řízení – nelze brojit opravnými prostředky (typicky odvoláním).
Pro to, aby kárně obviněný soudní exekutor mohl vymoci mj. náklady oprávněného v exekučním
řízení, na které oprávněný má nárok, stejně jako i náklady exekuce, k jejichž vymožení kárně
obviněného opravňuje samo usnesení o nařízení exekuce, je kárně obviněný nucen činit příslušné
úkony směřující k provedení exekuce. Tyto úkony přitom kárně obviněný může činit i bez vydání
příkazu k úhradě nákladů exekuce, přičemž náklady exekuce, vč. nákladů oprávněného
v exekučním řízení v této souvislosti „předběžně“ vyčísluje již například ve výzvě ke splnění
vymáhané povinnosti či v exekučním příkazu. Dle názoru kárně obviněného přitom takovýto
postup není vymáháním bez exekučního titulu. Příkaz k úhradě nákladů exekuce je rozhodnutím,
které závazně určuje výši nákladů exekuce, ačkoliv oprávnění k jejich vymáhání je dáno již
usnesením o nařízení exekuce a způsob provedení je stanoven již v exekučním příkazu. Uvedené
přitom vyplývá z ustanovení §44 odst. 6 písm. e) exekučního řádu, kdy usnesení má obsahovat
označení povinnosti, která má být exekucí vymožena, včetně povinnosti k úhradě nákladů
exekuce. Náklady exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení tedy jsou předmětem
exekuční činnosti od počátku exekuce, tj. i v době, kdy ještě přesná výše nákladů ani nemůže být
závazně určena, neboť je závislá právě na průběhu exekuce. Je proto zřejmé, že už právní úprava
účinná do 31. 12. 2012 počítala, resp. počítá s institutem tzv. předběžných nákladů exekuce
a předběžných nákladů oprávněného v exekučním řízení, které mohou a zpravidla i jsou
vymezeny například ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti či v exekučním příkazu. Možnost
zahrnutí výroku o (předběžných) nákladech exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním
řízení do některého z výše uvedených dokumentů přitom nevylučuje ani odborná literatura
[srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád).
Komentář. 2. vydání, Praha 2010, s. 343 an.]. Je nesporné, že na základě ustanovení §87
exekučního řádu jsou náklady exekuce závazně stanoveny až pravomocným příkazem k úhradě
nákladů exekuce. Pokud však právní úprava stanoví, že náklady exekuce a náklady oprávněného
(kárně obviněný) exekutor „vymůže“ na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce,
je v návaznosti na shora zmíněné zřejmé, že slovo „vymůže“ nemůže po obsahové stránce
v daném kontextu zahrnovat exekuční činnost ve všech jejích fázích, nýbrž pouze její konečný
výsledek, tedy vyplacení nákladů oprávněnému, resp. soudnímu exekutorovi. Předcházející fáze
exekuční činnosti, tedy samotné vymáhání, tak mohou – a jak plyne z výše uvedeného, minimálně
na počátku exekuce v zásadě i musí - být vedeny pro náklady předběžné. Za této situace tak kárně
obviněný považuje vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce v době, kdy ještě nebyly uhrazeny
náklady exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení, za předčasné. Nehledě na to,
že ustanovení §87 ve spojení s ustanovením §88 exekučního řádu výslovně nestanovuje, v jaké
fázi exekučního řízení má být příkaz k úhradě nákladů exekuce vydán, což ostatně potvrzuje
i sám kárný žalobce v částečném zpětvzetí kárné žaloby vedené pod sp. zn. 15 Kse 5/2012
(podání č. j. 677/2011-OSD-ENA/35 ze dne 25. 1. 2013, kde kárný žalobce výslovně uvádí
názor kárných senátů, dle kterých okamžik vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce není
jednoznačný - viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2012,
sp. zn. 15 Kse 1/2012). Kárně obviněný se tedy nemohl – jak tvrdí kárný žalobce – dostat
do prodlení s vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce. Na shora uvedeném přitom nemůže
změnit ničeho ani skutečnost, že si kárný žalobce dle své logiky vykládá zmíněné ustavení §87
exekučního řádu tak, že kárně obviněný soudní exekutor má údajně vydat příkaz k úhradě
nákladů exekuce ještě před vymožením nákladů exekuce. K tomuto kárně obviněný dodává,
že dle ustanovení §2 exekučního řádu je kárně obviněný soudní exekutor při výkonu exekuční
činnosti vázán jen Ústavou České republiky, zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutími
soudu vydanými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení, nikoliv tedy logickými
úvahami kárného žalobce. Nedodržení těchto úvah nemůže zakládat kárnou odpovědnost kárně
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 113
obviněného. Kárně obviněný na tomto místě dodává, že v průběhu posledních dvou let, kdy byly
kontrolovány desítky spisů kárně obviněného, a také v rámci kontroly prováděné ve dnech 22. –
23. 9. 2009 odborem dohledu Ministerstva spravedlnosti, nebyl tento postup kárně obviněnému
ani v jednom z případů vytknut a v případě spojených kárných žalob vedených u Nejvyššího
správního soudu pod společnou sp. zn. 15 Kse 5/2012 byly tyto žaloby co do vytýkaného skutku
dokonce vzaty zpět. K tomuto kárně obviněný rovněž dodává, že standardní praxí většiny
soudních exekutorů v České republice je vydávání příkazu k úhradě nákladů exekuce až v době,
kdy jsou již náklady exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení zcela vymoženy. Tento
postup se jeví jakožto vhodný například a zejména ve spojení s odváděním příslušné daně
z přidané hodnoty kárně obviněným soudním exekutorem. Kárně obviněný na tomto místě
nesouhlasí s argumentací kárného žalobce, dle kterého se kárně obviněný v této souvislosti
nemůže hájit tím, že trvalo-li by vymáhání nákladů exekuce více jak 3 roky, nebylo by následně
možné vystavit dobropis k původním daňovým dokladům starším jako 3 roky, neboť situace, kdy
jsou náklady exekuce vymáhány více jak 3 roky, je podle kárného žalobce situací, kdy by mělo
dojít k zastavení takovéto exekuce. Kárně obviněný má za to, že kárnému žalobci v rámci jeho
dohledového činnosti nepřísluší zasahovat do činnosti kárně obviněného nebo mu dokonce
přikazovat, jak by v rámci této činnosti měl postupovat, neboť by tímto ze strany kárného
žalobce došlo nejen k nepřiměřenému zásahu do činnosti kárně obviněného, tj. k narušení jeho
nestrannosti a nezávislosti, ale zároveň by v tomto případě rovněž došlo k nepřiměřenému
zásahu do práv oprávněného.
Závěrem shrnuto - pro to, aby kárně obviněný mohl vymoci mj. náklady exekuce,
vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení, k jejichž vymožení kárně obviněného opravňuje
samo usnesení o nařízení exekuce, je kárně obviněný nucen činit příslušné úkony směřující
k provedení exekuce – tj. například vydat exekuční příkaz. Vzhledem k tomu, že kárně obviněný
v daném případě činí kroky nutné k provedení exekuce (například k vymožení nákladů
oprávněného), vzniká mu tímto nárok minimálně na odměnu a náhradu hotových výdajů, jež –
jak bylo uvedeného – může vymáhat i bez příkazu k úhradě nákladů exekuce. Opačný výklad
je „výlučně“ právním názorem kárného žalobce, z jehož údajného porušování kárně obviněným
nelze v žádném případě vyvozovat kárnou odpovědnost kárně obviněného soudního exekutora,
stejně jako kárně obviněnému nelze přikazovat, aby podle tohoto názoru postupoval.
Pokud je kárně obviněnému vyčítáno, že údajně opomíjí peněžní ústav poučovat o tom,
že částku odpovídající nákladům exekuce a nákladům oprávněného má vyplatit až po obdržení
příkazu k úhradě nákladů exekuce a vyrozumění o tom, že tento nabyl právní moci, neboť
náklady exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení lze údajně vymáhat jen na základě
příkazu k úhradě nákladů exekuce, nikoliv na základě exekučního příkazu, kárně obviněný
na tomto místě uvádí, že setrvává na shora uvedených skutečnostech, neboť má za to,
že se v dané souvislosti žádného kárného provinění nedopustil. Uvedené ostatně – jak už bylo
uvedeno výše – potvrzuje i stávající judikatura kárných senátů Nejvyššího správního soudu ČR
(zejména rozhodnutí sp. zn. 11 Kse 3/2009, ze dne 17. 10. 2012 a rozhodnutí
sp. zn. 15 Kse 1/2012 ze dne 19. 11. 2012), a dále shora zmíněná zpětvzetí kárných žalob.
? Prodlení se zasláním výzvy oprávněnému k vyjádření se k návrhu na zastavení
exekuce a s postoupením návrhu na zastavení exekuce
K vytýkanému skutku, který má spočívat v prodlení se zasláním výzvy oprávněnému
k vyjádření se k návrhu na zastavení exekuce a v prodlení s postoupením návrhů na zastavení
exekuce, a to konkrétně v exekučním řízení proti povinné D. N. (067 EX 101316/08, 067 EX
101320/08) a proti povinnému F. N. (067 EX 243354/09, 067 EX 273032/09), sděluje kárně
obviněný, že věc je třeba posuzovat v intencích specifik „speciálního režimu“. Poukazuje na
právní úpravu obsaženou v §55 e.ř., která přenesla na soudního exekutora pravomoc rozhodovat
o zastavení exekuce, resp. vyzývat účastníky k vyjádření a případně postupovat návrhy na
zastavení exekuce s nesouhlasným stanoviskem účastníků exekučnímu soudu, nabyla účinnosti
dne 1. 11. 2009. Novela č. 286/2009 Sb., která tuto novou právní úpravu přinesla, ovšem zavedla
pro soudní exekutory i další zásadní změny ve vedení exekučního řízení, se kterými se museli
soudní exekutoři vypořádat (administrativní, personální a technická zátěž, která byla na soudní
exekutory z exekučního soudu přenesena). Na konci roku 2009 a v části roku 2010 se tedy
vzhledem k výše uvedenému a také vzhledem k výraznému nárůstu nápadu nových exekučních
řízení stalo, že kárně obviněný byl novou agendou zcela zahlcen. Je pravdou, že v exekučních
řízeních vedených proti povinné D. N. byl soudní exekutor v prodlení s postoupením návrhu na
zastavení exekuce exekučnímu soudu. V řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 101316/08 bylo
nesouhlasné stanovisko oprávněného doručeno soudnímu exekutorovi dne 24. 2. 2010. V
souladu s §55 odst. 2 exekučního řádu, který stanovuje k postoupení lhůtu 30ti dnů, měl být
návrh na zastavení exekuce postoupen exekučnímu soudu nejpozději dne 26. 3. 2010, nikoliv dne
24. 3. 2010, jak uvádí kárný žalobce. Návrh na zastavení byl exekučnímu soudu postoupen dne
27. 5. 2010. V řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 101320/08 bylo nesouhlasné stanovisko
oprávněného doručeno soudnímu exekutorovi dne 22. 4. 2010 a návrh na zastavení exekuce měl
být postoupen exekučnímu soudu nejpozději dne 22. 5. 2010. Stalo se tak dne 30. 8. 2010. Soudní
exekutor byl tedy v prodlení s postoupením návrhu na zastavení exekuce cca 60 dnů, resp. cca 90
dnů.
V exekučním řízení vedeném proti F. N. pod sp. zn. 067 EX 243354/09 byl kárně
obviněnému zaslán návrh povinného na zastavení exekuce dne 24. 6. 2010. Výzva k vyjádření se
k podanému návrhu byla zaslána právnímu zástupci oprávněného dne 9. 9. 2010. V řízení proti
témuž povinnému vedeném pod sp. zn. 067 EX 273032/09 obdržel kárně obviněný návrh na
zastavení exekuce dne 16. 8. 2010. Výzva k vyjádření se k podanému návrhu byla zaslána
právnímu zástupci oprávněného dne 19. 10. 2010. V obou případech byl kárně obviněný v
prodlení s výzvou oprávněnému k vyjádření se k návrhu na zastavení exekuce v prodlení cca 7
týdnů, resp. 8 týdnů. Oprávněný se dne 27. 10. 2010 vyjádřil k návrhu povinného na zastavení
exekuce a dne 3. 2. 2011 postoupil soudní exekutor návrh k rozhodnutí exekučnímu soudu. Byl
tak v prodlení necelých 10 týdnů.
Dle názoru kárně obviněného nedosahuje skutek, vzhledem k délce prodlení se zasláním
výzvy oprávněnému k vyjádření se k návrhu na zastavení a postoupením návrhu na zastavení
exekučnímu soudu, stupně závažnosti kárného provinění. Kárně obviněný na svou obhajobu
zdůrazňuje, že prodlení s postoupením návrhu na zastavení exekuce a výzvy k vyjádření
se k návrhu na zastavení vzniklo v souvislosti s převzetím nové agendy, která původně příslušela
exekučním soudům, a to v počátcích zavádění nových postupů na konci roku 2009 a částečně
i v roce 2010. V této době byla připravována nová technická řešení a mechanizmy, včetně
personálních opatření, která měla zabezpečit dodržování lhůt ve velmi rozsáhlé agendě kárně
obviněného. V současné době již byly tyto mechanizmy nastaveny a přijata taková opatření,
aby se podobná pochybení nemohla opakovat. Zároveň byli všichni zaměstnanci kárně
obviněného s novými postupy a mechanizmy důsledně seznámeni tak, aby nemohlo docházet
k jejich pochybení, či přesněji, aby byla případná pochybení co nejvíce omezena. Shledání
provinění a případní sankce by tak byla čirou represí s absencí prevenčního rozměru správního
trestání.
? Prodlení s výzvou oprávněnému k odstranění vad návrhu
Kárně obviněnému je vytýkáno prodlení v exekučním řízení vedeném
pod sp. zn. 067 EX 309245/10. Kárně obviněný obdržel návrh na nařízení exekuce dne
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 114
9. 11. 2010. K návrhu na nařízení exekuce byl připojen exekuční titul bez doložky právní moci
a doložky vykonatelnosti. Exekutorský kandidát kárně obviněného vyzval oprávněného dne
3. 5. 2012 k doplnění návrhu na nařízení exekuce. Oprávněný návrh na nařízení exekuce doplnil
dne 22. 5. 2012 a soudní exekutor následně požádal o pověření dne 22. 5. 2012. Kárně obviněný
uvádí, že v době, kdy došlo k novele exekučního řádu v souvislosti s podáváním návrhů
na nařízení exekuce soudním exekutorům, nikoliv exekučním soudům (novela č. 286/2009 Sb.,
účinná od 1. 11. 2009), bylo nutné vytvořit nové postupy, kontrolní mechanismy, či zaškolit nové
zaměstnance na agendu, se kterou neměli soudní exekutoři do té doby žádné zkušenosti.
V té době tedy byly v exekutorském úřadu nastaveny postupy, které byly považovány kárně
obviněným za nejlepší možné; postup byl nastaven tak, že příchozí návrhy na nařízení exekuce
byly rozdělovány do skupin na bezvadné (které byly postupovány exekučním soudům se žádostí
o pověření) a vadné, v nichž bylo nutno vyzvat oprávněné k opravě návrhů na nařízení exekuce.
Vzhledem ke skutečnosti, že byl roční nápad návrhů na nařízení exekuce v řádu desítek tisíc,
nebylo v silách kárně obviněného kontrolovat veškeré příchozí návrhy osobně, proto kontrolou
příchozích návrhů na nařízení exekuce pověřil některé ze svých zaměstnanců, které řádně
proškolil a poučil. Zaměstnanci měli posoudit, zda je spis vadný, či bezvadný a dle toho označit
spis poznámkou. V případě, že byl návrh na nařízení exekuce posouzen jako vadný, měla být
do spisu uvedena poznámka, na jejímž základě další z pověřených zaměstnanců (s právním
vzděláním) vady posuzovali a vyzývali oprávněné k doplnění návrhu. Tento systém fungoval
velice dobře, ovšem nebylo možno se vyvarovat výjimečných pochybení, jako například ve spise
067 EX 309245/10. Tento spis, ač měl být pověřeným zaměstnancem označen jako vadný, byl
označen jako správný a při vnějším pohledu se tvářil tak, jakoby z něj odešla žádost o pověření
a nebylo nutné v něm cokoliv činit. Kárně obviněný, vědom si možnosti ojedinělých pochybení
v desítkách tisíc spisů, které vedl, učinil kroky k zajištění efektivních kontrolních mechanismů,
které měly podobným pochybením bránit. Kontrolní mechanismy (zjednodušeně řečeno
softwarová upozornění na odchylky ve spisech, které do spisů přivedou kvalifikované
zaměstnance, kteří posoudí, zda je ve spisu nějaká nesprávnost a věc uvedou do pořádku) byly
plně zapracovány do systému kárně obviněného v průběhu roku 2011 a nyní již fungují tak,
že se jim daří jednorázová pochybení podchycovat již v počátečních stádiích, kdy je lze bez
větších problémů napravit, a to plně v souladu s příslušnými právními předpisy.
Kárně obviněný připouští, že k prodlení s vytvořením výzvy k doplnění návrhu
na nařízení exekuce došlo. Poukazuje zde ale na skutečnost, že k prodlení došlo již před značnou
dobou, prodlení bylo způsobeno individuálním pochybením zaměstnance v souvislosti
s nárůstem nové agendy a aktuálně jsou již ze strany kárně obviněného nastaveny v činnosti
exekutorského úřadu takové systémové a kontrolní mechanismy, které obdobná pochybení
vylučují. Shledání provinění a případní sankce by tak byla čirou represí s absencí prevenčního
rozměru správního trestání.
? Poskytování nepřiměřeně dlouhých lhůt k odstranění vad návrhů a související
Kárně obviněnému je rovněž v několika případech vytýkáno, že poskytoval oprávněnému
nepřiměřeně dlouhé lhůty k odstranění vad návrhů, které mu následně dle jeho přání prodlužoval,
místo toho, aby v souladu s poučením které se oprávněnému dostalo, po neodstranění vad
návrhu postoupil věc exekučnímu soudu k rozhodnutí o zastavení.
Kárně obviněný k tomu uvádí, že samotné určení šestiměsíční lhůty k doplnění návrhu
na nařízení exekuce nemůže být chápáno jako kárné provinění, když záleží na uvážení kárně
obviněného, jakou lhůtu oprávněnému poskytne. Kárně obviněný byl při posouzení délky lhůty,
kterou má oprávněným poskytnout k doplnění návrhu na nařízení exekuce, nucen zohlednit
i velikost nápadu. Vzhledem ke skutečnosti, že zmíněný oprávněný podával ročně desítky tisíc
návrhů na nařízení exekuce a ve stovkách, možná tisících případech byl vyzýván k doplnění, byla
mu logicky určena delší lhůta, než kdyby šlo o případ individuální. Kárně obviněný se rozhodl
pro stanovení šestiměsíční lhůty k doplnění podání rovněž proto, že mu byla známa přetíženost
a s tím související prodlevy s vyznačováním doložek právní moci a vykonatelnosti ze strany
exekučních soudů na exekuční tituly. Kárně obviněný poukazuje i na to, že svým postupem
nikoho nepoškodil, když oprávněnému nic nebránilo doplnit návrh na nařízení exekuce dříve, než
ve stanovené lhůtě a povinnému nic nebránilo uhradit dlužnou částku dle exekučního titulu
přímo k rukám oprávněného před nařízením exekuce a vyhnout se tak povinnosti hradit náklady
exekuce. Z uvedených důvodů považuje kárně obviněný tuto část kárné žaloby za zjevně
neopodstatněnou, když je přesvědčen o tom, že se poskytováním šestiměsíční lhůty k doplnění
podání kárného provinění nedopustil. Kárně obviněnému bylo vytýkáno nejen poskytování
údajně nepřiměřených lhůt k odstranění vady návrhu, ale rovněž prodlužování lhůt k doplnění
návrhu na nařízení exekuce na žádost oprávněného, namísto postoupení nedoplněných návrhů
na nařízení exekuce exekučním soudům k zastavení. Kárně obviněný uvádí, že ve všech
vytýkaných případech podal oprávněný vadný návrh na nařízení exekuce, když k návrhům
nepřipojil exekuční titul s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti. V exekučních
řízeních vedených pod sp. zn. 067 EX 206463/10 a 067 EX 206729/10 vyzval kárně obviněný
oprávněného dne 5. 2. 2010 k odstranění vad podání a určil mu lhůtu 6 měsíců. Dne 1. 6. 2010
požádal právní zástupce oprávněného o prodloužení lhůty k doplnění podání. V exekučním řízení
vedeném pod sp. zn. 067 EX 206713/10 požádal právní zástupce oprávněného z vlastní iniciativy
dne 3. 2. 2010 o prodloužení lhůty k odstranění vad podání. Kárně obviněný připouští,
že v případě, kdy by určil oprávněnému lhůtu k doplnění podání a oprávněný by lhůtu
bez dalšího nedoplnil, měl by kárně obviněný takový spis postoupit exekučnímu soudu
k zastavení. Ve vytýkaných případech byla situace jiná. Ve všech případech požádal právní
zástupce oprávněného o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu na nařízení exekuce před tím,
než mu vypršela lhůta určená kárně obviněným (v jednom případě dokonce dříve, než ho kárně
obviněný k doplnění podání vyzval). Je zcela na uvážení kárně obviněného, zda žádosti
oprávněného vyhoví a lhůtu mu prodlouží, či zda postoupí neúplný návrh exekučnímu soudu
s podnětem k zastavení. Vzhledem ke specifickému charakteru daných případů (velké množství
případů na straně oprávněného) kárně obviněný oprávněnému vyhovoval a lhůty mu
prodlužoval. Kárně obviněný i zde poukazuje na to, že svým postupem nikoho nepoškodil.
Kárně obviněnému je rovněž vytýkáno, že se v exekučních řízeních, vedených proti
povinným K. T., I. Z., H. Č., F. J., P. K., F. N., K. K. a M. Č., dopustil domnělého kárného
provinění, které mělo spočívat v tom, že kárně obviněný nevyzýval oprávněného k odstranění
vad návrhu v zákonem stanovených lhůtách a v případě, že oprávněného vyzval, poskytoval mu
nepřiměřeně dlouhé lhůty k odstranění vad návrhu, které mu následně dle jeho přání prodlužoval,
místo toho, aby v souladu s poučením, které se oprávněnému dostalo, po neodstranění vad
návrhu postoupil věc exekučnímu soudu k rozhodnutí o zastavení, v některých případech navíc
požádal exekuční soudy o pověření k provedení exekuce, přestože byly splněny podmínky pro
zastavení (v exekučních řízení vedených proti povinné K. T., P. K. a M. Č.), tyto skutečnosti
exekučnímu soudu zatajil a umožnil oprávněnému opětovně vady návrhu odstranit. Kárně
obviněný zde trvá na tom, že samotné určení šestiměsíční lhůty k doplnění návrhu na nařízení
exekuce nemůže být chápáno jako kárné provinění, když záleží na uvážení kárně obviněného
jakou lhůtu oprávněnému poskytne (viz výše).
Pokud je kárně obviněnému vytýkáno prodlení s vyhotovováním výzev oprávněnému
k odstranění vad návrhu v zákonem stanovených lhůtách, uvádí kárně obviněný, že si je vědom
jednorázového prodlení v souvislosti s vyzváním oprávněného k opravě návrhu na nařízení
exekuce. Kárně obviněný připouští, že se prodlení dopustil v exekučním řízení vedeném
pod sp. zn. 067 EX 315048/10, když v tomto řízení obdržel návrh na nařízení exekuce dne
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 115
29. 11. 2010 a k opravě návrhu vyzval oprávněného až dne 17. 10. 2011. Kárně obviněný uvádí,
že v době, kdy došlo k novele exekučního řádu v souvislosti s podáváním návrhů na nařízení
exekuce soudním exekutorům, nikoliv exekučním soudům (novela č. 286/2009 Sb. účinná
od 1. 11. 2009), bylo nutné vytvořit nové postupy, kontrolní mechanismy, které byly považovány
kárně obviněným za nejlepší možné (viz výše) Vzhledem ke skutečnosti, že byl roční nápad
návrhů na nařízení exekuce v řádu desítek tisíc, nebylo v silách kárně obviněného kontrolovat
veškeré příchozí návrhy osobně, proto kontrolou příchozích návrhů na nařízení exekuce pověřil
některé ze svých zaměstnanců, které řádně proškolil a poučil; jakkoli zavedený systém fungoval
velice dobře, nebylo možno se vyvarovat ojedinělých pochybení, jako například ve spise vedeném
pod sp. zn. 067 EX 315048/10.
Kárně obviněný se stran pochybení zapříčiněných ojedinělými chybami zaměstnanců,
nedomnívá, že výše uvedené pochybení na straně kárně obviněného, potažmo jeho zaměstnanců,
je natolik závažné, aby mohlo být chápáno jako kárné provinění.
Kárně obviněnému je dále vytýkána skutečnost, kdy požádal exekuční soudy o pověření
k provedení exekuce, přestože byly splněny podmínky pro zastavení, tyto skutečnosti exekučnímu
soudu zatajil a umožnil oprávněnému opětovně vady návrhu odstranit. Kárně obviněný připouští,
že z důvodu technického problému došlo dne 3. 2. 2011 k hromadnému odeslání elektronických
žádostí o pověření exekučním soudům. Toho dne odešly žádosti o pověření i z některých
exekučních spisů, v nichž měl být návrh na nařízení exekuce zamítnut, resp. odmítnut. Kárně
obviněný si je tohoto pochybení vědom. Pochybení bylo způsobeno chybou pracovníka IT
oddělení, který nenastavil v systému účinné filtry a dopustil odeslání žádostí o pověření
i ve spisech, v nichž měl být exekuční návrh zamítnut, resp. odmítnut. Kárně obviněný uvádí,
že si je vědom částečné odpovědnosti za chování svých zaměstnanců. V daném případě však
kárně obviněný pověřené zaměstnance řádně poučil a proškolil a se zaměstnancem, který
zmíněné jednorázové pochybení způsobil, okamžitě rozvázal pracovní poměr. Kárně obviněný
navíc upozorňuje na skutečnost, že od tohoto skutku uplynuly více jak dva roky, a stejné
pochybení se od té doby již nikdy neopakovalo. Z uvedeného důvodu se kárně obviněný
nedomnívá, že bylo uvedené pochybení natolik závažné, aby mohlo být považováno za kárné
provinění. Shledání provinění a případní sankce by tak byla čirou represí s absencí prevenčního
rozměru správního trestání.
? Nespojení exekučních řízení, zamítnutí návrhu na spojení exekučních řízení
K vytýkanému skutku, který má spočívat v opakovaném nespojení vícero údajně
ke spojení vhodných exekučních řízení, event. v údajně účelovém zamítnutí návrhu na spojení,
kárně obviněný uvádí, že je, mírně řečeno, zaskočen postupem kárného žalobce, který
si opakovaně přisvojuje pravomoc, která mu zcela jistě v rámci jeho dohledové činnosti
nepřísluší, když zjevně subjektivně hodnotí rozhodovací činnost kárně obviněného. Dle
ustanovení §116 odst. 2 EŘ ve znění účinném do 31. 12. 2012 je za kárné provinění soudního
exekutora, kandidáta nebo koncipienta považováno závažné nebo opětovné porušení jeho
povinností stanovených právním nebo stavovským předpisem nebo usnesením Komory, nebo
narušení důstojnosti exekutorského povolání jeho chováním. Kárně obviněný má tedy za to,
že daný skutek by kárným senátem neměl být vůbec řešen, neboť bylo, resp. je záležitostí pouze
kárně obviněného, jakým způsobem vede jednotlivá – byť ke spojení vhodná – exekuční řízení,
a záleží tak pouze na jeho rozhodnutí, zda tato exekuční řízení spojí či nikoliv. Dohled prováděný
kárným žalobcem je prováděn zejména kontrolou spisů, listin a evidenčních pomůcek kárně
obviněného soudního exekutora, sledováním dodržování zákonnosti postupů při výkonu
exekuční činnosti a prověřováním délky exekučního řízení. V žádném případě mu však nepřísluší
do postupu kárně obviněným vedených exekucí jakkoliv zasahovat, či mu dokonce přikazovat,
jak má ve věci nadále postupovat. Uvedené ostatně vyslovil i sám kárný žalobce v jednom
ze svých podání adresovaných kárně obviněnému pod č.j. 955/2012-OSD-ENA/12 ze dne
15. 3. 2013, v němž uvedl, že „Zásah do soudního či exekučního řízení nelze řešit formou stížnosti
dohledovému orgánu, ale procesními prostředky, které právní řád připouští a které na návrh účastníka řízení řeší
soudy,“ čímž měl v tomto kontextu na mysli podání námitek proti příkazu k úhradě nákladů
exekuce. Shora uvedené dále dle názoru kárně obviněného shodně potvrzuje mj. i usnesení
Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 1759/12 ze dne 18. 10. 2012, v němž Ústavní
soud vyslovil názor, že: „K obavě stěžovatele, že soudní exekutorka si kritizovaným procesním usnesením
vytváří předpolí k uložení povinnosti k úhradě i neúčelných nákladů řízení se poznamenává, že do „jisté míry“
je věcí exekutorky, jak řízení vede, nicméně důsledky zvoleného postupu nesmí jít k tíži jeho účastníka, neboť
i ona je nálezy Ústavního soudu vázána (…).“
V případě „nespojování exekučních řízení“ kárně obviněný poukazuje rovněž na to,
že pro tento skutek kárný žalobce ve vztahu ke kárně obviněnému vzal zpět svou kárnou žalobu
evidovanou pod č. j. 663/2011-OSD-ENA/14 (vedenou pod sp. zn. 15 Kse 6/2012 Nejvyššího
správního soudu ČR) mj. s odůvodněním, že: „Nelze očekávat, že by kárný senát shledal uvedené
jednání kárným proviněním za situace, kdy k němu došlo v době právní úpravy, která explicitně
povinnost spojit řízení nestanovila, přestože tato vyplývala ze samé podstaty tohoto institutu
(…).“
V případě „zamítnutí návrhu na spojení exekučních řízení“ je pak nutné explicitně
zohlednit mj. skutečnost, že i pro tento skutek kárný žalobce ve vztahu ke kárně obviněnému vzal
zpět svou kárnou žalobu evidovanou pod č.j. 677/2011-OSD-ENA/9 (vedenou
pod sp. zn. 15 Kse 5/2012 Nejvyššího správního soudu ČR), kde je kárně obviněnému vytýkáno
mj. právě zamítnutí návrhu na spojení, které kárně obviněný dle slov kárného žalobce odůvodnil
vyjádřením oprávněného, který nebyl k vyjádření ani vyzván a toto vyjádření nebylo ani založené
v exekučním spise (obdobně jako v případě povinného H. Č.).
Kárně obviněný nad rámec uvedeného na svoji obhajobu konstatuje, že do 31. 12. 2012
neexistoval žádný právní předpis, který by kárně obviněnému ukládal povinnost spojit exekuční
řízení. Kárně obviněný sice tuto možnost měl, resp. stále má, ale vždy záviselo na jeho
individuálním posouzení každého případu. S účinností do 31. 12. 2012 totiž existovala pouze
jediná právní úprava upravující spojování (nejen explicitně exekučních) řízení, nacházející
se v ustanovení §112 občanského soudního řádu, který ve svém prvním odstavci stanovuje,
že v zájmu hospodárnosti řízení může soud (v našem případě i kárně obviněný soudní exekutor)
spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo
se týkají týchž účastníků. Kárně obviněný na tomto místě opakovaně upozorňuje a zdůrazňuje,
že v daném zákonném ustanovení vidí spojení „může spojit“, nikoliv „musí spojit“.
V posuzovaných věcech, pokud tedy kárně obviněný nerozhodl o spojení exekučních řízení,
učinil tak mj. proto, že – jak už bylo uvedeno výše – nebyl povinen sloučit dvě či více exekučních
řízení, které byly uplatněny odděleně. Nehledě na to, že mnohdy ani samotný povinný spojení
dotčených exekučních řízení vůbec nepožadoval. Aktivita účastníků řízení přitom je podle názoru
kárně obviněného zásadní (viz. taktéž zásada „Vigilantibus iura scripta sunt“) už mimo jiné
vzhledem k tomu, že kárný žalobce poměrně vehementně, nevyhýbavě a nepodloženě
zpochybňuje objektivnost jednání kárně obviněného soudního exekutora, proti čemuž se kárně
obviněný důrazně ohrazuje. Kárně obviněný odmítá jakákoliv krajně subjektivní nařčení
a spekulace ze strany kárného žalobce o údajné existenci nadstandardní spolupráce právního
zástupce oprávněného a kárně obviněného soudního exekutora. Kárně obviněný má za to,
že (nejen) v daných případech nijak nepochybil, neboť vykonával a vykonává exekuční činnosti
nezávisle, tj. mj. v souladu s ustanovením §2 exekučního řádu, aniž by některé ze stran bylo
laicky řečeno nadržováno či aniž by některá ze stran byla poškozena.
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 116
Pokud tedy kárný žalobce tvrdí, že soudní exekutor bral při rozhodování, zda vést každé
řízení jednotlivě či spojeně, nebo zda návrh na spojení zamítne či tomuto (zcela/částečně) vyhoví
ohledy pouze na své soukromé zájmy, resp. na ekonomické dopady tohoto rozhodování na něho
samotného a na oprávněného, nikoliv na povinného, uvádí kárně obviněný, že ani toto tvrzení
kárného žalobce se nezakládá na pravdě a zavání spíše snahou kárného žalobce vytvářet mediální
obraz soudních exekutorů jako ožebračovatelů povinných, nikoliv jako vymahatelů přiznaného
právního nároku. Kárně obviněný soudní exekutor i v případě, že exekuční řízení nespojí, nebrání
povinnému v tom, aby si případně podal námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce
(v případě, že s vyčíslenými náklady nebude souhlasit) a docílil tak snížení nákladů exekuce, a tím
i snížení ekonomického dopadu na povinného. Ve stejném duchu se ostatně vyjádřil jak
Ústavního soudu ČR v již jednou zmiňovaném usnesením sp.zn. III. ÚS 1759/12 ze dne
18. 10. 2012, tak i Nejvyšší soud ČR, který ve svém rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1473/2008, ze dne
23. 7. 2009, vyslovil, že: „Domáhá-li se oprávněný exekuce ukládající peněžité plnění, soud zkoumá, zda výše
vymáhané částky odpovídá částce přiznané podkladovým rozhodnutím. Oprávněný může vymáhat nižší částku,
zákon ani nevylučuje, aby vymáhal přiznanou částku několika návrhy. V takovém případě se nabízí možnost
spojit věci ke společnému řízení (§112 o. s. ř.). Nedojde-li k tomu, spočívá obrana povinného proti podávání
několika samostatných návrhů k vymáhání částky přiznané jedním exekučním titulem v podání námitek proti
příkazu k úhradě nákladů exekuce, protože uvedeným postupem se zvyšují náklady exekuce, a účelnost jejich
vynaložení je proto třeba pečlivě zvažovat.“
V případě ekonomické otázky vznesené kárným žalobcem kárně obviněný rovněž uvádí,
že pokud povinný svým opakujícím se protiprávním jednáním (porušováním povinností splnit
závazky, kteréžto mu byly uloženy několika exekučními tituly) vzal na sebe riziko exekuce, není
nepřijatelné spojovat s ním též nepříznivé následky exekučního řízení spočívající v objektivně
předvídatelných nákladech exekučního řízení. Nelze hodnotit jako protiprávní postup
oprávněného, který vymáhá jednotlivé pohledávky samostatně. V případě, že ke spojení věcí
nedošlo předtím, než byly exekuce nařízeny, je kárně obviněný vázán rozhodnutím soudu
o nařízení exekuce v každém jednotlivém případě. Z procesního hlediska tedy není kárně
obviněný povinen provést sloučení dvou nebo více věcí, které byly oprávněným uplatněny
odděleně. Kárně obviněný tedy uzavírá, že nesplnění povinností ze strany povinného uložených
mu soudem v nalézacích řízeních je třeba považovat za hrubé porušení povinností povinného,
jejichž důsledky nemohou jít k tíži oprávněného či kárně obviněného soudního exekutora
a případným spojováním exekučních řízení vést k nárůstu právní nejistoty.
Kárně obviněný dále uvádí, že v daném případě nelze opomenout ani právo účastníků
řízení na zákonného soudce, respektive zákonný soud. Kárně obviněnému je z vlastní praxe
známa situace, kdy mezi týmiž účastníky řízení je vedeno vícero exekučních řízení, k jejichž
provedení je sice pověřen tentýž soudní exekutor, avšak v řízeních figurují různé místně příslušné
exekuční soudy. Dle ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním
soudem soud, v jehož obvodu má bydliště povinný, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště,
soud, v jehož obvodu se zdržuje (…). Pokud tedy v mezidobí mezi jednotlivými exekučními
návrhy povinný změní místo dle ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu rozhodné pro určení
místní příslušnosti exekučního soudu, může dojít (a v praxi dle zkušeností soudního exekutora
dochází) k situaci, že ačkoliv je proti povinnému vedeno vícero exekučních řízení, k nimž
je pověřen tentýž soudní exekutor, nejsou tato vedena u stejného místně příslušného exekučního
soud. Popsaná situace má přitom fatální důsledky pro případné spojení exekučních řízení. Kárně
obviněnému je totiž z praxe znám právní názor, který zastávají někteří exekuční soudci například
u Okresního soudu Praha-západ, když tito spojují pouze ta exekuční řízení, v nichž je věc
rozhodována týmž soudcem, či u Obvodního soudu pro Prahu 4, kde tito spojují pouze
ta exekuční řízení, v nichž výslovně jakožto místně příslušný exekuční soud figuruje tentýž soud,
tj. Obvodní soud pro Prahu 4. Pro představu – za situace, kdy soudní exekutor na základě návrhu
povinného spojil exekuční řízení, v nichž v některých jakožto místně příslušný exekuční soud
figuroval Obvodní soud pro Prahu 4 a v některých Obvodní soud pro Prahu 5, tak, že spojené
exekuční řízení spadá jen do působnosti Obvodního soudu pro Prahu 4, bylo kárně obviněnému
Obvodním soudem pro Prahu 4 výslovně sděleno, že: „…u našeho soudu jsou vedena pouze dvě
z těchto řízení (…). Protože není možné spojit ke společnému řízení věci, jež jsou projednávány
u více různých soudů, žádáme Vás o vydání usnesení, jímž budou řízení, která jsou vedena
odlišnými exekučními soudy vyloučena k samostatnému projednání.“ Na podkladě shora
uvedeného si tedy kárně obviněný dovede představit situaci, kdy v případě, kdy dojde ke spojení
řízení vedených u Okresního soudu v Kladně a u Okresního soudu v Třebíči s tím, že by věc dále
spadala do působnosti Okresního soudu v Třebíči, mohlo by dojít ke sporné právní otázce, na níž
má jiný právní názor soudce v Kladně a jiný právní názor soudce v Třebíči. Pokud by bylo
rozhodnuto soudcem v Třebíči v neprospěch povinného, kterému by byl odebrán jeho zákonný
soudce v Kladně, došlo by tím k porušení jednoho ze základních práv, totiž práva na zákonného
soudce. Jedná se tedy o zásadní argument a kárně obviněný soudní exekutor si není vědom toho,
že by se mj. Ústavní soud s daným argumentem dostatečně vypořádal, či že by se jím sám kárný
žalobce jakožto dohledový orgán mj. i exekučních soudů zabýval.
S ohledem na výše uvedená tvrzení proto kárně obviněný uzavírá, že má zcela
jednoznačně za to, že v dotčených případech postupoval objektivně, nestranně a v souladu
se zákonem, tj. že se nedopustil ničeho, co by kárným senátem mohlo být považováno za kárné
provinění.
? Nezohlednění a nerespektování spojení
K vytýkanému skutku, který má obecně spočívat v údajném opakovaném nezohlednění
spojení v exekučních řízeních, kárně obviněný sděluje následující:
Stran řízení vedených proti povinné M. P. kárně obviněný uvádí, že proti povinné bylo
vedeno celkem 18 exekučních řízení. Vzhledem k tomu, že v době rozhodování kárně
obviněného o spojení exekučních řízení již zaniklo ve smyslu ust. §51 písm. c) exekučního řádu
pověření ve vztahu k exekučním řízením vedeným pod sp. zn. 067 EX 258724/10,
067 EX 259360/10 a 067 EX 259369/10, rozhodl kárně obviněný usnesením
č. j. 067 EX 258510/10-53, ze dne 17. 4. 2012 o spojení „pouze“ 15 exekučních řízení. Kárně
obviněný tak učinil na základě podání povinné, které bylo kárně obviněnému doručeno dne
21. 3. 2012. Toto podání bylo nejasné a povinná tedy byla ze souvisejícího spisu vyzvána
usnesením č. j. 067 EX 219634/11-30, ze dne 28. 3. 2012 k tomu, aby doplnila své podání
a uvedla, čeho se domáhá. Povinná podání doplnila přípisem ze dne 10. 4. 2012, přičemž kárně
obviněný takto doplněné podání dle obsahu posoudil jako návrh povinné na sloučení exekučních
řízení a tomuto návrhu tak, jak je shora uvedeno vyhověl. Předmětné usnesení o spojení kárně
obviněný zaslal nejen povinné, oprávněnému a příslušnému exekučnímu soudu, ale rovněž
i subjektům, které v této souvislosti blokovaly peněžní prostředky povinné, tj. ČSSZ a příslušným
peněžním ústavům. Vedle toho kárně obviněný všem dotčeným subjektům, tzn. nejen povinné,
jak tvrdí kárný žalobce, podáním č. j. 067 EX 258510/10-70 ze dne 19. 4. 2012 výslovně sdělil,
že na základě zmíněného usnesení došlo ke spojení exekučních řízení a že celková dlužná částka
po tomto spojení činí částku ve výši 43.420,- Kč. Sdělení celkové dlužné částky po spojení, včetně
usnesení o spojení, bylo ČSSZ a příslušným peněžním ústavům doručeno dne 23. 4. 2012, což
ostatně potvrzují i doručenky (č. l. 74, 75 a 76) založené ve spisu, který kárný žalobce měl
k dispozici. Není tedy pravdou, jak tvrdí kárný žalobce, že by subjekty, které blokovaly peněžní
prostředky povinné, tj. ČSSZ a příslušné peněžní ústavy, nebyly kárně obviněným informovány
o tom, že došlo ke spojení, resp. že došlo ke změně v celkové výši vymáhané povinnosti
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 117
v důsledku tohoto spojení, neboť o tomto zcela evidentně informovány byly. Kárně obviněný
zdůrazňuje, že kárný žalobce tuto informaci měl po celou dobu k dispozici, neboť disponoval
exekučním spisem, v němž byly mj. založeny příslušné doručenky prokazující doručení
mj. sdělení celkové dlužné částky po spojení těmto subjektům, a v kárně žalobě tak dle názoru
kárně obviněného uvádí záměrně zavádějící a zjevně nepravdivé informace.
Obdobně stran exekučních řízení vedených proti povinnému T. V. a proti povinnému K.
H. kárně obviněný uvádí, že v případě povinného K. H. bylo proti tomuto povinnému kárně
obviněným vedeno celkem 6 exekučních řízení; exekuční soud spojil usnesením č.j. 13 EXE
5265/2010-21, ze dne 20.9.2010, které bylo kárně obviněnému doručeno dne 12. 10. 2010, pět
těchto řízení do jednoho společného řízení dále vedeného pod sp. zn. 067 EX 279399/09. Kárně
obviněný na tomto místě poukazuje zejména na skutečnost, že ke spojení exekučních řízení
exekučním soudem došlo v roce 2010, tj. v době, kdy teprve postupně nabývala problematika
spojování exekučních řízení a s tím spojených nákladů exekuce, vč. nákladů oprávněného v
exekučním řízení, na aktuálnosti a mediální významnosti, tj. v době, kdy se nejen sám kárně
obviněný, ale i exekuční soudy a další dotčené subjekty teprve v praxi seznamovaly s
problematikou spojování exekucí, a s tím spojenými postupy. Nehledě na to, že v dané době
navíc nebyla dostatečně ustálená judikatura zejména Ústavního soudu, která by s určitostí
reflektovala zásadní otázky související se spojováním exekučních řízení, resp. s náklady spojených
věcí. K tomuto kárně obviněný dodává, že vědom si jednoho z nejdůležitějších cílů institutu
spojení exekučních řízení, totiž snížení nákladů spojených s řízením, vyčísloval náklady exekuce
ve spojeném řízení tak, že v rámci nákladů exekuce vyčísloval pouze jedny hotové výdaje a jednu
odměnu, protože, po spojení exekučních řízení vymáhal exekuci pouze v jednom - spojeném -
řízení. V případě náhrady nákladů právního zastoupení v exekučním řízení však kárně obviněný
do ustálení judikatury zejména Ústavního soudu, tj. mj. ještě v roce 2011, nebyl přesvědčen o
tom, že by měl mít právní zástupce oprávněného nárok pouze na jednu náhradu nákladů
právního zastoupení. Kárně obviněný v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že zatímco
soudní exekutor po spojení řízení vymáhal exekuci sice na základě vícero exekučních titulů, avšak
pouze v jednom řízení pod jednou spisovou značkou, kdy mu tedy vznikly jen jedny náklady,
situace u oprávněného, respektive jeho právního zástupce, byla rozdílná. Dle názoru kárně
obviněného musel JUDr. Sokol každý jednotlivý exekuční titul zpracovat, u velké části
exekučních titulů získat od soudu exekuční titul s vyznačenou doložkou právní moci a s doložkou
vykonatelnosti, u každé jednotlivé věci se seznámit s aktuálním stavem věci, atd. Z těchto důvodů
kárně obviněný nepovažoval vůči právnímu zástupci oprávněného za správné, aby měl nárok
pouze na jednu náhradu nákladů právního zastoupení. Kárně obviněný zastával svůj právní názor
i v kontextu s případy, kdy by oprávněný, respektive jeho právní zástupce, štěpil pohledávky z
jednoho exekučního titulu do vícero exekučních řízení. V daných případech by nepochyboval
soudní exekutor o tom, že právní zástupce oprávněného účelově štěpil pohledávky (a tím si i
přidělával práci) za účelem zvýšení své odměny. Toto však nebyl případ exekučních řízení, v
nichž zastupoval oprávněného JUDr. Sokol. Kárně obviněný k danému bodu rovněž dodává, že
vzhledem k vývoji judikatury Ústavního soudu (zejména na základě nálezu čtvrtého senátu
Ústavního soudu IV. ÚS 1881/11, ze dne 16. 1. 2012, se kterým se seznámil v únoru roku 2012,
předmětný příkaz k úhradě nákladů exekuce byl vydán v březnu roku 2012), došel kárně obviněný
důkladnou právní analýzou k přesvědčení, že jím vyslovený právní názor na výpočet nákladů
právního zastoupení není mezi právnickou veřejností chápán jako většinový a že by měl tedy
vzhledem k zásadě předvídatelnosti soudních rozhodnutí v budoucnu přiznávat ve spojených
řízeních náhradu právního zastoupení právnímu zástupci oprávněného pouze jednou. Kárně
obviněný proto v souladu s výše uvedeným nálezem, jehož odůvodnění považoval za precizní,
rozhodl o nákladech oprávněného tak, že přiznal právnímu zástupci oprávněného částku 4.320,-
Kč. Z výše uvedeného důvodu proto došlo na straně kárně obviněného k rozporu mezi částkou,
kterou kárně obviněný povinnému, resp. v tomto případě právnímu zástupci povinného v září
roku 2011 původně sdělil, resp. vyčíslil, a jež tak byla vyšší než částka, kterou po povinném
následně požadoval v příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 279399/09-73 ze dne 28. 3.
2012. Kárně obviněný tedy na tomto ve vztahu k této věci uzavírá, že se nezakládá na pravdě, že
by nerespektoval spojení exekučních řízení do jedné věci, tj. že by toto spojení nezohlednil v
celkové výši vymáhané pohledávky, neboť tak zcela evidentně učinil. K uvedenému rovněž
dodává, že exekuční příkazy postihujících mzdu povinného vydal před tím, než došlo ke sloučení
exekučních řízení. Vydání těchto exekučních příkazů tedy bylo v souladu se zásadou
proporcionality. Pokud je kárně obviněnému vyčítáno, že údajně nesdělil subjektům, které
blokovaly majetek povinného, že došlo ke změně celkové vymáhané pohledávky, kárně obviněný
dodává, že ihned poté, co kárně obviněný zjistil, že je exekuce vedená pod sp. zn. 067 EX
279399/09 zcela vymožena, rozhodl usnesením č. j. 067 EX 279399/09-71 ze dne 28. 3. 2012 o
zrušení exekučních příkazů, jimiž byla postižena mzda povinného (č. j. 067 EX 279399/09-13, č.
j. 067 EX 269589/09-13, č. j. 067 EX 258832/09-16, č.j. 067 EX 258974/09-12, č.j. 067 EX
259451/09-12) a příslušný, ve spojeném řízení vzniklý přeplatek, vrátil povinnému na jím sdělený
bankovní účet. V případě povinného T. V. bylo proti tomuto povinnému kárně obviněným
vedeno celkem devět exekučních řízení. Exekuční soud spojil usnesením č. j. 42 NC 7900/2009-
54 ze dne 27. 1. 2011, které bylo kárně obviněnému doručeno dne 3. 2. 2011, těchto devět
exekučních řízení do jednoho společného řízení následně vedeného jen pod sp. zn. 067 EX
274669/09. Kárně obviněný upozornil na skutečnost, že ke spojení exekučních řízení exekučním
soudem došlo v roce 2011, tj. v době, kdy kárně obviněný i nadále zastával právní názor, že
oprávněný má nárok na náhradu nákladů právního zastoupení v exekučním řízení za každý
jednotlivý podaný exekuční návrh (v daném případě tedy 9 x 3.420,- Kč). Z uvedeného důvodu
kárně obviněný v daném řízení evidoval nedoplatek, o jehož existenci povinného, resp. jeho
právního zástupce informoval s tím, že po úhradě tohoto nedoplatku kárně obviněný vydá příkaz
k úhradě nákladů exekuce. Jak už kárně obviněný výše uvedl, právní názor kárně obviněného byl
ovlivněn především skutečností, že otázka spojování exekučních řízení (nejen) v dané době
představovala značně problematickou agendu, která se postupně vyvíjela. Z uvedeného důvodu
proto poté, co povinný neuhradil celkovou dlužnou částku tak, jak tato byla kárně obviněným
původně (vč. nedoplatku) vyčíslena (povinný uhradil pouze dne 5. 8. 2011 částku ve výši 721,-
Kč), a teprve jen velmi krátce poté, co se kárně obviněný seznámil s příslušným nálezem
Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1881/11, vydal dne 20. 2. 2012 kárně obviněný příkaz k úhradě
nákladů exekuce č. j. 067 EX 274669/09-42, i nadále částečně ovlivněný dřívějším právním
názorem kárně obviněného, dle kterého náleží oprávněném náhrada právního zastoupení v
exekučním řízení za každé jednotlivé spojené řízení. Z uvedeného důvodu a i nadále částečně pod
vlivem svého někdejšího právního názoru kárně obviněný v předmětném příkazu přiznal
oprávněnému náklady právního zastoupení v exekučním řízení ve výši 10.080,- Kč skládající se z
odměny ve výši vypočtené ze součtu jistin všech spojených exekučních řízení a celkem 18 úkonů
právní služby, neboť měl za to, že v každém z devíti spojených exekučních řízeních právní
zástupce oprávněného, ačkoliv tento neměl nárok na odměnu jako takovou, i tak musel vykonat
minimálně dva úkony – převzetí právního zastoupení a příprava a podání exekučního návrhu.
Exekuční soud sice na základě námitek povinného následně usnesením č. j. 42 Nc 7900/2009-90,
ze dne 5. 4. 2012 tento příkaz k úhradě nákladů exekuce změnil, ani tato skutečnost, však dle
kárně obviněného nemůže založit kárnou odpovědnost kárně obviněného za shora popsané
situace. Pokud je kárně obviněnému vyčítáno, že kárně obviněný byl v prodlení s vydáním
předmětného příkazu k úhradě nákladů exekuce, odkazuje tímto kárně obviněný mj. na shora
uvedené. V případě povinné I. Z. byla kárně obviněným proti této povinné vedena celkem čtyři
exekuční řízení. Exekuční soud, kterým v dané věci byl Obvodní soud pro Prahu 8, spojil
usnesením č. j. 47 EXE 2027/2010 – 25 ze dne 16. 2. 2011 tři ze těchto čtyř exekučních řízení
do jednoho společného řízení následně vedeného jen pod sp. zn. 067 EX 289226/10; ke spojení
exekučních řízení přitom došlo až poté, co v těchto exekučních řízeních byly vydány exekuční
příkazy postihující účet povinné u peněžního ústavu č. j. 067 EX 289226/10-11 ze dne
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 118
21. 1. 2011, č. j. 067 EX 289275/10-9 ze dne 21. 1. 2011 a č. j. 067 EX 289374/10-9 ze dne
21. 1. 2011. Kárně obviněný by na tomto místě odkazuje na argumentaci výše; z uvedeného
důvodu v daném spojeném řízení původně evidoval nedoplatek ve výši 6.840,- Kč, o jehož
existenci mj. vyrozuměl samotnou povinnou, vzhledem k tomu, že povinná nedoplatek
dobrovolně neuhradila, vyrozuměl kárně obviněný dne 30. 6. 2011 příslušný peněžní ústav, který
na základě exekučních příkazů blokoval majetek povinné, mj. o tom, že tyto nabyly právní moci.
Tento postup považuje kárně obviněný za zcela správný, neboť vycházel z tehdejšího
konstantního (viz výše) právního názoru, z něhož tak v žádném případě nelze vyvozovat kárnou
odpovědnost kárně obviněného. Pro úplnost kárně obviněný dodává, že povinná zmíněný
nedoplatek uhradila až dne 9. 11. 2011, načež kárně obviněný již dne 16. 11. 2011 vydal
avizovaný příkaz k úhradě nákladů exekuce, proti které povinná mohla, což také nakonec učinila,
podat opravný prostředek – námitky, pokud s právním názorem, tj. s jím vyčíslenými náklady
exekuce, vč. nákladů oprávněného zastoupeného v exekučním řízení právním zástupcem,
nesouhlasila. Pokud jde o vydání exekučních příkazů č. j. 067 EX 289275/10-20 ze dne
21. 3. 2011 a č. j. 067 EX 289374/10-20 ze dne 21. 3. 2011, kterými kárně obviněný shodně
rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů povinné, které byly vydány v již
sloučených spisech, kárně obviněný uvádí, že k jejich vydání došlo zjevnou administrativní
chybou na straně kárně obviněného na základě lustrace, která byla ve slučovaných spisech
na základě výsledku součinnostního dotazu na příslušnou zdravotní pojišťovnu povinné zadána
ještě před tím, než se do slučovaných spisů fakticky promítlo usnesení o spojení,
tj. než do slučovaných spisů byly ručně zadány kontrolní (blokovací) mechanismy, zabraňující
shora uvedené situaci. Tato administrativní chyba však byla kárně obviněným ihned poté,
co se o ní kárně obviněný dozvěděl, zhojena, když exekuční příkazy byly kárně obviněným
zrušeny. Na základě těchto administrativní chybou vydaných exekučních příkazů přitom povinné
nemohla vzniknout a taktéž ani nevznikla žádná škoda, neboť na základě nich mj. nebylo ničeho
vymoženo, nehledě na to, že se ve své podstatě jednalo o nicotná rozhodnutí, když byla vydána
vůči zaměstnavateli, u kterého povinná již dávno nepracovala. V exekučních řízeních vedených
proti povinné K. T. kárný žalobce kárně obviněnému vytýká, že údajně poté, co dne 25. 2. 2010
obdržel usnesení exekučního soudu o spojení 17 věcí, toto usnesení nerespektoval, a to až do 23.
9. 2011, kdy exekuci se souhlasem oprávněného zastavil, přičemž tak údajně činil proto, že již dne
21. 9. 2011 evidoval návrh povinné na spojení všech exekučních řízení a musel by tak údajně
snížit náklady exekuce i ve zbývajících exekučních řízeních. Kárně obviněný k tomu uvádí, že
tento skutek považuje za zjevně účelově vykonstruovaný, neboť má za to, že se (nejen) v tomto
případě žádného závažného ani opětovného porušení povinností stanovených právním nebo
stavovským předpisem anebo usnesením Komory nedopustil, i když se kárný žalobce snaží tvrdit
opak. K tomuto kárně obviněný dodává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 68 Nc
236/2009-33 ze dne 22. 2. 2010 bylo rozhodnuto o spojení 17 exekučních řízení s tím, že tato
řízení budou nadále vedena pod sp.zn. 067 EX 203905/08. Ke spojení exekučních řízení došlo již
v roce 2010, tj. jak už kárně obviněný uvedl, ve značně pro spojování exekučních řízení nejisté
době, kdy na tuto problematiku de facto neexistoval ucelený právní názor, neboť tento se v této
době teprve postupně formoval. Vzhledem k této skutečnosti tak nelze kárně obviněnému
vytýkat přiklonění se k jednomu z právních názorů vyčíslovat předběžné náklady exekuce, vč.
předběžných nákladů oprávněného v exekučním řízení tak, jako by ke spojení exekučních řízení
vůbec nedošlo. Kárně obviněný dále uvádí, že odmítá jakékoliv spekulace kárného žalobce, dle
kterých k zastavení exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 067 EX 203905/08 údajně došlo jen
proto, aby se kárně obviněný vyhnul případnému rozhodnutí o návrhu povinné na spojení všech,
tj. nejen v dané době nespojených exekučních řízení, neboť k zastavení tohoto řízení by došlo i
kdyby povinná nepodala zmíněný návrh na spojení všech u kárně obviněného proti povinné
vedených exekučních řízení. Kárně obviněný – jak už několikrát uvedl – se spojování exekučních
řízení v žádném případě nevyhýbá, což ostatně potvrzuje nejen to, že usnesením č. j. 067 EX
219853/09-71 ze dne 24. 4. 2012 následně rozhodl o spojení většiny v současnosti proti zmíněné
povinné jím vedených exekučních řízení, ale i stávající všeobecná praxe kárně obviněného, jež
musí být kárnému žalobci pochopitelně dobře známa. V exekučních řízeních vedených proti
povinnému H. Č., konkrétně pak v exekučních řízeních vedených pod sp. zn. 067 EX 223701/09
a 067 EX 248532/09 kárný žalobce kárně obviněnému mj. vytýká, že poté, co došlo ke spojení
exekučních řízení rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu č. j. 55 Nc 20070/2009-26 ze dne
13. 1. 2011 doručeným kárně obviněnému dne 13. 1. 2011, vydal ve shora uvedených exekučních
řízeních příkazy k úhradě nákladů exekuce, čímž údajně toto rozhodnutí Obvodního soudu
pro Prahu č. j. 55 Nc 20070/2009-26 ze dne 13. 1. 2011 nerespektoval. Kárně obviněný ke shora
uvedenému mj. uvádí, že – jak už ostatně kárný žalobce sám uvedl – kárně obviněný není
usnesením exekučního soudu, kterým tento soud rozhodl o spojení exekučních řízení, ve smyslu
ustanovení §170 odst. 2 občanského soudního řádu vázán, neboť se jedná o rozhodnutí čistě
procesní povahy, kterým se upravuje vedení řízení. Kárně obviněný tímto nechce naznačit,
že by se spojování exekučních řízení jakkoliv bránil, má však za to, že i kdyby příslušné
rozhodnutí o spojení nijak nezohlednil (což ale není tento případ), nebylo by na místě vyvozovat
z tohoto jeho počínání jeho případnou kárnou odpovědnost. V exekučních řízeních vedených
proti povinné P. K. kárný žalobce kárně obviněnému vytýká, že údajně poté, co Okresní soud v
Děčíně usnesením ze dne 18. 7. 2011 č. j. 7 EXE 7533/2010-10 rozhodl o spojení exekučních
řízení vedených pod sp. zn. 067 EX 297322/10 a 067 EX 310292/10 a to tak, že tato řízení
budou nadále vedena jen pod sp.zn. 067 EX 297322/10, kárně obviněný i přes toto spojení
exekučních řízení nadále činil úkony v každém řízení samostatně, vč. samostatného vymáhání
nákladů exekuce. K tomuto kárně obviněný uvádí, že se shora uvedené tvrzení kárného žalobce
zakládá na pravdě, tj. že kárně obviněný v předmětných dvou exekučních řízení činil jednotlivé
úkony samostatně, ačkoliv tato řízení byla výše zmíněným usnesením spojena. K tomuto však
kárně obviněný dodává, že tak nečinil s úmyslem vědomě a účelově zvyšovat náklady exekuce, vč.
nákladů oprávněného v exekučním řízení. Kárně obviněný tak činil proto, že uvedené spojení
nebylo zcela výjimečně příslušnou pověřenou zaměstnankyní v dotčených spisech zohledněno.
Uvedené spojení nakonec kárně obviněným zohledněno bylo, což ostatně prokazuje i příkaz k
úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 244665/10-66 ze dne 30. 10. 2012, který kárný žalobce měl,
resp. má k dispozici. I samotnému kárnému žalobci tak musí být zcela evidentně zřejmé, že kárně
obviněný sice v dotčených spisech činil do určité doby jednotlivé úkony samostatně, nelze však
přehlédnout skutečnost, že ihned poté, co tuto svou administrativní chybu odhalil, příslušné
spojení především co do celkové výše vymáhaných nákladů exekuce, vč. nákladů oprávněného
v exekučním řízení, zohlednil. Z pohledu kárně obviněného tedy nedošlo k žádnému účelovému
navyšování zmíněných nákladů exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení, natož
k závažnému či dokonce opětovnému porušení povinností stanovených právním nebo
stavovským předpisem anebo usnesením Komory. V intencích argumentace výše vedl kárně
obviněný svoji obhajobu i ve věci nerespektování spojení věcí, které je vytýkáno v exekučních
řízeních vedených proti povinnému F. N. S ohledem na uvedené kárně obviněný shrnuje, že se
nezakládá na pravdě, že by nerespektoval spojení exekučních řízení do jedné věci, tj. že by toto
spojení nezohlednil v celkové výši vymáhané pohledávky, neboť tak zcela evidentně učinil, a to v
souladu se svým tehdejším aktuálním právním názorem, za který jej v žádném případně nelze
kárně trestat, a proti němuž – jak už ostatně i v tomto případě – bylo a je možné se bránit, a to
nikoliv skrze domáhání se kárné odpovědnosti kárně obviněného soudního exekutora, nýbrž s
pomocí relevantních právem předvídaných prostředků – námitek proti příkazu k úhradě nákladů
exekuce.
? Prodlení s rozhodnutím o spojení
K vytýkanému skutku, kárně obviněný odkazuje na svá předchozí vyjádření týkající
se problematiky spojování exekučních řízení, kde vyjádřil de facto vše zásadní vztahující
se k předmětné problematice; s ohledem mj. na dříve zmíněné a veškeré další okolnosti s tím
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 119
souvisejí kárně obviněný uzavírá, že má za to, že se v daných případech nedopustil ničeho,
co by kárným žalobcem, resp. kárným senátem mohlo být považováno za kárně provinění kárně
obviněného.
? Neopatřování přijatých písemností podacím razítkem
K vytýkanému skutku, který má spočívat v neopatřování návrhů na nařízení exekuce
(případně i jiných příchozích dokumentů) podacím razítkem, sděluje kárně obviněný, že pokud
v tomto bodě poukazuje kárný žalobce na povinnost kárně obviněného opatřovat dle ustanovení
§12 odst. 2 kancelářského řádu pro soudní exekutory návrhy na nařízení exekuce a další
písemnosti podané v elektronické podobě podacím razítkem přímo na listině, tato povinnost
pro něho dle jeho názoru nevyplývá. Kárně obviněný poukazuje na skutečnost, že je kancelářský
řád pro soudní exekutory stavovským předpisem Exekutorské komory České republiky vydaným
dne 23. 5. 2002, který byl novelizován dne 15. 4. 2005 a dne 11. 6. 2010. Novela ze dne
11. 6. 2010 je tedy jedinou novelou, která reflektovala zásadní posun v elektronizaci soudů
a soudních exekutorů, totiž zavedení datových schránek. V této novele nebylo nikterak změněno
ustanovení §12 odst. 2 kancelářského řádu pro soudní exekutory, ale došlo ke změně ustanovení
§10 kancelářského řádu pro soudní exekutory, který definuje podací razítko. Je rovněž nutné
zmínit přílohu č. 1 kancelářského řádu pro soudní exekutory, která obsahuje vzor podacího
razítka. Z ustanovení §10, §12 odst. 2 a Přílohy č. 1 kancelářského řádu pro soudní exekutory
je zřejmé, že úprava opatřování přijatých písemností podacím razítkem je zastaralá a řádně
nereflektuje posun v elektronizaci justice. Kárně obviněný připouští, že ustanovení §12
kancelářského řádu pro soudní exekutory nemluví o povinnosti opatřovat podacím razítkem
pouze písemnosti příchozí v listinné podobě. Pokud má ale podací razítko dle ustanovení §10
kancelářského řádu pro soudní exekutory mimo jiné obsahovat „způsob doručení písemností
v listinné podobě“, měla by, dle názoru kárně obviněného, v případě, kdy by tvůrce stavovského
předpisu (v tomto bodě je nutné zdůraznit, že schválení stavovského předpisu provádí
Ministerstvo spravedlnosti České republiky) vyžadoval opatřování písemností příchozích
v elektronické podobě podacími razítky, obsahovat příloha kancelářského řádu pro soudní
exekutory vzor dvou podacích razítek – podacího razítka, kterým by se měly opatřovat
písemnosti příchozí v listinné podobě a podacího razítka, kterým by se měly opatřovat písemnosti
příchozí v elektronické podobě. Je totiž naprosto zřejmé, že vzhledem k odlišným vlastnostem
dokumentů příchozích v listinné a v elektronické podobě, by musela razítka na dokumenty
příchozí v elektronické podobě obsahovat jiné informace, než podací razítko uvedené v příloze
č. 1 kancelářského řádu pro soudní exekutory. Kárně obviněný poukazuje v tomto místě
na ustanovení §135 odst. 2 kancelářského řádu pro okresní a krajské soudy, který opatřování
elektronických dokumentů podacími razítky obsahuje a má na náležitosti podacího razítka zcela
jiné požadavky, než Příloha č. 1 kancelářského řádu pro soudní exekutory. Dle názoru kárně
obviněného jsou úpravy náležitostí podacího razítka dle Kancelářského řádu pro soudy a dle
Kancelářského řádu pro soudní exekutory natolik odlišné, že není vhodné analogicky použít
úpravu kancelářského řádu pro okresní a krajské soudy. Pokud by tak totiž kárně obviněný učinil,
dostal by se rázem do rozporu s kancelářským řádem pro soudní exekutory, když by opatřil
příchozí dokument jiným podacím razítkem, než jediným přípustným podacím razítkem dle
přílohy č. 1 kancelářského řádu pro soudní exekutory.
Kárně obviněný poukazuje především na technickou neproveditelnost opatření
elektronického dokumentu podacím razítkem, aniž by došlo k vytisknutí dokumentu a s tím
související konverzi dokumentu do listinné podoby, opatření zkonvertovaného dokumentu
podacím razítkem a jeho následnou konverzí zpět do elektronické podoby. Bylo-li dle posledních
dostupných statistik zahájeno v minulém roce cca 1 000 000 exekucí (z nichž je dle zkušeností
kárně obviněného drtivá většina zahájena návrhem na nařízení exekuce podaným právním
zástupcem oprávněného elektronicky), lze říci, že v těchto řízeních dojde soudním exekutorům
minimálně 3 000 000 písemností elektronicky (v každém řízení alespoň návrh na nařízení
exekuce, usnesení o nařízení exekuce a usnesení o nařízení exekuce s vyznačenou doložkou
právní moci) – jde o číslo ryze orientační, když je nutné připustit, že v některých případech bude
návrh na nařízení exekuce podán v listinné podobě, na druhou stranu budou součástí exekučních
spisů zcela jistě i odpovědi třetích subjektů na součinnostní dotazy a další podání v elektronické
podobě. Bude-li kárně obviněný počítat s použitím třech listů papíru na jedno opatření podacího
razítka (1 list příchozí dokument, 1 list konverzní doložka do listinné podoby, 1 list konverzní
doložka zpět do elektronické podoby), dojde k číslu cca 9 000 000 spotřebovaných listů papíru
za účelem vyznačení podacího razítka. K tomu je nutné přičíst náklady na tonery do tiskáren,
opotřebení tiskáren a scannerů a v neposlední řadě mzdové výdaje zaměstnanců, které by museli
soudní exekutoři zaměstnat v souvislosti s konvertováním tam a zpět. Že je tento postup proti
duchu elektronizace justice, je zcela zřejmé a kárně obviněnému přijde vytýkání této skutečnosti
ze strany kárného žalobce o to více nevhodné, když sami zaměstnanci odboru dohledu
ministerstva spravedlnosti neopatřují stížnosti, které jim jsou doručeny datovou schránkou,
podacím razítkem. To plyne například z žádosti o vyjádření se ke stížnosti vedené u kárného
žalobce pod sp. zn. 1015/2012-OSD-ENA/2 (sp. zn. soudního exekutora 067 EX 613/08).
Na tomto místě kárně obviněný zdůraznil, že by se při t omto výkladu zákona nejednalo
o pochybení či dokonce provinění kárně obviněného, ale o zjevnou technickou nemožnost plnění
založenou mezerou v právní úpravě. Delikt a kárná odpovědnost jsou založeny na protiprávním
stavu, který delikvent nemůže vytvořit pokud je omisivní modus normativnosti právní úpravy
založen na v konkrétním případě technicky nemožném naplnění zákonných požadavků.
Nad rámec uvedeného kárně obviněný poukázal na skutečnost, že takto postupuje systémově již
několik let. Kárný žalobce prakticky ve všech případech, kdy žádal kárně obviněného o vyjádření
se k jakékoliv stížnosti na jeho postup v rámci exekučního řízení, požadoval předložení CD
s elektronickou kopií exekučního spisu. Ze zmíněných kopií tedy muselo být kárnému žalobci již
dříve zřejmé, že se jedná ze strany kárně obviněného o systémovou věc, a přesto kárně
obviněnému tuto skutečnost dříve nevytkl, či na ni dříve neupozornil. Je tedy s podivem, že kárný
žalobce tento postup kárně obviněného dříve toleroval a nyní na něj, za tento jemu již
dlouhodobě známý postup, podává kárné žaloby.
Pokud kárný žalobce uvádí, že považuje postup kárně obviněného za znevýhodňující
povinného, který není schopný posoudit včasnost podaného návrhu na nařízení exekuce
s ohledem na možné promlčení, odkazuje zde kárně obviněný na právo účastníka řízení
nahlédnout do exekučního spisu dle ustanovení §94 a §95 exekučního řádu. Při nahlédnutí
do exekučního spisu je potom zcela zřejmé, kdy byl návrh na nařízení exekuce kárně obviněnému
doručen a povinný má možnost posoudit, zda byl podán včas, či nikoliv a pohledávka je již
promlčená. Je nutné upozornit i na skutečnost, že tento postup nevadil ani exekučním soudům,
které o návrhu na nařízení exekuce rozhodovaly, když kárně obviněného pověřovaly k provedení
exekuce. Pokud měly exekuční soudy v ojedinělých případech pochybnosti s datem doručení
návrhu na nařízení exekuce kárně obviněnému, dotázaly se kárně obviněného na datum příchodu,
kteréžto kárně obviněný exekučnímu soudu následně sdělil.
Argumentuje-li kárný žalobce možností kárně obviněného uvést do kolonky „Datum
rozhodné“ v exekučním spise jiné datum, než datum skutečného příchodu dokumentu, kárně
obviněný se cítí tímto nařčením dotčen, když považuje toto obvinění za nepodložené. V druhé
řadě je nutno uvést, že domnívá-li se kárný žalobce, že tento postup umožňuje kárně obviněnému
uvádět jiné datum příchodu návrhu, než skutečné datum příchodu návrhu a případně upravit
datum příchodu tak, aby nedošlo k promlčení pohledávky oprávněného, poznamenává kárně
obviněný, že by měl tuto možnost i v případě, že by podání podacím razítkem opatřoval, když
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 120
by mohl ručně změnit datum uvedené na podacím razítku a docílit tak stejného výsledku.
Z uvedeného důvodu považuje kárně obviněný tento argument kárného žalobce za zcela
irelevantní.
Kárně obviněný tedy k té části kárné žaloby, která se týká neopatřování elektronicky
příchozích dokumentů (zejména návrhů na nařízení exekuce) podacím razítkem, shrnuje
následující:
Kárně obviněný vede exekuční spisy v elektronické podobě a považuje tedy elektronickou
poznámku u dokumentu příchozího v elektronické podobě za dostačující, když z kancelářského
řádu pro soudní exekutory není jednoznačně zřejmé, zda je kárně obviněný vůbec povinen
elektronicky příchozí dokumenty podacím razítkem opatřovat, když ustanovení týkající
se opatřování příchozích dokumentů podacím razítkem se dle svého obsahu evidentně vztahují
na dokumenty příchozí v listinné podobě. Kárně obviněný rovněž důrazně upozorňuje na fakt,
že je z exekučního spisu datum příchodu podání jednoznačně patrné. Rovněž je vhodné
poznamenat, že kárnému žalobci byl tento postup soudního exekutora dlouhodobě znám a nebyl
kárně obviněnému až doposud vytknut, ani na něj nebyl upozorněn, a to v rámci uskutečněných
kontrol, a to jak osobních v sídle exekutorského úřadu, tak v rámci kontrol provedených
na základě podnětů zaslaných kárnému žalobci. Navíc ani sám kárný žalobce neopatřuje
dokumenty dodané mu elektronicky podacím razítkem. Rovněž je v tomto bodě nutno poukázat
na technický a ekonomický aspekt celé věci a na skutečnost, že postupem kárně obviněného
nebyl nikdo z účastníků řízení poškozen.
Z uvedených důvodů se kárně obviněný domnívá, že je jeho postup systémově správný.
I kdyby kárný senát dospěl k názoru, že je zde povinnost opatřovat veškeré příchozí dokumenty
podacími razítky (čímž by došlo ke zvýšení exekučních nákladů v řádech desítek milionů korun
ročně, když tyto náklady by následně byly zcela jistě vymáhány soudními exekutory
za povinnými), domnívá se kárně obviněný, že by jeho postup nemohl být považován za tak
závažné pochybení, které by zakládalo jeho kárnou odpovědnost. V tomto bodě tedy považuje
kárný žalobce kárné obvinění za nedůvodné.
? Prodlení s doručením usnesení exekučního soudu povinnému, doručení usnesení
povinnému namísto jeho právnímu zástupci
K vytýkaným skutkům, sděluje kárně obviněný následující: ve věci K. H. bylo usnesením
Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 9. 2010, č. j. 13 EXE 5265/2010-21, rozhodnuto o
spojení exekučních řízení pod sp. zn. 13 EXE 5265/2010, 13 EXE 5219/2010, 13 Nc
8982/2009, 13 Nc 8979/2009 a 13 Nc 8974/2009 ke společnému řízení. Toto usnesení bylo
soudnímu exekutorovi doručeno dne 12. 10. 2010. Usnesení č. j. 13 EXE 5265/2010-21 bylo dne
2. 12. 2010 zadáno k odeslání právnímu zástupci oprávněného a ve stejný den mu bylo také
doručeno. Tentýž den, tedy 2. 12. 2010, bylo uvedené usnesení zadáno k odeslání povinnému K.
H. na adresu V. 19 E, D . Povinný zásilku osobně převzal dne 10. 12. 2010 (doručenka pod č. j.
067 EX 279399/09-33). K tomuto kárně obviněný uvádí, že administrativní chybou pověřené
zaměstnankyně byl jako adresát k doručení usnesení č. j. 13 EXE 5265/2010-21 zadán povinný
K. H., namísto jeho právního zástupce Mgr. Michala Kojana, který jej zastupoval na základě plné
moci. V době, kdy Mgr. Michal Kojan urgoval doručení předmětného usnesení, tj. 7. 12. 2010 a
31. 12. 2010, měla pověřená zaměstnankyně zato, že usnesení bylo řádně zadáno k doručení, resp.
v době druhé urgence již doručeno, aniž by zaregistrovala nesprávně uvedeného adresáta zásilky.
Dne 17. 2. 2011, kdy exekuční soud požádal o doložení doručenek osvědčujících doručení
usnesení č. j. 13 EXE 5265/2010-21 právním zástupcům oprávněného a povinného, bylo
kontrolou zjištěno, že na straně povinného bylo doručováno chybně, jelikož písemnost převzal
přímo povinný. Z tohoto důvodu byl dne 21. 2. 2011 zadán požadavek na odeslání usnesení
č. j. 13 EXE 5265/2010-21 právnímu zástupci Mgr. Michalu Kojanovi. Usnesení bylo právnímu
zástupci doručeno prostřednictvím datové schránky dne 22. 2. 2011. Ve věci P. K. byla kárně
obviněnému doručena dne 31. 8. 2011 plná moc právního zástupce povinné Mgr. Michala
Kojana, a to do všech exekučních řízení, která byla v té době proti povinné vedena. Dne
17. 4. 2012 vypověděla povinná do protokolu plnou moc právnímu zástupci, a to na jednání v
sídle exekutorského úřadu. V mezidobí pověřená pracovnice chybně zadala požadavek
na odeslání zásilky přímo povinné, namísto jejímu právnímu zástupci. V řízení pod
sp. zn. 067 EX 244665/10 se jednalo o jednu zásilku, stejně jako v řízeních 067 EX 244682/10
a 067 EX 297322/10. V ostatních řízeních již bylo doručováno řádně.
Kárně obviněný předně uvádí, že exekuční řád ani občanský soudní řád soudnímu
exekutorovi nestanovuje závaznou lhůtu, ve které má doručit usnesení exekučního soudu
o spojení věcí účastníkům řízení. Ze strany kárně obviněného tedy nemohlo dojít k porušení
ustanovení zákona, když ten lhůtu k doručení usnesení nestanovuje. Kárně obviněný se dále
domnívá, že pochybení, které spočívá v chybném doručování písemnosti přímo povinnému
namísto jeho právnímu zástupci, nedosahuje svou závažností kárného provinění. V rámci soudní
a exekuční činnosti se jedná o poměrně častou chybu pracovníků z nepozornosti, které lze
systémově jen těžko zabránit. Domněnku, že se svou závažností nejedná o kárné provinění,
dovozuje kárně obviněný také ze skutečnosti, že k výše vytýkanému pochybení došlo v rámci cca
200 kontrolovaných spisů, tj. tisíců doručení, pouze ve čtyřech případech. Kárně obviněný
doplňuje, že zaměstnankyně, které spis vedly, byly opakovaně a důrazně poučeny o nutnosti
důsledně kontrolovat adresáta zásilky před jejím odesláním a za uvedená pochybení byly
mj. potrestány srážkou z platu.
? Prodlení s postoupením námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce
exekučnímu soudu, prodlení s vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce po
jeho zrušení exekučním soudem
K vytýkaným skutkům, a to konkrétně v exekučním řízení proti povinnému P. H. (067
EX 245130/09, 067 EX 250413/10) a proti povinnému H. Č. (067 EX 269066/09), a dále ke
skutku, který má spočívat v prodlení s vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce po jeho zrušení
exekučním soudem, a to konkrétně v exekučním řízení proti povinnému K. H. (067 EX
279399/09), sděluje kárně obviněný následující: exekuce vedená proti povinnému P. H. pod sp.
zn. 067 EX 245130/09 byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 9.
2010, č. j. 67 Nc 4459/2009-20. Dne 15. 3. 2011 byla na účet soudního exekutora připsána částka
11.460,- Kč, kterou byl dluh povinného v tomto exekučním řízení zcela uhrazen. Kárně obviněný
vydal dne 21. 3. 2011 příkaz k úhradě nákladů exekuce, č. j. 067 EX 245130/09-37, a zadal jej k
odeslání účastníkům. Dne 31. 3. 2011 byly soudnímu exekutorovi doručeny včasné námitky proti
příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 245130/09-37. Námitky byly postoupeny
exekučnímu soudu dne 19. 7. 2011. Exekuční soud, tedy Obvodní soud pro Prahu 4, rozhodl o
postoupených námitkách usnesením ze dne 2. 4. 2012, č. j. 67 Nc 4459/2009-52, které bylo
soudnímu exekutorovi doručeno dne 6. 4. 2012. Exekuce vedená proti témuž povinnému
pod sp. zn. 067 EX 250413/10 byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne
19. 7. 2010, č. j. 68 EXE 2890/2010-8. Dne 15. 3. 2011 byla na účet soudního exekutora připsána
částka 4.262,- Kč, kterou byl dluh povinného uhrazen. Kárně obviněný vydal dne 21. 3. 2011
příkaz k úhradě nákladů exekuce, č. j. 067 EX 250413/10-23. Dne 31. 3. 2011 podal povinný
včasné námitky proti uvedenému příkazu k úhradě nákladů exekuce. Námitky byly exekučnímu
soudu postoupeny dne 19. 7. 2011. Exekuční soud rozhodl o námitkách usnesením ze dne
21. 9. 2011, č. j. 68 EXE 2890/2010-65, které ovšem bylo soudnímu exekutorovi doručeno
až dne 18. 1. 2012. Exekuce vedená proti povinnému H. Č. pod sp. zn. 067 EX 269066/09 byla
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 121
nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 11. 2009, č. j. 55 Nc 22636/2009-
44. Dne 6. 12. 2010 byla na účet soudního exekutora připsána částka ve výši 14.033,- Kč, kterou
byl dluh povinného v tomto exekučním řízení zcela uhrazen. Kárně obviněný vydal dne 13. 12.
2010 příkaz k úhradě nákladů exekuce, č. j. EX 269066/09-29, a zadal jej k odeslání účastníkům.
Dne 31. 12. 2010 byly soudnímu exekutorovi doručeny včasné námitky proti uvedenému příkazu
k úhradě nákladů exekuce. Námitky byly exekučnímu soudu postoupeny dne 29. 9. 2011.
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl o postoupených námitkách usnesením ze dne 22. 2. 2012, č.
j. 55 Nc 22636/2009-124, které bylo kárně obviněnému doručeno dne 15. 3. 2012.
Ustanovení §88 odst. 3 exekučního řádu uvádí, že pokud soudní exekutor v plném
rozsahu námitkám proti příkazu k úhradě nákladů exekuce nevyhoví, postoupí je soudní exekutor
bez zbytečného odkladu soudu. Žádná závazná lhůta, či přesněji řečeno pevně časově určená
lhůta, ovšem není soudnímu exekutorovi stanovena Exekučním řádem ani Občanským soudním
řádem. Ani z odborné literatury, například z Komentáře k exekučnímu řádu autorů Kasíkové
a kol., nevyplývá, v jaké konkrétní lhůtě mají být námitky postoupeny. Kárný žalobce v kárné
žalobě uvádí, že tato lhůta je zcela nepochybně lhůtou v řádu dnů, nikoliv týdnů či měsíců. Jedná
se ovšem pouze o výklad či právní názor kárného žalobce, na jehož základě nemůže být v jednání
kárně obviněného, který má odlišný právní názor, spatřováno kárné provinění. Kárně obviněný
podotýká, že v případě, kdy by zákon stanovil striktně danou lhůtu pro učinění úkonu, soudní
exekutor by ji samozřejmě dodržel V této souvislosti kárně obviněný poukázal na délku
rozhodování obou exekučních soudů, tj. Obvodního soudu pro Prahu 3 a Obvodního soudu
pro Prahu 4. Exekuce vedená proti povinnému K. H. pod sp. zn. 067 EX 279399/09 byla
nařízena usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 3.2.2010, č.j. 13 EXE 5265/2010–11.
Dne 14. 9. 2010 byla na účet soudního exekutora připsána platba od povinného ve výši 15.958,-
Kč. Kárně obviněný vydal dne 16. 9. 2010 příkaz k úhradě nákladů exekuce,
č. j. 067 EX 279399/09-18, který následně odeslal účastníkům řízení. Dne 5. 10. 2010 byly
soudnímu exekutorovi doručeny včasné námitky povinného proti uvedenému příkazu k úhradě
nákladů exekuce. Dne 12. 10. 2010 bylo soudnímu exekutorovi doručeno usnesení Okresní soudu
Praha-západ ze dne 20. 9. 2010, č. j. 13 EXE 5265/2010-21, kterým bylo rozhodnuto o spojení
exekučních řízení 13 EXE 5265/2010, 13 EXE 5219/2010, 13 Nc 8982/2009
a 13 Nc 8974/2009 ke společnému řízení pod sp. zn. 13 EXE 5265/2010, která odpovídá
exekučnímu řízení 067 EX 279399/09. Kárně obviněný požádal o vyznačení doložky na usnesení
o spojení věcí a dne 30. 11. 2010 postoupil námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce
exekučnímu soudu. Dne 21. 12. 2010 bylo kárně obviněnému doručeno usnesení Okresního
soudu Praha-západ ze dne 17. 12. 2010, č. j. 13 EXE 5265/2010-48, kterým bylo rozhodnuto
o zrušení příkazu k úhradě nákladů exekuce, č. j. 067 EX 279399/09-18. Dne 23. 6. 2011 bylo
soudnímu exekutorovi doručeno usnesení o spojení řízení č. j. 13 EXE 5265/2010-21 s doložkou
právní moci.
Kárně obviněnému je vytýkáno, že po zrušení příkazu k úhradě nákladů exekuce
č. j. 067 EX 279399/09-18 exekučním soudem nevydal nový příkaz k úhradě nákladů exekuce
a nerespektoval názor exekučního soudu o výši nákladů exekuce. Předně kárně obviněný uvádí,
že ani v tomto případě není soudnímu exekutorovi zákonem dána závazná lhůta, do kdy má vydat
nový příkaz k úhradě nákladů exekuce po jeho zrušení exekučním soudem. V této souvislosti
kárně obviněný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. j. 11 Kse 3/2009 -
129 a č. j. 15 Kse 1/2012 - 137, ve kterém se kárný senát vyjadřoval k okamžiku vydání příkazu
k úhradě nákladů exekuce. Dále kárně obviněný protestuje proti tvrzení kárného žalobce,
že je soudní exekutor vázán právním názorem exekučního soudu, vyjádřeným v odůvodnění
usnesení o zrušení příkazu k úhradě nákladů exekuce, při vyčíslování nákladů exekuce. Soudní
exekutor, jehož úkony jsou v exekučním řízení považovány za úkony soudu prvního stupně,
je vázán rozhodnutím exekučního soudu, který je také soudem prvního stupně, co do výroku
takového rozhodnutí. Kárně obviněný není co do kárné odpovědnosti vázán i právním názorem
exekučního soudu obsaženým v odůvodnění rozhodnutí o námitkách proti příkazu k úhradě
nákladů exekuce. Podle názoru kárně obviněného se na případ rozhodnutí o námitkách
nevztahuje ustanovení §226 odst. 1 Občanského soudního řádu, jelikož námitkové řízení jistě
není analogické k řízení odvolacímu. Pokud by řízení měla být analogická, měl by o postoupených
námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce rozhodovat soud vyššího stupně, nikoliv soud
prvního stupně, jak je tomu v řízení o námitkách dle §88 odst. 3 a 4 Exekučního řádu. Kárně
obviněný doplňuje, že exekuční soud měl v námitkovém řízení možnost příkaz k úhradě nákladů
exekuce usnesením také změnit a závazně soudnímu exekutorovi určit výši nákladů exekuce
a nákladů právního zastoupení v exekučním řízení, což ovšem neučinil. Z výše uvedeného popisu
průběhu exekučního řízení sp. zn. 067 EX 279399/09 je patrné, že příkaz k úhradě nákladů
exekuce byl vydán před doručením usnesení o spojení řízení, tudíž tuto skutečnost nemohl
reflektovat. Poté, co byl příkaz k úhradě nákladů exekuce zrušen, usnesení o spojení již bylo
soudnímu exekutorovi známo. Došlo ke spojení čtyř řízení pod sp. zn. 067 EX 279399/09, čímž
se samozřejmě změnila výše dlužné částky v tomto řízení poté, co do něj byly započítány jistiny,
náklady nalézacího řízení a náklady právního zastoupení ze spojených spisů. Tak se stalo,
že exekuční řízení sp. zn. 067 EX 279399/09 nebylo zcela uhrazeno a v tomto případě soudní
exekutor nevydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, jelikož jeho běžnou praxí je vydávat příkaz
k úhradě až po uhrazení celého dluhu. Po doplacení dlužné částky a po přehodnocení způsobu
výpočtu nákladů právního zastoupení v exekučním řízení a nákladů exekuce v souvislosti
s vývojem a změnou judikatury dospěl kárně obviněný ke zjištění, že dluh v exekuční řízení
sp. zn. 067 EX 279399/09 již byl povinným zcela uhrazen. Dne 28. 3. 2012 vydal kárně obviněný
příkaz k úhradě nákladů exekuce, č. j. 279399/09-73, a to dle aktuální judikatury.
Kárně obviněný shrnuje, že ani jeden z vytýkaných skutků není ze shora uvedených
rozhodných důvodů kárným proviněním. V žádném z uvedených případů nedošlo k porušení
ustanovení exekučního řádu či občanského soudního řádu, ale pouze ke střetu právních názorů
kárného žalobce a kárně obviněného.
? Neúčtování nákladů exekuce oprávněnému
K vytýkanému skutku, který má spočívat v tom, že kárně obviněný údajně neúčtoval,
tj. nepožadoval náklady exekuce po oprávněném, ačkoliv tyto původně účtoval, tj. požadoval
po povinných, kárně obviněný sděluje následující: v exekučním řízení vedeném
pod sp. zn. 067 EX 239190/10 Městský soud v Praze usnesením č. j. 22 Co 1/2011-118 ze dne
14. 4. 2011 změnil usnesení o nařízení předmětné exekuce soudu I. stupně tak, že se návrh
na nařízení exekuce zamítá s tím, že oprávněný je povinen zaplatit povinné náhradu nákladů
exekuce ve výši 3.420,- Kč do tří dnů od právní moci usnesením k rukám právního zástupce
povinné A. P. P., a dále s tím, že oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi náhradu
nákladů exekuce v částce a v lhůtě, která bude stanovena samostatným usnesením. Důvodem pro
zamítnutí exekučního návrhu přitom byla skutečnost, že exekuční titul, na základě kterého se
oprávněným v daném exekučním řízení domáhal nařízení exekuce, nemohl být povinné A. P. P.
doručen. Exekuční titul tak nenabyl právní moci a není vykonatelný. K výzvě Městského soudu v
Praze č. j. 22 Co 1/2011-119 ze dne 4. 5. 2011 bylo soudním exekutorem tamnímu soudu
sděleno, že náklady exekuce v předmětné věci nepožaduje. Usnesením Městského soudu v Praze
č. j. 22 Co 1/2011-127 ze dne 24. 5. 2011 proto bylo stanoveno, že výše nákladů exekuce se
určuje částkou 0,- Kč a lhůta k plnění se nestanoví. V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067
EX 203860/08 Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením č. j. 68 Nc 237/2009-27 mj. zamítl návrh
na zastavení i odklad exekuce povinné K. T., neboť došel k závěru, že se povinná v dané situaci
nemůže domáhat mj. zastavení exekuce z důvodu údajného promlčení nároku oprávněného,
neboť k tomuto nedošlo. Obdobně též ve věci vedené pod sp. zn. 067 EX 203905/08 Obvodní
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 122
soud pro Prahu 4 usnesením č. j. 68 Nc 236/2009-27 ze dne 11. 11. 2009 návrh povinné K. T. na
zastavení a odklad exekuce zamítl, a to ze stejného důvodu, tj. proto, že k promlčení nároku
oprávněného v daném případě nedošlo. Ve věci vedené pod sp. zn. 067 EX 204192/08 sice
Obvodní soud pro Prahu 4 předmětnou exekuci k návrhu povinné K. T. zastavil, avšak k
odvolání oprávněného toto usnesení Městský soud v Praze změnil tak, že se exekuce nezastavuje,
neboť k promlčení nároku oprávněného v daném případě, stejně jako v obou předchozích, dle
právního názoru Městského soudu v Praze nedošlo. Soudnímu exekutorovi je kárným žalobcem
ve všech těchto třech případech vytýkáno, že k výzvě Obvodního soudu pro Prahu 4 tomuto
soudu sdělil, že v případě zastavení exekuce z důvodu promlčení nároku oprávněného náklady
exekuce nepožaduje. V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 201186/10 vůči povinné
M. Č. bylo Okresním soudem v Chrudimi usnesením č. j. 22 EXE 268/2011-10 ze dne
19. 4. 2011 toto exekuční řízení zastaveno s tím, že oprávněnému se nepřiznává právo na náhradu
nákladů řízení a oprávněný je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi hotové výdaje exekuce,
tj. částku, která bude určena samostatným rozhodnutím, a to do 3 dnů od právní moci usnesení
o určení výše těchto nákladů. K výzvě Okresního soudu v Chrudimi bylo tomuto soudu soudním
exekutorem sděleno, že kárně obviněný nepožaduje přiznat náklady řízení, načež usnesením
č. j. 22 EXE 268/2011-16 ze dne 2. 8. 2011 bylo Okresním soudem v Chrudimi rozhodnuto
o tom, že se kárně obviněnému nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce. Důvodem
pro zastavení předmětného exekučního řízení byla skutečnost, že kárně obviněný,
resp. oprávněný k návrhu na nařízení exekuce nepředložil exekuční titul, a to pravomocné
a vykonatelné rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 1. 4. 2003 sp. zn. 9 C 155/2002.
V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 201188/10 vůči povinné M. Č. bylo Okresním
soudem v Chrudimi usnesením č. j. 22 EXE 270/2011-7 ze dne 12. 4. 2011 toto exekuční řízení
zastaveno s tím, že oprávněnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a oprávněný je
povinen zaplatit kárně obviněnému hotové výdaje exekuce, tj. částku, která bude určena
samostatným rozhodnutím, a to do 3 dnů od právní moci usnesení o určení výše těchto nákladů.
K výzvě Okresního soudu v Chrudimi bylo tomuto soudu kárně obviněným sděleno, že kárně
obviněný nepožaduje přiznat náklady exekuce, načež usnesením č. j. 22 EXE 270/2011-11 ze dne
3. 8. 2011 bylo Okresním soudem v Chrudimi rozhodnuto o tom, že se kárně obviněnému
nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce. Důvodem pro zastavení předmětného exekučního
řízení byla skutečnost, že kárně obviněný, resp. oprávněný k návrhu na nařízení exekuce
nepředložil exekuční titul, a to pravomocné a vykonatelné rozhodnutí Okresního soudu v
Berouně ze dne 30. 8. 2002 sp. zn. Ro 200/2002. V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067
EX 201188/10 vůči povinné M. Č. bylo Okresním soudem v Chrudimi usnesením č. j. 22 EXE
270/2011-7 ze dne 12. 4. 2011 toto exekuční řízení zastaveno s tím, že oprávněnému se
nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a oprávněný je povinen zaplatit kárně obviněnému
hotové výdaje exekuce, tj. částku, která bude určena samostatným rozhodnutím, a to 3 dnů od
právní moci usnesení o určení výše těchto nákladů. K výzvě Okresního soudu v Chrudimi bylo
tomuto soudu kárně obviněným sděleno, že kárně obviněný nepožaduje přiznat náklady exekuce,
načež usnesením č. j. 22 EXE 270/2011-11 ze dne 3. 8. 2011 bylo Okresním soudem v Chrudimi
rozhodnuto o tom, že se kárně obviněnému nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce.
Důvodem pro zastavení předmětného exekučního řízení byla skutečnost, že kárně obviněný,
resp. oprávněný k návrhu na nařízení exekuce nepředložil exekuční titul, a to pravomocné a
vykonatelné rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 8. 2002 sp. zn. Ro 200/2002. V
exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 201189/10 vůči povinné M. Č. bylo Okresním
soudem v Chrudimi usnesením č. j. 29 EXE 264/2011-9 ze dne 30. 3. 2011 toto exekuční řízení
zastaveno s tím, že oprávněnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a oprávněný je
povinen zaplatit kárně obviněnému hotové výdaje exekuce, tj. částku, která bude určena
samostatným rozhodnutím, a to do 3 dnů od právní moci usnesení o určení výše těchto nákladů.
K výzvě Okresního soudu v Chrudimi bylo tomuto soudu kárně obviněným sděleno, že kárně
obviněný nepožaduje přiznat náklady exekuce, načež usnesením č. j. 29 EXE 264/2011-13 ze dne
21. 4. 2011 bylo Okresním soudem v Chrudimi rozhodnuto o tom, že se kárně obviněnému
nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce. Důvodem pro zastavení předmětného exekučního
řízení byla skutečnost, že kárně obviněný, resp. oprávněný k návrhu na nařízení exekuce
nepředložil exekuční titul, a to pravomocné a vykonatelné rozhodnutí Okresního soudu
v Berouně ze dne 16. 7. 2002 sp. zn. Ro 153/2002.
V exekučním řízení vedeném pod sp.zn. 067 EX 201190/10 vůči povinné M. Č. bylo
Okresním soudem v Chrudimi usnesením č. j. 29 EXE 268/2011-9 ze dne 30. 3. 2011 toto
exekuční řízení zastaveno s tím, že oprávněnému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a
oprávněný je povinen zaplatit kárně obviněnému hotové výdaje exekuce, tj. částku, která bude
určena samostatným rozhodnutím, a to do 3 dnů od právní moci usnesení o určení výše těchto
nákladů. K výzvě Okresního soudu v Chrudimi bylo tomuto soudu kárně obviněným sděleno, že
kárně obviněný nepožaduje přiznat náklady exekuce, načež usnesením č. j. 29 EXE 268/2011-14
ze dne 19. 8. 2011 bylo Okresním soudem v Chrudimi rozhodnuto o tom, že se kárně
obviněnému nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce. Důvodem pro zastavení
předmětného exekučního řízení byla skutečnost, že kárně obviněný, resp. oprávněný k návrhu na
nařízení exekuce nepředložil exekuční titul, a to pravomocné a vykonatelné rozhodnutí
Okresního soudu v Berouně ze dne 30. 8. 2002 sp. zn. Ro 199/2002.
Po shora uvedené rekapitulaci kárně obviněný nejprve obecně připomíná, že – byť
ustanovení §89 exekučního řádu stanoví, že dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce
a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil - je nutné každý konkrétní případ takového
zastavení posuzovat individuálně tak, aby se povinnost nahradit náklady řízení nejevila jako
nepřiměřená tvrdost. „Ze shora obhajovaného závěru o procesním zavinění oprávněného
na zastavení exekuce vyplývá, že by měl být ve smyslu §271 o. s. ř. osobou povinnou k náhradě
nákladů povinnému, jak o tom ostatně rozhodl i soud prvního stupně. Dle názoru odvolacího
soudu však s ohledem na okolnosti věci je namístě aplikovat §150 o. s. ř. a povinnému takové
právo nepřiznat. Povinný totiž přesto, že 28. 12. 1996 mu byla platebním rozkazem Krajského
soudu v Českých Budějovicích uložena vymáhaná povinnost, tuto do dnešního dne nesplnil (a s
ohledem na uplatněnou námitku promlčení lze předpokládat, že ani nesplní) a bylo by tak
nepřiměřenou tvrdostí oprávněného zatěžovat ještě náhradou nákladů povinnému (dlužníku)
vzniklých,“ (usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 8 Co 907/2007 ze dne
6. 6. 2007). Z uvedeného důvodu je proto podle kárně obviněného ve shora popsaných
případech možné se ve smyslu ustanovení §150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“), přiklonit k tomu, že osobám, které by jinak měly
právo na náhradu nákladů, tato zcela nebo z části nepřísluší. Skutečnost, že kárně obviněný
v předmětných případech došel k závěru, že zde jsou okolnosti zvláštního zřetele, na základě
kterých nemusí po oprávněném požadovat náklady exekučního řízení, přitom nelze –
jak se mylně domnívá kárný žalobce – považovat za jsoucí v rozporu s Pravidly profesionální
etiky a pravidly soutěže soudních exekutorů (též „Etický kodex“), stejně jako ji nelze považovat
za závažné porušení právních předpisů či za důkaz prokazující údajnou existenci nadstandardní
spolupráce mezi kárně obviněným a oprávněným, resp. právním zástupce oprávněného. Jak totiž
judikoval sám Nejvyšší správní soud v rozhodnutí č. j. 14 Kse 9/2012 - 143 ze dne 16. 4. 2013:
„Pravidla soutěže nejsou o určení ceny služeb, ale i o určitém dodržování všeobecně akceptovaných pravidel
zdravého soutěžního prostředí. Citované ustanovení tedy neurčuje nad rámec zákona výši odměny ze zákona
neplynoucí, pouze posuzuje jednání exekutorů, kterým by na trhu zakázek mohli získat výhodnější konkurenční
postavení podbízením se poskytováním bezplatných služeb běžně podléhajících úplatě či naopak úkonů exekutory
běžně nevykonávaných.“ Kárně obviněný na tomto místě zdůrazňuje, že ani v jednom ze shora
zmíněných případů kárně obviněný nepožadoval náklady exekuce proto, že by tímto na trhu
zakázek chtěl či mohl získat výhodnější konkurenční postavení údajným podbízením
se oprávněnému, přičemž v případě, že je kárný žalobce opačného názoru, nechť toto příslušným
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 123
způsobem prokáže, neboť zatím se jeho obvinění neopírají o žádné důkazy, nýbrž pouze a jen
o jeho vlastní nutno podotknout značně subjektivní (právní) názory. Kárně obviněný si na tomto
místě dovolí připomenout, že: „Kárnou odpovědnost exekutora nelze dovozovat ze skutečnosti,
že tento zastává např. právní názor odlišný od právního názoru kárného žalobce, tím spíše,
vychází-li postup exekutora z relevantní judikatury civilních soudů, v níž má právní názor
exekutora oporu; jeho názor na postup v dané věci tedy nebyl zcela ojedinělým názorovým
excesem ani projevem svévole, který by zcela postrádal právní rámec. Nemohla zde být proto
založena kárná odpovědnost z hlediska závažnosti, ale zejména ani z hlediska dostatku
subjektivní stránky, protože obviněný exekutor vycházel z předpokladu určité aplikace právní
úpravy. Nelze zde proto shledat zavinění v jakékoli formě.“ (například rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu č. j. 15 Kse 13/2012 - 143 ze dne 8. 4. 2013, či rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu č. j. 15 Kse 12/2011 - 86 ze dne 21. 5. 2012) K tomuto pak kárně obviněný
rovněž dodává, že pokud shora popsané jednání kárně obviněného kárný žalobce považuje
za kárné provinění, jak by pak kárný žalobce ze své dohledové pozice ústředního orgánu státní
správy soudů ve smyslu ustanovení §119 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudu a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech
a soudcích), v platném znění, posuzoval minimálně neetické počínání některých exekučních
soudů, které zcela běžně vyhlašují veřejné obchodní soutěže na soudního exekutora
pro vymáhání „soudních“ pohledávek, v nichž se nijak netají tím, že po soudních exekutorech
výslovně požadují, aby svou exekuční činnost vykonávali zadarmo a to dokonce i v případě, kdy
dojde k zastavení exekuce pro nemajetnost povinného, tj. i v případě, kdy zákon výslovně uvádí,
že je to právě oprávněný, kdo soudnímu exekutorovi hradí paušálně určené či účelně vynaložené
výdaje.
V této situaci poukazuje kárně obviněný na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská
práva Van der Mussele proti Belgii, v němž bylo zdůrazněno, že riziko podstupované
v souvislosti s výkonem určité profese, kam spadá i riziko neuhrazení odměny za odvedenou
práci, je do značné míry odůvodněno a kompenzováno ve své podstatě monopolním postavením
soudních exekutorů při provádění exekucí, resp. je vyvažováno výhodami souvisejícími s touto
profesí. Kárně obviněný jakožto osoba zapsaná do seznamu soudních exekutorů svým návrhem
na zápis a následným provedením zápisu do tohoto seznamu dala souhlas k provádění
mj. exekuční činnosti a tedy i s tím spojenými riziky, a proto nepřiznání náhrady nákladů
soudnímu exekutorovi není porušení zásady úplatnosti vyjádřené například v ustanovení §3
exekučního řádu či v Etickém kodexu. Stav, kdy tedy nebudou uspokojeny, event. požadovány,
všechny nároky, není ani protiústavní, ani protizákonný apod. K tomuto kárně obviněný
pro úplnost dodává, že je mu známo, že shora popsaný právní názor zastávají i některé exekuční
soudy, zde například Okresní soud v Karviné, který ve svém usnesení č. j. 46 EXE 1118/2010 -
33 ze dne 17. 9. 2013 rozhodl z důvodu nevykonatelnosti exekučního titulu o zastavení exekuce
s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a současně s tím, že se kárně
obviněnému nepřiznává právo na náhradu nákladů exekuce.
Oprávněný, kterým ve všech shora uvedených případech je společnost Dopravní podnik
hl. m. Prahy, a.s., IČ: 00005886, zastoupení JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, IČ: 63108151,
patří mezi nejvýznamnější provozovatele městské hromadné dopravy na území České republiky.
Vzhledem k tomu, že každodenně v Praze a přilehlém regionu přepraví cestující téměř dvěma
tisící vozidel metra, tramvají a autobusů, je pochopitelné, že v této souvislosti disponuje značným
množstvím pohledávek za tzv. černými pasažéry, které v minulosti dokonce musely být v rámci
české justice, zejména pak v rámci soudní agendy pražských a středočeských soudů, vyřizovány
ve speciálním režimu. Jen samotný kárně obviněný v letech 2008 až 2011 ve vztahu k tomuto
oprávněnému evidoval okolo 300.000 exekučních návrhů.
Pokud tedy kárně obviněný příslušnému exekučním soudu pro účely vydání rozhodnutí
o zastavení exekuce sdělil, že nepožaduje žádné náklady exekuce, v žádném případně tak nečinil
s úmyslem zvýhodňovat oprávněného na úkor povinného, jak tvrdí kárný žalobce. Tedy
s úmyslem provádět pro oprávněného exekuční a event. i další činnost zadarmo. Kárně obviněný
s oprávněným neuzavřel žádnou smluvní byť i jen konkludentní či neformální dohodu
(resp. rámcovou smlouvu, smlouvu o provedení exekuce apod.), s níž by vyplývalo, že by kárně
obviněný měl, resp. že bude, pro oprávněného provádět exekuční a další činnost zadarmo, tj. aniž
by nepožadoval náklady za tuto činnost, přičemž tak de facto ani nečinil, neboť ve vztahu
k oprávněnému postupoval mj. v souladu s rámcovou smlouvou, kterou s oprávněným ve smyslu
ustanovení §90 odst. 2 exekučního řádu předem uzavřel. Z uvedeného důvodu a vědom
si celkového počtu jím evidovaných exekučních nápadů, se proto kárně obviněný ve shora
uvedených případech po jejich individuálním posouzení, kdy došlo k zastavení exekučních řízení
a to nikoliv z důvodu nemajetnosti na straně povinných, uchýlil ve smyslu ustanovení §150
občanského soudního řádu k tomu, že v těchto případech výslovně nepožadoval žádné náklady
exekuce, přičemž kárně obviněný nevidí jediný důvod, proč by tomu mělo být jinak. Neboť
postup dle ustanovení §150 občanského soudního řádu lze s ohledem na oprávněného, povahu
a množství vymáhaných pohledávek ve své podstatě považovat za společensky prospěšné
a adekvátní. Pokud by totiž kárně obviněný po shora zmíněném oprávněném bez dalšího,
tj. bez nutné individualizace každého individuálního případu a důvodu zastavení, požadoval pro
případ zastavení z jiného důvodu než pro nemajetnost povinného tzv. plné náklady exekuce,
troufá si kárně obviněný tvrdit, že by tímto značným způsobem v negativním slova smyslu
přispíval k nesmyslnému a nemalému finančnímu ruinování oprávněného. Podle názoru kárně
obviněného tedy bylo v daných případech na místě aplikovat vůči tomuto oprávněnému
osvobození od nákladů exekuce.
Závěrem kárně obviněný dodal, že v daných případech a to vždy rozhodoval o zastavení
předmětných exekučních řízeních příslušný exekuční soud, který nebyl sdělením kárně
obviněného v žádném smyslu vázán. Tj. pokud s tímto nesouhlasil a měl za to, že kárně
obviněnému přísluší náhrada nákladů exekuce, měl tyto vyčíslit, resp. kárně obviněnému
za některým z účastníků přiznat, nebo na toto kárně obviněného minimálně upozornit, což však
příslušný exekuční soud ani v jednom případě neučinil. Obdobně též, pokud s tímto nesouhlasil
některý z účastníků – v tomto případě pravděpodobně povinný – měl možnost bránit
se příslušnými právem předvídanými prostředky.
Posuzování jednání kárně obviněného v této části kárné žaloby je však s ohledem na dále
uvedené naprosto transparentním dokladem šikanózního postupu kárného žalobce proti kárně
obviněnému, neboť kárný žalobce, jakož i Exekutorská komora ČR sama již stejný, i když
mnohem závažnější případ loňského roku řešila. Jednalo se o postup soudní exekutorky, která
v rozporu se zájmy oprávněného souhlasila s přímým prodejem průmyslového areálu za částku
ve výši cca 50% jeho hodnoty, proti vůli oprávněného, kde se soudní exekutora v rámci vysoce
nestandardního postupu zároveň vzdala své odměny ve výši cca 6 mil. Kč. Oprávněný (v právním
zastoupení týmž advokátem, který je zároveň obhájcem kárně obviněného v přítomném řízení)
podal stížnost na postup soudní exekutorky jak Ministerstvu spravedlnosti ČR (č. j. 524/2010-
OD-DOH/14), tak rovněž Exekutorské komoře ČR (sp. zn. Ref/280/12), kdy v identickém
formátu skutku nebylo shledáno ani provinění stavovské, ani narušení hospodářské soutěže.
Vymezení jednání kárně obviněného, jakožto kárného provinění pro skutek nepatrného významu
oproti existujícímu pevnému závěru Ministerstva spravedlnosti, Exekutorské komory
a v konečném důsledku i Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ve vztahu
k mnohamilionovému zvýhodnění povinného soudní exekutorkou, podtrhuje a zdůrazňuje
nedůvodnost kárné žaloby nejenom v této části, ale jakožto prezentace motivace kárného žalobce
ve vztahu ke kárně obviněnému, odhaluje pohnutku kárného žalobce k podání kárných žalob.
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 124
K důkazu kárně obviněný dokládá- stanoviskem MS ČR ze dne 11. 6. 2010 - zprávou o výsledku
šetření podnětu Exekutorské komory ČR ze dne 9. 1. 2013, - tiskovou zprávou Ministerstva
spravedlnosti ČR ze dne 26. 2. 2013.
S ohledem na výše uvedené proto kárně obviněný uzavírá, že opakovaně a důrazně
odmítá subjektivní, účelové a ničím nepodložené nařčení kárného žalobce o údajné existenci
nadstandardního vztahu kárně obviněného k oprávněnému a k jeho právnímu zástupci. Dále
kárně obviněný připomíná, že dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soud nelze kárné
provinění kárně obviněného vyvozovat „pouze“ z odlišného právního názoru kárně obviněného.
Závěrem pak kárně obviněný shrnuje, že se nedomnívá, že by byl výše uvedený skutek natolik
závažný či opakovaný, aby mohl být považován za kárné provinění.
? Nezohlednění názoru exekučního soudu
K vytýkanému skutku, který spočívá v údajném nezohlednění názoru exekučního soudu,
kterého se kárně obviněný měl dopustit v exekučním řízení vedených proti povinnému P. H. a
částečně i proti povinnému T. V., kárně obviněný sděluje následující: v exekučním řízení
vedeném pod sp.zn. 067 EX 235999/09 byl kárně obviněnému dne 27. 12. 2010 doručen návrh
povinného P. H. na spojení exekučních řízení vedených u kárně obviněného pod sp.zn. 067 EX
235999/09 a 067 EX 250413/10. Dříve, než kárně obviněný o tomto návrhu povinného na
spojení zmíněných dvou exekuční řízení rozhodl, bylo kárně obviněnému doručeno usnesení
Obvodní soud pro Prahu 4 č. j. 66 Nc 3915/2009-23 ze dne 12.1.2011, kterým tento soud mj. ten
samý návrh na spojení exekučních řízení vedených u kárně obviněného pod sp.zn. 067 EX
235999/09, 067 EX 250413/10 a 067 EX 245130/09 zamítl, když poukázal na různou procesní
fázi exekučních řízení a na skutečnost, že každé řízení je u soudu vedeno jiným senátem a návrhy
na nařízení exekuce byly podávány postupně. Exekuční soud zároveň ve zmíněném usnesení
poučil povinného o možnosti podat námitky proti vyčísleným nákladům exekuce. S ohledem na
tuto skutečnost proto soudní exekutor nepovažoval za nutné ani za vhodné opětovně rozhodovat
o návrhu povinného na spojení exekučních řízení, když o tomto již bylo rozhodnuto exekučním
soudem – překážka res iudicata, a tímto zcela nadbytečně navyšovat náklady exekuce
(doručování). Je paradoxem, že kárný žalobce na jednu stranu kárně obviněnému vytýká údajnou
nehospodárnost při vedení spisu i řízení, údajné nadstandardní vztahy s oprávněným, resp. s
právním zástupcem oprávněného, a údajné nerespektování rozhodnutí exekučních soudů, když
jej právě v tomto případě de facto nabádá, aby nehospodárně jednal, tj. opakovaně rozhodoval o
již rozhodnutém a tím zcela neúčelně a nadbytečně navyšoval náklady exekuce, aby postupoval ve
vztahu k povinnému nikoliv nestranně, a aby nerespektoval rozhodnutí exekučního soudu, který
výslovně o tomtéž návrhu povinného na spojení exekučních řízení již jednou rozhodl. Kárně
obviněný na tomto místě opakovaně zdůraznil, že kárnému žalobci v žádném případně nepřísluší
jakkoliv zasahovat do postupu vedení exekučních řízení kárně obviněného či mu dokonce
přikazovat (!), jak má ve věci nadále postupovat. Kárně obviněný na tomto místě nechce být
přehnaně troufalý, avšak je rovněž s podivem, že kárný žalobce vynakládá tolik energie
zjednodušeně řečeno na obranu povinného, resp. na to, aby soudnímu exekutorovi vyčítal údajné
nerespektování rozhodnutí exekučního soudu, kterým tento soud zamítl návrh na spojení, aniž by
se věnoval samotnému rozhodnutí exekučního soudu. Tj. aniž by se pozastavil nad skutečností,
že exekučnímu soudu nečiní problém zamítnout návrh povinného na spojení exekučních řízení s
poukazem na rozdílné procesní fáze, rozdílné senáty apod., tj. na základě argumentace, která ve
vztahu ke kárně obviněnému není z pohledu kárného žalobce považována za dostatečnou pro to,
aby na základě ní kárně obviněný zamítal návrhy na spojení.
Ke shora uvedenému kárně obviněný dodává, že mu není jasné, v čem konkrétně kárný
žalobce spatřuje předmětné nerespektování závěrů exekučního soudu, z něhož by bylo možné
vyvozovat kárnou odpovědnost kárně obviněného, neboť sám kárný žalobce uvádí, že exekuční
soud kárně obviněnému „pouze“ naznačil, jak by měl v rámci dalšího řízení postupovat, když
vyslovil přesvědčení, že kárně obviněný vedení více exekucí mezi stejnými účastníky jistě
zohlední, a že v jednotlivých věcech si nebude účtovat paušální částky hotových výdajů. Kárně
obviněný na tomto místě opakovaně uvádí, že kárnou odpovědnost soudního exekutora
v žádném případě nezakládá nedodržení logických úvah kárného žalobce.
Kárně obviněný rovněž připomíná, že nelze opomenout ani skutečnost, že pro tento
skutek kárný žalobce vzal zpět svou žalobu evidovanou pod č. j. 677/2011-OSD-ENA/9
(vedenou pod sp.zn. 15 Kse 5/2012 Nejvyššího správního soudu ČR) mj. s odůvodněním,
že kárnou odpovědnost kárně obviněného soudního exekutora nelze vyvozovat z údajného
porušení, tj. nerespektování rozhodnutí exekučního soudu o spojení věcí, které je sice vydáno
ve stejné věci, avšak je svou povahou rozhodnutím, kterým ani sám exekuční soud, tj. i kárně
obviněný soudní exekutor není vázán.
Kárně obviněný proto důrazně odmítá tvrzení kárného žalobce, že by svým jednáním
porušil zásady spravedlivého procesu či jinak zasáhl do ústavně garantovaných práv některého
z účastníků. Kárně obviněný si je vědom toho, že proti usnesení o spojení, resp. zamítnutí spojení
není ve smyslu ust. §52 odst. 1 exekučního řádu ve spojení s ust. §202 odst. 1 písm. a)
občanského soudního řádu odvolání přípustné. Pokud však povinný nesouhlasil s tím,
jak se exekuční soud, resp. kárně obviněný, vypořádal s jeho návrhem na spojení exekučních
řízení, měl k dispozici i další zákonem předvídané prostředky - nejen exekučním soudem
avizované námitky do příkazu k úhradě nákladů exekuce. Povinnému například nic nebránilo
v tom, aby s odstupem času s ohledem na odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí spojení kdykoliv
poté opakovaně podal návrh na spojení a to přímo k soudnímu exekutorovi, neboť soudní
exekutor se nijak nebránil a nebrání případnému spojování těch exekučních řízení, která jsou
ke spojení vhodná, zejména typicky za situace, kdy si povinný podá návrh na spojení exekuce
a současně jsou splněny podmínky pro spojení příslušných exekučních řízení. Odmítá tedy
jakákoliv účelová, subjektivní a nepodložená tvrzení kárného žalobce tvrdící opak.
? Nevydání usnesení o částečném zastavení exekucí po doložení plateb
K vytýkanému skutku, který má spočívat v nevydání usnesení o částečném zastavení
exekuce poté, co byly kárně obviněnému sděleny a doloženy platby, a to konkrétně v exekučním
řízení proti povinnému P. H. (067 EX 235999/09, 067 EX 245130/09, 067 EX 250413/10),
sděluje kárně obviněný následující: v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 235999/09
byl návrh na nařízení exekuce soudnímu exekutorovi doručen dne 26. 6. 2009. Exekuce byla
nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 11. 2009, č. j. 66 Nc 3915/2009-3,
a to pro jistinu ve výši 208,- Kč, náklady předcházejícího řízení ve výši 1.170,- Kč a pro náklady
exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny. Výzva k dobrovolnému
splnění povinnosti ze dne 28. 1. 2010 byla povinnému doručena společně s nařizovacím
usnesením, návrhem na nařízení exekuce a exekučním příkazem č. j. 067 EX 235999/09-13 dne
12. 4. 2010. Dne 19. 7. 2010 byl s povinným po telefonické domluvě sjednán splátkový kalendář v
minimální výši 1.000,- Kč měsíčně. Ve stejný den zaslal povinný P. H. sdělení o úhradě blíže
nespecifikovaných pohledávek oprávněného, tj. Dopravního podniku hl. m. Prahy, a.s. Téhož
dne byla oprávněnému zaslána žádost o sdělení, zda se doložené platby skutečně týkají
exekučních řízení vedených kárně obviněným. Z podání povinného toto nebylo patrné, jelikož
některá exekuční řízení měla být vedena také JUDr. D. M., soudním exekutorem Exekutorského
úřadu v Klatovech. Dne 5. 10. 2010 obdržel kárně obviněný od oprávněného potvrzení o úhradě
částky 1.378,- Kč, odpovídající jistině nákladům předcházejícího řízení, které byly povinným
uhrazeny dne 16. 7. 2010, a které se vztahovaly k tomuto exekučnímu řízení. Po tomto sdělení
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 125
byla do spisu zadána přímá platba oprávněnému ve výši 1.378,- Kč, která byla započítána na
jistinu ve výši 208,- Kč a na náklady předcházejícího řízení ve výši 1.170,- Kč a zohledněna ve
finanční tabulce spisu. V exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 245130/09 byl návrh na
nařízení exekuce soudnímu exekutorovi doručen dne 24. 7. 2009. Dne 5. 10. 2010 a 12. 10. 2010
bylo kárně obviněnému oprávněným sděleno, že na pohledávku byla povinným dne 16. 7. 2010
uhrazena částka 1.883,- Kč. Tato částka odpovídá jistině pohledávky ve výši 408,- Kč a nákladům
předcházejícího řízení ve výši 1.475,- Kč. Exekuce byla nařízena usnesením Obvodního soudu
pro Prahu 4 ze dne 23. 9. 2010, č. j. 67 Nc 4459/2009-20. Úhrada jistiny a nákladů
předcházejícího řízení byla soudnímu exekutorovi sdělena později, než bylo exekučním soudem
vydáno usnesení o nařízení exekuce. Sdělená částka byla do spisu zavedena jako přímá platba
oprávněnému ve výši 1.883,- Kč, která byla započítána na jistinu ve výši 408,- Kč a na náklady
předcházejícího řízení ve výši 1.175,- Kč a zohledněna ve finanční tabulce spisu. Dne 15. 12. 2010
byl v řízení vydán exekuční příkaz 067 EX 245130/09-26 a výzva k dobrovolnému splnění
povinnosti, kdy ve výroku exekučního příkazu a ve výzvě byly vyčísleny dlužné částky
bez uvedení jistiny ve výši 408,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 1.475,- Kč. V
exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 250413/10 byl návrh na nařízení exekuce
soudnímu exekutorovi doručen dne 7. 6. 2010. Exekuce byla nařízena usnesením Obvodního
soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 7. 2010, č.j. 68 EXE 2890/2010-8, a to pro jistinu ve výši 400,- Kč,
náklady předcházejícího řízení ve výši 1.495,- Kč a pro náklady exekuce a náklady oprávněného,
které budou v průběhu řízení stanoveny. Dne 27. 7. 2010 byla vyhotovena výzva
k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti a společně s nařizovacím usnesením a návrhem
na nařízení exekuce byla dne 27. 10. 2010 zadána k odeslání povinnému. Zásilka byla doručena
povinnému dne 2. 11. 2010, který si ji osobně převzal. V mezidobí, tj. dne 5. 10. 2010
a 12. 10. 2010, sdělil oprávněný kárně obviněnému, že povinný dne 16. 7. 2010 uhradil přímo
oprávněnému částku ve výši 1.895,- Kč, odpovídající jistině a nákladům předcházejícího řízení.
Sdělení bylo pověřenou zaměstnankyní zpracováno dne 15. 12. 2010, tedy až po odeslání
vyhotovené výzvy k dobrovolnému splnění povinnost. Ještě téhož dne byla částka 1.895,- Kč
zavedena do spisu jako přímá platba oprávněnému a započítána na jistinu ve výši 400,- Kč a
na náklady předcházejícího řízení ve výši 1.495,- Kč. 59
Z výše uvedeného je patrné, že kárně obviněný ve všech třech exekučních řízeních
zohlednil sdělené částečné úhrady pohledávek oprávněného poté, co mu bylo oprávněným
potvrzeno, že k úhradám skutečně došlo. Stalo se tak formou zadání přímých plateb
do exekučních spisů a jejich zohledněním ve finančních přehledech spisů. Kárně obviněný ve věci
nevydával usnesení o částečném zastavení exekuce zejména proto, že exekuční řád v §55 ani
občanský soudní řád v §268 soudnímu exekutorovi nedovoluje vydat usnesení o zastavení,
resp. částečném zastavení exekuce, bez návrhu oprávněného nebo povinného či souhlasu
oprávněného. V žádném z dotčených řízení nebyl návrh na částečné zastavení exekuce podán.
Kárně obviněný tedy usnesení o částečném zastavení exekucí sp. zn. 067 EX 235999/09,
067 EX 245130/09, 067 EX 250413/10 ani vydat nemohl. Situaci vyřešil, jak již bylo sděleno,
zadáním přímých plateb do exekučního spisu, což je zcela běžným postupem napříč
exekutorskými úřady. Tento postup povinného nikterak nepoškodil. Naopak sám povinný porušil
Exekuční řád, když pohledávku oprávněného v řízení pod sp. zn. 067 EX 235999/09 neuhradil
soudnímu exekutorovi, jak vyžaduje §46 odst. 4 Exekučního řádu, ale hradil přímo k rukám
oprávněného. K výtce kárného žalobce, že exekuční řízení nadále vedl tak, jakoby povinný
neuhradil ničeho, kárně obviněný uvádí, že se nezakládá na pravdě. V exekučním řízení
sp. zn. 067 EX 235999/09 byla přímá platba ve výši 1.378,- Kč do spisu zadána osmý den
po jejím potvrzení oprávněným a nadále již nebyla po povinném vymáhána. Do doby konečného
uhrazení dlužné částky navíc v řízení nebyl vydán ani další exekuční příkaz, ani nebyla dlužná
částka vyčíslována. Kárně obviněnému tedy není jasné, co má v tomto případě kárný žalobce
na mysli, když namítá, že exekuce byla vedena, jakoby povinný neuhradil ničeho. V exekučním
řízení sp. zn. 067 EX 245130/09 byla přímá platba ve výši 1.883,- Kč také zohledněna,
což je patrné z vyčíslení uvedeného ve výzvě k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti,
které již neobsahuje jistinu a náklady předcházejícího řízení. Dlužná částka je bez částky
1.883,- Kč vyčíslena také ve výroku exekučního příkazu sp. zn. 067 EX 245130/09-26.
V exekučním řízení sp. zn. 067 EX 250413/10 bylo sdělení o přímé platbě oprávněného
pověřenou zaměstnankyní, která zde již nepracuje, bohužel zpracováno až po odeslání výzvy
k dobrovolnému splnění povinnosti, takže se tato skutečnost ve vyhotoveném dokumentu
neprojevila. Exekuční příkaz ve věci vydán nebyl. Po zjištění tohoto pochybení byla okamžitě
přímá platba zadána do spisu a promítnuta ve finanční tabulce. Uhrazená částka samozřejmě
nebyla po povinném v průběhu exekučního řízení vymáhána.
Kárně obviněný shrnuje, že úhrady dlužných částek odpovídajících jistinám a nákladům
předchozího řízení zohledňoval zadáváním přímých plateb do jednotlivých spisů. Po sdělení
uhrazených dlužných částech exekuce částečně nezastavil, jelikož tak z důvodu absence návrhů
na částečné zastavení exekuce ani učinit nemohl. Částečné úhrady byly ve všech exekučních
řízeních zohledněny. Kárné provinění tedy soudní exekutor ve svém jednání tak vylučuje.
? Vyhotovení nepravdivého vyčíslení celkově vymáhaných pohledávek
V kárných žalobách je kárně obviněnému ze strany kárného žalobce opakovaně vytýkána
skutečnost, že kárně obviněný umožnil, aby jeho zaměstnanci vyčíslovali povinným výši
pohledávek ve všech dosud neukončených exekučních řízeních evidovaných vůči povinným,
a to i těch, ve kterých dosud nebyl kárně obviněný pověřen k provedení exekuce. Zaměstnanci
kárně obviněného se měli tohoto skutku dopustit v exekučních řízeních vedených proti
následujícím povinným: proti P. H., proti M. H., proti K. T., proti I. Z. a proti P. K.
Kárně obviněný k vytýkanému postupu uvádí, že exekuční řízení je zahájeno dnem
doručení návrhu na nařízení exekuce soudnímu exekutorovi. Kárně obviněný se domnívá,
že je jeho povinností (resp. povinností zaměstnance kárně obviněného) poskytnout povinným
veškeré informace o všech exekučních řízeních, která jsou proti povinným vedena, a to i o těch,
která nebyla doposud nařízena. Kárně obviněný po povinných úhradu dlužných částek, včetně
nákladů exekuce, nevymáhal před tím, než byl provedením exekuce pověřen. Kárně obviněný
v úředních záznamech (resp. v protokolech z jednání) pouze uvedl přehled VŠECH
neukončených exekučních řízení spolu s vyčíslením plnění, které bude po povinných v budoucnu
vymáháno v případě, že dojde k nařízení exekuce. V případě, že v budoucnu došlo ke změně
okolností, například v souvislosti se zamítnutím návrhu na nařízení exekuce, informoval o této
skutečnosti pověřený zaměstnanec kárně obviněného povinného s tím, že dříve vyčíslená částka
za příslušné exekuční řízení již není aktuální a že vůči povinnému nebude v budoucnu vymáhána.
K tomuto lze odkázat například na exekuční řízení, která byla vedena proti povinnému P. H.,
když kárně obviněný vedl proti povinnému čtyři exekuční řízení a následně došlo
k pravomocnému zastavení jednoho z těchto řízení - dne 9. 8. 2010 obdržel kárně obviněný
sdělení exekučního soudu o tom, že usnesení o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce,
č. j. 66 Nc 4276/2009-8, ze dne 4. 1. 2010, nabylo právní moci. Na základě této informace sdělil
tuto skutečnost pověřený zaměstnanec kárně obviněného povinnému mailem ze dne 19. 8. 2010,
aby bylo zřejmé, že částka vyčíslená povinnému v úředním záznamu ze dne 19. 7. 2010 nebude
po povinném v budoucnu vymáhána. K důkazu: scan mailu evidovaný
pod č. j. 067 EX 235999/09-21, ze dne 19. 7. 2010 (Listinný důkaz č. 3).
Kárně obviněný dále uvádí, že nemá před nařízením exekuce poučovací povinnost
ve vztahu k povinnému, která by se měla vztahovat na poučení povinného o tom, že by měl
co nejdříve zaplatit plnění vymáhané dle exekučního titulu přímo oprávněnému a vyhnout se tak
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 126
povinnosti uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce. Pokud zaměstnanec kárně
obviněného pouze vyčíslil plnění, které bude po povinném v budoucnu vymáháno v souladu
s legitimním očekáváním, že dojde k nařízení exekuce, nelze tento krok bez dalšího chápat jako
jeho pochybení. Kárně obviněný striktně odděloval nařízená a nenařízená exekuční řízení, když
v případě, že došlo k ukončení všech nařízených exekučních řízení, odblokoval majetek
povinných a úhradu nenařízených dosud nenařízených exekucí po povinném nevymáhal
až do okamžiku, kdy byl provedením exekuce pověřen.
Kárně obviněnému dále není jasné, jaké částky by měl dle názoru kárného žalobce
povinnému vyčíslovat a z jakého důvodu se kárný žalobce domnívá, že není kárně obviněný
oprávněn předběžně vyčíslené náklady povinnému sdělovat. Kárně obviněný dále na několika
konkrétních případech dokumentuje vhodnost a účelnost svého postupu v důsledku kterého
nemohlo dojít a ani nedošlo k poškození účastníků.
Kárně obviněný konstatuje, že není jednoznačně zřejmé, zda a jakou částku má soudní
exekutor uvést v případech, kdy vyčísluje povinnému budoucí výši vymáhané pohledávky
v exekučním řízení. Kárně obviněný zvolil postup, v rámci kterého jsou povinní informováni
o všech zahájených řízeních. S ohledem na svůj právní názor (resp. i na jiné právní názory)
nemůže být kárně obviněný kárně stíhán. U jednotlivých řízení, která jsou předmětem kárné
žaloby, poukázal na skutečnost, že vyčíslování dosud nenařízených exekucí, včetně budoucích
nákladů exekuce, bylo ze strany zaměstnanců kárně obviněného zcela v pořádku, dle dříve
uvedeného postupu, když u povinného P. H. byl kárně obviněný pověřen k provedení exekuce
pouze v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 235999/09 a zaměstnankyně kárně
obviněného vyčíslila povinnému dne 19. 7. 2010 i tři dosud nenařízené exekuce včetně nákladů
řízení. Je zde ale nutné poukázat na skutečnost, že povinný navrhoval v exekučním řízení
vedeném pod. sp. zn. 067 EX 235999/09 úhradu exekuce formou splátkového kalendáře ve výši
1 000,- Kč měsíčně. Bylo tedy velmi pravděpodobné, že až povinný za cca 1 rok toto řízení
uhradí, bude již kárně obviněný pověřen k provedení exekuce i ve zbývajících řízeních. Správnost
postupu zaměstnanců kárně obviněného v souvislosti s vyčíslováním exekucí potvrzuje v této
věci i chování zaměstnankyně kárně obviněného, která pružně reagovala na rozhodnutí
exekučního soudu, který v jednom případě návrh na nařízení exekuce pravomocně zamítl, když
o této skutečnosti zaměstnankyně kárně obviněného informovala povinného přípisem ze dne
19. 8. 2010, aby bylo kárně povinnému jasné, že tuto částku nebude muset v budoucnu hradit.
V exekučních řízeních vedených proti povinné M. H. byla situace obdobná, když proti povinné
bylo ze strany oprávněného podáno celkem 9 návrhů na nařízení exekuce. V exekučním řízení
vedeném pod sp. zn. 067 EX 210369/10 požádala povinná přípisem ze dne 14. 10. 2010 o
vyčíslení všech exekučních řízení a o sjednání splátkového kalendáře. V tu dobu byl soudní
exekutor pověřen k provedení exekuce v sedmi exekučních řízeních, když v exekučních řízeních
vedených pod sp. zn. 067 EX 253173/10 a 067 EX 296080/10 byl pověřen až následně. Povinná
v exekučním řízení opět požadovala splátkový kalendář ve výši 1 000,- Kč měsíčně, proto bylo
zcela zřejmé, že povinná neuhradí již nařízená exekuční řízení dříve, než dojde k nařízení dvou
dosud nenařízených exekucí. Rovněž je nutno poukázat na sdělení zaměstnankyně kárně
obviněného, která v mailu ze dne 10. 11. 2010 výslovně upozornila povinnou na skutečnost, že
některé z vyčíslených exekucí nejsou dosud nařízeny. K důkazu: scan mailu evidovaný pod č. j.
067 EX 210369/10-22, ze dne 10. 11. 2010 (Listinný důkaz č. 4).
V exekučních řízeních vedených proti povinné K. T. byla situace obdobná, jako v
předchozích případech, když sice pověřený zaměstnanec kárně obviněného vyčíslil obecnému
zmocněnci povinné i dosud nenařízená exekuční řízení, ovšem i zde bylo nutné přihlédnout k
tomu, že aktuální dlužná částka, která byla po povinné vymáhána v již nařízených exekučních
řízeních, byla v řádu stovek tisíc korun a bylo zde legitimní očekávání, že bude kárně obviněný
pověřen k provedení exekuce ve zbývajících řízeních dříve, než dojde k vymožení již nařízených
věcí. V exekučních řízeních vedených proti povinné P. K. vyčíslil pověřený zaměstnanec kárně
obviněného v protokolu z jednání č. j. 067 EX 114902/08-31, ze dne 30. 12. 2010 15 dosud
neuhrazených exekučních řízení s tím, že 14 z nich nebylo dosud nařízeno. Je zde ale nutno
poukázat na splátkový kalendář uzavřený s povinnou dne 10. 8. 2009 (č. j. 067 EX 114902/08-
31), v němž byly domluveny splátky ve výši 1 000,- Kč. Pověřený zaměstnanec kárně obviněného
vycházel z této skutečnosti při vyčíslení exekuce dne 30. 12. 2010, když zde bylo legitimní
očekávání, že bude kárně obviněný pověřen k provedení exekuce ve zbývajících řízeních dříve,
než dojde k vymožení dosud neuhrazeného a již nařízeného řízení (to bylo vedeno pod sp. zn.
067 EX 244666/10). K důkazu: protokolem z jednání ze dne 14. 10. 2009 evidovaný pod č. j. 067
EX 114902/08-22 (Listinný důkaz č. 5).
Kárně obviněný poukázal na skutečnost, že žádný z povinných neuhradil na účet kárně
obviněného v řízeních, která byla vyčíslena před jejich nařízením, ani částku představující jistinu
a náklady nalézacího řízení, natož pak náklady exekuce. Je tedy zřejmé, že povinným bylo zcela
jasné, že uvedenou částku mají hradit na účet kárně obviněného až poté, kdy bude kárně
obviněný pověřen provedením exekuce. Kárně obviněný zdůrazňuje, že pokud by povinný plnil
na řízení, které bylo zahájeno, ale následně nebylo nařízeno, kárně obviněný by v takovém
případě obratem částku vrátil povinnému.
Kárně obviněný proto neshledává na postupech svých zaměstnanců v souvislosti
s vyčíslováním vymáhaných částek žádná pochybení a trvá na závěru, že je kárná žaloba v této
části neopodstatněná. Pokud jde o vyčíslení dosud nenařízeného řízení vedeného proti povinné
Ivaně Zavřelové pod sp. zn. 067 EX 289266/10, odkazuje kárně obviněný na tu část vyjádření
ke kárné žalobě, která se zabývá postupem soudního exekutora v uvedeném exekučním spise.
? Nedodržení lhůty k podání žádosti o pověření k provedení exekuce, nepravdivé
vyčíslení dlužných částek povinné, přijetí plateb, k jejichž vymožení dosud nebyl
pověřen, zaslání pověření k provedení exekuce bez informací o provedené úhradě
V exekučních řízeních vedených kárně obviněným proti povinné I. Z. shledal kárný
žalobce domnělá kárná provinění, která v kárné žalobě shrnul do bodů; v bodě 1. části kárné
žaloby, která se týkala řízení vedených proti povinné Ivaně Zavřelové, byly kárně obviněnému
vytýkány čtyři skutky:
a) Prodlení s postoupením návrhu na nařízení exekuce exekučnímu soudu
b) Nesprávné vyčíslení dlužných částek v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX
289266/10
c) Přijetí platby v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 289266/10 před tím, než byl
kárně obviněný pověřen provedením exekuce
d) Zaslání žádosti o pověření v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 289266/10 bez
toho, aby byla exekučnímu soudu sdělena informace o přímé platbě.
K jednotlivým skutkům sděluje kárně obviněný následující:
ad a) Kárně obviněný v tomto bodě připouští, že se dopustil prodlení v souvislosti s podáním
návrhu na nařízení exekuce v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 067 EX 289266/10,
když nejprve nevyzval právního zástupce oprávněného k opravě návrhu na nařízení exekuce,
který neobsahoval exekuční titul, a když následně právní zástupce oprávněného dne 12. 5. 2011
exekuční titul s vyznačenou doložkou právní moci a vykonatelnosti předložil, byl v prodlení
s odesláním žádosti o pověření k provedení exekuce do dne 14. 11. 2011, což však s ohledem
na běžnou soudní praxi nemůže dosáhnout závažnosti deliktu kárného provinění. Kárně
obviněný uvádí, že v době, kdy došlo k novele exekučního řádu v souvislosti s podáváním návrhů
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 127
na nařízení exekuce soudním exekutorům, nikoliv exekučním soudům (novela č. 286/2009 Sb.
účinná od 1. 11. 2009), bylo nutné vytvořit nové postupy, kontrolní mechanismy, či zaškolit nové
zaměstnance na agendu, se kterou neměli soudní exekutoři a jejich zaměstnanci do té doby žádné
zkušenosti. V té době tedy byly v exekutorském úřadu nastaveny postupy, které byly považovány
kárně obviněným za nejlepší možné. Zjednodušeně lze říci, že byl postup nastaven tak,
že příchozí návrhy na nařízení exekuce byly rozdělovány do skupin na bezvadné (které byly
postupovány exekučním soudům se žádostí o pověření) a vadné, v nichž bylo nutno vyzvat
oprávněné k opravě návrhů na nařízení exekuce. Vzhledem ke skutečnosti, že byl roční nápad
návrhů na nařízení exekuce v řádu desítek tisíc, nebylo v silách kárně obviněného kontrolovat
veškeré příchozí návrhy osobně, proto kontrolou příchozích návrhů na nařízení exekuce pověřil
některé ze svých zaměstnanců, které řádně proškolil a poučil. Zaměstnanci měli posoudit, zda
je spis vadný, či bezvadný a dle toho označit spis poznámkou. V případě, že byl návrh na nařízení
exekuce posouzen jako vadný, měla být do spisu uvedena poznámka, na jejímž základě jiní
z pověřených zaměstnanců s právním vzděláním vady posuzovali a vyzývali oprávněné
k doplnění návrhu. Tento systém fungoval velice dobře, ovšem nebylo možno se vyvarovat
občasných pochybení, jako například ve spise 067 EX 289266/10. Tento spis, ač měl být
pověřeným zaměstnancem označen jako vadný, byl označen jako správný a při vnějším pohledu
se tvářil tak, jakoby z něj odešla žádost o pověření a nebylo nutné v něm cokoliv činit. V té době
nebyly ještě plně funkční kontrolní mechanismy, a nebylo proto možné tato jednotlivá pochybení
efektivně odhalovat a napravovat. Kárně obviněný, vědom si možnosti ojedinělých pochybení
v desítkách tisíc spisů, které vedl, učinil kroky k zajištění efektivních kontrolních mechanismů,
které měly podobným pochybením bránit. Kontrolní mechanismy (zjednodušeně řečeno
softwarová upozornění na odchylky ve spisech, které do spisů přivedou kvalifikované
zaměstnance, kteří posoudí, zda je ve spisu nějaká nesprávnost a věc uvedou do pořádku) byly
plně zapracovány do systému kárně obviněného v průběhu roku 2011 a nyní již fungují tak,
že se jim daří jednorázová pochybení podchycovat v počátečních stádiích, kdy je lze bez větších
problémů napravit, a to plně v souladu s příslušnými právními předpisy. Shledání provinění
a případní sankce by tak byla čirou represí s absencí prevenčního rozměru správního trestání.
Pokud jde o prodlení s postoupením návrhů na nařízení exekuce exekučnímu soudu
se žádostí o pověření v exekučních řízeních vedených pod sp. zn. 067 EX 289226/10,
067 EX 289275/10 a 067 EX 289374/10, uvádí kárně obviněný, že mu byly v těchto řízeních
návrhy na nařízení exekuce doručeny dne 21. 9. 2010, když žádost o pověření byla zaslána soudu
20. 10. 2010. Kárně obviněný měl dle ustanovení §44 odst. 1 exekučního řádu požádat exekuční
soud o pověření k provedení exekuce do 15 dní od obdržení návrhu na nařízení exekuce, tedy
nejpozději do 6. 10. 2010. Vzhledem ke zvýšenému nápadu agendy v daném období se kárně
obviněný dostal do čtrnáctidenního prodlení. Kárně obviněný si je prodlení vědom, nedomnívá
se však, že by takovéto prodlení bylo tak závažným pochybením, aby mohlo být kvalifikováno
jako kárné provinění. Pokud by kárný senát konstatoval, že každé takovéto ojedinělé prodlení
je kárným proviněním, znamenalo by to, že se drtivá většina exekučních soudů, resp. soudců,
kárně proviňuje dlouhodobě a opakovaně, když je kárně obviněnému známo, že zákonné lhůty
jsou některými exekučními soudy překračovány nikoliv pouze v řádu dní (jako v tomto případě),
ale dokonce v řádu týdnů, či měsíců.
Z výše uvedeného vyplývá, že se kárně obviněný domnívá, že několikadenní prodlení
s postoupením žádosti o pověření v exekučních řízeních vedených
pod sp. zn. 067 EX 289226/10, 067 EX 289275/10 a 067 EX 289374/10 není natolik závažným
pochybením, aby mohlo být chápáno jako kárné provinění. U prodlení v exekučním řízení
vedeném pod sp. zn. 067 EX 289266/10 kárně obviněný připouští, že k vážnějšímu prodlení
došlo. Poukazuje zde ale na skutečnost, že k prodlení došlo již před značnou dobou, prodlení
bylo způsobeno individuálním pochybením v souvislosti s nárůstem nové agendy a aktuálně jsou
již ze strany kárně obviněného nastaveny v činnosti exekutorského úřadu takové kontrolní
mechanismy, které obdobným pochybením brání. Shledání provinění a případní sankce by tak
byla čirou represí s absencí prevenčního rozměru správního trestání.
ad b) Kárně oprávněný v tomto bodě odkazuje na své obecné vyjádření týkající
se problematiky vyčíslování dosud nenařízených exekučních řízení. Povinná navštívila
exekutorský úřad nejprve dne 27. 1. 2011, když se během jednání s pověřeným zaměstnancem
chovala agresivně a vulgárně a nejevila jakoukoliv snahu se konstruktivně dohodnout na způsobu
úhrady dlužné částky. Pověřený zaměstnanec kárně obviněného, přesto, že byl ze strany povinné
vulgárně atakován, vyhotovil s povinnou protokol z jednání, v němž uvedl, že jsou proti povinné
vedena 4 exekuční řízení, z nichž jedno není dosud nařízeno, a uvedl u všech řízení výši
nedoplatku, který bude muset povinná uhradit v případě, že dojde k nařízení exekuce (informace
o vulgárním chování a sdělení skutečnosti, že exekuční řízení vedené
pod sp. zn. 067 EX 289266/10 nebylo dosud nařízeno, nejsou součástí protokolu z jednání
ze dne 27. 1. 2011, který je součástí exekučního spisu pod. č.j. 067 EX 289226/10-16. Že jsou
tato tvrzení pravdivá je však z exekučního spisu jednoznačně patrno – potvrzení opakovaného
vulgárního chování povinné vyplývá z úředního záznamu ze dne 28. 2. 2011, který je v exekučním
spise založen pod č.j. 067 EX 289226/10-22. Tvrzení o tom, že byla povinná informována
o skutečnosti, že soudní exekutor dosud neobdržel usnesení o nařízení exekuce, vyplývá z přípisu
právního zástupce povinné ze dne 23. 5. 2011, který je v exekučním spise založen pod
č. j. 067 EX 289266/10-5. Z uvedeného přípisu vyplývá, že povinné, respektive jejímu právnímu
zástupci je známo, že v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 289266/10 nebylo
pravděpodobně usnesení o nařízení exekuce dosud vydáno.)
K důkazu: protokol z jednání ze dne 27. 1. 2011, evidovaný pod č. j. 067 EX 289226/10-
16 (Listinný důkaz č. 6), úřední záznam ze dne 28. 2. 2011, evidovaný pod
č. j. 067 EX 289226/10-22 (Listinný důkaz č. 7), výslech povinné. Kárně obviněný tedy k tomuto
bodu shrnuje, že tvrzení kárného žalobce, že se měl pověřený zaměstnance kárně obviněného
dopustit nepravdivého vyčíslení dlužných částek povinné, není pravdivé. Pověřený zaměstnanec
kárně obviněného informoval dne 27. 1. 2011 během osobního jednání povinnou o tom, že jsou
proti ní vedena čtyři exekuční řízení a sdělil jí částku, kterou po ní bude vymáhat v případě,
že budou všechna exekuční řízení nařízena. Kárně obviněný nečinil vůči povinné žádné kroky
směřující k provedení exekuce předtím, než obdržel usnesení o nařízení exekuce. Z uvedených
důvodů považuje kárně obviněný tuto část kárné žaloby za zjevně neopodstatněnou, když
je přesvědčen o tom, že se kárného provinění nedopustil.
ad c) Kárně obviněný v první řadě poukazuje na chybnou formulaci kárného skutku
ze strany kárného žalobce, když je kárnému žalobci vytýkáno, že v dané věci přijal platbu. Kárně
obviněný se domnívá, že skutek měl být ze strany kárného žalobce formulován tak, že domnělé
provinění kárně obviněného mělo spočívat v tom, že „pověřil svého zaměstnance k tomu,
aby přijal platbu odpovídající výši jistiny a nákladů nalézacího řízení, aniž by byl k takovémuto
úkonu oprávněn“. Z exekučního spisu, jehož náhled měli pověření zaměstnanci kárného žalobce
k dispozici, bylo zřejmé, že povinná neuhradila dlužnou částku kárně obviněnému,
ale zaměstnankyni kárně obviněného pracující na recepci, která má na starosti přijímání plateb
od povinných. Kárně obviněný proto uvádí, že zmíněný kárný skutek se nestal a nemůže být tedy
ani za tento skutek sankciován. V případě, kdy by kárný žalobce neakceptoval tvrzení kárně
obviněného o tom, že platbu přijal jeho zaměstnanec, nikoliv sám kárně obviněný, navrhuje kárně
obviněný jako důkaz pro prokázání svého tvrzení svědeckou výpověď povinné I. Z. a příjmový
doklad podepsaný nikoliv kárně obviněným, ale jeho zaměstnancem. Důkaz: výslechem a
příjmovým dokladem viz výše (Listinný důkaz č. 8) Nad rámec uvedeného se kárně obviněný
vyjádřil k přijímání plateb před tím, než obdrží usnesení o nařízení exekuce. Kárně obviněnému
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 128
není jasné, jakého kárného provinění by se měl takovýmto přijetím platby dopustit. Kárně
obviněný se měl dle názoru kárného žalobce v bodu 1. kárné žaloby, která se týká údajných
pochybení v exekučních řízeních vedených proti povinné I. Z., dopustit porušení deseti
zákonných, resp. stavovských ustanovení. Kárně obviněný se domnívá, že k přijetí plateb se může
vztahovat, s užitím značné dávky fantazie, maximálně tak možné porušení ustanovení §35 odst. 2
exekučního řádu, když dle tohoto ustanovení může exekutor začít provádět exekuci až tehdy,
udělí-li mu exekuční soud pověření k jejímu provedení. Kárně obviněný k tomuto ustanovení
dodává, že je nutno si položit otázku, jaké úkony soudního exekutora jsou chápány jako
provádění exekuce dle ustanovení §35 odst. 2 exekučního řádu. Kárně obviněný se domnívá, že
zcela jistě nemůže před nařízením exekuce vydávat exekuční příkazy, či provádět lustrace majetku
povinného. Tyto úkony jsou však charakteristické aktivními úkony soudního exekutora, či jeho
zaměstnanců. Kárně obviněný, ani jeho zaměstnanec však v tomto případě exekuci nikterak
neprováděl. Zaměstnanec kárně obviněného pouze přijal platbu povinné, když tento úkon
nemůže být chápán jako provádění exekuce, stejně tak, jako nemůže být chápáno jako provádění
exekuce například přijetí informace o majetku povinného, které lze bezesporu získat „pasivně“ i
před nařízením exekuce, například sdělením oprávněného. Z uvedeného vyplývá, že pouhé
pasivní přijetí peněžních prostředků není možné chápat jako pochybení zaměstnance kárně
obviněného, natož pak jako kárné provinění samotného kárně obviněného. Rovněž je nutné
poukázat na skutečnost, že není v silách kárně obviněného bránit se před dobrovolným posíláním
plateb ze strany povinných na účty kárně obviněného.
Z uvedeného vyplývá, že kárná žaloba je ve výše uvedeném bodě zjevně neopodstatněná,
když skutek, který je kárně obviněnému vyčítán, se nestal. Platbu nepřijal kárně obviněný, ale jeho
zaměstnankyně. Kárně obviněný se navíc domnívá, že by se o kárné provinění nejednalo ani
v případě, kdy by byl skutek kárným žalobcem formulován správně, když pasivní přijetí platby
a její následné vyúčtování není možné chápat jako kárné provinění.
ad d) Kárně obviněný upozorňuje, že povinnost sdělovat exekučním soudům spolu
s žádostí o pověření informaci, zda povinná něčeho uhradila, či nikoliv, není zákonem dána.
Kárně obviněnému není zřejmé, z jakého důvodu by měl o této skutečnosti exekuční soud vůbec
vyrozumívat. Je čistě na procesním uvážení oprávněného, zda vezme návrh na nařízení exekuce
zpět, či nikoliv. V tomto případě navíc povinná neplnila řádně na účet oprávněného, ale na účet
kárně obviněného. Kárně obviněný nebyl dle ustanovení §46 odst. 4 exekučního řádu oprávněn
přeposlat peníze oprávněnému před nabytím právní moci usnesení o nařízení exekuce. Pokud
je ze strany kárného žalobce zpochybňován postup kárně obviněného, když tomu je ze strany
kárného žalobce doporučován protiprávní postup, klade si zde kárně obviněný otázku,
zda je to způsobeno neznalostí kárného žalobce, či názorem kárného žalobce, že právní předpisy
není v určitých případech nutné dodržovat. Kárně obviněný v souvislosti s výše uvedeným
upozorňuje na absurdnost právního názoru kárného žalobce. Pokud by totiž kárně obviněný
sdělil exekučnímu soudu skutečnost, že před nařízením exekuce došlo k úhradě částky
představující jistinu a náklady nalézacího řízení, měl by dle názoru kárného žalobce exekuční soud
řízení zastavit. V tom případě by však nemohl kárně obviněný nikdy v budoucnu zaslat peněžní
prostředky oprávněnému, ale musel by je vrátit povinné, aniž by byl oprávněný kdy uspokojen
a oprávněný by byl tím pádem nucen podat nový návrh na nařízení exekuce.
Pokud si kárný žalobce klade otázku, zda se povinná svým postupem, kdy částku
představující jistinu a náklady nalézacího řízení uhradila pověřenému zaměstnanci kárně
obviněného, nikoliv oprávněnému, nedostala do slepé uličky, když kárně obviněný nebyl
oprávněn přeposlat v dané situaci zmíněnou částku na účet oprávněného, uvádí kárně obviněný,
že nikoliv. Povinná měla kdykoliv před vydáním usnesení o nařízení exekuce možnost požádat
kárně obviněného o vrácení částky ve výši 1 701,- Kč s poukazem na skutečnost, že kárně
obviněný aktuálně zadržuje částku bez právního důvodu. Pokud by tak povinná učinila, kárně
obviněný by jí částku neprodleně vydal a povinná mohla uhradit částku přímo na účet
oprávněného a požádat jej o zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce. Že tak povinná neučinila
je věcí povinné, nikoliv kárně obviněného.
Z uvedeného vyplývá, že kárná žaloba je ve výše uvedeném bodě zjevně neopodstatněná,
když vytýkaný skutek není porušením jakéhokoliv zákonného ustanovení, resp. stavovského
předpisu, natožpak kárným proviněním.
? Nezaslání návrhu na zastavení exekuce oprávněnému k vyjádření
K vytýkanému skutku, který má spočívat v nezaslání návrhu povinného na zastavení
exekuce oprávněnému k vyjádření, a to konkrétně v exekučním řízení proti povinné R A. (067
EX 273378/09), sděluje kárně obviněný, že předmětný návrh, který měl být dle kárného žalobce
zaslán oprávněnému k vyjádření, byl kárně obviněnému postoupen Okresním soudem Praha-
západ dne 28. 11. 2011. Jednalo se o návrh povinného, který byl nazván jako „návrh na postup
dle §112 o. s. ř. a spojení věcí, návrh na zastavení exekuce po spojení věcí“. Kárně obviněný
návrh prostudoval a posoudil jej pouze jako návrh na spojení řízení dle §112 o. s. ř. Dle názoru
kárně obviněného se o návrh na zastavení exekuce nejednalo.
Kárně obviněný poukazuje na to, že podání má být posuzováno nikoliv podle svého
označení, ale podle svého obsahu, což vyplývá z ust. §41 odst. 2 o. s. ř. Ačkoliv právní zástupce
povinného a následně i exekuční soud označili podání jako návrh na spojení věci a návrh
na zastavení exekuce, bylo na kárně obviněném, aby jako soudní exekutor, který v exekučním
řízení vykonává úkony soudu prvního stupně, posoudil obsahovou stránku došlého návrhu.
Dle obsahového posouzení postoupeného návrhu došel kárně obviněný k právnímu
názoru, že podání je pouze návrhem na spojení řízení dle §112 o. s. ř. Skutečnost, že se jednalo o
návrh na spojení několika exekučních řízení do jednoho, z návrhu povinné jednoznačně
vyplývala. Právní zástupce povinné žádal o spojení všech exekučních řízení vedených proti
povinné, dále vyčísloval již uhrazené částky a uváděl některé další myšlenky, které dle jeho názoru
se spojením řízení souvisely. Celé osmistránkové podání se podle svého obsahu vztahovalo
výhradně ke spojení exekučních řízení. V závěru zmiňovaného podání pak právní zástupce
povinné uvedl jedinou větu, která by se mohla vztahovat k zastavení exekuce. Touto větou právní
zástupce zjednodušeně sděloval, že po navrhovaném sloučení by mělo dojít k zastavení exekuce.
Z kontextu celého podání, kdy právní zástupce oznamoval, že již byly uhrazeny všechny
pohledávky oprávněného, stejně jako náklady exekuce, pak logicky vyplývá, že by exekuce měla
být ukončena, jelikož byla zcela vymožena. V takovém případě by se řízení standardně mělo
ukončit vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce, nikoliv usnesením o zastavení exekuce.
Kárně obviněný usoudil, že se nejedná o návrh na zastavení exekuce, ale návrh na spojení
exekučních řízení s tím, že po spojení by mělo dojít k ukončení exekuce, která již byla dle
právního zástupce povinné zcela vymožena. Názor kárně obviněného potvrzuje i další podání
právního zástupce povinné ze dne 20. 3. 2012, ve kterém jednak žádá o spojení řízení a jednak
navrhuje vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce a neprodlené skončení exekuce. Kárně
obviněný má za to, že právní zástupce nepřesně užil pojmu „zastavení exekuce“, ačkoliv měl dle
obsahu podání na mysli ukončení exekuce vymožením. Kárně obviněný shrnuje, že podání
doručené mu dne 28. 11. 2011, není podle jeho právního názoru návrhem na zastavení exekuce,
ale žádostí o ukončení exekuce po jejím spojení, a z tohoto důvodu o něm jako o návrhu
na zastavení exekuce ani nerozhodoval. Pro doplnění kárně obviněný uvádí, že návrh
na zastavení exekuce nemá odkladný účinek. Skutečnost, že kárný žalobce vytýká kárně
obviněnému, že činil úkony směřující k provedení exekuce přes podaný návrh na zastavení
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 129
exekuce, by tedy nemohla být kárným proviněním ani v případě, že by se o návrh na zastavení
exekuce skutečně jednalo.
? Neinformování exekučního soudu o přímých platbách povinné v exekučních
řízeních, v nichž dosud soudní exekutor nebyl pověřen k provedení exekuce
Kárným žalobcem je kárně obviněnému vytýkána skutečnost, kdy ve čtrnácti dosud
nenařízených exekučních řízeních vedených proti povinné R. A. neupozornil exekuční soud na
skutečnost, že povinná uhradila dne 1. 7. 2010 na účet oprávněného částku představující jistinu a
náklady nalézacího řízení. Kárně obviněný se tak dle kárného žalobce dopustil kárného provinění
spočívajícího v porušení práv účastníků dle ustanovení §46 odst. 1 exekučního řádu spočívajícím
v nedbání ochrany práv účastníků řízení. K tomu kárně obviněný upozorňuje, že povinnost
sdělovat exekučním soudům, spolu s žádostí o pověření, informaci, zda povinná něčeho uhradila,
či nikoliv, není zákonem dána. Kárně obviněnému není zřejmé, z jakého důvodu by měl o této
skutečnosti exekuční soud vůbec vyrozumívat. Je čistě na procesním uvážení oprávněného, zda
vezme návrh na nařízení exekuce zpět, či nikoliv. Je zde otázka, zda by vůbec měl brát exekuční
soud v úvahu skutečnost, že po podání návrhu na nařízení exekuce došlo k úhradě jistiny a
nákladů nalézacího řízení. Oprávněný podal návrh na nařízení exekuce proto, že povinná
neuhradila řádně a včas to, co jí bylo přiznáno exekučním titulem. Stejně jako měl oprávněný
několik let možnost podat návrh na nařízení exekuce, měla povinná několik let možnost uhradit
dlužné částky dle exekučních titulů. Vzhledem ke skutečnosti, že tak povinná neučinila, byl
oprávněný nucen podat prostřednictvím svého právního zástupce návrhy na nařízení exekuce. S
podáním návrhů na nařízení exekuce je spojeno i právo oprávněného na úhradu nákladů
právního zastoupení v exekučním řízení. Pokud povinná uhradila před nařízením exekuce částku
představující jistinu a náklady nalézacího řízení, neznamená to, že by mělo automaticky dojít ke
zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce. Kárně obviněnému je z rozhodovací praxe exekučních
soudů známo, že v případech, kdy dochází k zastavení řízení o návrhu na nařízení exekuce na
základě zpětvzetí oprávněných, rozhodují exekuční soudy zásadně tak, že nepřiznají žádnému z
účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Z uvedených důvodů berou návrhy na nařízení
exekuce zpět zejména oprávnění, kteří nejsou v exekučním řízení právně zastoupeni. Oprávnění,
kteří jsou právně zastoupeni, berou zpět návrhy na nařízení exekuce buď proto, že byl návrh na
nařízení exekuce podán chybně (např. pokud povinný uhradil před podáním návrhu), či ze
sociálních důvodů. V těchto případech se ale oprávnění připravují o nárok na náhradu nákladů
právního zastoupení. V případě exekučních řízení vedených proti povinné R. A. by v případě
aplikování postupu navrhovaného kárným žalobcem došlo k absurdní situaci. Kárně obviněný
poukázal na příklad exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 067 EX 248200/10 (v souvisejících
spisech byla situace obdobná): v tomto případě uhradila povinná dne 1. 7. 2010 k rukám
oprávněného částku 1 511,- Kč představující jistinu a náklady nalézacího řízení. Dne 6. 9. 2010
potom povinná uhradila k rukám oprávněného částku ve výši 2 138,10 Kč představující část
nákladů právního zastoupení v exekučním řízení (u bagatelních věcí měli oprávnění v té době
nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 3 420,- Kč). Pokud by došlo v tomto
případě ke zpětvzetí návrhu na nařízení exekuce, exekuční soud by zastavil řízení a žádné ze stran
by nepřiznal náhradu nákladů právního zastoupení v exekučním řízení. Nejen, že by oprávněný
nemohl vymáhat po povinné dosud neuhrazenou část nákladů právního zastoupení v exekučním
řízení ve výši 1 281,90 Kč, na kterou by měl pravděpodobně nárok, oprávněný by byl dokonce na
výzvu povinné nucen vydat již inkasovanou částku ve výši 2 138,10 Kč, která by byla rázem
považována za bezdůvodné obohacení, když oprávněný by tuto částku držel bez právního
důvodu, neboť by mu tato nebyla přiznána žádným rozhodnutím.
Kárně obviněný poukázal na usnesení Okresního soudu Plzeň-jih, č. j. 9 Nc 3732/2008-
295, ze dne 14. 2. 2012, ve kterém se exekuční soud zabýval otázkou nároku soudního exekutora
na odměnu a náhradu paušálních nákladu v případě, kdy povinná uhradí po podání návrhu
na nařízení exekuce dobrovolně k rukám oprávněného částku dle exekučního titulu, avšak odmítá
již uhradit náklady právního zastoupení. Soud v usnesení mimo jiní konstatoval: „Soud si je vědom
problematického stanovení odměny soudního exekutora v případě dobrovolného plnění povinného přímo
oprávněnému, byť po nařízení exekuce, ale ještě v poslední možný moment, kdy by měla být zohledněna jistá
„dobrovolnost“ plnění spočívající v plnění bez přímé účasti soudního exekutora. Soud dospěl k závěru, že není
na místě přiznat soudnímu exekutorovi pouze skutečně prokazatelné výdaje, neboť účelně vynaložené náklady
k vymáhání nároku oprávněného v exekučním řízení nebyly dosud povinnou uhrazeny a budou nadále předmětem
vymáhání prostřednictvím soudního exekutora. Soud proto považuje stanovení minimální výše odměny exekutora
v částce 3.000,- Kč dle ust. §6 odst. 1 a 3 vyhl.č. 330/2001 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora
(dále jen „exekučního tarifu“) a v paušální částce 3.500,- Kč dle ust. §13 odst. 1 exekučního tarifu
za oprávněné. Nelze se domnívat, že soudní exekutor by tímto byl zvýhodněn oproti soudním exekutorům, kteří
musí učinit úkony pro vymožení plnění, i on řadu úkonů již učinil a bude nadále ve vymáhání pokračovat.“
Pokud tedy povinná v jednotlivých případech uhradila náklady právního zastoupení pouze
částečně, neznamenalo to, že měl soud řízení o návrhu o nařízení exekuce bez dalšího zastavit,
když bylo nutné exekuci nařídit, ve výzvě k dobrovolnému plnění zmínit úhrady povinné
provedené přímými platbami a požadovat po ní poníženou částku.
Kárně obviněný rovněž poukazuje na skutečnost, že je mu v souvislosti s touto částí
kárné žaloby vytýkáno porušení ustanovení §46 odst. 1 exekučního řádu. Kárně obviněný
se domnívá, že dle názoru kárného žalobce zřejmě dostatečně nedbal ochrany práv účastníků
řízení. Kárně obviněný si ale v tomto místě dovoluje oponovat, když poukazuje zejména
na dispoziční právo účastníků řízení. Pokud je kárně obviněnému vytýkáno, že nesdělil
exekučnímu soudu informace o přímých platbách povinné, a z tohoto důvodu nedošlo
k zastavení řízení o návrhu na nařízení exekuce, upozorňuje kárně obviněný, že pokud by tak
učinil, dopustil by se porušení dispozičního práva oprávněného, který jediný je oprávněn vzít
návrh na nařízení exekuce zpět. V případě, že tak oprávněný neučiní a povinná se domnívá,
že je exekuce vedena neoprávněně, je jen a pouze na povinné, aby využila svých procesních práv
a podala návrh na zastavení exekuce. Z uvedených důvodů považuje kárně obviněný tuto část
kárné žaloby za zjevně neopodstatněnou, když je přesvědčen o tom, že se kárného provinění
nedopustil.
? Nesprávné poučování peněžního ústavu
Zde kárně obviněný odkazuje na své vyjádření obsažené shora.
? Vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce zaměstnancem bez právnického
vzdělání
K vytýkanému skutku, který má spočívat v jednání, kterým měl kárně obviněný umožnit
svým zaměstnancům bez právnického vzdělání vydávat jeho jménem rozhodnutí a na tuto
činnost svých zaměstnanců nedohlížet, a to konkrétně v exekučním řízení proti povinnému
Františku Jarošovi (067 EX 313787/10, 067 EX 215981/11, 067 EX 215829/11), sděluje kárně
obviněný následující: povinný F. J. se do sídla exekutorského úřadu dostavil dne 9. 3. 2012 za
účelem provedení úkonů, směřujících k ukončení exekučních řízení vedených pod sp. zn. 067 EX
313787/10, 067 EX 215981/11 a 067 EX 215829/11. Průběh samotného jednání s povinným již
byl ze strany kárně obviněného nebo jeho zaměstnanců několikrát podrobně popsán, a to jednak
ve vyjádření ke stížnosti zaslané Ministerstvu spravedlnosti ČR (č. j. 067 EX 215981/11-31), dále
ve vyjádření ke stížnosti zaslané Obvodnímu soudu pro Prahu 9 (č. j. 067 EX 215981/11-34) a
také při jednání o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vedeném u Obvodního
soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 74 EXE 4637/2011, které se konalo dne 23. 7. 2012.
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 130
Není pravdou, že by zaměstnankyně kárně obviněného J. K., P. U. či T. M., vydávaly
rozhodnutí jménem soudního exekutora, a to konkrétně příkazy k úhradě nákladů exekuce č. j.
067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-16 a 067 EX 215829/11-15. Příkazy k úhradě
nákladů exekuce vydal sám soudní exekutor, jak je ostatně patrno z elektronických podpisů na
příkazech č. j. 067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-16 a 067 EX 215829/11-15.
Zaměstnankyně finančního oddělení J. K. pouze připravila podklady pro vydání příkazů k úhradě
nákladů exekuce, které spočívaly v úpravě finanční tabulky spisu. Z tohoto důvodu byla v
příkazech k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-16 a 067 EX
215829/11-15, uvedena jako osoba, která věc vyřizuje a po finanční stránce dozoruje,
zaměstnankyně J. K . Pokyn k úpravě finanční tabulky a přípravě podkladů dostala J. K. od
pracovnice T. M., která v té době jednala s povinným F. J. v jednací místnosti úřadu. Oznámení o
skončení exekuce vymožením č. j. 067 EX 313787/10-22, 067 EX 215981/11-18 a 067 EX
215829/11-17, vydal rovněž sám soudní exekutor poté, co byl o jejich vydání požádán
zaměstnankyní T. M. Ta pouze připravila podklady pro vydání oznámení, které spočívaly v
kontrole spisu, zda byly ve věci vydány exekuční příkazy, jejichž účinky měly zaniknout. Z tohoto
důvodu byla jako osoba, která věc vyřizuje, uvedena zaměstnankyně T. M.. Jedinými dokumenty,
které byly připravovány pouze T. M. bez účasti kárně obviněného, byly dokumenty - vzdání se
námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ve všech třech spisech sp. zn. 067 EX
313787/10, 067 EX 215981/11, 067 EX 215829/11. Dle názoru kárně obviněného je příprava
dokumentu nazvaného „Vzdání se odvolání, námitek“ tak jednoduchý úkon, že není potřeba, aby
musel být zajištěn dohled soudního exekutora při jeho vydávání zaměstnancem úřadu. Navíc se
jedná o předpřipravenou a vzorovou šablonu. Důvodem, pro který je na příkazech k úhradě
nákladů exekuce č. j. 067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-16 a 067 EX 215829/11-15,
a oznámeních o skončení exekuce vymožením č. j. 067 EX 313787/10-22, 067 EX 215981/11-18
a 067 EX 215829/11-17, uvedeno jméno zaměstnankyně Pavly Urbanové je skutečnost, že Pavla
Urbanová odpovídala za finální bezchybnou úpravu vyhotovených dokumentů, nikoliv
že by dokumenty sama vydala.
Při jednání dne 23. 7. 2012 u Obvodního soudu pro Prahu 9
pod. sp. zn. 74 EXE 4637/2011 uvedla T. M. do protokolu toto: „Vždy se tedy ujišťuji, zda
povinný chce ukončit exekuci na počkání, abych tyto úkony dělat nemusela“. Úkony ovšem
nejsou myšleny přímo vydání příkazů k úhradě nákladů exekuce či oznámení o skončení exekuce,
nýbrž úkony, které k jejich vydání směřují. Jak z výše uvedeného vyplývá, jedná se o zadání
požadavku zaměstnankyni finančního oddělení, v tomto případě J. K., aby upravila finanční
tabulku a požádala soudního exekutora o vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce, dále o
kontrolu exekučního spisu co do vydaných exekučních příkazů v souvislosti s ukončením exekuce
a vydáním oznámení o skončení exekuce vymožením. Na mysli měla také přípravu a vydání
dokumentu vzdání se námitek proti příkazům k úhradě nákladů exekuce, kdy pouze tyto tři
dokumenty vydávala skutečně sama. Její povinností bylo také vytištění všech dalších dokumentů
(celkem 9), tj. příkazů k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-
16 a 067 EX 215829/11-15, oznámení o skončení exekuce vymožením č. j. 067 EX 313787/10-
22, 067 EX 215981/11-18 a 067 EX 215829/11-17, a vzdání se námitek proti příkazům k úhradě
nákladů exekuce ve třech vyhotoveních. Sdělení v rámci svědecké výpovědi u Obvodního soudu
pro Prahu 9 zaměstnankyně T. M. byla tedy kárným žalobcem chybně interpretována. Je pravdou,
že se T. M. během svého výslechu zřejmě nepřesně vyjadřovala. Důvodem mohla být jednak
skutečnost, že předmětem dokazování u soudu mělo být prošetření jiné okolnosti jednání ze dne
9. 3. 2012 s povinným F. J., a to údajný nátlak na povinného, aby se vzdal námitek proti příkazům
k úhradě nákladů exekuce, a vyslýchaná tedy zřejmě nevěnovala pozornost přesné formulaci
svých kompetencí při přípravě dokumentů směřujících k ukončení exekuce, a jednak i případná
nervozita vyslýchané před soudem, jelikož podání svědecké výpovědi před soudem není pro tuto
pracovnici běžnou životní situací.
Z výše uvedeného vyjádření kárně obviněného je zřejmé, že vytýkaný skutek, spočívající
v jednání, kterým měl kárně obviněný umožnit svým zaměstnancům bez právnického vzdělání
vydávat jeho jménem rozhodnutí a na tuto činnost svých zaměstnanců nedohlížet, je pouhou
spekulací kárného žalobce. Kárně obviněný vydal příkazy k úhradě nákladů exekuce
č. j. 067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-16, 067 EX 215829/11-15, sám. Zaměstnankyně
J. K., T. M. a P. U. výše zmíněné dokumenty nevydaly, příslušely jim pouze dílčí úkony směřující
k vydání příkazů k úhradě nákladů exekuce č. j. 067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-16,
067 EX 215829/11-15, které spočívaly zejména v úpravě finanční tabulky, kontrole úpravy a
vytištění příslušných dokumentů. Vzhledem k výše uvedenému kárně obviněný konstatuje, že se
kárného provinění nedopustil a ani dopustit nemohl.
? Umožnění zaměstnankyni sepsat protokol z jednání, v němž uvedla nepravdivé
informace
K vytýkanému skutku, který má spočívat v jednání, kterým měl kárně obviněný umožnit
své zaměstnankyni sepsat protokol z jednání, v němž uvedla nepravdivé tvrzení o tom,
že povinný uhradil všechny dlužné částky dne 9. 3. 2012, přičemž ve skutečnosti došlo k úhradě
již dne 21. 2. 2012, a to konkrétně v exekučním řízení proti povinnému F. J. (067 EX 313787/10,
067 EX 215981/11, 067 EX 215829/11), sděluje kárně obviněný následující: dne 7. 9. 2011 byla
usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9, č. j. 73 EXE 4458/2011–6, proti povinnému F. J.
nařízena exekuce, která je vedena kárně obviněným pod sp. zn. 067 EX 313787/10. Dne 13. 9.
2011 byla stejným soudem nařízena proti povinnému exekuce usnesením 74 EXE 4458/2011–7,
která je vedena pod sp. zn. 067 EX 215829/11. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze
dne 27. 9. 2011, č. j. 74 EXE 4637/2011-7, byla proti povinnému nařízena další exekuce vedená
soudním exekutorem pod sp. zn. 067 EX 215981/11. Dne 3. 2. 2012 byly ve všech třech
zmíněných exekučních řízeních vydány výzvy k dobrovolnému splnění vymáhané povinnosti pod
č. j. 067 EX 215981/11-10, 067 EX 215829/11-9 a 067 EX 313787/10-10. Povinný dne
21. 2. 2012 v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 067 EX 215981/11 uhradil částku ve výši
13.121,- Kč, v řízení pod sp. zn. 067 EX 313787/10 částku ve výši 12.925,- Kč a v řízení
pod sp. zn. 067 EX 215829/11 částku ve výši 13.101,- Kč. Dne 9. 3. 2012 se povinný F. J.
dostavil do sídla exekutorského úřadu za účelem provedení úkonů směřujících k ukončení
exekučních řízení vedených pod sp. zn. 067 EX 313787/10, 067 EX 215981/11
a 067 EX 215829/11. Průběh samotného jednání s povinným již byl ze strany kárně obviněného
nebo jeho zaměstnanců několikrát podrobně popsán, a to jak v tomto vyjádření, tak ve vyjádření
ke stížnosti zaslaném Ministerstvu spravedlnosti ČR (č. j. 067 EX 215981/11-31), dále
ve vyjádření ke stížnosti zaslaném Obvodnímu soudu pro Prahu 9 (č. j. 067 EX 215981/11-34)
a také při jednání o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vedeném u Obvodního
soudu pro Prahu pod sp. zn. 74 EXE 4637/2011, které se konalo dne 23. 7. 2012. Kárně
obviněný se také již jednou vyjadřoval k vytýkanému pochybení své zaměstnankyně T. M., která
měla v protokolu z jednání uvést chybné datum úhrady dlužné částky. Jednalo se o vyjádření ke
stížnosti povinného ze dne 18. 4. 2012 zaslané Ministerstvu spravedlnosti ČR, kde bylo sděleno
toto: „K Vašemu dotazu týkajícímu se vysvětlení, z jakého důvodu je v protokolu z jednání ze dne 9.3.2012
uvedeno, že povinný uhradil dlužnou částku dne 9.3.2012 uvádíme, že se jedná o administrativní pochybení
zaměstnankyně, která do protokolu uvedla chybné datum.“
Kárně obviněný opakovaně sděluje, že chybné datum bylo v protokolu z jednání ze dne
9. 3. 2012, č. j. 067 EX 313787/10-19, uvedeno z důvodu písařské chyby zaměstnankyně, která
namísto data úhrady, tj. 21. 2. 2012, uvedla datum jednání s povinným, tj. 9. 3. 2012. Jednalo
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 131
se o chybu lidského faktoru, které nelze sebelepšími systémovými prostředky zabránit. Obvinění
kárného žalobce o absenci jakékoliv kontroly zaměstnanců ze strany kárně obviněného soudního
exekutora jsou zcela absurdní a kárně obviněný je zcela odmítá. Jak sám kárný žalobce uvedl
s odkazem na komentář k ust. §27 odst. 2 exekučního řádu „Jednoduchost úkonu je třeba měřit
objektivní nutnou mírou právních znalostí, kterých je k vykonání úkonu potřeba, bez ohledu
na individuální právní znalosti zaměstnance. Zaměstnanci bez příslušného právnického vzdělání
nemohou být pověřeni vydáváním rozhodnutí nebo řešením právních problému.“ Sepsání
protokolu z jednání s povinným ovšem není rozhodnutím, ani řešením právního problému, tudíž
jej může vykonávat pověřený zaměstnanec, který právní vzdělání nemá, a to i bez dozoru. Kárně
obviněný tedy nevidí důvod, proč by jeho zaměstnanci měli být při pořizování protokolů
z jednání s povinnými pod jeho přímým a trvalým dozorem a vůbec mu není jasné z jakého
důvodu mu je skutečnost, že takovýto dozor neprovádí, vytýkána.
Kárný žalobce dále uvádí, že pověření zaměstnanci soudního exekutora zcela
nepochopitelně ignorují zásadní skutečnosti rozhodné pro další postup v řízení, když okamžik
úhrady má vliv na další průběh řízení, čímž má kárný žalobce zřejmě na mysli povinnost snížit
odměnu na 50% v případě dobrovolné úhrady do 15ti dnů na základě výzvy k dobrovolnému
plnění a doplňuje, že již dříve bylo zjištěno, že tuto povinnost kárně obviněný rovněž nedodržuje.
K tomuto kárně obviněný uvádí, že výzvy k dobrovolnému splnění povinnosti byly ve všech
třech řízeních vydány dne 3. 2. 2012 dle vyhlášky č. 330/2001 Sb. ve znění novely č. 330/2008
účinné od 1. 11. 2008 do 29. 2. 2012. Jak již kárně obviněný uvedl ve svém vyjádření ke kárné
žalobě vedené u Nejvyššího správního soudu pod spisovou značkou 15 Kse 6/2012, náleží
exekutorovi, který upustil od provedení exekuce, dle ustanovení §11 odst. 1 písm. a) novely
č. 330/2008 Sb., odměna ve výši 50 % odměny podle §6 odst. 1 a 2, jde-li o exekuci ukládající
zaplacení peněžité částky. Na §6 odst. 3 uvedené vyhlášky se tedy toto ustanovení nevztahuje.
Dle právního názoru soudního exekutora vycházejícího ze znění vyhlášky č. 330/2008 Sb. činí
odměna vždy nejméně 3.000,- Kč, přičemž se jedná o minimální výši odměny soudního
exekutora i v případě, že povinný uhradil v 15ti denní lhůtě dle §46 odst. 5 EŘ. Tato kárná
žaloba ve věci kárného řízení pod sp. zn. 15 Kse 6/2012 byla v plném rozsahu vzata zpět, když
kárný žalobce sám potvrdil, že nesnižování odměny pod 3.000,- Kč v období účinnosti novely
č. 330/2008 Sb. není kárným proviněním.
Kárně obviněný dále uvádí, že nařčení kárného žalobce o ignoraci zásadních skutečností
jeho zaměstnanci, se opět pohybuje v rovině pouhých spekulací. Ze spisů
sp. zn. 067 EX 215981/11, 067 EX 215829/11 a 067 EX 313787/10, jejichž kopii měl kárný
žalobce k dispozici, jednoznačně vyplývá, že pro příkazy k úhradě nákladů exekuce
č. j. 067 EX 313787/10-20, 067 EX 215981/11-16, 067 EX 215829/11-15, byla kárně
obviněným použita šablona pro úhradu do 15ti dnů od doručení výzvy. Toto je patrné z názvu
šablony, který zní: „PUN-konečné-paušál. Zaplaceno do 15 dnů“. Je tedy zcela zřejmé, že kárně
obviněný ani jeho zaměstnanci zásadní skutečnosti spočívající v úhradě dlužné částky do 15ti dnů
od doručení výzvy neignorovali. Skutečnost, že odměna soudního exekutora nebyla ponížena, již
byla vysvětlena výše. K výtce, že nedošlo k nápravě administrativního pochybení spočívající
v chybném uvedení data úhrady dlužné částky v protokolu z jednání kárně obviněný uvádí,
že vzhledem ke skutečnosti, že věc byla již ukončena, považoval kárně obviněný opravu drobné
chyby v psaní, která neměla vliv na průběh exekučního řízení, za nadbytečnou.
Kárně obviněný shrnuje a opakuje, že k písařské chybě v psaní v protokolu z jednání
ze dne 9. 3. 2012, č. j. 067 EX 313787/10-19, došlo administrativní chybou pověřené
zaměstnankyně. Pochybení takového druhu, která spočívají v nepozornosti pracovníků a která
nemají vliv na další průběh exekučního řízení, nepovažuje kárně obviněný za tak závažná
provinění, která by dosahovala intenzity kárného provinění. Dle názoru kárně obviněného
je vytýkání této drobné chyby dalším důkazem šikanózního postupu kárného žalobce, či spíše
některých zaměstnanců odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti ČR, vůči kárně obviněnému.
? Vydaní oznámení o skončení exekuce bez předchozího vydání PÚNE
Ve věci kárného žalobce, který v kárné žalobě uvádí, že soudní exekutor byl v exekučním
řízení vedeném pod sp. zn 067 EX 273382/09 povinen vydat příkaz k úhradě nákladů exekuce,
kárně obviněný setrvává na svém vyjádření ze dne 23. 4. 2012, kdy vědom si závaznosti
judikatury Ústavního soudu nález IV. ÚS 1881/11, změnil svůj právní názor a dospěl k závěru,
že ani oprávněný, ani soudní exekutor nemají v dané věci nárok na úhradu nákladů exekuce.
Soudní exekutor se tedy v rámci hospodárnosti řízení rozhodl vydat přímo oznámení o skončení
exekuce vymožením, čímž zaniklo jeho pověření v dané exekuční věci. V dané souvislosti je však
třeba tamtéž uvést, že náklady právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení byly
povinným uhrazeny oprávněnému přímou platbou dne 11. 6. 2010, tj. ještě předtím, než kárně
obviněný obdržel usnesení o nařízení předmětného exekučního řízení (obdrženo dne 23. 6. 2010).
Uvedeným postupem, kdy bylo vydáno rovnou oznámení o skončení exekuce bez vydání příkazu
k úhradě nákladů exekuce, šetřil soudní exekutor zejména práva povinného, kdy se s ohledem
na aktuální stav judikatury snažil ukončit předmětné exekuční řízení v nejkratším možném
termínu, přičemž zvolil tento postup, zejména pak za situace, kdy náklady právního zástupce
oprávněného byly uhrazeny přímo právnímu zástupci oprávněného, a soudní exekutor neměl
na úhradu nákladů exekuce nárok.
Dále pak k této záležitosti kárně obviněný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 11 Kse 11/2009 - 76.
? Vymáhání pohledávky po její úhradě
K vytýkanému skutku, který spočívá v údajném vymáhání pohledávky po její úhradě
povinným, kterého se kárně obviněný měl dopustit v exekučním řízení vedeném proti povinnému
F. N. pod sp. zn. 067 EX 243177/09, kárně obviněný nejprve zdůrazňuje, že zcela zásadně
nesouhlasí s tvrzením kárného žalobce, dle kterého kárně obviněný ve shora uvedeném
exekučním řízení proti povinnému F. N. postupoval neúčelně, tj. v rozporu s ustanovením §46
odst. 1 exekučního řádu, když po povinném údajně duplicitně vymáhal povinným již jednou
uhrazenou částku. Kárně obviněný na tomto místě sděluje, že podáním, které bylo kárně
obviněnému doručeno dne 3. 8. 2010, povinný sdělil, že přímo na účet oprávněného uhradil
částku ve výši 7.980,- Kč, aniž by však úhradu této částky jakkoliv doložil či blíže specifikoval, a
nebylo tak ani zřejmé, zda se vztahuje k předmětnému exekučnímu řízení. Kárně obviněný se
proto v danou chvíli mohl jen domnívat, zda se toto tvrzení povinného vůbec zakládá na pravdě.
Není totiž výjimkou, že povinní ve snaze vyhnout se vymáhání dlužné pohledávky v exekučním
řízení neuvádí pravdivé informace o svých majetkových poměrech. Dne 17. 8. 2010 pak navíc
bylo kárně obviněnému doručeno sdělení oprávněného, v němž oprávněný uvádí, že povinný
přímo oprávněnému uhradil částku ve výši nikoliv 7.980,- Kč, nýbrž pouze 5.094,- Kč. Kárně
obviněný tedy neměl na jisto postavené, jakou částku povinný oprávněnému uhradil. Za této
situace tak až do ověření skutečného stavu věci vycházel z předpokladu, že povinný jím tvrzenou
částku oprávněnému neuhradil. Z uvedeného důvodu proto dne 20. 8. 2010 přistoupil k vydání
vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu srážkami ze
mzdy povinného č. j. 067 EX 243177/09-13 ze dne 25. 3. 2010, které zaslal mj. stávajícímu
zaměstnavateli povinného, a na základě kterého následně vymohl zbývající část vymáhané
pohledávky, jež kárný žalobce označuje za duplicitní vymožení.
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 132
Kárně obviněný opakovaně zdůrazňuje, že k vydání shora zmíněného vyrozumění
přistoupil za situace, kdy neměl na jisto postavené, zda se tvrzení povinného o údajné přímé
úhradě zakládá na pravdě, event. v jaké části. Dne 31. 8. 2010 se proto kárně obviněný obrátil
přímo na oprávněného s žádostí o sdělení, resp. potvrzení, zda se tvrzení povinného zakládají
na pravdě či nikoliv. Kárně obviněný vědom si naléhavosti shora uvedeného a s ohledem na to,
že kárně obviněný od oprávněného neobdržel žádnou odpověď a nebyl si zcela jistý, zda
oprávněnému byla jeho žádost o sdělení řádně doručena, obrátil se na oprávněného, resp. jeho
právního zástupce telefonickou cestou, kdy mu bylo pověřenou zaměstnankyní právního
zástupce oprávněného potvrzeno, že skutečně došlo k povinným tvrzené úhradě. Z uvedeného
důvodu kárně obviněný přistoupil k vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce
č. j. 067 EX 243177/09-41 ze dne 15. 9. 2010, přičemž povinného podáním ze dne 23. 9. 2010
vyzval, nechť kárně obviněnému pro účely vrácení zde vzniklého přeplatku písemně sdělí číslo
účtu. K tomuto kárně obviněný uzavírá, že poté, co povinný kárně obviněnému sdělil číslo účtu,
byl povinnému kárně obviněným mj. tento přeplatek vrácen, a to tak, že byl povinnému zaslán
na jím sdělený bankovní účet.
Závěrem tedy kárně obviněný uzavírá, že má za to, že shora uvedené nutno podotknout
zcela ospravedlnitelné jednání kárně obviněného nelze klasifikovat jako kárné provinění kárně
obviněného, neboť jej nelze kárně trestat za to, že laicky řečeno dal přednost „právně jistějšímu“
jednání před jednáním, založeném na ničím nepodloženém tvrzení povinného, o němž neměl
na jisto postavené, že se zakládá na pravdě, a které se navíc neshodovalo s tvrzením
oprávněného.
? Umožnění úpravy a pozměňování jednotlivých dokumentů ze spisu ve formátu
PDF, nevedení spisu v takové podobě, aby byla zaručena jeho zpětná
nezměnitelnost
K vytýkanému skutku, který má spočívat v umožnění úpravy a pozměňování jednotlivých
dokumentů ze spisu ve formátu PDF a nevedení spisu v takové podobě, aby byla zaručena jeho
zpětná nezměnitelnost, a to v exekučních řízeních vedených proti povinným K. H., A. P. P., P.
H., R. A., L. Š., T. V., M. H., D. N., M. Ch., O. K., R. T., M. P., D. M., K. T., I. Z., H. Č., F. J., P.
K., F. N., K. K. a M. Č., sděluje kárně obviněný následující:
V kárných žalobách č.j. 344/2012-OSD-ENA/8, 264/2012-OSD-ENA/8 a 514/2012-
OSD-ENA/10 je kárně obviněnému vytýkáno, že umožnil svým zaměstnancům, aby v rámci
mimořádné kontroly exekutorského úřadu ze dne 16. 3. 2012 byly zaměstnancům odboru
dohledu Ministerstva spravedlnosti předloženy na CD spisové materiály, v nichž došlo k úpravě
jednotlivých dokumentů ze spisu ve formátu PDF, když dle vlastností těchto dokumentů je dle
kárného žalobce zřejmé, že některé z nich byly pozměněny buď v den předcházející kontrole dne
15. 3. 2012, případně v ranních hodinách v den kontroly, tj. 16. 3. 2012, což má být dle kárného
žalobce důkazem toho, že kárně obviněný v rozporu se svými povinnostmi stanovenými
exekučním řádem a kancelářským řádem nevede spisy v takové podobě, aby byla zaručena jejich
zpětná nezměnitelnost. Svá tvrzení dokládá kárný žalobce téměř padesáti stranami tabulek
s uvedením čísel jednacích, názvů úkonů, dat vydání a dat a časů změn.
Dne 12. 3. 2012 byla JUDr. Č., zaměstnankyní odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti
ČR, exekutorskému kandidátu Mgr. J. K. telefonicky ohlášena mimořádná kontrola
exekutorského úřadu kárně obviněného. Kontrola se měla dle volající zaměstnankyně uskutečnit
dne 15. 3. 2012. Vzhledem k vytíženosti pracovníků exekutorského úřadu a k nepřítomnosti
kárně obviněného byl nakonec termín mimořádné kontroly stanoven na pátek 16. 3. 2012 s tím,
že zaměstnanci odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti ČR chtějí předložit ke kontrole všech
cca 200 spisů čtrnácti výše uvedených povinných. Vzhledem k počtu zaměstnanců odboru
dohledu, kteří se měli dostavit v počtu tří osob, bylo následně telefonicky dohodnuto s ředitelkou
odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti ČR Mgr. Ing. J. T., že exekuční spisy budou z
časových důvodů připraveny i v kopiích na CD nosičích pro případ, že by během kontroly
probíhající od 8:00 do 14:00 hod. nebyly zkontrolovány všechny spisy. Kárně obviněný, resp.
jeho zaměstnanci, tak v souladu s dohodou ve dnech před chystanou kontrolou připravili kopie
požadovaných spisů na CD nosiči. Všechny exekuční spisy dne 16. 3. 2012 zkontrolovány nebyly.
Některé exekuční spisy tak byly předloženy v kopiích na CD nosičích bezprostředně po
mimořádné kontrole, některé exekuční spisy pak byly v kopiích na CD nosičích předávány na
žádost odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti v průběhu měsíce května, června a července
roku 2012.
Kárně obviněný uvádí, že kárný žalobce měl tedy k dispozici vždy pouhé kopie
exekučních spisů na CD. Všechny důkazy a závěry, které v kárných žalobách kárný žalobce
k tomuto skutku uvádí, vznikly na základě nahlížení do těchto kopií spisů. Na vysvětlení k tomu
kárně obviněný uvádí, že aby mohly být dokumenty obsažené v exekučním spise převedeny
na CD nosič, případně jako celý spis zaslány elektronicky prostřednictvím datové schránky,
je nejprve potřeba vytvořit jejich kopii. Vytváření kopie spisů je úkon, který činí systém
automaticky po zadání požadavku na vytvoření kopie. Systém do vytvořené složky, která
je označena spisovou značkou daného exekučního spisu, ukládá jednotlivé dokumenty
z exekučního spisu. Datum a čas uložení kopírovaného dokumentu do určené složky je pak
datem a časem změny, který kárný žalobce napadá. Pro příklad vybral kárně obviněný namátkově
dva ze všech dokumentů uvedených v kárných žalobách. Dokument
pod č. j. 067 EX 227246/10-26 pod názvem „Vyznačení PM-doručenky-nařiz. usn.“ byl vytvořen
dne 22. 9. 2011 a před odesláním Okresnímu soudu Praha-západ převeden do formátu PDF. Dne
15. 3. 2012 byl zadán požadavek pro vytvoření kopie spisu. V průběhu následujících hodin byla
automaticky vytvořena kopie tohoto dokumentu, která se do složky uložila ve stejném formátu,
ale s datem změny 16. 3. 2012 v 03:27 hod., když datum a čas odpovídají vytvoření kopie
dokumentu ve složce. Dalším příkladem je dokument pod č. j. 067 EX 228188/10-17 s názvem
„Usnesení ostatní 6 EXE 5783/2010-13-slouč. řízení“. Jedná se o usnesení Okresního soudu
Praha-západ, které bylo doručeno kárně obviněnému dne 22. 2. 2011. Jako datum změny je pak
uvedeno datum 15. 3. 2012 v 18:51 hod. Je zřejmé, že dne 15. 3. 2012 v 18:51 hod. nepozměnil
kárně obviněný obsah usnesení Okresního soudu Praha-západ, ale došlo k vytvoření kopie
daného dokumentu a jeho uložení do složky. Ze stovek dokumentů, které měly být dle kárného
žalobce soudním exekutorem pozměněny, uvedl kárně obviněný pro příklad právě dva výše
uvedené, kdy jedním je dokument vytvořený kárně obviněným a druhým je dokument vytvořený
třetí osobou, v tomto případě exekučním soudem. Pro zbývající dokumenty uvedené v kárných
žalobách platí totéž. Datum a čas změny nejsou údajem o svévolném upravování dokumentů
kárně obviněným, či dokonce jeho zaměstnanci, ale pouze údajem o vytvoření jejich kopie
pro CD nosiče. V žádném případě se nejedná o datum a čas jakéhokoliv pozměňování obsahu
dokumentu kárně obviněným či jeho zaměstnanci. Tuto skutečnost dokazuje nejen fakt, že mezi
„pozměňovanými“ dokumenty jsou i dokumenty třetích osob, které kárně obviněný sám nevydal,
ale také skutečnost, že velká část „pozměnění“ se dle uvedených časů měla odehrávat i době mezi
půlnocí a šestou hodinou ranní. Myšlenka kárného žalobce, že kárně obviněný či jeho
zaměstnanci 24 hodin denně pozměňují dokumenty v exekučních spisech před jejich předáním
odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti, je naprosto mylná, nesmyslná a dehonestující.
Kárný žalobce v kárných žalobách č.j. 344/2012-OSD-ENA/8, 264/2012-OSD-ENA/8
a 514/2012-OSD-ENA/10 vytýká kárně obviněnému, že v rozporu s exekučním řádem
a kancelářským řádem nevede spisy v takové podobě, aby byla zaručena jejich zpětná
nezměnitelnost. Kárně obviněný důkladně prostudoval jak exekuční řád, tak i kancelářský řád
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 133
pro soudní exekutory, nicméně z jejich ustanovení nevyplývá, že by měl být elektronický spis
veden tak, aby byla zaručena zpětná nezměnitelnost vyhotovených dokumentů. Obvinění,
že kárně obviněný jednal v rozporu s povinnostmi uloženými exekučním řádem a kancelářským
řádem, když vytýkanou povinnost ani jeden z předpisů nestanovuje, považuje kárně obviněný
za mírně řečeno neuvážené.
Kárně obviněný shrnuje, že z jeho strany v žádném případě nedošlo k pozměňování
dokumentů v exekučních spisech. Spisy soudního exekutora jsou vedeny řádně v souladu
s exekučním řádem a kancelářským řádem pro soudní exekutory. Jak je patrno, výtka kárného
žalobce, či spíše některých zaměstnanců odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti, jasně
vyplývá z nepochopení a neznalosti technologie vytváření kopií dokumentů a jejich převádění
na CD nosiče.
Z kárných žalob podaných kárným žalobcem na kárně obviněného, ani v jednom případě
není doložena skutečnost, že by kárně obviněný jakkoli pozměňoval či upravoval obsah
dokumentů nacházejících se v exekučních spisech. Jako důkaz pak kárně obviněný navrhuje
porovnání kteréhokoliv, dle názoru kárného žalobce „pozměněného“ dokumentu s dokumentem,
který byl soudním exekutorem doručen třetí osobě. Jako další důkaz kárný žalobce navrhuje
srovnání kteréhokoliv, dle kárného žalobce „pozměněného“ dokumentu s originálem
dokumentu, který vydala třetí osoba.
Bez ohledu na výše uvedené pak kárně obviněný uvádí, že nemohl porušit ustanovení
§13 exekučního řádu tím, že „svému pověřenému zaměstnanci umožnil, aby byly v rámci
mimořádné kontroly exekutorského úřadu dne 16. 3. 2012 zaměstnancům ministerstva
spravedlnosti předloženy na CD spisové materiály, v nichž došlo k úpravě jednotlivých
dokumentů“ k jejich údajné úpravě mělo dojít ve dnech 15. 3. 2012 či 16. 3. 2012, neboť
ve dnech od 12. 3. 2012 do 16. 3. 2012 byl kárně obviněný zastupován ve smyslu ustanovení §16
exekučního řádu, ustanoveným zástupcem, exekutorským kandidátem Mgr. D. Š., přičemž tato
skutečnost byla kárnému žalobci známa v rámci provedené mimořádné kontroly dne 16. 3. 2012.
V uvedené věci se kárně obviněný žádného kárného provinění nedopustil a ani dopustit
nemohl, neboť žalovaný skutek se nestal.
? Osobní doručování právnímu zástupci oprávněného
V kárné žalobě je kárně obviněnému vytýkáno, že se měl dopustit kárného provinění
podle ustanovení §116 odst. 2 exekučního řádu, když jako soudní exekutor v exekučních
řízeních, v nichž jako oprávněný vystupoval Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s., zastoupený
advokátem JUDr. Tomášem Sokolem, v nichž byl pověřen provedením exekuce, nebo v nichž
mu byl doručen návrh na nařízení exekuce, porušil své zákonné povinnosti plynoucí z ustanovení
§13 exekučního řádu tím, že v rámci své řídící činnosti: a) umožnil, aby jím pověření zaměstnanci
vyhotovovali osobní doručenky pro doručení písemností v těchto řízeních právním zástupcům
oprávněných (nejméně v řízeních, v nichž jako právní zástupce oprávněného vystupoval advokát
JUDr. Tomáš Sokol) v elektronické podobě, do nichž místo vlastnoručního podpisu osoby
doručující písemnost, byly vkládány v elektronické podobě obrazy podpisů jeho zaměstnanců,
stejným způsobem (elektronicky) byly do takových doručenek vloženy podpisy osoby přijímající
písemnost za právního zástupce oprávněného, přičemž nebylo zřejmé, kdo konkrétně písemnost
za právního zástupce převzal, tedy na doručence absentovala obligatorní náležitost dle ustanovení
§50g odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř.; b) umožnil, aby výše uvedeným způsobem vytvořené
doručenky v případě doručování usnesení exekučních soudů o nařízení exekuce byly opatřovány
ověřovací doložkou konverze dle ustanovení §24 zák. č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech
a autorizované konverzi dokumentů, v níž bylo uvedeno, že doručenka vznikla převedením
dokumentu v listinné podobě do podoby elektronické a takto „konvertované“ doručenky
předkládal exekučním soudům k vyznačení doložky právní moci na usnesení o nařízení exekuce;
c) za každou osobní doručenku vyhotovenou výše uvedeným způsobem účtoval povinným částku
50,- Kč, tuto následně vymáhal dle vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce a orgánu státního
dohledu nepravdivě tvrdil, že doručení probíhá tak, že pověřená zaměstnankyně osobně doručuje
písemnosti do sídla právního zástupce oprávněného a tyto jsou opatřeny podpisovým razítkem
osoby oprávněné písemnost za právního zástupce oprávněného převzít a podpisovým razítkem
zaměstnankyně soudního exekutora pověřené doručováním písemností; d) za každou takto
doručovanou písemnost účtoval povinným částku 50,- Kč zvlášť, tuto následně vymáhal dle
vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce, přestože byl dle ustanovení §15 odst. 2 exekučního
tarifu oprávněn účtovat, při doručení více písemností zároveň, tuto paušální částku pouze jednou.
Kárně obviněný uvádí, že považuje kárnou žalobu za nedůvodnou, když k jednotlivým
vytýkaným bodům v první řadě uvádí, že se skutek, který mu je kárným žalobcem vytýkán, nestal.
Kárně obviněný poukazuje na to, že je mu kárným žalobcem vytýkána skutečnost, kdy nechal své
zaměstnance vyhotovovat doručenky v rozporu s ustanovením §50g odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř.
Kárně obviněný zde poukazuje na skutečnost, že se nejedná o doručenky ve smyslu ustanovení
§50f odst. 3 o. s. ř., ale o jiná potvrzení, resp. průkazy o doručení písemnosti dle ustanovení §50f
odst. 5 o. s. ř. Že se jedná o jiný průkaz doručení ve smyslu ustanovení §50f odst. 5 o. s. ř.,
nikoliv o doručenku ve smyslu ustanovení §50f odst. 3 o. s. ř., muselo být soudům zřejmé
s ohledem na ustanovení §50g odst. 1 písm. h) o. s. ř., když na jiném průkazu o doručení nebylo
uvedeno jméno a příjmení osoby, která písemnost převzala a její vztah k adresátovi, jehož
písemnost přijala. Že soudy běžně akceptují pro prokázání doručení písemností i jiný průkaz
o doručení je zřejmé i z jejich reakcí na „potvrzení o doručení písemností“, které jsou soudním
exekutorem zasílány účastníkům řízení prostřednictvím datových schránek. Kárný žalobce rovněž
poukazuje na pochybení, kterého se měla dopouštět pověřená pracovnice JUDr. Sokola, když
tato měla potvrzovat přijetí písemností nikoliv vlastnoručním podpisem, ale vkládáním
elektronického razítka ve tvaru jejího podpisu na jiné průkazy o doručení. Kárně obviněný
nepovažuje tento postup jako chybný a uvádí, že i kdyby ho jako chybný bylo možné považovat,
měl by být vytýkán JUDr. Sokolovi, nikoliv kárně obviněnému. Z uvedeného je jasně patrné,
že zaměstnanci kárně obviněného nevyhotovovali doručenky ve smyslu ustanovení §50f odst. 3
o. s. ř., ale vyhotovovali jiný průkaz o doručení ve smyslu ustanovení §50f odst. 5 o. s. ř.
S ohledem na formulaci skutku v kárné žalobě kárně obviněný navrhuje kárnou žalobu v tomto
bodě zamítnout, neboť se skutek ad a) tak, jak je formulován, nestal.
K bodu b) kárně obviněný dovoluje ozřejmit postup při doručování písemností právnímu
zástupci oprávněného – Dopravní podnik hl. m. Praha, a.s. Písemnosti doručované soudním
exekutorem byly tisknuty v sídle exekutorského úřadu a tyto byly následně doručovány
pověřenou zaměstnankyní kárně obviněného právnímu zástupci oprávněného, JUDr. Sokolovi,
když za JUDr. Sokola přebírala písemnost jeho pověřená zaměstnankyně. Jiné průkazy o doručení
ve smyslu ustanovení §50f odst. 5 o. s. ř. (k tomu viz vyjádření k bodu a)) měla předpřipraveny
zaměstnankyně kárně obviněného, doručující písemnosti, v elektronické podobě na datovém
nosiči. Když zaměstnankyně kárně obviněného doručila doručované písemnosti, opatřila
elektronické jiné průkazy o doručení elektronickým razítkem ve tvaru jejího podpisu. Stejně
následně postupovala i zaměstnankyně JUDr. Sokola přebírající písemnosti. Následně byly jiné
průkazy o doručení vytisknuty a odvezeny pověřenou zaměstnankyní kárně obviněného zpět
do sídla exekutorského úřadu. Kárně obviněný, resp. jeho zaměstnanci, z ekonomických důvodů
jiné průkazy o doručení do elektronického spisu neskenovali, ale nahrávali do spisu elektronickou
podobu jiných průkazů o doručení, které byly následně opatřovány konverzními doložkami.
Z uvedeného vyplývá, že dokumenty (jiné průkazy o doručení) existují jak v písemné,
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 134
tak v elektronické podobě. Znění konverzních doložek vytvářených pověřenou zaměstnankyní
kárně obviněného jsou tedy pravdivá, když v souladu s existujícím stavem tvrdí, že dokumenty
v elektronické podobě doslovně souhlasí s dokumenty v listinné podobě. Lze tedy uzavřít,
že skutek tak, jak je v kárné žalobě formulován ad b), se nestal.
Ke skutku ad c) kárně obviněný v první řadě poukazuje na chybnou formulaci této části
kárné žaloby – kárně obviněnému je vytýkáno porušení ustanovení §13 EŘ. Z rozsáhlé
judikatury kárných senátů Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že porušení ustanovení §13 EŘ
se vztahuje na případy, kdy dochází k pochybením na straně zaměstnanců soudních exekutorů
a soudním exekutorům je vytýkán nedostatečný dohled nad svými zaměstnanci. Ve skutku
popsaném v bodu c) je však situace odlišná – dle kárného žalobce se neměli pochybení dopustit
zaměstnanci, ale sám kárně obviněný, když příkazy k úhradě nákladů vydával sám kárně obviněný
a sám kárně obviněný rovněž poslal Odboru dohledu Ministerstva spravedlnosti vyjádření,
v němž byl popsán postup při doručování písemností právnímu zástupci oprávněného,
JUDr. Sokolovi. Chybné je rovněž tvrzení kárného žalobce týkající se účtování 50,- Kč za každou
vyhotovenou osobní doručenku. Kárně obviněný odkazuje na ustanovení §15 vyhlášky
č. 330/2001 Sb., které přiznává nárok na náhradu za doručení písemnosti, nikoliv za doručenku.
Celá kárná žaloba se soustředí na náležitosti doručenek, resp. jiných průkazů o doručení
ve smyslu ustanovení §50f odst. 5 o. s. ř., nikoliv na samotné doručování písemností. Kárně
obviněný uvádí, že písemnosti doručovala osobně jeho zaměstnankyně a kárně obviněný má tedy
nárok na náhradu za doručení ve smyslu ustanovení §15 vyhlášky č. 330/2001 Sb. Kárně
obviněný tedy k tomuto bodu shrnuje, že je žaloba chybně formulovaná, když o nákladech
exekuce rozhoduje sám kárně obviněný, nikoliv jeho zaměstnanec. Kárně obviněný si neúčtoval
náhradu za doručení písemnosti ve výši 50,- Kč za „osobní doručenku“, ale za osobní doručení
písemnosti, k němuž prokazatelně došlo, a toto účtování je zcela v souladu s ustanovením §15
vyhlášky č. 330/2001 Sb. Rovněž je nutné zdůraznit, že z výše uvedeného vyplývá, že by byl
postup soudního exekutora v pořádku i v případě, kdy by byla kárná žaloba formulována správně,
neboť v postupu kárně obviněného nelze shledávat jakékoliv pochybení. Lze uzavřít, že skutek
tak, jak je v kárné žalobě formulován, se nestal.
Ke skutku ad d), kdy je kárně obviněnému vytýkáno, že porušil své zákonné povinnosti
mu plynoucí z ustanovení §13 EŘ, když v rámci své řídící činnosti za každou doručovanou
písemnost účtoval povinným částku ve výši 50,- Kč zvlášť a tuto pak následně vymáhal dle
vydaných příkazů k úhradě nákladů exekuce, přestože byl údajně dle ustanovení §15 odst. 2
vyhlášky č. 330/2001 Sb. oprávněn účtovat při doručování více písemností zároveň tuto paušální
částku pouze jednou. Kárně obviněný na tomto místě opakovaně upozornil na chybnou
formulaci shora uvedeného skutku. Kárný žalobce výslovně uvádí a tedy i kárně obviněnému
vytýká, že kárně obviněný sám účtoval. Pokud však kárný žalobce viní kárně obviněného
z porušení ustanovení §13 EŘ, měl kárný žalobce, resp. bylo na místě tento skutek formulovat
zcela jinak. Ustanovení §13 EŘ vymezuje postavení exekutora, tedy kárně obviněného, ve vztahu
k exekutorskému úřadu, který tento vede. Zejména pak zdůrazňuje, že je to právě kárně
obviněný, kdo řídí činnost exekutorského úřadu a svých zaměstnanců, které si do úřadu volí.
Exekutor přitom za činnost svých zaměstnanců, kteří jeho jménem plní úkoly, nese minimálně
kárnou odpovědnost. Je proto v jeho podnikatelském i jiném zájmu, aby provádění kancelářských
úkonů svěřil osobám náležitě kvalifikovaným a soustavně na jejich činnost dohlížel. Předmětné
ustanovení tedy hovoří nikoliv o kárné odpovědnosti kárně obviněného za jím osobně provedené
úkoly/úkony, nýbrž o odpovědnosti za úkoly/úkony provedené jeho zaměstnanci. Exekuční řád
v zásadě – až na výjimky - nepředpokládá osobní výkon kárně obviněnému svěřených pravomocí
přímo a jen kárně obviněným. Mezi zmíněné výjimky například patří rozhodování o nákladech
exekuce, vč. nákladů oprávněného v exekučním řízení, tj. vydávání příkazů k úhradě nákladů
exekuce, přičemž poslední zmíněné je na tomto místě – jak bude dále rozvedeno – zejména
podstatné. Pokud kárný žalobce vytýká kárně obviněnému, že sám účtoval povinným částku ve
výši 50,- Kč, mj. na tuto sám vydával příkazy k úhradě nákladů exekuce a tuto pak rovněž
vymáhal, nemůže tak zcela evidentně činit s odkazem na ustanovení §13 EŘ. Uvedené ostatně již
opakovaně judikoval i samotný Nejvyšší správní soud, který ve své rozsáhlé judikatuře vyslovil,
že porušení ustanovení §13 EŘ se vztahuje pouze na případy, kdy dochází k pochybením
na straně zaměstnanců soudního exekutora, nikoliv na straně přímo soudního exekutora,
resp. zde kárně obviněného. K tomuto kárně obviněný dodává, že i kdyby kárná žaloba, resp. v ní
kárně obviněnému vytýkaný skutek, byl kárným žalobcem řádně formulován, nezměnilo by toto
ničeho na skutečnosti, že ve skutku kárně obviněnému vytýkané jednání nebylo možné posoudit
jako kárné provinění. K problematice účtování částky ve výši 50,- Kč dle ustanovení §15
vyhlášky č. 330/2001 Sb. se již dříve vyslovil Nejvyšší správní soud a to ve svém rozhodnutí
č. j. 14 Kse 11/2011 - 352 ze dne 5. 6. 2013, kde mj. uvedl, že: „Zde bylo kárnou žalobou kladeno
kárně obviněnému za vinu, že žádosti o součinnost prováděl vždy pro několik povinných současně a za takové
doručení si účtoval částku 50,- Kč ve věci každého z povinných, na jejichž majetek se dotazoval. Kárně obviněný
uvedl, že si právní předpis takto vykládal. Ustanovení §15 odst. 2 exekučního tarifu však skutečně, jak
je uvedeno v žalobě, stanoví, že částku 50 Kč lze účtovat za doručení jedné písemnosti. Jednoznačnost této úpravy
však budí pochybnost, zda bere v úvahu tzv. hromadné žádosti, neboť při striktním dodržení tohoto ustanovení
vyvstává otázka, kterému z povinných by tato částka měla být dána k tíži. Je tak zřejmé, že dané ustanovení bylo
nutno podrobit výkladu. Za situace, kdy soudy v řadě kárně obviněným předložených rozhodnutí akceptovaly
účtování náhrady vůči každému povinnému, je třeba toto považovat za konstantní soudní výklad.“
Ze shora uvedeného tedy dle kárně obviněného zcela jasně vyplývá, že byť ustanovení
§15 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb. výslovně uvádí, že částku ve výši 50,- Kč lze účtovat
za doručení jedné písemnosti, nelze na daném místě opomenout zaprvé tzv. bdělost účastníků
řízení (tj. zásadu „Vigilantibus iura scripta sunt.“), tj. skutečnost, že účastníci řízení, zejména pak
povinní, částku ve výši 50,- Kč účtovanou v příkazech k úhradě nákladů exekuce ve většině
případů nijak nerozporovali; a dále pak skutečnost, že i kdyby tak přeci jen činili, nelze
opomenout, že kárně obviněnému byla náhrada za doručování písemností ve smyslu ustanovení
§15 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb. exekučními soudy pravidelně, tj. zcela běžně, v případném
námitkovém řízení přiznávána. Příkazy k úhradě nákladů exekuce, kde kárně obviněný vyčísloval
mj. i náhradu za doručování písemností ve smyslu ustanovení §15 vyhlášky č. 330/2001 Sb.
podléhají event. soudnímu přezkumu v řízení o námitkách proti příkazům k úhradě nákladů
exekuce, v nichž obecné (exekuční) soudy mají k dispozici i příslušné exekuční spisy obsahující
mj. doručenky a/nebo jiná potvrzení o doručení písemností, tj. informace o tom, jaké písemnosti,
kdy, komu a jak byly v exekučním řízení doručovány. Tyto soudy tedy měly dostatek informací,
na jejichž podkladě nelze přisvědčit jakoukoliv spekulaci o případném nedostatečném zkoumání
skutkových okolností těmito soudy. Za této situace tak dle názoru kárně obviněného zcela jistě
není na místě, aby jednání, které je mu v tomto skutku kárným žalobcem vytýkáno, mu vytýkáno
bylo, resp. aby toto bylo považováno za kárné provinění kárně obviněného, neboť se ve světle
mj. shora uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu i běžné rozhodovací praxe obecných
(exekučních) soudů jedná „pouze“ o odlišný právní názor kárného žalobce, resp. kárně
obviněného.
Kárně obviněný tedy shrnuje, že skutky tak, jak jsou v kárné žalobě formulovány,
se nestaly. Ve vyjádření popsané postupy jsou dle názoru kárně obviněného v souladu s právními
předpisy, když tyto postupy byly akceptovány ze strany exekučních soudů, jak již bylo uvedeno
výše. Na závěr kárně obviněný doplňuje, že v kárné žalobě zpochybňované postupy již dnes
nejsou aktuální, když kárně obviněný od července roku 2012 doručuje písemnosti JUDr. Sokolovi
(i dalším osobám disponujícím datovou schránkou) zásadně prostřednictvím datových schránek.
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 135
Ze všech shora uvedených rozhodných důvodů tak kárně obviněný navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud v neveřejném zasedání spojené kárné řízení zastavil, popřípadě,
aby po provedeném dokazování kárně obviněného ze všech podaných kárných žalob (avšak v
původním znění) zprostil.
E. Posouzení věci kárným senátem
Kárný žalobce při ústním jednání odkázal na písemné vyhotovení s tím, že trvá
na podaných kárných žalobách v rozsahu podaného zpětvzetí.
Obhájce kárně obviněného sumárně odkázal na písemné vyhotovení vyjádření, přitom
základní obranu proti podané kárné žalobě spatřuje v tom, že v podobě, jak byla podána, není
projednatelná (jedná o jeden jediný skutek, který je členěn na bezbřehé množství útoků). Dále
podrobně vysvětlil specifika specielního režimu v případě exekucí stran Dopravního podniku hl.
města Prahy, jejichž provedením byl pověřen kárně obviněný (cca 200 až 250 tisíc exekucí); tato
skutečnost má přitom mimořádný význam pro posuzování vzniku kárné odpovědnosti z hlediska
typového stupně závažnosti. Poukázal rovněž na dopady tohoto režimu do chodu exekutorského
úřadu (během roku přijetí desítek nových zaměstnanců, jejich zaškolení, zabezpečení software,
apod).
Dokazování bylo vedeno dle jednotlivých původně podaných kárných návrhů, jeho
průběh je obsahem protokolu založeného pod č. l. 286 – 313.
Kárný senát a priori konstatoval, že neshledal, na rozdíl od kárně obviněného, kárné
návrhy neprojednatelnými. Kárné návrhy v tom kterém případě obsahují určité vymezení skutku,
přitom je třeba brát v potaz popis skutku, tzn. slovní vymezení události v tom kterém příslušném
návrhu. Zásady trestního procesu, které jsou aplikovány per §25 zákona 7/2002 Sb. i v kárném
řízení vyžadují, aby skutek, o kterém je rozhodováno, byl totožný se skutkem, pro který bylo
zahájeno kárné řízení. Totožnost skutku tedy musí být zachována a musí být jednáno o tom
skutku, tak, jak jej formuloval kárný žalobce v kárném návrhu. Z tohoto pohledu kárný senát
konstatuje, že jednotlivé skutky byly vymezeny určitým způsobem, někdy přesně, někdy méně
přesně, někdy zcela nesrozumitelně a takto o nich bude i jednáno. Pokud kárně obviněný
poukazuje na „podskutky“, které jsou v rámci jednotlivých skutků dále rozváděny, je nutno tyto
považovat za jakési další dílčí samostatné skutky, a rozhodováno o nich bylo v kontextu
a v rozsahu s danou mírou určitosti, tak, jak byly původně kárným žalobcem v návrzích
formulovány.
Co se týče otázky speciálního režimu, kárný senát nemá žádné pochybnosti o specifikách
tohoto režimu, proto nepovažuje za nutné provedení navržených důkazních prostředků (výslech
JUDr. S., JUDr. T. S., JUDr. L. H. a dalších navrhovaných svědků). Kárný senát konstatuje, že
akceptuje skutečnosti uváděné ve vyjádření i v obhajobě přednesené kárně obviněným a nemá
důvodu je zpochybňovat; přihlédl k nim tedy při posuzování jednotlivých provinění, která jsou
kárně obviněnému přičítána. Rovněž tak byl ověřen z příslušných listin exekučních spisů a
předložených důkazních prostředků skutkový stav k jednotlivým skutkům v kontextu s
vyjádřením kárně obviněného.
Co se týče vytýkaného prodlení v jednotlivých řízeních, kárný senát bral v potaz
prokázaná specifika řízení, proto s přihlédnutím k délce prodlení, resp. nečinnosti kárně
obviněného a okolnostem každého konkrétního případu, shledal kárným žalobcem tvrzené
průtahy v řízení, resp. porušení ust. §46 odst. 1 exekučního řádu ne ve všech namítaných
případech. Na druhou stranu ani existence „zvláštního režimu“ nemůže již ospravedlnit
nečinnost trvající nepřiměřenou dobu, resp. několikanásobné překročení zákonem stanovené
lhůty k provedení určitého úkonu, a to nikoli v jednotlivém případě, ale opakovaně.
Jakkoli exekuční řád ve znění účinném do 31. 12. 2012 nestanoví lhůtu pro vydání příkazu
k úhradě nákladů exekuce od nařízení exekuce, resp. od vydání usnesení o částečném zastavení
exekuce, pokud tato lhůta přesáhne 2 roky, lze důvodně konstatovat, že kárně obviněný porušil
ust. §46 odst. 1 exekučního řádu, tedy nepostupoval v řízení rychle a účelně; tak tomu bylo
v řízeních vedených ve věci povinné D. N. Obdobně je třeba na věc nahlížet i tehdy, učinil-li
kárně obviněný výzvu k odstranění vad podání oprávněného s odstupem téměř dvou let.
Naproti tomu ust. §55 odst. 1 exekučního řádu však již stanoví lhůtu, v níž je povinen
soudní exekutor postoupit návrh na zastavení exekuce k vyjádření oprávněnému (15 dnů);
ust. §88 odst. 3 stanoví rovněž lhůtu, v níž je povinen soudní exekutor postoupit námitky proti
příkazu k úhradě nákladů exekuce, jimž nevyhoví, exekučnímu soudu (bez zbytečného odkladu).
Pokud kárně obviněný nikoli ojediněle zákonem stanovenou lhůtu, překročil několikanásobně,
byť by obecně lhůta, ve které tak učinil, nebyla ještě hraničící s průtahy v řízení, nelze než shledat
kárně obviněného vinným z kárného provinění; na tom nic nemění ani skutečnost, že lhůta
stanovená v §88 odst. 3 exekučního řádu není určena vymezeným časovým úsekem, nicméně
postoupil-li kárně obviněný námitky po dvou., resp. tří měsících, neučinil tak zcela zjevně bez
zbytečného odkladu. Tak tomu bylo v případech povinných P. H., H. Č., F. N., D. N. Kárný
senát tak uzavírá, že pro případy, kdy zákon stanoví pro provedení určitého úkonu soudnímu
exekutorovi lhůtu, je nutno na nedodržení této lhůty nahlížet přísněji.
Kárný senát rovněž shledal kárně obviněného vinným tím, že se nevypořádal
s jednotlivými podáními povinných na spojení řízení (viz A. P. P., R. A., M. H., F. J., P. K.).
Kárný senát podotýká, že skutečnost, že kárně obviněný řízení nespojil mu nevytýká, neboť
taková povinnost mu ze zákona v rozhodném období neplynula, resp. bylo výlučně předmětem
rozhodovací činnosti soudního exekutora, zda tak učiní, či nikoli (viz níže). Je však třeba
konstatovat, že pokud soudní exekutor obdrží podání od účastníků řízení, je jeho povinností se s
ním jakýmkoli způsobem vypořádat, byť i tak, že sdělí, proč se s nim zabývat nebude; nelze jej
však bez dalšího zcela ignorovat. Rovněž tak kárný senát konstatuje v této souvislosti, že jakkoli
není soudní exekutor povinen řízení spojit, pokud tak však učiní exekuční soud v konkrétním
případě, je povinen tuto skutečnost respektovat a v intencích dalšího vedeného řízení ji
reflektovat ve své rozhodovací činnosti. Podle ustanovení §2 exekučního řádu vykonává
exekutor exekuční činnost nezávisle, ale současně je při výkonu exekuční činnosti vázán Ústavou
České republiky, zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutími soudu vydanými v řízení o
výkonu rozhodnutí a exekučním řízení. Exekutor je samozřejmě především bezvýhradně vázán
soudními rozhodnutími vydanými exekučním soudem, odvolacím soudem a dovolacím soudem;
tato vázanost je shodná s vázaností soudu právním názorem vyšší soudní instance při
rozhodování o opravném prostředku. Zákon však neomezuje v cit. ustanovení vázanost
exekutora rozhodnutími soudu pouze na rovinu kasační; soudní exekutor je vázán obecně
rozhodnutími soudu vydanými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení. Soudní exekutor
je tedy vázán výrokem soudního rozhodnutí v dané konkrétní věci, přitom není rozhodné, zda se
jedná o rozhodnutí kasačního soudu in meritum nebo o procesní rozhodnutí exekučního soudu,
v daném případě rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení, tj. rozhodnutí., kterým soud
ve výroku svého rozhodnutí řízení spojil v jedno.
Jakkoli samotná jednotlivá provinění viz výše nepovažuje kárný senát za závažná, je třeba
přihlédnout k jejich četnosti. Poté, kdy již bylo kárně obviněnému v předchozím kárném řízení
uloženo kárné opatření ve formě napomenutí, přistoupil kárný senát k uložení opatření ve formě
pokuty, přitom při určování její výše přihlédl k osobě kárně obviněného, v jehož činnosti nebyla
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 136
od roku 2001, kdy exekuční úřad zastává, dosud zjištěna žádna zásadní a závažná pochybení,
jakož i k absenci škodlivých následků pro účastníky řízení. Proto kárný senát uložil pokutu
na samé dolní hranici možného rozpětí (dle ust. 116 odst. 3 a 6 exekučního řádu ve znění
účinném do 31. 12. 2012 lze uložit pokutu až do výše stonásobku základu odvozeného
od vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění).
Kárný senát naopak zprostil kárně obviněného kárných návrhů stran skutků spočívajících
dílem ve způsobu rozhodovací činnosti, v odlišnosti právních názorů, jakož i v případech, kdy
tyto skutky nebyly prokázány, resp. se nestaly tak, jak byly vymezeny v kárném návrhu,
popř. je nespáchal kárně obviněný.
Kárný senát především stran otázky okamžiku vydání příkazu k úhradě nákladů, odkazuje
na již konstantní judikaturu kárných senátů, z níž vyplývají závěry svědčící pro zproštění kárného
obvinění. Kárný senát tedy opakovaně konstatuje, že v kontextu ustanovení §44, §46, §58, §87
a §88 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 lze mít za to, že soudní exekutor musí
vydat příkaz k úhradě nákladů, nicméně z uvedeného v celém kontextu všech ustanovení rovněž
vyplývá, že smysl právní úpravy je ten, že soudní exekutor s tím, co vymůže na nákladech (neboť
i pro ty vede celou exekuci a nelze je vymoci jinak než právě vedenou exekucí) nemůže
disponovat do právní moci příkazu. Tzn. nemůže vyplatit náklady oprávněnému ani je převést
mezi své prostředky na vlastním účtu (jakožto nepravomocně vymožené náklady). To může
provést teprve poté, kdy je příkaz pravomocný; a je tedy najisto postavena jejich výše, resp. výše
povinnosti povinného; nevylučuje to ani možnost povinnému podat námitky, neboť tyto mají
fakticky odkladný účinek a do jejich vyřízení plnění, které soudní exekutor vymůže na základě
nepravomocného příkazu, je u něj pouze „deponováno“ a nelze s ním nakládat. Pověření
soudního exekutora k provedení exekuce zaniká v souladu s §51 odst. c) exekučního řádu
až tehdy, byla-li vymožena nejen pohledávka a její příslušenství, ale též náklady exekuce (stejné
platné znění i v době vytýkaného jednání obviněného exekutora). Z uvedeného vyplývá, že příkaz
k úhradě nákladů exekuce je zákonem upravené rozhodnutí s povinnými obsahovými
náležitostmi, proti kterému je možno podat opravný prostředek; vymáhání nákladů exekuce
je nepochybně součástí exekučního řízení, pro které bylo vydáno pověření k provedení exekuce.
V postupu kárně obviněného tudíž neshledal kárný senát takový exces v interpretaci
zákona, který by mohl vést k závěru o kárném provinění. Jak již kárný senát několikráte
konstatoval, kárnou odpovědnost soudního exekutora nelze dovozovat ze skutečnosti, že tento
zastává právní názor odlišný od právního názoru kárného žalobce, vycházel-li kárně obviněný
z právní úpravy, kterou si určitým způsobem vyložil. Jeho právní názor na věc přitom není zcela
ojedinělým názorovým excesem ani projevem svévole, který by zcela postrádal právní rámec,
o čemž svědčí mimo jiné totožný postup i jiných soudních exekutorů (což vyplývá mimo jiné
i z některých dalších kárných řízení vedených u tohoto soudu). Nemohla zde být proto založena
kárná odpovědnost z hlediska závažnosti, ale zejména ani z hlediska dostatku subjektivní stránky,
protože kárně obviněný vycházel z předpokladu určité aplikace právní úpravy. Nelze zde proto
shledat zavinění v jakékoli formě.
Kárný senát stran vytýkaného nerespektování názoru exekučního soudu v jednotlivých
případech konstatuje, že nikterak nezpochybňuje, že soudní exekutor je vázán výrokem soudního
rozhodnutí, nicméně není již dále vázán určitými doporučeními soudu, jeho očekáváním,
resp. jeho návody k určitému postupu ze strany soudního exekutora v dalším řízení; tím spíše
pokud sám exekuční soud v jednotlivých vytýkaných případech o spojení věci k návrhu
povinných nerozhodl, ač tak učinit měl či mohl, resp. návrhům nevyhověl, nicméně doporučil
ve svých úvahách tak učinit soudnímu exekutorovi.
Kárný senát dále v souvislosti s vytýkaným nespojováním řízení, jakož i s nesprávným
vyčíslováním a účtováním odměn soudního exekutora, resp. náhrady nákladů exekuce, či náhrady
nákladů právního zastoupení, konstatuje, že se jedná o případy samostatné rozhodovací činnosti
soudního exekutora. Případná věcná nesprávnost jeho rozhodnutí má být a priori řešena
procesními prostředky danými exekučním řádem, resp. občanským soudním řádem. Je třeba
rozlišovat působnost orgánu státního dohledu a orgánu rozhodujícího o opravných prostředcích,
kterými účastníci řízení disponují; kárnému žalobci tudíž nepřísluší určovat, jakým způsobem má
či měl soudní exekutor rozhodovat či v řízení postupovat, resp. pokud na postup či věcnou
správnost rozhodnutí soudního exekutora má kárný žalobce jiný právní názor, nelze bez dalšího
dovozovat z odlišného postupu soudního exekutora jednání contra legem, resp. kárné provinění.
Kárný senát rovněž nepovažuje za jednání contra legem bez dalšího vytýkané poskytování
šestiměsíčních lhůt oprávněnému k odstraňování vad návrhů. Je třeba konstatovat, že kárně
obviněný toliko tím, že poskytl oprávněnému lhůtu 6 měsíců k odstranění vad, popř. ji dále
na žádost oprávněného prodloužil, nikterak nemohl zasáhnout nepříznivě do práv oprávněného,
když to byl právě oprávněný, v jehož prospěch je exekuce vedena, kdo ovlivňoval délku řízení;
nadto nemohlo být zasaženo ani do práv povinného, kterému je poskytována delší lhůta
k dobrovolnému splnění dluhu.
Kárný senát nepřisvědčil kárnému žalobci ani stran vytýkaného porušení ust. §13
exekučního řádu, a to dílem proto, že popsaný skutek se v tom kterém případě nestal, dílem
proto, že nebylo prokázáno, že by jej spáchal kárně obviněný, dílem proto, že se nejedná o kárné
provinění. Kárné návrhy jsou a priori založeny na obvinění, že kárně obviněný umožnil svým
zaměstnancům konat určitým způsobem.
Není pochyb o tom, že soudní exekutor nese odpovědnost za řádný, důstojný a zákonný
výkon exekutorského úřadu, který řídí (§13 exekučního řádu). Je zcela zjevné, že soudní exekutor
s ohledem na množství nápadu, zpravidla nemá možnost činit veškeré úkony svého
exekutorského úřadu osobně, a je zcela logické, že některé úkony činí z jeho pověření i jiné
osoby. Dle čl. 11 odst. 3 Etického kodexu exekutor vede kancelář svého úřadu tak, aby nebyla
snižována důstojnost exekutorského stavu. Provádění kancelářských úkonů svěřuje pouze
osobám náležitě kvalifikovaným, odpovědným a bezúhonným a soustavně na jejich činnost
dohlíží. Exekutor je tedy za činnost svých zaměstnanců, kteří plní úkoly jeho jménem (a kteří
nemají samostatnou odpovědnost – viz koncipienti a kandidáti) odpovědný; má proto i kárnou
odpovědnost, jakož i odpovídá za škodu, kterou jeho zaměstnanci způsobí při výkonu
exekutorské nebo další činnosti (§32 exekučního řádu). Kárný senát nezpochybňuje, že exekutor
je za činnost svých zaměstnanců, kteří plní úkoly jeho jménem, kárně odpovědný, nicméně
i kárná odpovědnost má své meze. Je limitována zaviněným závažným či opětovným porušením
povinností stanovených právním nebo stavovským předpisem anebo usnesením Exekutorské
komory nebo narušením důstojnosti exekutorského povolání chováním exekutora. Předpokladem
kárné odpovědnosti soudních exekutorů je zaviněné závažné nebo opětovné porušení povinností
ve vztahu ke skutku, který je předmětem návrhu na zahájení řízení. Z formulace žalovaných
skutků musí vyplývat, které právní povinnosti porušil sám soudní exekutor. Nelze-li z formulace
žalovaného skutku dovodit porušení povinností samotného soudního exekutora, nelze založit ani
jeho kárnou odpovědnost; zcela zde totiž absentuje podstatný znak kárného provinění,
tj. zavinění v jakékoli formě.
V řízení nebylo prokázáno, že by kárně obviněný při řízení svého úřadu porušil ust. §13
exekučního řádu; o bezproblémovém chodu úřadu svědčí mimo jiné i výsledky kontrol
provedených v rámci státního dohledu, jak vyplynulo i z provedeného dokazování při ústním
jednání. Nelze tedy konstatovat, že by kárně obviněný svým systematickým postupem při řízení
Pokračování 15 Kse 18/2012 - 137
úřadu zanedbával řídící povinnosti v intencích cit. ustanovení. V jednotlivých případech,
pro které byly kárné návrhy podány, potom nebylo prokázáno, že by kárně obviněný své
zaměstnance jakkoli instruoval či naváděl k určitému postupu stran vyčíslování částek
podléhajících exekuci či k tomu, co má být obsahem protokolu či jiné listiny, (nadto ani v tomto
postupu jeho zaměstnanců nelze shledat jednání contra legem), či co má být sděleno exekučnímu
soudu. Je v této souvislosti rovněž třeba podotknout, že ve vytýkaných případech se jednalo o
„pracovní“ dokumenty (protokoly z jednání, přípisy mailem, apod), které by ani nebyly způsobilé
samy o sobě založit relevantní právní důsledky pro účastníky řízení. V řízení ani nebylo
prokázáno, že by rozhodnutí, která je oprávněn vydat pouze soudní exekutor, vydávali pracovníci
bez právnického vzdělání, resp. bez příslušného oprávnění, když tito se podíleli pouze na jejich
přípravě. Konečně kárný senát konstatuje, že nebylo prokázáno ani údajné pozměňování údajů
ve spisech, které kárný žalobce dovozoval pouze z vlastností dokumentů; nadto kárný žalobce ani
sám neuvedl jaká data a jakým způsobem měla být pozměňována, když z obsahu návrhu
se podává, že není zřejmý ani původní obsah následně pozměněného dokumentu; z chronologie
údajů v jednotlivých spisech rovněž nic nenasvědčovalo tomu, že by pozměňováním
či vkládáním nových dokumentů soudní exekutor se snažil zakrývat průtahy v řízení, resp. svoji
nečinnost; kárný návrh v této podobě je pouze v rovině spekulací. Tvrzeného skutku se přitom
nemohl ani dopustit kárně obviněný, který v rozhodné době nebyl na úřadě přítomen,
z formulace skutku - že kárně obviněný umožnil zaměstnanci, aby data změnil, opět není zřejmé
a nebylo prokázáno, jakým způsobem tak měl kárně obviněný učinit (navádět, instruovat,
schvalovat,…).
Za neprokázané vzal kárný senát rovněž spáchání skutku stran vyhotovování osobních
doručenek a jejich konvertování; když dílem nebylo prokázáno ze strany kárného žalobce,
že by nebylo osobně doručováno, dílem je vytýkáno pochybení na straně zaměstnanců právního
zástupce oprávněného při přijímání písemností. Pokud kárný žalobce staví své obvinění na tom,
že neměl prokázáno, zda došlo k doručení, resp. že osobní doručenky neprokazují, že skutečně
k tomu doručení došlo, je třeba a priori konstatovat, že doručení písemností nebylo zpochybněno
ani následně exekučními soudy; tvrzení kárného žalobce je pouze v rovině předpokladu, který
však v řízení nebyl prokázán.
Kárný senát neshledal kárné provinění v postupu kárně obviněného stran účtování
za doručení písemností, pokud aplikací ust. §15 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb. dospěl k názoru
odlišnému od názoru kárného žalobce, tzn., že daný postup se uplatní vždy v jednom exekučním
spise, tzn. při doručování oprávněnému vícero spisů, účtuje se tato částka do každého spisu.
Kárný senát rovněž přistoupil na obhajobu kárně obviněného stran skutku spočívajícím
v údajném porušení pravidel soutěže soudních exekutorů a porušení povinnosti postupovat
nestraně ke všem účastníkům řízení, tím, že v jednotlivých případech nepožadoval náklady
exekuce po oprávněném. Soudní exekutor je povinen vymáhat náklady exekuce, kterou proti
povinnému vede zásadně po povinném; po oprávněném pakliže jsou přiznány náklady vůči
oprávněnému. V případech, které byly předmětem kárného návrhu, soudem nebyly náklady k tíži
oprávněného soudnímu exekutorovi přiznány, přitom je nerozhodné, z jakého důvodu
či podnětu tak soud učinil.
Pokud je kárně obviněnému vytýkáno nesprávné doručování písemností povinným
namísto jejich právnímu zástupci, popř. jiná administrativní nesrovnalosti, jedná se sice
o pochybení, nicméně toto pochybení nedosahuje zásadně intenzity kárného provinění.
Kárný senát konstatuje, že zásadně přistoupil na obhajobu kárně obviněného stran
skutků, pro které byl zproštěn, neboť kárně obviněný dílem svůj postup v řízení ve vztahu
k povinným odůvodnil, dílem nebylo v průběhu dokazování prokázáno, že se skutek tak, jak jej
kárný žalobce uvedl, stal, popř. že jej spáchal kárně obviněný, resp. že se jedná o kárné provinění.
O nákladech řízení rozhodl kárný senát podle ust. §19 odst. 3 zák. č. 7/2002 Sb.,
a contrario.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné (§21
zák. č. 7/2002 Sb.).
V Brně dne 2. prosince 2013
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně kárného senátu