ECLI:CZ:NSS:2013:2.AS.138.2012:20
sp. zn. 2 As 138/2012 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: D. K.,
proti žalovaným: 1) MUDr. L. T., praktická lékařka pro dospělé, 2) Mgr. I. M., psycholožka, 3)
Karvinská hornická nemocnice, a. s., se sídlem Zakladatelská 975/22, Karviná – Nové Město,
4) MUDr. J. K., psychiatrička, 5) Okresní správa sociálního zabezpečení Karviná, se sídlem
nám. Budovatelů 1333/31, Karviná – Nové Město, 6) Úřad práce České republiky, Krajská
pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště Karviná, se sídlem tř. Osvobození 1388/60a,
Karviná – Nové Město, ve věci žaloby proti lékařskému posudku o zdravotní způsobilosti
k řízení motorových vozidel žalované 1), lékařským zprávám žalovaných 2) – 4), posudku o
invaliditě žalované 5) a psychologickému posouzení a dalším písemnostem žalovaného 6), o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2012, č. j. 22
A 95/2012 – 13,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě žalobkyně jako stěžovatelka brojí proti shora
označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž byla odmítnuta její žaloba, která
směřovala zejména proti lékařskému posudku a lékařským zprávám, psychologickému posouzení
a posudku o invaliditě stěžovatelky, jež byly vydány žalovanými.
Krajský soud dospěl v napadeném usnesení k závěru, že ani jeden z předmětných úkonů
žalovaných nepředstavuje sám o sobě, bez dalších případných zásahů orgánů veřejné správy,
zásah do právní sféry stěžovatelky. Podle soudu žaloba stěžovatelky nesměřovala proti
rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“), ani proti nezákonnému zásahu, pokynu či donucení správního orgánu ve smyslu §82
s. ř. s. Krajský soud proto žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí důvody, pro které nesouhlasí se závěry žalovaných
ohledně jejího zdravotního stavu a způsobilosti řídit motorová vozidla. Výslovně namítá,
že žalobou napadené posudky a lékařské zprávy nerespektují blíže nespecifikovaná rozhodnutí
komise České správy sociálního zabezpečení ani jiné lékařské posudky, z nichž je v kasační
stížnosti podrobně citováno. Stěžovatelka proto navrhuje, aby zdejší soud napadené usnesení
krajského soudu zrušil.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda lze kasační stížnost meritorně
projednat, a posuzoval tedy, zda kasační stížnost splňuje předepsané náležitosti a zda je přípustná.
Kasační stížnost lze podat toliko z kasačních důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a)
až e) s. ř. s. Opírá-li se kasační stížnost jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s.,
pak podle §104 odst. 4 s. ř. s. není přípustná.
Lze-li tedy kasační stížnost podat toliko z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem (§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.), vad řízení podle §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s., zmatečnosti řízení před soudem (§103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.),
nepřezkoumatelnosti nebo jiné procesní vady podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. či nezákonnosti
v případech, je-li návrh odmítnut nebo řízení zastaveno (§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.), pak
z obsahu kasační stížnosti žádný z takto taxativním způsobem stanovených kasačních důvodů
dovodit nelze.
Z rozhodnutí krajského soudu je patrné, že stěžovatelčina žaloba byla odmítnuta jako
nepřípustná; soud se jí proto z věcného hlediska vůbec nezabýval. Argumentace stěžovatelky, jež
zjevně nesměřuje proti důvodům, které vedly soud prvního stupně k závěru o nepřípustnosti její
žaloby, nýbrž proti tvrzeným pochybením žalovaných při posouzení jejího zdravotního stavu
a způsobilosti řídit motorová vozidla, však nepředstavuje žádný ze shora uvedených kasačních
důvodů, a to ani při nejvyšší míře příznivosti posouzení obsahu kasační stížnosti. Nejvyšší správní
soud proto na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že kasační stížností
je uplatněn toliko jiný důvod, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., a proto je kasační stížnost
podle §104 odst. 4 téhož zákona nepřípustná.
Nejvyšší správní soud tedy nepřípustnou kasační stížnost stěžovatelky podle §46 odst. 1
písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., za použití §120 s. ř. s., podle
něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. března 2013
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu