ECLI:CZ:NSS:2013:2.AS.47.2013:21
sp. zn. 2 As 47/2013 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce I. D.,
zastoupeného JUDr. Petrem Šádou, advokátem se sídlem Bořice 65, proti žalované Policii
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Praha 3, Olšanská 2, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze
dne 13. 6. 2013, č. j. 52 A 19/2013 - 27, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích výše nadepsaným
rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2013,
č. j. CPR-582-3/ČJ-2013-930310-V234. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce
proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje,
odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 23. 11. 2012,
č. j. KRPE-85085-43/ČJ-2012-170022-SV, kterým bylo žalobci uloženo správní vyhoštění,
a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla
stanovena na 1 rok.
Proti tomuto rozsudku nyní brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v rámci
které zároveň požádal Nejvyšší správní soud o přiznání odkladného účinku. V obecné poloze
stěžovatel poukázal na ustanovení §169 odst. 5 a §172 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), která přiznávají opravným prostředkům proti rozhodnutím o správním vyhoštění
cizinců odkladný účinek. I zákonodárce si tedy byl vědom toho, že vyhoštění má pro cizince vždy
mimořádně nepříznivé důsledky. V konkrétní rovině stěžovatel zdůraznil, že pokud by došlo
k jeho vyhoštění, má velice ztížené podmínky k návratu do České republiky. Stěžovatel bydlí
v Zakarpatské oblasti, odkud je konzulát ve Lvově vzdálen minimálně 300 km a konzulát
v Kyjevě minimálně 700 km. To pro stěžovatele představuje zdlouhavé a komplikované
cestování, vystání nekonečných front, nutnost poskytnout úplatky mafiím ovládajícím přístup
ke konzulárním úřadům a hlavně nejistý výsledek. V České republice mezitím ztratí veškeré
kontakty a v případě návratu bude nucen začínat od nuly, což mu přinese značné obtíže.
Žalovaná navrhla nepřiznat odkladný účinek kasační stížnosti, neboť podle jejího názoru
žalobce neuvedl pro takový postup žádné relevantní důvody.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností vyplývajících ze správního
spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
Nejvyšší správní soud v obecné rovině souhlasí se stěžovatelem v tom směru, že byť
je stěžovatel v tomto řízení zastoupen advokátem [jak to požaduje soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“)], k právu na spravedlivý proces nepochybně náleží i právo účastníka vystupovat v tomto
řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem či mu udělovat konkrétní pokyny pro výkon
zastoupení. Z tohoto důvodu ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti
rozhodnutí o správním vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí
ex lege (s výjimkou případů vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu).
Stejnou mírou pozornosti je ovšem třeba reflektovat, že institut odkladného účinku
má zcela mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví
není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího
očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před
vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu,
na které je jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným
postupem zrušeno; tyto důsledky pak z povahy věci dopadají i na správní rozhodnutí, proti
němuž žaloba směřovala. Tento postup proto musí být vyhrazen pro výjimečné případy.
Podle nyní účinného znění ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce
po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (toto ustanovení se užije
přiměřeně v řízení o kasační stížnosti – viz §107 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud
při rozhodování o žádosti o přiznání odkladného účinku tedy reflektuje jednak hledisko veřejného
zájmu, při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný účinek přiznán) s možnou
újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný účinek přiznán). K přiznání
odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté, osvědčí-li, že újma stěžovatele
jako důsledek nepřiznání odkladného účinku žaloby, by byla nepoměrně větší případné újmě jiné
osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno.
Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou
přitom vždy subjektivní, závislé zásadně na osobě a situaci stěžovatele. Z právě uvedeného plyne,
že stěžovatel nese také břemeno tvrzení; očekává se tak od něj uvedení konkrétních
a relevantních tvrzení, a podrobné rozvedení, v čem konkrétně tuto možnou újmu spatřuje
a jakou intenzitu případná újma má. Toto břemeno, jak vyplývá z žádosti o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, stěžovatel unesl, a důvody vzniku újmy v kasační stížnosti zdejšímu
soudu srozumitelně předestřel.
Co se týče konkrétních důvodů, o které stěžovatel svou žádost opírá, zde vychází Nejvyšší
správní soud předně ze shora nastíněného práva stěžovatele, jakožto účastníka, hájit svá práva
v řízení o kasační stížnosti buď osobně, anebo prostřednictvím zvoleného právního zástupce,
kterému bude udělovat konkrétní pokyny. Zdejší soud proto dospěl k závěru, že právě z těchto
důvodů by měla být vyhošťovanému cizinci zachována možnost setrvat na území ČR i po dobu
následného kasačního řízení. Pro případ, že by byl stěžovatel se svou kasační stížností úspěšný,
nelze skutečně vyloučit příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného
vyhošťovacího rozhodnutí a možným vznikem újmy u stěžovatele, která by v tomto případě
spočívala ve ztížení podmínek jeho návratu do České republiky, případně ve ztrátě či přerušení
kontaktů na území České republiky. Možný vznik újmy na straně stěžovatele by tedy mohl být
nepoměrně větší než újma, která by mohla jeho dalším setrváním na území České republiky
vzniknout jiným osobám; zda by v tomto případě jakákoli újma jiné osobě než stěžovateli vůbec
mohla alespoň hrozit, není navíc vůbec zřejmé.
Nejvyšší správní soud posoudil konečně návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom žádné skutečnosti, pro které
by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Stěžovatel nebyl
vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu; byl sice vyhoštěn z důvodu podle §119 odst. 2
písm. b) zákona o pobytu cizinců, zdejší soud však v konkrétních skutkových okolnostech tohoto
případu neshledal důvod, pro který by i ve stěžovatelově dočasném setrvání na území České
republiky do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o jeho kasační stížnosti musel být
spatřován rozpor s důležitým veřejným zájmem. Bez významu přitom není ani fakt, že předmětná
věc musí být soudy řešena přednostně (§56 odst. 3 s. ř. s., §120 s. ř. s.) a doba, po kterou budou
sistovány účinky rozsudku krajského soudu, jakož i správního rozhodnutí napadeného žalobou,
tak bude jen krátká.
Z uvedených důvodů proto zdejší soud podle §107 s. ř. s., ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.,
kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele proti
pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek, postačí,
že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení u zdejšího
soudu právní účinky přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, neboť tím se fakticky dočasně
obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného ve věci správního vyhoštění
stěžovatele. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2013
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu