ECLI:CZ:NSS:2013:2.AS.65.2013:12
sp. zn. 2 As 65/2013 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. K., proti
žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2013, č. j. 42 Ad
86/2012 - 76,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „stěžovatel“) brojí žalobou proti rozhodnutí žalovaného – Česká správa
sociálního zabezpečení, o invalidním důchodu ze dne 2. 8. 2012, č. j. 470915056/315-ZV.
Krajský soud v Praze usnesením napadeným nyní projednávanou kasační stížností (I.)
stěžovateli přiznal v plném rozsahu osvobození od soudních poplatků a (II.) ustanovil mu
k ochraně jeho zájmů zástupce – advokátku JUDr. Irenu Slavíkovou.
Stěžovatel toto usnesení napadl kasační stížností (obsáhle popisující okolnosti jeho
případu), v níž však předmětnému usnesení vytkl pouze to, že sice byl osvobozen od soudních
poplatků a byla mu ustanovena advokátka, nicméně s tím, že toto rozhodnutí může být zrušeno
a bude moci mu být uložena úhrada poplatků i nákladů na advokáta.
Je tak z obsahu kasační stížnosti zřejmé, že stěžovatel brojí nikoliv proti výroku
napadeného usnesení krajského soudu, nýbrž pouze proti té části poučení, v níž byl stěžovatel
upozorněn na to, že soud přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, a to i se zpětnou
účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození
neodůvodňují, případně neodůvodňovaly. Odejme-li soud přiznané osvobození od soudních
poplatků, zruší též rozhodnutí, kterým byl účastníku ustanoven zástupce. Dlužno dodat, že toto
poučení představuje pouze citaci ustanovení §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“).
Podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. platí, že „kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku
o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu, je nepřípustná.“ Logika tohoto zákonného
ustanovení je založena na tom, že smyslem kasační stížnosti je přezkum pravomocného
rozhodnutí krajského soudu a stěžovatel se proto musí domáhat jeho zrušení (§102 s. ř. s.).
Zrušením soudního rozhodnutí se z povahy věci rozumí zrušení rozhodnutí jako celku,
resp. zrušení těch jeho výrokových částí (a na ně navazujícího odůvodnění), v nichž soud zjistí
protizákonnost. Nedává však žádný rozumný smysl samostatně přezkoumávat pouze část
odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, případně poučení, bez návrhu na zrušení výroku. Pouze
výroková část je totiž způsobilá bezprostředně zasáhnout právní sféru stěžovatele a kasační
stížnost jej má proti tomuto zásahu chránit. Jinak řečeno, i kdyby Nejvyšší správní soud kasační
stížnosti tak, jak je podána, vyhověl, vedlo by to k absurdnímu důsledku, že by stěžovatel
v předmětném žalobním řízení nebyl osvobozen od soudního poplatku, resp. nebyl by zastoupen
advokátkou, což samozřejmě není v jeho zájmu. Vyhověním kasační stížnosti by se proto jeho
právní sféra významně zhoršila oproti stavu současnému.
Pokud proto v projednávané věci stěžovatel brojí toliko proti části poučení, kterého
se mu v souvislosti se shora označeným usnesením krajského soudu dostalo, jedná se o kasační
stížnost nepřípustnou ve smyslu ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud nemá jakýkoliv procesní prostor pro meritorní přezkum napadeného usnesení
krajského soudu.
Nad tento rámec Nejvyšší správní soud konstatuje, že i kdyby v budoucnu nastala situace,
které se stěžovatel obává (tzn. došlo by k odnětí přiznaného osvobození od soudních poplatků
se všemi z toho plynoucími důsledky), měl by možnost takovéto rozhodnutí napadnout kasační
stížností, která by tentokrát (samozřejmě po splnění ostatních podmínek řízení, kterou je kupř.
včasnost) byla přípustnou a vedla by k věcnému přezkumu takovéhoto rozhodnutí krajského
soudu.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost [§46 odst. 1
písm. d), §104 odst. 2 a §120 s. ř. s.].
Podle ustanovení §60 odst. 3, §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí návrhu žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu