ECLI:CZ:NSS:2013:3.ADS.127.2012:13
sp. zn. 3 Ads 127/2012 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: J. V., bytem
Míru 774, Kaplice, zastoupený Mgr. Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem Latrán 193, Český
Krumlov, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, o
přezkoumání rozhodnutí generálního ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 28. 5. 2008, č. j.
2008/1417/30, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 31. 10. 2012, č. j. 6 Ca 254/2008 – 29,
takto:
Kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
31. 10. 2012, č. j. 6 Ca 254/2008 – 29, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze zrušil v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí generálního
ředitele Generálního ředitelství cel ze dne 28. 5. 2008, č. j. 2008/1417/30, a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele
Celního ředitelství České Budějovice ze dne 28. 2. 2008, č. j. 27/08-030100-21/1, jímž byl
žalobce podle ustanovení §181 za použití §95 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním
poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, shledán odpovědným
za škodu na majetku bezpečnostního sboru ve výši 89.000 Kč a současně mu byla uložena
povinnost nahradit tuto škodu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
V kasační stížnosti žalovaný navrhl, aby byl napadený rozsudek Městského soudu v Praze
zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádal o přiznání odkladného
účinku podané kasační stížnosti. Poukázal na to, že vydání nového rozhodnutí o odvolání, které
být vydáno nemělo, by pro něj znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Přitom přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh
žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle
§73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem
účinky napadeného rozhodnutí.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, poskytují soudy ve správním soudnictví
primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku
je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka správního řízení –
před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li pro to splněny
zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik újmy na straně
žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak jsou nepochybně
představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce. [Dle dosavadní
judikatury Nejvyššího správního soudu tak např. nelze spatřovat „nenahraditelnou újmu“ (pojem
obsažený v §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění do 31. 12. 2011) způsobenou žalovanému v tom, že mu
bude krajským soudem uložena povinnost vyplatit žalobci dávku důchodového pojištění,
přeplatek na dani apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33,
www.nssoud.cz; usnesení ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49, publ. pod č. 982/2006 Sb.
NSS).] S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně nelze žalovanému
správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu
provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, pak zásadně platí, že zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu,
je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem
vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána
kasační stížnost.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší
správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala
by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem
kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí
opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího
správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní
rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může být
napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně
rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními
instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud
připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Ačkoli žalovaný na výše popsanou problematickou situaci výslovně nepoukázal, dospěl
Nejvyšší správní soud na základě uvedeného názoru rozšířeného senátu k závěru, že tento
nežádoucí stav, který v daném případě reálně hrozí, je v rozporu s principem právní jistoty,
a lze v něm tudíž spatřovat nenahraditelnou újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Současně usoudil,
že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob
a není ani v rozporu s veřejným zájmem. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, jak je uvedeno
ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 20. února 2013
JUDr. Jaroslav Vlašín v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Alena Horychová