ECLI:CZ:NSS:2013:3.ADS.32.2013:14
sp. zn. 3 Ads 32/2013 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: P. K., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 -
Smíchov, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2013, č.j. x, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2013, č. j. 19 Ad
3/2013 – 14,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2013,
č. j. 19 Ad 3/2013 - 14, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě zrušil v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalované
ze dne 14. 1. 2013, č.j. x, a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím žalovaná změnila
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 2. 2012, č.j. x, tak, že podle §39 odst.
2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. náleží žalobci od 18. 3. 2012 namísto invalidního důchodu pro
invaliditu třetího stupně invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Ve zbytku bylo
napadené rozhodnutí potvrzeno.
V kasační stížnosti žalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádala o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Uvedla, že v důsledku rozhodování Nejvyššího správního
soudu by se mohla věc dostat do stadia nového posouzení žaloby. Krajský soud by následně
mohl rozhodnout opačně a původní zrušené správní rozhodnutí by mohlo „obživnout“.
Důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu by již ovšem nebylo zrušení rozhodnutí
vydaného v mezidobí k realizaci původního rozsudku. V takovém případě by vedle sebe
existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci. Jde o nežádoucí následek, který je na základě
existujících procesních institutů prakticky neřešitelný.
Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nemá
kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Přitom přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh
žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle
§73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem
účinky napadeného rozhodnutí.
Jak již dříve Nejvyšší správní soud judikoval, poskytují soudy ve správním soudnictví
primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku
je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka správního řízení –
před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého správního rozhodnutí, jsou-li pro to splněny
zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik újmy na straně
žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, tak jsou nepochybně
představitelné v poněkud omezenější míře, než jak tomu bude na straně žalobce. [Dle dosavadní
judikatury Nejvyššího správního soudu tak např. nelze spatřovat „nenahraditelnou újmu“
(pojem obsažený v §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění do 31. 12. 2011) způsobenou žalovanému
v tom, že mu bude krajským soudem uložena povinnost vyplatit žalobci dávku důchodového
pojištění, přeplatek na dani apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006 - 33,
www.nssoud.cz; usnesení ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49, publ. pod č. 982/2006 Sb.
NSS).] S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem nicméně nelze žalovanému
správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu s výsledky soudního přezkumu
provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud s kasační stížností.
Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, pak zásadně platí, že zruší-li krajský soud rozhodnutí správního orgánu,
je povinností správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem
vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána
kasační stížnost.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší
správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala
by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem
kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí
opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího
správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní
rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může být
napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně
rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními
instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud
připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Právě na výše popsanou problematickou situaci, kdy by vedle sebe existovala dvě odlišná
správní rozhodnutí, poukázala žalovaná ve svém návrhu na odkladný účinek. Veden uvedeným
názorem rozšířeného senátu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že žalovanou namítaný
nežádoucí stav, který v daném případě reálně hrozí, je v rozporu s principem právní jistoty
a současně představuje nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout žalobci či jiným osobám. Zároveň Nejvyšší správní soud neshledal, že by přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti bylo v rozporu s veřejným zájmem. Proto Nejvyšší správní
soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 13. června 2013
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu