ECLI:CZ:NSS:2013:3.ADS.45.2013:20
sp. zn. 3 Ads 45/2013 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: D. Č. proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 – Smíchov,
proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 7. 2012, č. j. x, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 21. 5. 2013, č. j. 72 Ad 39/2012 - 47,
o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka
v Olomouci ze dne 21. 5. 2013, č. j. 72 Ad 39/2012 - 47, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podala kasační stížnost proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) ze dne 21. 5. 2013, č. j. 72 Ad
39/2012 – 47 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky
ze dne 27. 7. 2012, č. j. x (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím
stěžovatelka zamítla námitky žalobkyně a potvrdila své rozhodnutí ze dne 23. 4. 2012, jímž byla
žalobkyni zamítnuta žádost o zvýšení invalidního důchodu s odůvodněním, že žalobkyně je
nadále invalidní ve druhém stupni. Krajský soud zrušil napadené rozhodnutí, přičemž
stěžovatelku zavázal právním názorem, že žalobkyni je nutno považovat za invalidní v III. stupni.
V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku stěžovatelka současně navrhla,
aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek. V případě, že by Nejvyšší
správní soud rozsudek krajského soudu zrušil, dostala by se věc do stádia nového posouzení
žaloby. Krajský soud, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, by pak mohl
rozhodnout opačně, což by mělo za následek „obživnutí“ původního zrušeného rozhodnutí
žalované. Důsledkem nového rozhodnutí krajského soudu by již ovšem nebylo zrušení
rozhodnutí vydaného v mezidobí k realizaci původního rozsudku krajského soudu. Nastala
by tak situace, kdy by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci. Takovýto
nežádoucí výsledek je existujícími procesními instituty prakticky neřešitelný. Rozhodnutí
o původní žalobě by tak ztratilo smysl, což by podle stěžovatelky vedlo k naplnění pojmu
„nenahraditelné újmy“, jejíž vznik je jednou z podmínek pro přiznání odkladného účinku
ve smyslu §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.).
V prvé řadě Nejvyšší správní soud předesílá, že stěžovatelka ve svém návrhu pracuje
s pojmem „nenahraditelná újma“, který představoval pojmový znak institutu odkladného účinku
ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. pouze s účinností do 31. 12. 2011. Nejvyšší správní soud kvalifikoval
tvrzení stěžovatelky podle právní úpravy účinné k datu podání kasační stížnosti, resp. vydání
tohoto usnesení.
Podle ustanovení §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně použijí ustanovení §73
odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. „Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.“
Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí. Podmínky přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti již ve své judikatuře Nejvyšší správní soud několikrát vyložil. Obecně lze konstatovat,
že Nejvyšší správní soud vnímá možnost přiznání odkladného účinku jako určitou výjimku
z pravidla, že kasační stížnost nemá odkladný účinek ze zákona, a rozhodnutí krajského soudu
napadená kasační stížností jsou tak v zásadě pravomocná a vykonatelná. Dále Nejvyšší správní
soud judikoval, že není-li odkladný účinek dán ze zákona, je správní orgán poté, co bylo jeho
rozhodnutí zrušeno krajským soudem, povinen pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným
právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je
ve věci podána kasační stížnost (viz blíže usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, přístupné na www.nsssoud.cz). Z tohoto
rozhodnutí rovněž vyplývá, že i správní orgán může navrhnout při podání kasační stížnosti,
aby jí byl přiznán odkladný účinek, a to ze stejných důvodů jako žalobce (§73 odst. 2 a 4, §107
s. ř. s.). Samotné podání kasační stížnosti, není-li ze zákona spojeno s odkladným účinkem,
nebo nebyl-li vysloven soudním rozhodnutím, nemá však na plnění povinností správním
orgánem žádný vliv.
Nejvyšší správní soud vychází z toho, že bylo několika jeho usneseními vyhověno
stěžovatelce v její žádosti o odkladný účinek právě s přihlédnutím k citovanému usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, s ohledem
na problematičnost skutečnosti, že by vedle sebe mohla být dvě odlišná, či dokonce opačná
správní rozhodnutí o téže věci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2008,
č. j. 3 Ads 29/2008 – 35, dostupné na www.nssoud.cz). Ani v této věci Nejvyšší správní soud
neshledal důvod se od této praxe jakkoliv odchýlit.
V přezkoumávaném správním řízení se posuzovala žádost žalobkyně o změnu výše
invalidního důchodu a rozhodnutím stěžovatelky byla tato žádost zamítnuta. Ukáže-li
se v kasačním přezkumu napadený rozsudek krajského soudu jako správný, pak bude
stěžovatelka povinna provést závazný právní názor krajského soudu v intencích rozhodnutí
o kasační stížnosti, přičemž žalobkyni bude svědčit právo na zpětné přiznání a doplacení
důchodové dávky v souladu s §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Bude-li naproti tomu napadený rozsudek zrušen a věc
vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení, stěžovatelce ani žalované nevznikne žádná újma.
V posuzované věci Nejvyšší správní soud tedy shledal, že podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatelky jsou naplněny. Přitom přihlédl i k tomu,
že podle závazného právního názoru krajského soudu má stěžovatelka vycházet z dokazování
provedeného v řízení před soudem, které podle jejího názoru nevedlo ke správnému zjištění
skutkového stavu. Stěžovatelce je tak třeba dát za pravdu v tom, že nebezpečí hrozící v případě
vydání nového rozhodnutí o žádosti žalobce ještě předtím, než zdejší soud rozhodne
o předmětné kasační stížnosti, je v rozporu s principem právní jistoty žalobkyně a naplňuje
tak znaky „nepoměrně větší újmy“ ve smyslu ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. Zároveň Nejvyšší
správní soud neshledal, že by se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nepřiměřeným
způsobem dotýkalo nabytých práv třetích osob či bylo v rozporu s veřejným zájmem.
Z důvodů uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyhověl. Tím Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 10. září 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu