ECLI:CZ:NSS:2013:3.AOS.1.2013:38
sp. zn. 3 Aos 1/2013 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Jana Vyklického, v právní věci navrhovatelů: a) V.
M., b) J. M., c) Ing. B. M., d) K. M., e) K. J., f) J. J., všichni zastoupeni Mgr. Lukášem
Hegnerem, advokátem se sídlem Jiráskovo nám. 816/4, Plzeň, proti odpůrci: Obec Čižice, se
sídlem Čižice 128, Čižice, pošta Štěnovice, zastoupeného JUDr. Karlem Havlem, advokátem se
sídlem Martinská 608/8, Plzeň, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy - Územního plánu
obce Čižice ze dne 30. 9. 2010, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2012, č. j. 59 A 4/2012 – 91,
takto:
Kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 12. 2012,
č. j. 59 A 4/2012 – 91, se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
Výrokem I. v záhlaví uvedeného rozsudku zrušil Krajský soud v Plzni opatření obecné
povahy – Územní plán obce Čižice ze dne 30. 9. 2010 v části týkající se ostatních komunikací
pro pěší a cyklisty WD-42 a WD-50. Výrokem III. uložil odpůrkyni, obci Čižice, povinnost
uhradit navrhovatelům náklady řízení ve výši 48.216 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku.
Rozsudek krajského soudu napadla žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností.
Současně navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek
ve vztahu k výrokům I. a III. rozsudku. Následky napadeného rozhodnutí a jeho výkon
by znamenaly pro stěžovatelku, obyvatele obce Čižice (jejichž zájmy stěžovatelka chrání),
i budoucí nové investory na nově zastavitelných lokalitách v obci nepoměrně větší újmu, než jaká
může vzniknout přiznáním odkladného účinku navrhovatelům, a přiznání odkladného účinku
není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Naopak nepřiznání odkladného účinku tento zájem
nepochybně naruší.
Pokud by odkladný účinek ve vtahu k výroku I. rozsudku nebyl přiznán, hrozí,
že navrhovatel podá návrh a příslušný stavební úřad mu v mezidobí povolí umístění stavby
na dotčeném území a následně může zahájit výstavbu rodinných domů či čehokoliv jiného podle
funkčního určení jeho pozemků i na místě, na kterém je vedení veřejně prospěšných staveb WD-
42 a WD-50 – pěší infrastruktury – nejvhodnější a nejméně zasahující zájmy všech osob v této
lokalitě. Zároveň – pro odpadnutí podmínky výstavby – mohou budoucí investoři začít stavět
v rozsáhlé lokalitě Nad Nivou (Z1), pro kterou měla být vybudována potřebná (nyní zcela
chybějící) dopravní (pěší) infrastruktura, čímž bude narušen veřejný zájem obyvatel obce Čižice
i základní cíl územního plánování.
V takovém případě by byla stěžovatelka nucena zvážit, zda nejsou naplněny zákonné
důvody pro vydání územního opatření o stavební uzávěře podle stavebního zákona, kterou
výstavbu v nově zastavitelných lokalitách, zejména lokalitě Nad Nivou I (Z1), přiléhající k jedné
z dotčených ploch veřejně prospěšné stavby, zakáže, a to až do vydání změny napadeného
opatření obecné povahy, kterou se vyřeší vymezení chybějící dopravní infrastruktury.
Je pravděpodobné, že tímto by došlo k zásahu do práv více osob a zásadněji než v případě
vymezení plochy veřejně prospěšné stavby na pozemcích navrhovatelů.
Zároveň stěžovatelka navrhla, aby byl odkladný účinek přiznán i ve vztahu k výroku III.
napadeného rozsudku. Zde podle jejího názoru došlo k porušení jejího práva na spravedlivý
proces, neboť jí nebyla přiznána náhrada nákladů řízení podle jejího úspěchu ve věci. Krajský
soud se totiž vůbec nezabýval posouzením poměru úspěchu obou účastníků sporu a zcela
opomněl, že primárním bodem návrhu bylo zrušení celého napadeného opatření obecné povahy,
čehož navrhovatelé nedosáhli. Do rozhodování soudu se vůbec nepromítlo posuzování poměru
rozsahu celého územního rozsahu opatření obecné povahy k jeho zrušené části, soud rovněž
neuvažoval nad různou důležitostí částí opatření obecné povahy zrušených a části nezrušené.
Odklad vykonatelnosti tohoto výroku je podle stěžovatelky nutný. Zároveň došlo k chybnému
stanovení výše náhrady nákladů řízení, neboť tato neodpovídá příslušným ustanovením zákona
o soudních poplatcích a tento výdaj neoprávněně a neočekávaně zatíží veřejný rozpočet
stěžovatelky. Krajský soud měl dle jejího názoru rozhodnout tak, že se žádnému z účastníků
náhrada nákladů nepřiznává.
Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 4 se užije přiměřeně. Podle §73
odst. 2 soud přizná odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud důvodům pro přiznání odkladného účinku nepřisvědčil. Soudem
(v části) zrušené opatření obecné povahy je územním plánem obce. Jedná se tedy o nástroj
územního plánování, jinými slovy dokument stojící na samém počátku řetězce dalších
konkrétních rozhodnutí vedoucích k realizaci zde zakotvených záměrů. Zrušením části takového
dokumentu se na statu quo nic nemění, a nelze tedy v daném případě úspěšně dovozovat,
že by v důsledku napadeného rozsudku hrozila stěžovatelce jako veřejnoprávní korporaci
nepoměrně větší újma, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám.
Stěžovatelkou tvrzenou eventuální možnost vydání stavební uzávěry pak nepřísluší soudu
z hlediska vhodnosti jakkoli hodnotit či posuzovat, neboť se jedná o krok hypotetický, který
nebyl realizován, ostatně možnost jejího vyhlášení svědčí spíše o tom, že stěžovatelka má
prostředky, jak nepoměrně větší újmě zabránit a tento argument tedy ve svém důsledku svědčí
proti jejímu návrhu.
Stejně tak pokud jde o výrok III. napadeného rozsudku, neshledal Nejvyšší správní soud
důvody pro odklad vykonatelnosti. Rozhodnutí o nákladech řízení bude podrobeno přezkumu
v rámci rozhodování o věci samé. S ohledem na to, že je stěžovatelka veřejnoprávní korporací,
nelze podle názoru Nejvyššího správního soudu spatřovat v zaplacení částky 48.216 Kč
nenahraditelnou újmu.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky
odkladu vykonatelnosti tak, jak jsou vymezeny v §73 odst. 2 s. ř. s. , nejsou v daném případě
splněny, a rozhodl proto, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 17. dubna 2013
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu