ECLI:CZ:NSS:2013:3.AOS.2.2012:50
sp. zn. 3 Aos 2/2012 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci navrhovatele: J. L.,
zast. Dr. J. Š., obecným zmocněncem, proti odpůrkyni: Rada obce Pasohlávky, Pasohlávky 1,
Pasohlávky, zast. Mgr. Žanetou Vítů, advokátkou se sídlem Sady 28. října 431, Břeclav, o návrhu
na zrušení opatření obecné povahy, v řízení o kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2012, č. j. 66 A 1/2012 - 68,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2012, č. j. 66 A 1/2012 - 68,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností odpůrkyně (dále též „stěžovatelka“) brojí proti rozsudku
Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) ze dne 4. 9. 2012, č. j. 66 A 1/2012 - 68,
(dále též „napadený rozsudek“), jímž bylo ve výroku I. zrušeno opatření obecné povahy –
Územní opatření o stavební uzávěře Pasohlávky, vydané radou obce Pasohlávky pod č. 364/2012
ze dne 6. 4. 2012 (dále též „opatření“), které se týkalo vymezené části katastrálního území Mušov.
Výrokem II. pak byla odpůrkyni uložena povinnost zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů
řízení částku 5.000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Stavební uzávěra se vztahovala na jižní část pobřeží vodního díla Nové Mlýny – horní
nádrž, které je vyznačeno v mapovém podkladu, jenž je přílohou tohoto opatření. Podle čl. II
se v tomto vymezeném území omezuje a zakazuje stavební činnost, aby nedošlo ke ztížení
či znemožnění budoucího využití území podle připravované územně plánovací dokumentace,
a to podle čl. IV opatření do nabytí účinnosti územního plánu Pasohlávky. V připravovaném
územním plánu nejsou v ploše stavební uzávěry Pasohlávky navrženy žádné nové plochy určené
k výstavbě.
Krajský soud v napadeném rozsudku k podané žalobě a v ní obsaženým žalobním
námitkám shledal, že se odpůrkyně s námitkami k návrhu opatření obecné povahy vypořádala
zcela nepřezkoumatelným způsobem, neb na jednotlivé námitky reagovala odůvodněním, které
nepodložila žádnými a řádnými důkazy či odkazy na akty, které by vyvrátily jednotlivá konkrétní
tvrzení namítaná v námitkách a stejně tak ani svá tvrzení nepodložila žádnými konkrétními
důkazy. Další nedostatek soud spatřoval ve vadě řízení spočívající v tom, že se odpůrkyně
nevypořádala se všemi námitkami podanými v řízení, zejména s námitkami navrhovatele ze dne
12. 3. 20112. K námitce č. 5 ze dne 5. 3. 2012 se odpůrkyně vyjádřila velmi obecně
konstatováním, že o námitkách ke konceptu nového územního plánu bylo rozhodnuto,
aniž uvedla, zda a kdy bylo rozhodnutí namítajícímu sděleno, atd. Chybí přezkoumatelný důvod
pro vydání územního opatření o stavební uzávěře, když odpůrkyně přezkoumatelným způsobem
nedoložila své tvrzení odkazem na aktuálně platné Zásady územního rozvoje Jihomoravského
kraje. Vzhledem k tomu, že územní opatření o stavební uzávěře významně zasahuje do výkonu
vlastnických práv vlastníků dotčených pozemků, krajský soud se shoduje s navrhovatelem v tom,
že by v daném územním opatření měly být řádným způsobem specifikovány všechny pozemky,
jichž se stavební uzávěra týká, nikoliv pouze vymezením ohraničení tohoto území, když navíc
je zřejmé, že hranice probíhá přes pozemky, nikoliv pouze v jejich hranicích. Ani z části
konkrétní vyjádření v podání ze dne 25. 5. 2012 k návrhu nemůže nahradit pochybení
a nedostatky, k nimž došlo v rámci řízení o návrhu územního opatření o stavební uzávěře
a nemůže učinit územní opatření o stavební Pasohlávky ze dne 6. 4. 2012 dostatečně
přezkoumatelným.
Kasační stížnost stěžovatelka podala s odkazem na důvody vymezené v ustanovení §103
odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka především namítá, že řízení před krajským soudem bylo stiženo
vadou spočívající v nedostatečném zmocnění zástupce navrhovatele. Plná moc byla udělena
pouze pro řízení správní, nikoliv soudní, v plné moci dále není dostatečně konkrétně specifikován
navrhovatel, v soudním spisu se navíc nenachází originál plné moci. V důsledku těchto vad měla
být předmětná plná moc považována za neplatnou a za neplatné je třeba považovat všechny
úkony zmocněnce v řízení před krajským soudem, počínaje návrhem na zrušení opatření obecné
povahy. Krajský soud zaslal stěžovatelce návrh (bez příloh) k vyjádření, ve věci bylo nařízeno
jednání, když odpůrkyně nesouhlasila s rozhodnutím ve věci bez jednání, nařízené jednání
však bylo zrušeno s tím, že bez jednání bylo o věci rozhodnuto. Stěžovatelka nesouhlasí
s tím, že v daném případě bylo možno uplatnit postup podle §76 s. ř. s. Teprve po skončení věci
nahlédnutím do spisu stěžovatelka zjistila, že zastoupení navrhovatele není dostatečné, a rovněž
že se ve spisu nenachází žádná výzva soudu k odstranění tohoto nedostatku.
Přes uvedené se stěžovatelka považovala za nutné dále vyjádřit rovněž k věcným otázkám
napadeného rozsudku a sdělit důvody, pro které považuje napadený rozsudek krajského soudu
za nesprávný. Stěžovatelka má za to, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s tvrzeními
a předloženými důkazy z její strany, a nesouhlasí se závěry soudu, že se vypořádala s námitkami
navrhovatele z jeho podání ze dne 5. 3. 2012, doplněného podáním ze dne 12. 3. 2012, zcela
nepřezkoumatelným způsobem. Stěžovatelka se nedomnívá, že k projednání předmětných
námitek je nutné, či z jakéhokoliv zákona vyplývá povinnost, dokazovat svá tvrzení odkazy
na vydané akty konkrétnějším způsobem, než jak učinila, když se v daném případě jedná o akty,
které jsou veřejně přístupné a snadno dohledatelné (zadání, koncept územního plánu, Zásady
územního rozvoje JmK), a na které také bylo i v průběhu řízení odkazováno a účastníkům
tak bylo dostatečně známo, o jakou dokumentaci apod. se jedná.
Dále stěžovatelka nesouhlasí s názorem krajského soudu, že se nevypořádala se všemi
námitkami. Poznamenává, že přímo v textu specifikujícím podané námitky uvedla,
že o námitkách ze dne 5. 3. 2012 je rozhodováno rovněž ve znění dodatku k těmto námitkám
ze dne 12. 3. 2012, a to i s ohledem na to, že se jednalo o námitky opakující. Proto ke každé
z nich, tvořící jeden věcný argument, zaujímala jedno stanovisko. V otázce týkající se vymezení
území, pro které platí stavební uzávěra trvá stěžovatel na tom, že specifikace dotčeného území
byla za doložení mapového podkladu s vyznačeným územím dostatečná natolik, že nevyvolala
pochybnosti o tom, jaké pozemky budou vydanou stavební uzávěrou dotčeny. Stěžovatelka
se proto neztotožňuje ani v tomto bodě se závěry krajského soudu.
V návaznosti na krajským soudem reflektované tvrzení navrhovatele ohledně zřízení
podpůrné větve lokálního biokoridoru, stěžovatelka uvádí, že použitím slova podpůrné měla
na mysli toliko vyjádření skutečnosti, že daný biokoridor poskytuje doplňkovou funkci a podporu
pro jiný biokoridor. Obec je kompetentní zpřesnit ve své územně plánovací dokumentaci
vymezení nadregionálního biokoridoru, kdy se vymezený biokoridor ve zpřesněných hranicích
musí nacházet v celém svém rozsahu uvnitř vymezeného koridoru. Aby tedy obec do doby přijetí
připravovaného územního plánu zabránila neoprávněné činnosti, která po stavební strance
nerespektuje ochranu území, přistoupila k dočasnému řešení ve formě vydání stavební uzávěry.
Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
V rámci kasační stížnosti stěžovatelka rovněž požádala o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §107 s. ř. s., ve spojení s jeho ustanovením §73.
Svou žádost stěžovatelka odůvodnila tím, že vydáním napadeného rozsudku bylo zrušeno územní
opatření o stavební uzávěře v k. ú. Mušov, jehož účelem bylo do doby vydání připravovaného
nového územního plánu poskytnout ochranu předmětnému území tak, aby nadále mohlo plnit
funkci biokoridoru. Konkrétně stěžovatelka svoji žádost doplnila tvrzením, že v předmětném
území dotčeném stavební uzávěrou probíhá v současné době proces legalizace staveb různého
charakteru, a to na pozemcích parc. č. 5149, 5150, 5151, 5152, 5153, 5154 a parc. č. st. 417
v k. ú. Mušov za účelem dodatečného stavebního povolení těchto staveb a následné kolaudace
do doby vydání územního plánu, který v daném území stanovuje šířku nivní větve biokoridoru
na 50 m, a kdy tyto stavby tuto šířku nedodržují, resp. nacházejí se ve vzdálenosti bližší od břehu
vodní nádrže Nové Mlýny a neakceptují tak ochranu biokoridorů a biocenter, jejichž plochy
je nutno respektovat. Podle stěžovatelky byla stavební uzávěra vydána právě pro území,
kde panovaly obavy, že by jinak mohlo dojít k zásahům takového charakteru, který je neslučitelný
s ochranou biokoridoru, přičemž přípravu vydání územního opatření zahájila dříve, než vlastníci
tímto opatřením dotčených pozemků začali legalizovat své neoprávněně postavené stavby
na tomto území.
Navrhovatel podal ke kasační stížnosti vyjádření, v němž se, vedle požadovaného
vyjádření k jejímu obsahu, dále znovu (do jisté míry opakovaně jako v žalobě) vyjadřuje
a argumentuje k věci samé, nad rámec obsahu kasační stížnosti.
Především poukazuje na to, že při předložení plné moci došlo k záměně plných mocí
k zastupování ve správním řízení a v soudním řízení s tím, že správnou plnou moc chtěl předložit
u nařízeného soudního jednání na den 6. 9. 2012, kam se chtěl dostavit osobně, ale které se však
nekonalo. Tuto plnou moc, o níž uvádí, že ji vystavil ještě před podáním návrhu, přiložil
k nynějšímu vyjádření ke kasační stížnosti. Dodal, že vůli podat návrh na zrušení stavební uzávěry
projevil prostřednictvím zmocněncem zaplaceného soudního poplatku. K námitce stěžovatelky,
že nemělo být rozhodováno bez jednání, navrhovatel uvedl, že opatření obecné povahy
je obsahově jednak nepřezkoumatelné, není v souladu se stavebním zákonem a soud
by při jednání o meritu věci z těchto důvodů nejednal. Dále uvedl, že s jeho námitkami, stejně
jako s námitkami ostatních vlastníků dotčených pozemků, podanými k návrhu územního opatření
o stavební uzávěře, se odpůrkyně nevypořádala a zcela arogantním způsobem je bezdůvodně
zamítla. Důvod vyhlášení stavební uzávěry je podle navrhovatele zcela v rozporu s návrhem
na nový územní plán, ve kterém žádná podpůrná větev nadreginálního biokoridoru není
ani zakreslena v mapovém podkladu, a ani není uvedena v jeho textové části. K tomu uvádí,
že podle zákona odpůrkyni nepřísluší o biokoridorech cokoliv rozhodovat, ta je povinna
do budoucího plánu pouze zapracovat požadavky kompetentních orgánů životního prostředí
Stávající lokální biokoridor žádnou doplňkovou funkci nepotřebuje a ani ve zrušených Zásadách
regionálního rozvoje JmK nebyla požadována žádná jeho změna. Podle navrhovatele sama
odpůrkyně ve své žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti prokazuje, že jí nejde
vyhlášením stavební uzávěry o veřejný zájem ochrany území před již stojícími stavbami,
ale za pomoci vymyšlené podpůrné větve k nadregionálnímimu biokoridoru tím sleduje
obstrukční postup proti dodatečně povoleným stavbám svým odvoláním ke krajskému úřadu.
Pokud odpůrkyně tvrdí, že vyhlášením stavební uzávěry blokuje stavební činnost, musí vědět,
že se stávajících staveb nedotýká, ale pouze zdržuje legalizaci již dlouho před tím postavených
staveb. Proto nemůže být způsobena újma stěžovatelce tím, že dříve přehlížené stavby
pro rekreaci u jezera bez povolení v minulosti toleroval a tehdy nezasáhl. Nyní, když vlastníci
pozemků a staveb postupují zcela v souladu se zákonem v procesu legalizace staveb,
a to především podle rozhodnutí zastupitelstva obce ve smyslu využívání pozemků k zemědělské
činnosti, zasahuje nyní bezdůvodně do práv třetích osob za pomoci stavební uzávěry. Tvrzení,
že odpůrkyně zahájila přípravu vydání územního opatření dříve, než vlastníci začali legalizovat
své nepovolené stavby je podle navrhovatele vědomá a účelová nepravda. Návrh opatření
o stavební uzávěře odpůrkyně vyhlásila veřejnou vyhláškou dne 14. 2. 2012, stavebníci podávali
své žádosti o dodatečné stavební povolení od 7. 12. 2009 do 26. 1. 2012, o umístění stavby
požádali 2. 1. 2012 a 2. 2. 2012. Právě naopak vyhlášení stavební uzávěry byl účelový krok
odpůrkyně k zamezení povolování žádostí na stavebním úřadě. K tomu navrhovatel
poznamenává, že v kasační stížnosti odpůrkyně navrhuje jako důkaz spisy MěÚ Pohořelice, které
potvrzují, že u všech žadatelů bylo jejich žádostem stavebním úřadem vyhověno a proti všem
rozhodnutím se odpůrkyně odvolala.
Navrhovatel dále uvádí, že vyhlášení stavební uzávěry není v souladu se zákonem
č. 183/2006 Sb. Dříve schválený návrh nového územního plánu je po zrušení Zásad územního
rozvoje JmK ve stavu přepracování nového návrhu, který není doposud schválen. Navrhovatel
znovu opakuje, že zrušený návrh neobsahoval ani v textové, ani v mapové části podpůrnou větev
nadregionálního biokoridoru, tedy nebyl dán zákonný důvod pro vyhlášení stavební uzávěry.
Stavební uzávěra musí být vyhlášena na přesně vymezeném území. Odpůrkyně se ve své stížnosti
zmiňuje o pásmu 50 m od břehové linie, aniž by předložila jakýkoliv důkaz o tom, na základě
čeho a jaké normy tuto vzdálenost takto sama vymezuje. Ve skutečnosti je bezdůvodně
zabírána plocha navrhovatele a dalších vlastníků 70 m od břehu, v přiložené mapové příloze
je nepřirozeně vedena a vůbec netvoří souvislý břehový pás. Zcela účelově postihuje celý
pozemek navrhovatele i ostatních vlastníků. Stavební uzávěra byla vyhlášena v době, kdy byly
Zásady územního rozvoje JmK ještě v platnosti. Ani tam však žádná podpůrná větev
nadregionálního biokoridoru nebyla vyznačena jako závazné stanovisko pro územní plán
k zapracování. Vydaná stavební uzávěra po zrušení Zásad územního rozvoje kraje pozbyla další
zákonnou podmínku jejího vyhlášení. Dříve schválený záměr nového územního plánu je nyní
ve stádiu přepracování podle nových pokynů JmK a záměr ještě není schválen. Vyhlášení
stavební uzávěry a její platnost se tak stala i z tohoto důvodu neurčitá, nejasná a zmatečná. Tomu
podle navrhovatele odpovídá i rozsudek krajského soudu, kdy je stavební uzávěra v tomto
právním stavu nepřezkoumatelná. Odpůrkyně nezákonně rozšířila stávající platný lokální
biokoridor z šíře 15 m břehové linie na šíři 50 m, aniž by rozšíření bylo zaznamenáno v návrhu
na nový územní plán. V době vyhlášení předmětné stavební uzávěry neexistoval záměr
v připravované územně plánovací dokumentaci, jež by vyžadoval vyhlášení stavební uzávěry.
Navrhovatel dále konstatuje, že jeho námitky i námitky ostatních vlastníků pozemků ze dne
5. 3. 2012 a dodatek k námitkám ze dne 12. 3. 2012 odpůrkyně zamítla bez možnosti
toto zamítnutí přezkoumat. Z uvedených důvodů navrhovatel závěrem svého vyjádření navrhuje,
aby kasační stížnost Nejvyšší správní soud pro její nedůvodnost zamítl.
O žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti bylo rozhodnuto
samostatným usnesením ze dne 22. 11. 2012, č. j. 3 Aos 2/2012 - 34.
Nejvyšší správní soud před věcným posouzením kasační stížnosti hodnotil, zda jsou
splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodu ji odmítnout pro nepřípustnost
či pro nedostatek jiné podmínky řízení.
Nejvyšší správní soud proto přistoupil k přezkumu kasační stížností napadeného
rozsudku krajského soudu v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatelka v podané kasační stížnosti především namítá, že řízení před krajským
soudem bylo stiženo vadou spočívající v nedostatečném zmocnění zástupce navrhovatele. Plná
moc byla udělena pouze pro řízení správní, nikoliv soudní, v plné moci dále není dostatečně
konkrétně specifikován navrhovatel, v soudním spisu se navíc nenachází originál plné moci.
Nejvyšší správní soud z obsahu spisu zjistil, že na č.l. 15 spisu krajského soudu
je založena kopie plné moci, kterou navrhovatel dne 1. 1. 2011 udělil Dr. J. Š., aby jej zastupoval a
činil jeho jménem jako obecný zmocněnec u správního řízení vedeného Městským úřadem
v Pohořelicích a obcí Pasohlávky úkony, týkající se jeho pozemku parc. č. 5149 v k. ú. Mušov.
Dále z obsahu spisu krajského soudu vyplývá, že tento „zmocněnec“ podal jménem navrhovatele
Krajskému soudu v Brně dne 10. 4. 2012 návrh na zrušení předmětného opatření obecné povahy,
k němuž přiložil předmětnou kopii plné moci (návrh byl původně podán jménem 10ti
navrhovatelů, všechny zastupoval uvedený zmocněnec na základě převážně obdobně
koncipovaných plných mocí, které byly k návrhu také přiloženy a jsou založeny ve spisu; po
podání návrhu 9 z navrhovatelů vzalo svůj návrh zpět a v řízení bylo dále pokračováno toliko
s navrhovatelem J. L.). Navrhovatel, resp. jeho „zmocněnec“, tak při podávání návrhu na zrušení
opatření obecné povahy evidentně pochybil, přičemž Krajský soud v Brně zřejmě přehlédl jak
obsah, tak i formu předmětné plné moci a s Dr. J. Š. v dané věci jednal jako s řádným
zmocněncem (zástupcem) navrhovatele, v průběhu řízení mu adresoval příslušné písemnosti,
stejně jako mu po skončení řízení adresoval rozsudek ve věci. Ze spisu nikterak nevyplývá, že by
krajský soud činil úkony k odstranění nedostatků zastoupení navrhovatele.
Podle §101 a odst. 1 věty první s. ř. s. návrh na zrušení opatření obecné povahy
nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné
povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen. Podle §35 odst. 2 a 6 s. ř. s. může být účastník
v řízení před soudem zastoupen advokátem, popřípadě jinou osobou, která vykonává
specializované právní poradenství podle zvláštních zákonů, týká-li se návrh oboru činnosti
v nich uvedených, přičemž dále se účastník může dát zastoupit také fyzickou osobou, která
má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Podle §28 občanského soudního řádu
(za použití §64 s. ř. s.) potom platí, že zástupci, kterého si účastník zvolil, udělí písemně
nebo ústně do protokolu procesní plnou moc nebo plnou moc jen pro určité úkony.
Z uvedeného tedy plyne, že bez doložení řádné plné moci k zastupování v soudním řízení
nemůže zástupce za účastníka v řízení před soudem platně jednat.
Na případy, kdy jiná osoba event. podává za účastníka návrh na zahájení řízení
ve správním soudnictví, aniž by k tomu byla řádně zmocněna, dopadá obecněji §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s., mířící na nedostatek podmínek řízení, nebo konkrétněji §46 odst. 1 písm. c)
s. ř. s., podle něhož soud usnesením návrh odmítne, byl-li podán osobou k tomu zjevně
neoprávněnou. A to je podle názoru Nejvyššího správního soudu i nyní posuzovaný případ. Plná
moc doložená krajskému soudu a založená ve spisu se vůbec nevztahuje k řízení před soudy,
popř. k předmětnému soudnímu řízení, nehledě k tomu, že soudu byla doložena toliko kopie
domněle řádné plné moci. Na této skutečnosti nic nemění ani vysvětlení zástupce navrhovatele
podané ve vyjádření ke kasační stížnosti, že došlo k záměně plných mocí při jejich přikládání
k návrhu na zrušení obecné povahy, ani tvrzení, že dokladem zájmu navrhovatele na podání
návrhu zástupcem bylo zaplacení soudního poplatku prostřednictvím tohoto zmocněnce. Stejně
tak nelze nyní pro potřeby skončeného řízení před krajským soudem přihlížet k vyhotovení plné
moci doloženému Nejvyššímu správnímu soudu spolu s vyjádřením ke kasační stížnosti, byť
je její udělení datováno dnem 21. 1. 2012, tedy cca tři měsíce před podáním návrhu krajskému
soudu. Tyto skutečnosti měly být reflektovány krajským soudem, který měl učinit potřebné úkony
k odstranění nedostatků zastoupení navrhovatele, a pro případ, že by event. k jejich odstranění
ze strany navrhovatel nedošlo, měl krajský sodu návrh odmítnout podle §46 odst. 1 písm. c)
s. ř. s. Krajský soud však za daného stavu ve věci jednal a rozhodl, aniž však byla průkazně
splněna podmínka řízení, spočívající v oprávnění podatele návrhu zastupovat účastníka
řízení, resp. v jeho doložení, jež se váže k procesní způsobilosti účastníka řízení spočívající
ve způsobilosti vykonávat práva a povinnosti účastníka samostatně nebo prostřednictvím
zvoleného zástupce. Návrh tak byl podán osobou zjevně neoprávněnou, když jej za osobu
oprávněnou podala jiná osoba, která k tomu nedoložila řádné zmocnění. Ostatně již dříve bylo
judikováno, že Podá-li správní žalobu advokát, byť zastupoval účastníka v řízení před správními orgány,
avšak spolu s ní neprokáže, že mu tento účastník udělil plnou moc k zastupování v řízení o žalobě, je nutno
takovou žalobu odmítnout dle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť je podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou.
Srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2006, č. j. 30 Ca 48/2005 - 44,
www.nssoud.cz.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek trpí
tzv. zmatečností řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení [§103 odst. 1
písm. c) s. ř. s.], a je třeba jej proto zrušit.
Nad rámec potřebného odůvodnění se Nejvyšší správní soud považuje za vhodné, byť
stručně, ještě vyjádřit i k některým dalším kasačním námitkám. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem
krajského soudu, že se nevypořádala se všemi námitkami, a poznamenává, že přímo v textu
specifikujícím podané námitky uvedla, že o námitkách ze dne 5. 3. 2012 je rozhodováno rovněž
ve znění dodatku k těmto námitkám ze dne 12. 3. 2012, a to i s ohledem na to, že se jednalo
o námitky opakující. Nejvyšší správní soud je si vědom toho, že představy o způsobu, rozsahu
a míře podrobnosti při vypořádání námitek se mohou lišit, nicméně vždy je rozhodující jejich
věcný rozměr, stejně jako věcný rozměr reakce na podané námitky. Přitom je Nejvyšší správní
soud s ohledem na dikci námitek v porovnání s dikcí jejich vypořádání toho názoru,
že jak námitky ze dne 5. 3. 2012, tak jejich doplnění ze dne 12. 3. 2012, byly co do své věcné
podstaty vypořádávány v celé jejich šíři (viz str. 3 a 4 předmětného opatření o stavební uzávěře).
Stejně tak je Nejvyšší správní soud toho názoru, že nelze vypořádání námitek považovat
za nepřezkoumatelné proto, že při něm bylo argumentováno odkazy na obsah jmenovitých aktů
z procesu územního plánování, tj. zejména na zadání, koncept a Zásady územního rozvoje JmK,
aniž by bylo soudem vyloženo, v čem spočívá nedostatečnost této důkazní argumentace.
V této souvislosti se také jako poněkud nejasný jeví závěr krajského soudu, že chybí
přezkoumatelný důvod pro vydání územního opatření o stavební uzávěře, když odpůrkyně
přezkoumatelným způsobem nedoložila své tvrzení odkazem na aktuálně platné Zásady
územního rozvoje Jihomoravského kraje, když podle §97 stavebního zákona je vydání stavební
uzávěry vázáno na předchozí schválení zadání územního plánu, jež (tj. schválení zadaní)
ani navrhovatel, ani soud nikterak nezpochybňoval. Stejně tak je Nejvyšší správní soud toho
názoru, že v otázce týkající se vymezení území, pro které platí stavební uzávěra (v čl. I. opatření
o stavební uzávěře, ve spojení s jeho čl. VI.), byla specifikace dotčeného území za doložení
mapového podkladu s vyznačeným územím dostatečná natolik, že nevyvolala pochybnosti
o tom, jaké pozemky budou vydanou stavební uzávěrou dotčeny. Provedené vymezení území,
pro které platí stavební uzávěra bylo plně v souladu s §17 odst. 3 vyhl. č. 503/2006 Sb.,
o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, v návaznosti
na §99 odst. 2 stavebního zákona.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc
vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.). Podle §110 odst. 4
s. ř. s., zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem
ve zrušovacím rozhodnutí.
Kasační soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. července 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu