ECLI:CZ:NSS:2013:3.AS.145.2012:57
sp. zn. 3 As 145/2012 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Ing. F. D., zemřelý
dne 10. 8. 2013, ke dni úmrtí zastoupený JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem
Sokolovská 22, Praha 8 - Karlín, proti žalované: Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky, se sídlem Sněmovní 4, Praha 1, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem
se sídlem Vyšehradská 21, Praha 2, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 16. 4. 2010,
č. j. 4166/2010, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
14. 11. 2012, č. j. 11 A 138/2010 – 61,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalovaná v záhlaví uvedený rozsudek Městského
soudu v Praze, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí ze dne 16. 4. 2010, č. j. 4166/2010, a věc
jí byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaná tímto rozhodnutím zamítla odvolání žalobce
proti rozhodnutí kontrolního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne
3. 2. 2010, č. j. KV/3.2.10/017K, jímž mu byla podle §2 zákona č. 552/1991 Sb., o státní
kontrole, a §33 odst. 2 zákona č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, uložena
pořádková pokuta ve výši 50.000 Kč z důvodu zjištění kontrolního výboru žalované, že žalobce
jako prezident Nejvyššího kontrolního úřadu odmítl poskytnout součinnost při kontrole
hospodaření Nejvyššího kontrolního úřadu prováděné na základě usnesení Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky č. 1278 ze dne 12. 6. 2009.
Nejvyšší správní soud ze sdělení Magistrátu města Jihlavy ze dne 9. 10. 2013 zjistil,
že žalobce dne 10. 8. 2013 zemřel. Tímto pozbyl způsobilost být účastníkem řízení o kasační
stížnosti (§33 odst. 2 s. ř. s.), zároveň jeho úmrtím došlo k zániku plné moci udělené advokátovi
JUDr. Václavu Vlkovi (§28 odst. 5 č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů, ve spojení s §64 s. ř. s.).
Jestliže účastník ztratí po zahájení soudního řízení způsobilost být účastníkem řízení
dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, pak podle §107 odst. 1 o. s. ř. soud posoudí
podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení ztratí-li
způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení,
jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle
výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.
Předmětem řízení v projednávaném případě je přezkum správního rozhodnutí o uložení
pořádkové pokuty. Nejvyšší správní soud na tomto místě připomíná, že ačkoli smyslem ukládání
pořádkových pokut je především umožnění efektivního průběhu řízení či provedení státního
dozoru a zabránění průtahům či jiným problémům, nelze opomenout, že i ukládání pořádkových
pokut je součástí správního trestání a představuje donucovací prostředek sankčního charakteru.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se ve správním trestání obecně
uplatňují základní zásady trestání soudního (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007 – 135, publ. pod č. 1338/2007 Sb. NSS, www.nssoud.cz).
V trestněprávní doktríně přitom platí zásada nepřípustnosti trestního stíhání toho, kdo zemřel
[srov. §11 odst. 1 písm. e) a dalších navazujících ustanovení zákona č. 141/1961 Sb., o trestním
řízení (trestní řád) ]. Z této zásady ostatně vychází i řízení o přestupcích [§76 odst. 1 písm. i)
zákona o přestupcích]. Judikatura Nejvyššího správního soudu pak princip nepřípustnosti
trestního stíhání vztáhla obecně na správní trestání fyzických osob a dovodila, že zemřel-li
žalobce v průběhu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o vině za spáchání
správního deliktu a o uložení správní sankce, nemůže soud v řízení pokračovat s procesním
nástupcem, protože to povaha věci neumožňuje (viz rozsudek ze dne 30. 4. 2008,
č. j. 3 Ads 42/2008 - 75, publikovaný pod č. 1592/2008 Sb. NSS). Stejně je třeba postupovat
i v řízení o kasační stížnosti.
Povaha projednávané věci tak vylučuje pokračování v řízení s procesním nástupcem
žalobce. Za této situace je jeho nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení takovým
nedostatkem podmínek řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 ve s pojení s §120 s. ř. s., podle nichž
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh na zahájení řízení odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 6. listopadu 2013
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu