ECLI:CZ:NSS:2013:3.AS.63.2013:18
sp. zn. 3 As 63/2013 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. G.,
zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem se sídlem Václavské náměstí
831/21, Praha 1, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského
kraje, odbor cizinecké policie, Nádražní 2, 306 28 Plzeň, proti rozhodnutí žalované ze dne
21. 1. 2013, č. j. KRPP-11088-9/ČJ-2013-030022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni, ze dne 20. 3. 2013, č. j. 17A 5/2013 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. et Mgr. Marku Čechovskému se p ř i z n á v á odměna
za zastupování v částce 3.400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení nese stát.
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 26. 4. 2013 doručena blanketní kasační stížnost
žalobce (dále jen „stěžovatel“) ze dne 24. 4. 2013, směřující proti shora označenému rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2013, č. j. 17A 5/2013 – 27, kterým byla zamítnuta
stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí žalované ve věci zajištění za účelem správního vyhoštění
podle §124 odst. 1 zákona č. 326/1999, o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů.
Společně s kasační stížností požádal stěžovatel o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Žádost odůvodnil nedostatkem finančních prostředků. Nejvyšší správní soud zjistil majetkové
poměry stěžovatele a usnesením ze dne 27. 5. 2013, čj. 3 As 63/2013 – 13 mu ustanovil
k ochraně jeho práv advokáta Mgr. et Mgr. Marka Čechovského. V daném usnesení zároveň
ustanoveného advokáta vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení doplnil kasační stížnost
tak, aby splňovala veškeré náležitosti dle §106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). Usnesení obsahovalo i poučení, že pokud nebude ve stanovené
lhůtě kasační stížnost doplněna, může být dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnuta.
Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 31. 5. 2013, jednoměsíční lhůta stanovená
pro odstranění vad podání tedy skončila dne 30. 6. 2013. V této lhůtě ani později, do dne vydání
tohoto usnesení, však stěžovatel ani jeho zástupce na výzvy uvedené v citovaném usnesení ze dne
27. 5. 2013 nijak nereagovali a vady kasační stížnosti neodstranili.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
(dále jen „s. ř. s.“) nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud
o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné
podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn,
a nelze proto v řízení pokračovat.
Vzhledem k tomu, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí stěžovatel ani ustanovený advokát
neodstranil vady podání ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s. a nepožádal ani o prodloužení lhůty, je zde
nedostatek návrhu, pro který nelze v řízení pokračovat. Ostatně ani v případě, že by byla kasační
stížnost doplněna po stanovené lhůtě, nemohl by zdejší soud takové doplnění akceptovat.
Takový závěr vyplývá jak z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např.
rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2012, čj. 5 As 11/2011 – 187), tak z judikatury Ústavního soudu,
který se k dané problematice vyjádřil v rozhodnutí ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 138/06
následovně: „Ústavní soud opětovně zdůrazňuje, že tak závažné procesní oprávnění, jakým je možnost
stěžovatele rozšířit kasační stížnosti na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody nelze činit závislou
na právně nejisté a nepředvídatelné skutečnosti, zda soud vyzve stěžovatele k doplnění náležitostí kasační stížnosti
ve smyslu §106 odst. 3 s. ř. s. či nikoli. To nic nemění na skutečnosti, že pokud je stěžovatel vyzván k doplnění
kasační stížnosti postupem dle §106 odst. 3 s. ř. s., může rozšířit kasační stížnosti na výroky dosud nenapadené
a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost
stěžovatele z vážných důvodů soudem prodloužena.“. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo než
ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. a za použití ustanovení §120 s. ř. s. kasační stížnost
odmítnout.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 3
s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele, který mu byl
soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
V předmětné věci přichází v úvahu přiznání odměny takto ustanovené zástupkyni za jeden úkon
právní služby dle §11 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. („advokátní tarif“), neboť kromě
převzetí zastoupení ustanovený zástupce ve prospěch stěžovatele jiný úkon nevykonal.
V takovém případě se jedná o částku 3.100 Kč (§9 odst. 4 advokátního tarifu) a 300 Kč náhrady
hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu), úhrnem tedy o částku 3.400 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2013
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu