ECLI:CZ:NSS:2013:3.AZS.5.2013:27
sp. zn. 3 Azs 5/2013 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Y. V., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 3. 2012, č.j. OAM-19/LE-LE05-LE05-2012, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2012, č. j. 62 Az 1/2012 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku
Krajského soudu v Ostravě (dále „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba jako
nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“).
V kasační stížnosti ze dne 9. 1. 2013 žalobce uváděl kasační důvody dle §103 odst. 1
písm. a), b) a d) a požádal rovněž o ustanovení právního zástupce, který by jej zastupoval v řízení
o kasační stížnosti. Svou žádost odůvodnil nedostatkem finančních prostředků. Tvrdil, že v České
republice nevlastní žádný hmotný ani nehmotný majetek a v současné době nepracuje. Nejvyšší
správní soud přípisem ze dne 31. 1. 2013 vyzval žalobce k doložení majetkových poměrů,
jejichž správné zjištění a doložení je jedním z předpokladů pro osvobození od soudních poplatků
a s tím spojeného ustanovení právního zástupce. Za tímto účelem byl žalobci zaslán formulář –
Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce, který je založen na dlouhodobé soudní praxi, a údaje, které tam má žadatel vyplnit,
lze mít z hlediska rozhodování o osvobození od soudních poplatků za podstatné (vlastnictví
movitého, nemovitého majetku, vyživovací povinnosti, dluhy, apod.). K vyplnění a zaslání
uvedeného formuláře byla žalobci stanovena lhůta 15 dnů od jeho doručení. Přípis s formulářem
byl žalobci doručen dne 4. 2. 2013, ale žalobce na něj nikterak nereagoval.
Nejvyšší správní soud zastává konstantní názor, že výdělkové a majetkové poměry
žadatele sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. např. rozsudek tohoto soudu ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50). Pokud žalobce své majetkové poměry nedoložil, neměl
soud dostatek podkladů, aby mohl o ustanovení zástupce rozhodnout, a proto usnesením ze dne
6. 5. 2013, č. j. 3 Azs 5/2013 – 18, návrh žalobce zamítl a dal mu zároveň možnost opatřit
si advokáta sám, na což mu poskytl další lhůtu 15 dnů. Je vhodné upozornit, že žalobce měl
fakticky na doložení majetkových poměrů v podstatě více než 3 měsíce, a přesto se soudem
nikterak nekomunikoval.
Usnesení, kterým byla žalobcova žádost o ustanovení zástupce zamítnuta, doručoval soud
na adresu pobytu, kterou sám žalobce uvedl v kasační stížnosti. Zásilka se však soudu vrátila
s tím, že po úložní době nemohla být vhozena do schránky adresáta. Z evidenční karty žadatele
o mezinárodní ochranu soud zjistil, že žalobce je ode dne 24. 1. 2013 ubytován v Pobytovém
středisku v Havířově, tedy na téže adrese, která byla v kasační stížnosti uvedena jako adresa
pro doručování. Zdejší soud se proto snažil usnesení na danou adresu znovu doručit. Žalobce
však zastižen opět nebyl. Zásilka byla tedy dne 5. 6. 2013 uložena a připravena k vyzvednutí.
Vzhledem k tomu, že si žalobce písemnost ve lhůtě 10 dnů od uložení nevyzvedl, považuje soud
písemnost za doručenou dnem 17. 6. 2013 (viz §49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu ve spojení s §64 s. ř. s.). To je rovněž den, kdy usnesení o zamítnutí návrhu
na ustanovení zástupce nabylo právní moci, a začala běžet 15 denní lhůta, ve které mohl žalobce
soudu doložit plnou moc zvoleného advokáta.
Uvedená 15 denní lhůta skončila dne 2. 7. 2013, avšak žádnou plnou moc udělenou
advokátovi žalobce do dnešního dne nepředložil. Nejvyšší správní soud připomíná,
že i ve správním právu platí klasická právní zásada vigilantibus iura scripta sunt (práva náleží
bdělým), bylo proto na žalobci a v jeho zájmu, aby se soudem spolupracoval a zasílané písemnosti
si přebíral.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.
Nejvyšší správní soud dal usnesením ze dne 6. 5. 2013 žalobci možnost podmínku
dle §105 odst. 2 s. ř. s. splnit. Žalobce však ve stanovené lhůtě nedoložil, že by sám měl
předepsané právnické vzdělání a nepředložil ani plnou moc udělenou advokátovi, který by jej
v řízení o kasační stížnosti zastupoval. Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzované věci
nebyla splněna jedna z podmínek řízení a proto kasační stížnost žalobce podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Vzhledem k odmítnutí kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud o nákladech řízení
podle §60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 31. července 2013
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu