ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.103.2012:41
sp. zn. 4 Ads 103/2012 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: L. K., zast.
JUDr. Ladislavem Řípou, advokátem, se sídlem Šafaříkova 276, Mladá Boleslav, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2012, č. j. 20 Ad 23/2011 - 77,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci žalobce JUDr. Ladislavu Řípovi, advokátu, se sídlem Šafaříkova 276, Mladá
Boleslav, se nepřiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 15. 4. 2011, č. j. X/48091-SQ, byly zamítnuty námitky
žalobce proti rozhodnutí žalované jako správního orgánu prvního stupně ze dne 10. 1. 2011, č. j.
X a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla
zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen
„zákon o důchodovém pojištění“). Správní orgán prvního stupně poukázal na posudek Okresní
správy sociálního zabezpečení Ostrava – město ze dne 16. 12. 2010, podle něhož z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 25 %.
Novým posudkem ze dne 24. 3. 2011, vypracovaným v rámci řízení o námitkách, byla míra
poklesu pracovní schopnosti určena ve výši 30 %.
Proti rozhodnutí žalované se žalobce bránil žalobou ze dne 26. 4. 2011, ve které navrhl,
aby soud zrušil rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a přiznal žalobci invaliditu I. stupně
ode dne 17. 12. 1999. Podáním ze dne 27. 12. 2011 žalobce požádal o ustanovení zástupce z řad
advokátů. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 2. 2012, č. j. 20 Ad 23/2011 – 50, rozhodl
tak, že se žalobci neustanovuje zástupce z řad advokátů. V odůvodnění usnesení dospěl k závěru,
že u žalobce sice jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, z obsahu podání
učiněných žalobcem v řízení je ovšem zřejmé, že žalobce je schopen svá práva hájit sám,
a není tedy nezbytně třeba k ochraně jeho práv, aby mu soud ustanovil zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 4. 2012, č. j. 1 As 62/2012 – 16, kasační stížnost
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2012 zamítl a rozhodl dále, že žalobce
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti a žalovanému se nepřiznává náhrada
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 7. 2012, č. j. 20 Ad 23/2011 – 77, žalobu
zamítl a rozhodl dále, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
V odůvodnění dospěl po zhodnocení provedeného dokazování k závěru, že žaloba není důvodná.
Vyšel přitom zejména z odborného lékařského posudku ze dne 19. 8. 2011, vypracovaného
k výzvě soudu posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ostravě, která dospěla
k závěru, že u žalobce jde o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu o 10 %; nešlo o pokles nejméně o 35 %, a žalobce tedy k datu vydání
napadeného rozhodnutí žalované nebyl invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém
pojištění. Krajský soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že k uznání invalidity je nutno prokázat
pokles pracovní schopnosti alespoň v míře 35 %, a v takovém rozsahu prokázán nebyl,
nelze žalobce k datu napadeného rozhodnutí považovat za invalidního.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2012 se žalobce
(dále též „stěžovatel“) bránil kasační stížností ze dne 24. 8. 2012, ve znění doplnění kasační
stížnosti z téhož dne, ve které navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil
a sám nahradil napadené rozhodnutí žalované ze dne 15. 4. 2011 a rozhodl tak, že stěžovatel je
invalidní ve III. stupni od 17. 12. 2009. Současně požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů
pro řízení o kasační stížnosti a poukázal na své podání ze dne 13. 8. 2012, které adresoval
Krajskému soudu v Ostravě a kterým rovněž požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti; v něm uvedl, že jeho měsíční příjem plynoucí z výkonu práce ve věznici činil 2000 Kč,
přičemž však od 5. 4. 2012 byl z práce vyřazen, a nemá tak vůbec žádný příjem. Co do merita věci
namítal, že krajský soud pochybil, pokud se nezabýval hodnocením invalidity k datu 17. 12. 1999,
nýbrž teprve k datu sepsání žádosti o invalidní důchod ze dne 24. 9. 2010. Posudková komise
podle stěžovatele zařadila jeho konkrétní diagnózu pod nesprávnou položku vyhlášky
č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti
posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška
o posuzování invalidity). Je přesvědčen, že je u něj podstatně narušeno pracovní fungování a není
u něj dána schopnost soustavné výdělečné činnosti. Namítal, že posudková komise i krajský soud
rovněž nesprávně vyhodnotily závěry znaleckého posudku z oboru psychiatrie a klinické
psychologie ze dne 17. 5. 2010, který byl vypracován pro účely trestního řízení vedeného
u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 4/2010 a který stěžovatel navrhl k provedení
důkazu. Posudek posudkové komise MPSV ČR označil žalobce za neobjektivní a krajskému
soudu vytýkal, že se nevypořádal s jeho námitkou o porušení rovnosti zbraní (postavení) před
soudem k újmě stěžovatele, když ministerstvo práce a sociálních věcí a žalovaná jsou
podle §3 odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 582/1991 Sb. orgány sociálního zabezpečení sledující
stejný účel i cíl.
Zpochybňoval dále tvrzení posudkové komise, že „nebyly prokázány stavy s podstatným
narušením pracovního a společenského fungování“, když právě stavy způsobené smíšenou
poruchou osobnosti a homosexuálním sadismem, umocněné alkoholem, byly důvodem
množství násilné trestné činnosti stěžovatele s nejzávaznějšími důsledky. Množství odsouzení
toto jen potvrzuje. Připomíná, že k výjimečnému trestu odnětí svobody v délce 23 let byl
odsouzen právě proto, že možnost nápravy (adaptability pro společenské fungování)
je u něho obzvláště ztížená. O tom již bylo rovněž rozhodnuto v trestním řízení, kde pracovní
adaptabilita byla pouze konstatována – nikoli náležitě zkoumána. Dodává, že v souvislosti
s opakovaným trestním odsouzením byla u něj nařízena psychiatricko-sexuologická ústavní léčba
pro poruchu osobnosti a sexuální deviaci, přičemž v trestní věci vedené u Krajského soudu
v Ostravě pod sp. zn. 45 T 4/2010 vypověděl ošetřující lékař, že při hospitalizaci žalobce
v psychiatrické léčebně v Opavě neregistroval u něho stavy agrese predátorské, ale zdůraznil,
že stěžovatel byl od počátku hospitalizace hormonálně i medikamentózně tlumen psychofarmaky
k potlačení jakýkoli stavů. Stěžovatel vyslovuje přesvědčení, že pokud posudková komise uvedla,
že má omezení k výkonu práce na rizikových pracovištích, pak se to týká i profese truhláře,
neboť jde o pracoviště rizikové pro vysokoobrátkové dřevozpracující stroje, těžká břemena
i pro psychickou zátěž. Vyslovuje přesvědčení, že zcela bylo bagatelizováno, že pro svou
nebezpečnou sexuální deviaci – homosexuální sadismus, se má vyvarovat zaměstnání a prostředí
s muži, přičemž to jsou téměř všechny profese včetně profese truhlář. Již toto odůvodňuje závěr,
že stěžovatel je schopen výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek, což podmiňuje
invaliditu III. stupně. Proto je také ve věznici ubytován v nízkokapacitní cele. Nesouhlasí
se závěrem, že není podstatně narušeno jeho pracovní fungování a připomíná v této souvislosti,
že od 17. 12. 1999 byl ve věznici zaměstnán v souhrnu 3,5 roku na sedmi různých pracovištích,
kdy přeřazování z jednoho pracoviště na druhé bylo realizováno pro jeho nezdrženlivost
a pro neschopnost se dlouhodobě soustředit na pracovní úkoly pro diagnostikované poruchy.
Po propuštění vydržel pracovat od 1. 4. 2008 – 31. 10. 2008 a od 14. 4. 2009 – 30. 9. 2009 u dvou
různých firem, přičemž obě zaměstnání musel opustit ze stejných důvodů.
Stěžovatel má za to, že posudková komise záměrně přehlíží závěr znaleckého posudku
ze dne 17. 5. 2010, podle něhož trpí predátorskou agresí, jejíž projevy mohou nabývat intenzity
jednání vedoucího až k zabíjení lidí, stejně jako přehlíží další závažnou poruchu - schyzoidní rysy.
Tyto poruchy pak ve svém souhrnu nelze podřadit pod lehká postižení uvedená v kapitole IV.,
položce 7a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., jak usuzuje posudková komise. Z těchto důvodů
stěžovatel navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
V doplňku kasační stížnosti, sepsaném advokátem JUDr. Radkem Chudobou,
stěžovatel shrnuje, že odvolací správní orgán se dopustil v předmětném řízení řady vad,
když pro své rozhodnutí použil neprůkazná a nepodložená tvrzení, nevzal v úvahu skutečnosti
mající relevantní význam pro objektivní posouzení projednávané věci a rozhodoval se záměrem
potvrdit rozhodnutí prvoinstančního orgánu. V důsledku vad řízení dospěl pak krajský soud
k chybným a neúplným zjistěním skutkového stavu, v důsledku čehož vydal rozsudek, který nemá
oporu v důkazní situaci a tudíž posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení
je dle názoru stěžovatele nezákonné.
Žalovaná se podle obsahu spisu ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nutno ještě poznamenat, že v souvislosti s podáním kasační stížnosti požádal stěžovatel
o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků pro řízení o kasační
stížnosti. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2012 byl stěžovateli ustanoven
zástupcem JUDr. Radko Chudoba, advokát, se sídlem v Jičíně, který rovněž vypracoval doplněk
kasační stížnosti. Podáním ze dne 19. 11. 2012 stěžovatel požádal, aby byl JUDr. Radko Chudoba
zproštěn povinnosti jej zastupovat a namísto něj byl ustanoven zástupce jiný. Tento svůj návrh
odůvodnil tím, že ustanoveného zástupce kontaktoval několika dopisy, ten však na ně žádným
způsobem nereagoval. Podáním ze dne 29. 11. 2012 stěžovatel sdělil, že navrhuje, aby jeho
zástupcem byl ustanoven JUDr. Ladislav Řípa, advokát, se sídlem v Mladé Boleslavi. Usnesením
ze dne 8. 1. 2013 č. j. 4 Ads 103/2012 – 35, Nejvyšší správní soud jeho návrhu vyhověl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4,
s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti
uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v §109 odst. 4, s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Všechny shora uvedené stížnostní námitky lze zahrnout mezi důvod kasační stížnosti
uvedený v §103 odst. 1 písm. d), s. ř. s. V nich totiž stěžovatel namítal nedostatky posudku
posudkové komise a posudků posudkových lékařů, čímž polemizoval se závěrem krajského
soudu o úplném a přesvědčivém posouzení jeho zdravotního stavu. V této souvislosti je nutno
odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž „neúplné a nepřesvědčivé posouzení
rozhodujícího zdravotního postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatel trpěl ke dni
vydání přezkoumávaného rozhodnutí, je třeba považovat za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné
stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele k uvedenému dni a v jeho důsledku
nesprávné posouzení zákonných podmínek (plné) invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění
jako základního předpokladu pro posouzení vzniku či dalšího trvání nároku na dávku důchodového pojištění,
jíž se stěžovatel domáhá. Jde tedy o jinou vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d), s. ř. s.“ – rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, č. 511/2005 Sb.
sbírky NSS.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že posouzení zdravotního stavu
a souvisejícího pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné
odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám
vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění
zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob posuzuje Ministerstvo práce a sociálních
věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z §4 odst. 2
zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 - 82, publikovaný
pod č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku takové odborné lékařské komise se přitom hodnotí
nejenom celkový zdravotní stav a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, nýbrž se v něm
zaujímají i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Při odnětí dávky
důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem musí navíc
posudková komise zdůvodnit zánik plné či částečné invalidity (dnes invalidity I., II. a III. stupně),
a to buď zlepšením zdravotního stavu posuzovaného, nebo posudkově významnou stabilizací,
eventuálně musí uvést, co ji jinak vedlo k tomu, že již posuzovaného nepokládá
za plně či částečně invalidního (invalidního v I., II., či III. stupni). Tento posudek je
tedy v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na který je soud při nedostatku odborné
erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost
a přesvědčivost. Posudek, který se zpracovává v řízení o žalobě proti rozhodnutí o dávce
důchodového pojištění podmíněné nepříznivým zdravotním stavem, lze však považovat za úplný
a přesvědčivý pouze v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými
skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným posuzovaným, vysvětlí důvod neexistence
některého ze stupňů invalidity a tyto posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní.
Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, které způsobují
jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost, přitom nemůže soud nahradit vlastní úvahou,
jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, www.nssoud.cz, ze dne 25. 11. 2003,
č. j. 5 Ads 42/2003 - 61, publikovaný pod č. 511/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 9. 2. 2006,
č. j. 6 Ads 25/2004 - 58, www.nssoud.cz).
Krajský soud v Ostravě proto nepochybil, když v řízení o žádosti stěžovatele o přiznání
invalidního důchodu požádal o zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele a jeho vlivu
na dochovanou pracovní schopnost posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí
s pracovištěm v Ostravě.
Na tomto místě Nejvyšší správní soud předesílá k námitce stěžovatele, že žalovaná, stejně
jako Ministerstvo práce a sociálních věcí podle §3 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. (o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení) orgány sociálního zabezpečení sledující stejný účel i cíl,
čímž stěžovatel zpochybňuje objektivitu posudku posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí vypracovaného pro účely přezkumného řízení soudního ve věci důchodového
pojištění, že tato otázka byla již opakovaně řešena soudy rozhodujícími ve správním soudnictví,
prošla rovněž testem ústavnosti, neboť se jí zabýval i Ústavní soud, přičemž v zákonné úpravě,
podle níž posudkové komise zřízené podle §4 odst. 2 citovaného zákona pro účely přezkumného
řízení soudního podávají posudky všude tam, kde je jeho předmětem nárok na dávku
důchodového pojištění podmíněný nepříznivým zdravotním stavem, neshledal neústavnost,
která by se negativně mohla projevit v porušení zásady rovnosti účastníku řízení.
Z obsahu spisu správního a soudního zjistil Nejvyšší správní soud pro posouzení věci tyto
rozhodné skutečnosti:
Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2011 č. X, byla zamítnuta stěžovatelova žádost o invalidní
důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona o důchodovém pojištění s odkazem na posudek
Okresní správy sociálního zabezpečení v Ostravě ze dne 16. 12. 2010, podle něhož nebyl účastník
řízení invalidní, neboť z důvodu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu poklesla
jeho pracovní schopnost jen o 25% a nedosáhla tak zákonem požadovaných 35% pro invaliditu
alespoň 1. stupně. K námitkám stěžovatele přezkoumala žalovaná napadené rozhodnutí v plném
rozsahu a vzhledem k tomu, že zpochybňoval posouzení svého zdravotního stavu, posoudila
jeho invaliditu podle §5 písm. j) a §8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb. a za tím účelem vypracovala
nový posudek o invaliditě ze dne 24. 3. 2011. Podle tohoto posudku bylo rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele s nejvýznamnějším dopadem na pokles
jeho pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole V. (duševní poruchy a poruchy
chování), položce 7 (poruchy osobnosti), písm. b)(středně těžké postižení) přílohy vyhlášky
Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, v platném znění,
pro které je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 30-45%. V případě
stěžovatele byla určena ve výši 30% vzhledem k tomu, že nešlo a nejde o stav s podstatným
narušením pracovního fungování. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se přitom
ve smyslu §3 a 4 citované vyhlášky nemění. Účastník řízení tudíž není invalidní ve smyslu
§38 zákona o důchodovém pojištění a proto byly námitky stěžovatele zamítnuty a rozhodnutí
ze dne 10. 1. 2011 potvrzeno.
PK MPSV v Ostravě po prostudování veškeré lékařské dokumentace stěžovatele včetně
znaleckého posudku z oboru psychiatrie a klinické psychologie ze dne 17. 5. 2010,
vypracovaného znalci MUDr. Havlíkem a PhDr. Koldou, jehož se závěru se stěžovatel dovolával,
ve svém posudku ze dne 19. 8. 2011 uvedla, že rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatele je smíšená porucha osobnosti s převahou rysů explosivních,
nezdrženlivosti a asociálních, která byla podle posudku psychiatrického a psychologického
ze 17. 5. 2010 motivem pro žalobcovo ozbrojené napadení syna jeho známé dne 31. 12. 2009.
U stěžovatele byla zjištěna i sexuální deviace – homosexuální sadismus, pro který je v současnosti
léčen antiandrogenním preparátem Andrucur. Jeho jednání nebylo však motivováno sexuální
deviací. V minulosti (za dlouhodobé hospitalizace v psychiatrické léčebně v Opavě)
ani v současnosti nebylo prokázáno jiné duševní onemocnění. Rozpoznání společenské
nebezpečnosti jeho jednání mohlo být ovlivněno prostou opilostí. Nebyla prokázána patologická,
či kvalitativně pozměněná opilost, u posuzovaného nebyl zjištěn syndrom závislosti na alkoholu
ani na jiných psychoaktivních látkách. Jedná se pouze o škodlivé zneužívání, přičemž pobyt
posuzovaného na svobodě nepovažují znalci za společensky nebezpečný a nepovažují
za indikované uložení ochranného léčení. Stěžovatele označili za plně schopného plnohodnotné
účasti na trestním řízení – posuzovaný disponuje dostatečnou rozumovou kapacitou.
Bezprostředně před spácháním činu byl i dobře profesně adaptován.
V posudkovém zhodnocení ať již výše zmíněného znaleckého posudku vypracovaného
pro účely řízení trestního, tak nálezu MUDr. B. a MUDr. K. z vazební věznice v Ostravě ze dne
20. 10. 2010, psychiatrických nálezů MUDr. H. a MUDr. D., lékařů vězeňské služby, posudková
komise uvedla že stěžovatel je vyučen stolařem v roce 1981, somaticky zdráv, avšak trpící
smíšenou poruchou osobnosti a homosexuálním sadismem, s bohatou kriminální anamnézou (7
krát byl ve výkonu trestu odnětí svobody, nejdelší trest byl 14 letý pro vraždu) a nyní se nachází
opět ve věznici Valdice pro trestní čin pokusu vraždy. Ke dvěma nejzávažnějším trestným činům
(v roce 1994 a 2010) došlo v souvislosti s abúzem etylalkoholu, kdy byla snížena kontrola
impulzů. Podle znalců psychiatrů zásah do struktury osobnosti nebyl natolik závažný, aby došlo
k negativnímu ovlivnění rozpoznávacích a ovládacích schopností, pokud by byl stěžovatel
střízlivý. Podle znaleckého posudku rozpoznávací schopnosti nejsou sníženy, emotivita byla
přiměřena situaci, nebyla prokázána porucha afektivity. Dle informací ve znaleckém posudku byl
stěžovatel schopen navazovat a udržovat společenské kontakty a vztahy s muži i ženami a při
vyšetření znalci bylo jeho jednání společenské. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu (výše již uvedená smíšená porucha osobnosti s převahou rysů explosivních,
nezdrženlivosti a disociální a homosexuální sadismus) byla posudkovou komisí pro posudkové
účely podřazena pod kapitolu V., pol. 7 písm. a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., vedoucí
k poklesu pracovní schopnosti na horní hranici zde uvedeného rozpětí (5-10%) s tím, že
zdravotní postižení nelze hodnotit podle položky 7, písm. b), jak učinil posudkový lékař OSSZ
v Ostravě i lékař zpracovávající posudek pro účely námitkového řízení, neboť nebyly prokázány
stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování. Zdravotní stav nebylo
možno hodnotit ani podle pol. 7 písm. c), protože u stěžovatele nešlo o těžké narušení výkonu
většiny denních aktivit, ani funkčně významné poruchy osobnosti provázené jiným závažným
duševním postižením, ani těžké narušení adaptibility nebo stavy, kdy se psychopatické projevy
blíží jiným závažným duševním poruchám, ani nezvládnutelná primitivní pudová jednání, nebo
stavy během poskytování ústavní péče v nemocnici nebo v odborném ústavu za účelem léčení
poruchy, pokud uvedená léčba má trvat, nebo trvá déle než 1 rok. Posudková komise zdůraznila,
že pracovní potenciál posuzovaného není snížen pro fyzickou práci, fyzicky je zdráv a může
vykonávat i vyučenou profesi. Rovněž dle znaleckého posudku psychiatrického byl před
spácháním posledního trestného činu dobře pracovně adaptován, nemá pracovní omezení
kromě zaměstnání, kde by při jejich výkonu přicházel snadno do kontaktu s alkoholickými nápoji
(výroba, podávání a podobně), dále v hornictví, hutnictví a na rizikových pracovištích.
V minulosti byl schopen pracovat a pracoval na svobodě, naposledy při montáži střešních oken,
a je schopen práce i v současnosti ve Věznici Valdice, kde byl 11. 1. 2011 uznán lékařem
schopným výkonu práce při výrobě kondenzátorů. Byl schopen práce v dělnických profesích
v lehkém průmyslu nebo ve službách.
K námitkám stěžovatele posudková komise zdůraznila, že vycházela ze znaleckého
posudku psychiatrického a psychologického ze dne 17. 5. 2010, jehož závěru se stěžovatel
dovolával. Doplnila, že současná diagnóza smíšené poruchy osobnosti (F 61) vznikla
překlasifikací původní diagnózy disociální poruchy osobnosti (F 62) v průběhu let. Položka F 61
je zaměřena na ty poruchy osobnosti, které jsou dle MKN-10 (Desáté revize Mezinárodní
klasifikace nemocí a vad) obtížné, neprojevují však specifický vzorec symptomů,
který charakterizuje poruchy popsané v F 60. Následkem toho je obtížnější diagnostikovat
tyto poruchy než ty, uvedené pod F 60 (např. smíšené poruchy osobnosti s rysy několika poruch
– avšak bez převažujícího souboru symptomů, který by dovolil specifičtější diagnózu obtížné
změny osobnosti, nezařaditelné F 60). Nelze však hovořit o těžším stupni poruchy osobnosti
u stěžovatele v důsledku této překlasifikace. Posudková komise souhlasila s tvrzením stěžovatele,
že jeho porucha osobnosti a sexuální deviace jsou diagnózami konstantními a neměnnými.
Jednotlivé diagnostikované rysy a agrese jsou popsány v psychologickém a psychiatrickém
znaleckém posudku. Platné právní předpisy však neumožňují ke každé jednotlivé odchylce
přiřazovat jisté procento poklesu pracovní schopnosti, jak si představuje stěžovatel, když uvedl,
že agrese predátorská snižuje jeho pracovní schopnost o 12,5 %, nezdrženlivost o 12,5%,
disociální porucha osobnosti o 12.5% a homosexuální sadismus o 12.5%, v souhrnu tedy o 50%.
Posudková komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyl stěžovatel invalidní
podle §39 odst. 1 zákona 155/1995 Sb., neboť u něho nešlo o pokles pracovní schopnosti
z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nejméně o 35%.
Krajský soud v Ostravě vzal posudek uvedené posudkové komise za podklad
pro svá skutková zjištění a právní posouzení věci a se závěry v něm uvedenými se ztotožnil.
Ani Nejvyšší správní soud nemá důvodu se od závěrů odborného posudku PK MPSV v Ostravě
odchýlit, neboť je považuje za úplné a do té míry přesvědčivé, že jimi nebyly prokázány
podmínky invalidity pro nárok stěžovatele na požadovanou dávku důchodového pojištění.
Podle §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů, má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal
se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, nebo stal-li se invalidním následkem pracovního
úrazu. Podle ustanovení §39 odst. 1 a 2 výše citovaného zákona je pojištěnec invalidní, jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti
nejméně o 35 %; poklesla-li jeho pracovní schopnost nejméně o 35%, avšak nejvíce o 49%, jedná
se o invaliditu I. stupně, poklesla-li nejméně o 50%, avšak nejvíce o 69%, jedná se o invaliditu
II. stupně, a jestliže pracovní neschopnost pojištěnce poklesla nejméně o 70%, jedná
se o invaliditu III. stupně.
Dle přesvědčivých závěrů posudkové komise MPSV v Ostravě ze dne 19. 8. 2011,
které se ve značné míře opírají o již opakovaně zmíněný posudek psychologický a psychiatrický
vypracovaný pro účely řízení trestního, nejde u stěžovatele ani o invaliditu I. stupně. Posudková
komise přitom zasedala v řádném složení za účasti odborného posudkového lékaře z oboru
psychiatrie, tedy odbornosti z oboru medicíny, kam spadá léčba dominantního zdravotního
postižení stěžovatele.
Pokud se krajský soud přiklonil k hodnocení poklesu pracovní schopnosti, který vyplývá
právě z posudku PK MPSV v Ostravě ze dne 19. 8. 2011, nelze mu v tomto směru nic vytknout.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěry krajského soudu o úplnosti a přesvědčivosti
posudku, neboť ten splňuje všechny náležitosti, které na posouzení zdravotního stavu
a pracovní schopnosti kladou právní předpisy (§39 zákona o důchodovém pojištění,
vyhláška č. 359/2009 Sb.) a judikatura správních soudů. Samotný odlišný závěr posudkové
komise ohledně podřazení rozhodujícího zdravotního postižení stěžovatele v dlouhodobě
nepříznivém zdravotním stavu nečiní závěry posudku PK MPSV nevěrohodnými,
naopak posudková komise v posudku podrobně vysvětlila, z jakého důvodu nelze
stěžovatelovo zdravotní postižení hodnotit podle písm. b) či c) pol. 7, kapitoly V. přílohy
k vyhlášce č. 359/2009 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí. Uvedla,
že nebyly prokázány stavy s podstatným narušením pracovního a společenského fungování
a nebylo prokázáno těžké narušení výkonu většiny denních aktivit, ani funkčně významné
poruchy osobnosti provázené jiným závažným duševním postižením, jak to podrobně uvedli
znalci psychiatr a psycholog v posudku vypracovaném pro účely řízení trestního. Ostatně rozdíl
mezi hodnocením dominantního zdravotního postižení lékaři, kteří vypracovávali posudky
pro správní řízení a hodnocením provedeným posudkovou komisí zůstává bez vlivu na závěr,
že podle žádného z posudkových orgánů nedosahovala stanovená míra poklesu pracovní
neschopnost stěžovatele zákonem požadovaných 35% pro invaliditu alespoň I. stupně. Míra
poklesu pracovní schopnosti je přitom jediná relevantní skutečnost z hlediska rozhodování
o tom, zda je stěžovatel invalidní.
K námitce stěžovatele, že právě stavy způsobené smíšenou poruchou osobností
a homosexuálním sadismem jsou důvodem množství jeho násilné trestné činnosti nutno uvést,
že znalci, stejně jako posudková komise se shodli v názoru, že při léčbě onemocnění nebyla
prokázána porucha afektivity. Jen pro úplnost k tomu nutno uvést, že pro účely invalidity je
sledován vliv onemocnění posuzovaného na dochovanou pracovní schopnost a ta nebyla
u stěžovatele snížena natolik, aby nebyl schopen vykonávat fyzickou práci, když fyzicky je zdráv
a může vykonávat i vyučenou profesi, zatímco znalci – psychiatři posuzovali pro účely trestního
řízení především schopnost stěžovatele rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost
a rovněž jeho ovládací schopnosti. Dle znaleckého posudku byl před spácháním posledního
trestného činu dobře pracovně adaptován a nemá pracovní omezení, kromě zaměstnání,
kde by při jejich výkonu přicházel snadno do kontaktu s alkoholickými nápoji, či na pracovištích
rizikových. Posudková komise rovněž správně uvedla, že jednotlivé diagnostikované rysy agrese
a psychopatie popsané v psychologickém a psychiatrickém znaleckém posudku neumožňují
ke každé jednotlivé odchylce přiřazovat jisté procento poklesu pracovní schopnosti,
jak si představoval stěžovatel, neboť podle §2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., je-li příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé
hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní
postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu pracovní schopnosti
se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních
zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Posudková komise MPSV
v Ostravě podle tohoto ustanovení postupovala, když určila dominantní zdravotní
postižení a jemu pak přiřadila odpovídající hodnotu poklesu pracovní schopnosti. Uvedla rovněž,
že zde nejsou podmínky pro možné zvýšení podle §3 odst. 1 téže vyhlášky, podle něhož
v případě že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení
a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce
větší než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující
příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit
až 10 procentních bodů. Pro takový postup neshledala důvodu, nicméně Nejvyšší správní soud
k tomu pro úplnost dodává, že zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti
podle uvedeného odstavce nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů. Ve výsledku
to znamená, že i kdyby k takovému zvýšení posudková komise v případě stěžovatele přistoupila,
činila by celková míra poklesu jeho pracovní schopnosti pouze 20% a ani tak by nedosáhla
na zákonem předpokládaných 35% pro možnost uznání invalidity.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnosti
stěžovatele důvodnou, a proto ji zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, s. ř. s. Stěžovatel
neměl ve věci úspěch a procesně úspěšné žalované žádné náklady nad rámec její běžné činnosti
nevznikly; ostatně podle ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s., mělo-li by být právo přiznáno správnímu
orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění,
pomoci v hmotné nouzi a sociální péče, nelze ani v případě úspěchu správnímu orgánu takové
právo přiznat.
Zástupci žalobce JUDr. Ladislavu Řípovi, advokátovi, se sídlem v Mladé Boleslavi nebyla
přiznána odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti, neboťpodle obsahu spisu žádný
úkon právní služby v řízení o kasační stížnosti pro stěžovatele nevykonal. Předchozímu zástupci
stěžovatele JUDr. Radko Chudobovi, advokátovi, se sídlem v Jičíně, který byl zproštěn
povinnosti zastupovat žalobce v řízení o kasační stížnosti, byla přiznána odměna za zastupování
ve výši 800 Kč za jeden úkon (doplnění kasační stížnosti, k čemuž byla přičtena náhrada
hotových výdajů – režijní paušál ve výši 300 Kč [§7 pol. 2, §9 odst. 2 a 3 písm. f) a §13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif]). Stalo se tak usnesením zdejšího soudu ze dne
8. 1. 2013, č. j. 4 Ads 103/2012 – 35.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu