ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.106.2013:20
sp. zn. 4 Ads 106/2013 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: M. K.,
zast. JUDr. Janem Heroutem, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 3, Jihlava, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížova 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2013, č. j. 41 Ad 55/2012
– 34, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2013, č. j. 41 Ad 55/2012 – 34, se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2013, č. j. 41 Ad 55/2012 – 34, bylo
zrušeno rozhodnutí žalované ze dne 14. 11. 2012, č. j. X, jímž bylo rozhodnuto ve věci
povinnosti žalobkyně vrátit žalované přeplatek na vdovském důchodu ve výši 232 089 Kč podle
ustanovení §118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
v níž požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatelka uvedla,
že pokud by Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil, dostala by se věc do stadia
nového posouzení žaloby. Krajský soud by pak mohl, jsa vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu, rozhodnout opačně než v prvním žalobním řízení, v důsledku čehož by došlo
k „obživnutí“ původního rozhodnutí stěžovatelky. Důsledkem nového rozhodnutí krajského
soudu by však nebylo zrušení v mezidobí vydaného nového rozhodnutí stěžovatelky. Nastala
by tak situace, kdy by vedle sebe existovala dvě opačná rozhodnutí o téže věci. Výše nastíněný
výsledek je podle názoru stěžovatelky zcela nežádoucí, neboť takovou situaci není možné
existujícími procesními instituty prakticky řešit.
[3] Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
[4] Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej
však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba,
aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud v první řadě připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem na poměry
konkrétního stěžovatele, mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí
u tohoto stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům.
[6] Ve smyslu právě uvedeného tak lze konstatovat, že možnost přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek, tj. kasační
stížnosti lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Břemeno
tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku,
tj. negativních právních důsledků spjatých s rozhodnutím krajského soudu, nese v dané věci
stěžovatelka (zde žalovaná). Hrozbu nepoměrně větší újmy musí stěžovatelka dostatečně určitě tvrdit
a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé
řízení o kasační stížnosti - kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatelku vlastní
vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně
individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 – 74, všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz).
[7] Návrh stěžovatelky, která je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS „S ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení
odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku.
[8] Nejvyšší správní soud si je plně vědom, že bylo několika jeho rozhodnutími vyhověno
stěžovatelce v její žádosti o odkladný účinek právě s přihlédnutím k citovanému usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, s ohledem
na problematičnost skutečnosti, že by vedle sebe mohla být dvě odlišná či dokonce opačná
správní rozhodnutí o téže věci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2008,
č. j. 3 Ads 29/2008 – 35), avšak v této věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatelce
nelze vyhovět.
[9] Nejvyšší správní soud stejně jako např. v usnesení č. j. 6 Ads 87/2009 – 49, ze dne
15. 7. 2009 upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat s žalobou jakožto
nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Odkladný
účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy před případnými
neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení žalovaného správního
orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost jako orgánu moci
výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační stížnosti správnímu
orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva a jednotě a zákonnosti
rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska je nutno nazírat
i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti.
[10] Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného
ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný
účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání
odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného,
bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.
[11] Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání
odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost
odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících
se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným
rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela
změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
opsal slovy o nepoměrně větší újmě.
[12] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzovaném případě stěžovatelka újmu, která by
jí měla vzniknout, nijak nekonkretizovala. Samotná okolnost, že stěžovatelka je povinna
respektovat závazný právní názor krajského soudu (zřejmě tedy nutnost zastavení řízení
o povinnosti žalobkyně vrátit přeplatek na dávce, byť tento závazný právní názor v odůvodnění
rozsudku krajského soudu chybí) ani to, že by v případě případného zrušení napadeného
rozsudku krajského soudu „obživlo“ původní rozhodnutí stěžovatelky, nemůže znamenat
nepoměrně větší újmu, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
stěžovatelky. V takovém případě by totiž musel Nejvyšší správní soud přiznávat odkladný účinek
automaticky všem kasačním stížnostem podaným žalovanými správními orgány, což shora
citované usnesení rozšířeného senátu vylučuje.
[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě
nejsou podmínky ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. naplněny.
[14] Z důvodů uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní
soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu